Bg. 13.31

Když člověk chápe, že různá těla živých bytostí pocházejí z různých tužeb individuální duše a nevztahují se na samotnou duši, pak skutečně vidí. S hmotným pojetím života považujeme někoho za poloboha, někoho za lidskou bytost, za psa, za kočku a tak dále. To je ale hmotný, nikoliv skutečný pohled. Toto hmotné rozlišování je důsledkem hmotného pojetí života. Poté, co hmotné tělo zanikne, duše zůstává stále stejná. Kvůli styku s hmotnou přírodou dostávají duše různé druhy těl. Když to někdo tak vidí, má duchovní pohled. Nevidí duše různě jako člověka, zvíře, velkou, malou a podobně, takže očišťuje své vědomí a dokáže ve své duchovní totožnosti rozvinout vědomí Kṛṣṇy. Jaký bude potom jeho pohled, vysvětlí následující verš.