VERSO 14

Sloka 14

Texto

Verš

athāgre ṛṣayaḥ karmāṇ-
īhante ’karma-hetave
īhamāno hi puruṣaḥ
prāyo ’nīhāṁ prapadyate

Sinônimos

Synonyma

atha — portanto; agre — no começo; ṛṣayaḥ — todos os ṛṣis ou santos eruditos; karmāṇi — atividades fruitivas; īhante — executam; akarma — ficar livre dos resultados fruitivos; hetave — com o propósito de; īhamānaḥ — ocupando nessas atividades; hi — na verdade; puruṣaḥ — uma pessoa; prāyaḥ — quase sempre; anīhām — livrar-se do karma; prapadyate — consegue.

atha — proto; agre — na začátku; ṛṣayaḥ — všichni učení ṛṣiové, světci; karmāṇi — plodonosné činnosti; īhante — konat; akarma — osvobození od plodů jednání; hetave — za účelem; īhamānaḥ — vykonávající tyto činnosti; hi — vskutku; puruṣaḥ — osoba; prāyaḥ — téměř vždy; anīhām — osvobození od karmy; prapadyate — získá.

Tradução

Překlad

Portanto, a fim de capacitar as pessoas para alcançarem a etapa de atividades que não são estigmatizadas pelos resultados fruitivos, grandes santos primeiramente as ocupam em atividades fruitivas, pois, a menos que alguém comece a realizar as atividades recomendadas nos śāstras, não poderá alcançar a fase de liberação em que as atividades não produzem reações.

Proto velcí světci, kteří chtějí lidem umožnit, aby dosáhli stádia, ve kterém jejich jednání již nebude poznamenáno výslednými plody, je nejprve zaměstnávají plodonosnými činnostmi. Nikdo nemůže dosáhnout stavu osvobození neboli jednání, jež nepřináší reakce, aniž by začal vykonáváním činností doporučených v śāstrách.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—Na Bhagavad-gītā (3.9), o Senhor Kṛṣṇa aconselha que yajñārthāt karmaṇo ’nyatra loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ: “Deve-se realizar o trabalho como um sacrifício a Viṣṇu; caso contrário, o trabalho produz cativeiro neste mundo material.” De uma maneira geral, todos se sentem atraídos a trabalhar arduamente para se tornarem felizes neste mundo material, mas, embora no mundo inteiro várias atividades sejam exercidas na tentativa de se obter felicidade, essas atividades fruitivas criam apenas problemas. Portanto, aconselha-se que as pessoas ativas se ocupem em atividades da consciência de Kṛṣṇa, que são chamadas de yajña, porque, então, elas aos poucos chegarão à plataforma do serviço devocional. Yajña significa Senhor Viṣṇu, o yajña-puruṣa, o desfrutador de todos os sacrifícios (bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram). A Suprema Personalidade de Deus é o verdadeiro desfrutador, de modo que, caso passemos a executar nossas atividades para satisfazê-lO, pouco a pouco deixaremos de sentir gosto por atividades materiais.

V Bhagavad-gītě (3.9) Nejvyšší Pán Kṛṣṇa radí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — “Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi, jinak živou bytost poutá k tomuto hmotnému světu.” Lidé mají obvykle sklon těžce pracovat, aby byli v tomto hmotném světě šťastní, ale přestože se pro dosažení štěstí na celém světě vykonává mnoho různých činností, toto plodonosné jednání bohužel vytváří pouze problémy. Proto je doporučeno, aby se aktivní osoby zaměstnaly činnostmi s vědomím Kṛṣṇy, které se nazývají yajña, neboť tak postupně dospějí na úroveň oddané služby. Yajña znamená Pán Viṣṇu, yajña-puruṣa neboli poživatel všech obětí (bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaraṁ). Nejvyšší Pán je skutečným poživatelem, a proto postupně ztratíme chuť k hmotnému jednání, jestliže začneme jednat pro Jeho uspokojení.

Sūta Gosvāmī declarou à grande assembleia de sábios de Naimiṣāraṇya:

Sūta Gosvāmī před velkým shromážděním mudrců v Naimiṣāraṇyi prohlásil:

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

“Ó melhor entre os duas vezes nascidos, conclui-se que a perfeição máxima que alguém pode atingir através do processo de executar os seus deveres prescritos [dharma] de acordo com as divisões de castas e ordens de vida consiste em satisfazer o Senhor Hari.” (Śrīmad-Bhāgavatam 1.2.13) Com base nos princípios védicos, todos devem agir conforme a sua classificação como brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha ou sannyāsī. Todos devem progredir rumo à perfeição, agindo de maneira tal que Kṛṣṇa fique satisfeito (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Ninguém pode satisfazer Kṛṣṇa permanecendo sentado sem fazer coisa alguma. Se alguém quer realmente satisfazer a Suprema Personalidade de Deus, tem que agir de acordo com as orientações do mestre espiritual. Somente então, pouco a pouco, ele alcançará a fase do serviço devocional puro. Como se confirma no Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12):

“Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, jíž lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané pro všechny kasty a životní stavy, je potěšit Osobnost Božství.” (Bhāg. 1.2.13) Podle védských zásad musí každý jednat v souladu se svým zařazením jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsī. Každý by měl spět k dokonalosti takovým jednáním, kterým bude těšit Kṛṣṇu (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Kṛṣṇu nelze potěšit nečinným sezením; člověk musí pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství jednat podle pokynů duchovního mistra, a pak postupně dosáhne úrovně čisté oddané služby. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12) to potvrzuje:

naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam

“O conhecimento da autorrealização, embora livre de toda afinidade material, não parece bom caso desprovido de uma concepção do Infalível [Deus].” Os jñānīs recomendam que, nada fazendo, mas simplesmente meditando e pensando no Brahman, a pessoa adote naiṣkarmya, mas isso é impossível para quem não compreendeu o Parabrahman, Kṛṣṇa. Se não houver consciência de Kṛṣṇa, toda classe de atividade, seja filantrópica, seja política, seja social, simplesmente causa cativeiro ao trabalho material, karma-bandhana.

“Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha).” Jñānī doporučují proces naiṣkarmya — nic nedělat; pouze meditovat a myslet na Brahman—ale to není možné, dokud člověk nerealizuje Parabrahman, Kṛṣṇu. Činnost jakéhokoliv druhu bez vědomí Kṛṣṇy — ať už dobročinná, politická, či společenská — je pouze příčinou připoutanosti k hmotnému jednání (karma- bandhana).

Enquanto alguém estiver enredado em karma-bandhana, terá de aceitar diferentes classes de corpos que carecem da vantagem concedida através da forma humana. Portanto, a Bhagavad-gītā (6.3) recomenda karma-yoga:

Dokud je osoba zapletená v karma-bandhaně, je nucena přijímat nejrůznější druhy těl, které ji připravují o možnosti lidské podoby. Proto je v Bhagavad-gītě (6.3) doporučena karma-yoga:

ārurukṣor muner yogaṁ
karma kāraṇam ucyate
yogārūḍhasya tasyaiva
śamaḥ kāraṇam ucyate

“Afirma-se que para quem é neófito no sistema ióguico óctuplo, o trabalho é o meio; e para quem já está elevado em yoga, a cessação de todas as atividades materiais é considerada o meio.” Todavia:

“Je řečeno, že pro začátečníka v systému yogy je prostředkem práce a pro toho, kdo je v yoze již pokročilý, je prostředkem zastavení všech hmotných činností.” Nicméně:

karmendriyāṇi saṁyamya
ya āste manasā smaran
indriyārthān vimūḍhātmā
mithyācāraḥ sa ucyate

“Aquele que restringe os sentidos da ação, porém, cuja mente continua nos objetos dos sentidos, decerto ilude a si mesmo e é chamado de impostor.” (Bhagavad-gītā 3.6) Quem deseja se tornar plenamente consciente de Kṛṣṇa deve atuar com muita seriedade em favor de Kṛṣṇa, e não ficar apenas sentado, tentando imitar personalidades grandiosas como Haridāsa Ṭhākura. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura condenava essa imitação. Ele dizia:

“Ten, kdo brání svým činným smyslům v jednání, ale jehož mysl dlí u smyslových objektů, klame sám sebe a nazývá se pokrytec.” (Bg. 3.6) Aby člověk vyvinul plné vědomí Kṛṣṇy, má zcela vážně jednat pro Kṛṣṇu, a ne sedět na místě a napodobovat takové velké osobnosti, jako byl Haridāsa Ṭhākura. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura takové napodobování odsoudil. Řekl:

duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava

duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare,

nirjanera ghare,
tava hari-nāma kevala kaitava.

“Minha querida mente, que classe de devoto tu és? Em troca de simples adoração barata, permaneces sentada em um lugar solitário e fazes de conta que estás cantando o mahā-mantra Hare Kṛṣṇa, mas tudo isso é uma farsa.” Recentemente em Māyāpur, um devoto africano quis imitar Haridāsa Ṭhākura, mas, após quinze dias, ficou inquieto e foi embora. Não tentemos inopinadamente imitar Haridāsa Ṭhākura. Você deve se ocupar em atividades conscientes de Kṛṣṇa e, pouco a pouco, chegará à fase de liberação. (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ).

“Má drahá mysli, co jsi za oddaného? Sedíš na osamělém místě, abys získala laciný obdiv, a předstíráš, že zpíváš Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, ale to vše je podvod.” Nedávno chtěl jeden africký oddaný v Māyāpuru napodobovat Haridāse Ṭhākura, ale po patnácti dnech se již nedokázal dále soustředit a odešel. Nesnažte se ukvapeně imitovat Haridāse Ṭhākura. Zaměstnejte se činnostmi s vědomím Kṛṣṇy a postupně dosáhnete stádia osvobození (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ).