VERSO 17
Sloka 17
Texto
Verš
satāṁ guṇaiḥ ṣaḍbhir asattametaraiḥ
smṛtau hatāyāṁ bhṛta-māna-durdṛśaḥ
stabdhā na paśyanti hi dhāma bhūyasām
satāṁ guṇaiḥ ṣaḍbhir asattametaraiḥ
smṛtau hatāyāṁ bhṛta-māna-durdṛśaḥ
stabdhā na paśyanti hi dhāma bhūyasām
Sinônimos
Synonyma
vidyā — educação; tapaḥ — austeridade; vitta — riqueza; vapuḥ — beleza do corpo etc.; vayaḥ — juventude; kulaiḥ — com hereditariedade; satām — dos piedosos; guṇaiḥ — por tais qualidades; ṣaḍbhiḥ — seis; asattama-itaraiḥ — tendo o resultado oposto para aqueles que não são grandes almas; smṛtau — bom senso; hatāyām — sendo perdido; bhṛta-māna-durdṛśaḥ — cego devido ao orgulho; stabdhāḥ — sendo orgulhoso; na — não; paśyanti — vê; hi — para; dhāma — as glórias; bhūyasām — das grandes almas.
vidyā — vzdělání; tapaḥ — askeze; vitta — bohatství; vapuḥ — tělesná krása a podobně; vayaḥ — mládí; kulaiḥ — s původem; satām — zbožných; guṇaiḥ — takovými vlastnostmi; ṣaḍbhiḥ — šesti; asattama-itaraiḥ — s opačným výsledkem pro ty, kdo nejsou velké duše; smṛtau — zdravý rozum; hatāyām — ztracený; bhṛta-māna-durdṛśaḥ — zaslepený pýchou; stabdhāḥ — domýšlivý; na — ne; paśyanti — vidí; hi — pro; dhāma — sláva; bhūyasām — velkých duší.
Tradução
Překlad
Embora as seis qualidades – educação, austeridade, riqueza, beleza, juventude e herança – sejam para os altamente elevados, aquele que se orgulha de as possuir se torna cego e, dessa maneira, perde seu bom senso, não podendo apreciar as glórias de grandes personalidades.
Vznešené osobnosti vlastní šest předností: vzdělání, askezi, bohatství, krásu, mládí a původ. Kdo je však na ně příliš pyšný, začne být zaslepený a ztratí veškerý zdravý rozum. Potom již nedokáže ocenit slávu velkých duší.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Pode-se argumentar que, uma vez que Dakṣa era muito erudito, rico e austero e descendia de linhagem muito elevada, como poderia se irritar desnecessariamente com outrem? A resposta é que, quando as qualidades de boa instrução, bom parentesco, beleza e boa riqueza são mal aplicadas por uma pessoa que se orgulha de todas essas posses, elas produzem um péssimo resultado. O leite é um ótimo alimento, mas, ao ser tocado por uma serpente invejosa, o leite torna-se venenoso. De modo semelhante, bens materiais, tais como educação, riqueza, beleza e bom parentesco, são sem dúvida bons, mas, quando decoram pessoas de natureza maliciosa, têm efeitos adversos. Outro exemplo, dado por Cānakya Paṇḍita, é que a serpente que tem uma joia na cabeça continua sendo perigosa, pois ter uma joia não a faz deixar de ser uma serpente. A serpente, por natureza, tem inveja de outras entidades vivas, mesmo que elas sejam impecáveis. Quando uma serpente pica outra criatura, não é necessariamente porque a outra criatura cometeu algum erro; é hábito da serpente picar criaturas inocentes. De modo semelhante, embora Dakṣa fosse qualificado com muitos bens materiais, porque se orgulhava de suas posses e porque era invejoso, todas essas qualidades estavam poluídas. Às vezes, portanto, é prejudicial que uma pessoa avançada em consciência espiritual, ou consciência de Kṛṣṇa, possua esses bens materiais. Kuntīdevī, ao oferecer orações a Kṛṣṇa, chamou-O de akiñcana-gocara, aquele que é facilmente acessível aos que estão destituídos de todas as aquisições materiais. O esgotamento material é uma vantagem para o avanço em consciência de Kṛṣṇa, embora, caso alguém seja consciente de sua relação eterna com a Suprema Personalidade de Deus, ele possa utilizar seus bens materiais, tais como grande erudição, beleza e parentesco elevado, a serviço do Senhor, momento no qual tais bens tornam-se gloriosos. Em outras palavras, a menos que sejamos conscientes de Kṛṣṇa, todas as nossas posses materiais são zero, mas, quando colocamos esse zero ao lado do Um Supremo, ele imediatamente aumenta para o valor dez. A menos que esteja situado ao lado do Um Supremo, o zero é sempre zero: mesmo que se lhe acrescente cem zeros, seu valor continuará sendo zero. A menos que nossos bens materiais sejam usados em consciência de Kṛṣṇa, eles poderão causar estragos e virar a causa de nossa degradação.
Někdo může namítat, že když byl Dakṣa tak vzdělaný, bohatý a odříkavý a měl tak vznešený původ, jak se mohl na někoho tak zlobit? Odpovědí je, že má-li tyto výsady (dobré vzdělání, vznešený původ, krásu a bohatství) nedopatřením někdo, kdo je na ně pyšný, výsledek je neblahý. Mléko je dobré, ale když se ho dotkne závistivý had, začne být jedovaté. Hmotné přednosti, jako je vzdělání, bohatství, krása a dobrý původ, jsou nepochybně pěkné, ale pokud zdobí zlomyslného člověka, mají opačné účinky. Cāṇakya Paṇḍita říká, že had, který má na hlavě drahokam, není o nic méně nebezpečný, protože je to stále had. Hadi přirozeně závidí jiným živým bytostem, včetně těch, které jsou nevinné. Had uštkne i tvora, který mu nijak neublížil, protože útočit na nevinné bytosti je jeho povahou. Dakṣa měl mnoho hmotných předností, ale byl na ně pyšný a navíc byl nesmírně závistivý, a tím byly všechny jeho vlastnosti znečištěné. Pro někoho, kdo usiluje o pokrok v duchovním vědomí, vědomí Kṛṣṇy, je proto vlastnictví takového hmotného bohatství někdy škodlivé. Když se Kuntīdevī modlila ke Kṛṣṇovi, oslovila Jej jako akiñcana-gocaru — osobnost, která je snadno dostupná pro ty, kdo pozbyli všeho hmotného jmění. Být ve špatné hmotné situaci je pro pokrok ve vědomí Kṛṣṇy výhodou; je-li si však člověk vědom svého věčného vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, může využít všech svých hmotných předností, jako je vysoké vzdělání, krása a vznešený původ, ve službě Pánu. Potom budou tyto jeho přednosti slavné. Bez vědomí Kṛṣṇy je veškeré hmotné jmění nula. Stojí-li však tato nula vedle Nejvyšší Jedničky, její hodnota se okamžitě zvýší na deset. Bez Nejvyšší Jedničky zůstane nula vždy nulou — i když je za sebou sto nul, jejich hodnota je stále nulová. Dokud se hmotné vlastnictví nepoužívá ve vědomí Kṛṣṇy, způsobuje pouze chaos a degraduje svého vlastníka.