Bg. 15.10

Velmi důležité je slovo jñāna-cakṣuṣaḥ. Bez poznání člověk nechápe, jak živá bytost opouští své nynější tělo, jaký druh těla bude mít v příštím životě ani proč žije v těle, které teď má. Aby to pochopil, potřebuje vyslechnout od pravého duchovního učitele hodně poznání z Bhagavad-gīty a podobných písem. Kdo se učí to všechno vidět, je požehnaný. Každá živá bytost opouští tělo za určitých okolností, žije za určitých okolností a užívá si za určitých okolností pod vládou hmotné přírody. Výsledkem je, že zakouší různé druhy štěstí a neštěstí, a přitom si stále dělá iluze o smyslovém požitku. Lidé trvale ošálení chtíčem a touhou pozbyli veškeré schopnosti chápat, jak mění tělo a proč pobývají právě v tom těle, které mají. Nedovedou o tom přemýšlet. Ti, kdo vyvinuli duchovní poznání, vidí, že duše se liší od těla, že své tělo různými způsoby mění a různými způsoby si užívá. Zároveň ale chápou, jak podmíněná živá bytost v této hmotné existenci trpí. Proto lidé s vysoce vyvinutým vědomím Kṛṣṇy dělají, co mohou, aby ostatním lidem předali toto poznání – že jejich podmíněný život je plný útrap, že by ho měli ukončit, být si vědomí Kṛṣṇy a osvobodit se, aby mohli jít do duchovního světa.