TEXT 3

Verš

Text

aśraddadhānāḥ puruṣā
dharmasyāsya paran-tapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani

Synonyma

Synonyms

aśraddadhānāḥ — ti, kteří nemají víru; puruṣāḥ — takové osoby; dharmasya — v systém náboženství; asya — tento; parantapa — ó hubiteli nepřátel; aprāpya — nedosahující; mām — Mě; nivartante — vracejí se; mṛtyu — smrti; saṁsāra — v hmotné existenci; vartmani — na cestu.

aśraddadhānāḥ — diejenigen, die ungläubig sind; puruṣaḥ — solche Menschen; dharmasya — dem Vorgang der Religion gegenüber; asya — dies; param-tapa — o Vernichter der Feinde; aprāpya — ohne zu erreichen; mām — Mich; nivartante — kommen zurück; mṛtyu — des Todes; saṁsāra — im materiellen Dasein; vartmani — auf dem Pfad.

Překlad

Translation

Ó hubiteli nepřátel! Ti, kdo nemají víru v tuto oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v hmotné existenci.

Diejenigen, die auf dem Pfad des hingebungsvollen Dienstes ohne Glauben sind, können Mich nicht erreichen, o Bezwinger der Feinde. Folglich kehren sie zum Pfad von Geburt und Tod in der materiellen Welt zurück.

Význam

Purport

Tento verš vysvětluje, že proces oddané služby nemohou úspěšně završit ti, kdo postrádají víru. Víra se vytváří sdružováním se s oddanými. Někteří nešťastníci nemají víru v Boha ani poté, co od velkých osobností vyslechli veškeré příslušné důkazy poskytované védskou literaturou. Zdráhají se a nedokáží setrvat v oddané službě Pánu. Víra je tedy pro pokrok v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy velice důležitá. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno: Víra je naprosté přesvědčení, že samotnou službou Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, lze dosáhnout veškeré dokonalosti. Tomu se říká skutečná víra. Śrīmad-Bhāgavatam (4.31.14) uvádí:

ERLÄUTERUNG: Die Ungläubigen können den Vorgang des hingebungsvollen Dienstes nicht erfolgreich ausführen; das ist die Bedeutung dieses Verses. Glaube wird durch die Gemeinschaft mit Gottgeweihten erweckt. Bedauernswerte Menschen glauben nicht an Gott, selbst nachdem sie alle Beweise der vedischen Literatur von großen Persönlichkeiten vernommen haben. Sie sind von zögernder Natur, und sie sind nicht in der Lage, sich auf die Ebene gefestigten hingebungsvollen Dienstes zu erheben. Folglich ist Glaube einer der wichtigsten Faktoren für den Fortschritt im Kṛṣṇa-Bewußtsein. Nach Aussage des Caitanya- caritāmṛta ist Glaube die feste Überzeugung, daß man einfach durch Dienst für den Höchsten Herrn, Śrī Kṛṣṇa, die höchste Vollkommenheit erreichen kann. Das ist wirklicher Glaube. Im Śrīmad-Bhāgavatam (4.31.14) heißt es:

yathā taror mūla-niṣecanena
tṛpyanti tat-skandha-bhujopaśākhāḥ
prāṇopahārāc ca yathendriyāṇāṁ
tathaiva sarvārhaṇam acyutejyā

“Zaléváním kořene stromu uspokojujeme jeho větve, výhonky a listy a dodáváním potravy žaludku uspokojujeme všechny smysly těla. Podobně transcendentální službou Nejvyššímu Pánu automaticky uspokojíme všechny polobohy a ostatní živé bytosti.” Po přečtení Bhagavad-gīty by tedy měl každý okamžitě dospět k závěru, ke kterému Gītā vede: je třeba se zříci veškerého jiného jednání a osvojit si službu Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství. Mít víru znamená být přesvědčen o této životní filozofii.

„Wenn man die Wurzel eines Baumes bewässert, werden alle Äste, Zweige und Blätter zufriedengestellt, und wenn man den Magen mit Essen versorgt, werden alle Sinne des Körpers zufriedengestellt. In ähnlicher Weise werden alle Halbgötter und alle Lebewesen zufriedengestellt, wenn man sich im transzendentalen Dienst des Höchsten Herrn beschäftigt.“

Wenn man die Bhagavad-gītā gelesen hat, sollte man deshalb unverzüglich zur Schlußfolgerung der Bhagavad-gītā kommen: Man sollte alle anderen Beschäftigungen aufgeben und den Dienst für den Höchsten Herrn, Kṛṣṇa, die Persönlichkeit Gottes, aufnehmen. Glaube bedeutet, von dieser Lebensphilosophie überzeugt zu sein.

Vyvinutí této víry je podstatou procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Lidi vědomé si Kṛṣṇy lze rozdělit do tří skupin. Do třetí patří ti, kdo nemají žádnou víru. I když jsou formálně zaměstnáni oddanou službou, nemohou dosáhnout nejdokonalejší úrovně a s největší pravděpodobností po nějakém čase odejdou. Mohou se sice zpočátku zapojit, ale jelikož jim chybí úplné přesvědčení a víra, je pro ně velmi těžké v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy pokračovat. Z naší kazatelské činnosti máme zkušenost, že někteří lidé se tomuto procesu začnou věnovat s nějakým skrytým motivem, a jakmile se jejich ekonomická situace zlepší, oddané služby zanechají a vrátí se ke starému způsobu života. Pokrok v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy lze dělat jedině díky víře. Za prvotřídní osobu vědomou si Kṛṣṇy je z hlediska vyvinutí víry pokládán ten, kdo prokazuje dobrou znalost spisů, jež pojednávají o oddané službě, a dosáhl stavu, kdy jeho víra zůstává pevná. Do druhé skupiny patří ti, kteří písmům učícím o oddané službě již tak dobře nerozumí, ale přirozeně mají pevnou víru, že kṛṣṇa-bhakti neboli služba Kṛṣṇovi je nejlepším způsobem jednání, a v dobré víře se jí začali věnovat. Z toho důvodu stojí výše než všichni ze třetí skupiny, kteří ani dokonale neznají písma, ani nemají náležitou víru, ale díky společnosti a poctivosti úmyslů se snaží vše následovat. Těmto osobám ze třetí skupiny se může stát, že poklesnou, ale u toho, kdo je ve druhé skupině, k tomu již nedochází a pro oddaného první třídy poklesnutí vůbec nepřichází v úvahu. Prvotřídní osoba vědomá si Kṛṣṇy zaručeně dosáhne dalšího pokroku a nakonec i kýženého výsledku. Všichni patřící ke třetí skupině věří, že oddaná služba Kṛṣṇovi je velmi příznivá, ale dosud nenabyli dostatečného poznání o Kṛṣṇovi z písem, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā. Někdy tíhnou ke karma-yoze a jñāna-yoze a bývají zmateni, ale jakmile se nákazy v podobě karma-yogy či jñāna-yogy zbaví, stanou se z nich oddaní druhé nebo první třídy. Víra v Kṛṣṇu má také tři úrovně a popisuje ji Śrīmad-Bhāgavatam. Jeho jedenáctý zpěv líčí tři úrovně připoutanosti — připoutanost první, druhé a třetí třídy. Pro ty, kdo nemají žádnou víru ani poté, co slyšeli o Kṛṣṇovi a jedinečnosti oddané služby, je tato cesta příliš obtížná, i když se zdá, že jsou zaměstnáni oddanou službou. Mají pramalou naději, že dosáhnou dokonalosti. Mít víru je tedy při vykonávání oddané služby velice důležité.

Die Entwicklung solchen Glaubens ist der Vorgang des Kṛṣṇa- Bewußtseins. Es gibt drei Gruppen von Kṛṣṇa-bewußten Menschen. Zur dritten Gruppe gehören diejenigen, die keinen Glauben haben. Selbst wenn sie nach außen hin im hingebungsvollen Dienst tätig sind, können sie die Stufe höchster Vollkommenheit nicht erreichen. Höchstwahrscheinlich werden sie sich nach einiger Zeit wieder abwenden. Sie mögen zwar im hingebungsvollen Dienst beschäftigt sein, aber weil es ihnen an völliger Überzeugung und festem Glauben mangelt, fällt es ihnen sehr schwer, am Kṛṣṇa-Bewußtsein festzuhalten. Wir haben bei der Ausübung unserer missionarischen Tätigkeiten die praktische Erfahrung gemacht, daß sich einige Menschen dem Kṛṣṇa-Bewußtsein mit einem versteckten Motiv zuwenden. Sobald es ihnen wirtschaftlich ein wenig besser geht, geben sie den Vorgang auf und gehen wieder ihre alten Wege. Nur durch Glauben kann man im Kṛṣṇa-Bewußtsein Fortschritt machen. Was die Entwicklung von Glauben betrifft, so gilt jemand, der in den Schriften des hingebungsvollen Dienstes wohlbewandert ist und die Stufe festen Glaubens erreicht hat, als erstklassiger Gottgeweihter. Zur zweiten Gruppe gehören diejenigen, die im Verständnis der Schriften des hingebungsvollen Dienstes nicht sehr fortgeschritten sind, die aber trotzdem von sich aus fest daran glauben, daß kṛṣṇa-bhakti, Dienst zu Kṛṣṇa, der beste Weg ist, und ihn deshalb in gutem Glauben angenommen haben. Daher befinden sie sich auf einer höheren Stufe als die drittklassigen Gottgeweihten, die weder über vollkommenes Wissen von den Schriften noch über festen Glauben verfügen, die aber aufgrund der Gemeinschaft mit Gottgeweihten und aufgrund ihres einfachen Wesens dennoch versuchen, diesem Pfad zu folgen. Der drittklassige Gottgeweihte kann zu Fall kommen, doch wenn man zur zweiten Klasse gehört, kommt man nicht zu Fall. Für den erstklassigen Gottgeweihten besteht keine Möglichkeit herunterzufallen. Auf dieser Stufe wird man mit Sicherheit Fortschritt machen und am Ende das Ziel erreichen. Was den drittklassigen Gottgeweihten betrifft, so glaubt er zwar, daß hingebungsvoller Dienst für Kṛṣṇa sehr gut ist, hat jedoch noch kein ausreichendes Wissen über Kṛṣṇa aus den Schriften wie dem Śrīmad-Bhāgavatam und der Bhagavad-gītā. Manchmal neigen diese drittklassigen Gottgeweihten zu karma-yoga oder jñāna-yoga, und zuweilen sind sie verwirrt, doch sowie die Infektion von karma- yoga oder jñāna-yoga verflogen ist, werden sie zu zweitklassigen oder sogar erstklassigen Gottgeweihten. Glaube an Kṛṣṇa wird ebenfalls in drei Stufen unterteilt und wird im Śrīmad-Bhāgavatam beschrieben. Erstklassige Anhaftung, zweitklassige Anhaftung und drittklassige Anhaftung werden ebenfalls im Śrīmad-Bhāgavatam, im Elften Canto, erklärt. Diejenigen, die keinen Glauben haben, selbst nachdem sie von Kṛṣṇa und der Vortrefflichkeit des hingebungsvollen Dienstes gehört haben, und die alles nur für schöne Worte halten, finden diesen Pfad sehr schwierig, auch wenn sie angeblich im hingebungsvollen Dienst beschäftigt sind. Für sie besteht sehr wenig Hoffnung, die Vollkommenheit zu erreichen. Folglich ist Glaube bei der Ausführung hingebungsvollen Dienstes sehr wichtig.