VERSO 1
Sloka 1
Texto
Verš
iti bruvāṇaṁ saṁstūya
munīnāṁ dīrgha-satriṇām
vṛddhaḥ kula-patiḥ sūtaṁ
bahvṛcaḥ śaunako ’bravīt
iti bruvāṇaṁ saṁstūya
munīnāṁ dīrgha-satriṇām
vṛddhaḥ kula-patiḥ sūtaṁ
bahvṛcaḥ śaunako ’bravīt
Sinônimos
Synonyma
vyāsaḥ — Vyāsadeva; uvāca — disse; iti — assim; bhruvāṇam — falando; saṁstūya — congratulando-se; munīnām — dos grandes sábios; dīrgha — prolongada; satriṇām — daqueles ocupados na execução de sacrifícios; vṛddhaḥ — mais velho; kula-patiḥ — líder da assembleia; sūtam — a Sūta Gosvāmī; bahu-ṛcaḥ — erudito; śaunakaḥ — chamado Śaunaka; abravīt — dirigiu-se.
vyāsaḥ — Vyāsadeva; uvāca — řekl; iti — takto; bruvāṇam — promluvil; saṁstūya — blahopřál; munīnām — velkých mudrců; dīrgha — dlouhodobý; satriṇām — těch, kteří jsou zaměstnáni vykonáváním oběti; vṛddhaḥ — starší; kula-patiḥ — vůdce shromáždění; sūtam — Sūtovi Gosvāmīmu; bahu-ṛcaḥ — učený; śaunakaḥ — jménem Śaunaka; abravīt — oslovil.
Tradução
Překlad
Ao ouvir Sūta Gosvāmī falar desse modo, Śaunaka Muni, que era o mais velho e erudito líder de todos os ṛṣis ocupados naquela prolongada cerimônia sacrifical, congratulou-se com Sūta Gosvāmī, dirigindo-se a ele da seguinte maneira.
Poté, co vyslyšel výroky Sūty Gosvāmīho, Śaunaka Muni, jenž byl starším učeným vůdcem společnosti ṛṣiů, kteří tehdy vykonávali dlouhodobé obětní obřady, Sūtovi Gosvāmīmu poblahopřál následujícími slovy:
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Em um encontro de homens eruditos, quando se fazem congratulações ou saudação ao orador, as qualificações do congratulador devem ser as seguintes. Ele deve ser o líder da casa e o homem mais velho. Ele também tem que ser vastamente erudito. Śrī Śaunaka Ṛṣi tinha todas essas qualificações, de modo que se levantou para apresentar congratulações a Śrī Sūta Gosvāmī, por este ter expresso o desejo de apresentar o Śrīmad-Bhāgavatam exatamente como ouvira de Śukadeva Gosvāmī e como o compreendera pessoalmente. Compreensão pessoal não significa que uma pessoa deve, por vaidade, tentar mostrar sua própria erudição tentando superar o ācārya anterior. Ela deve ter plena confiança no ācārya anterior e, ao mesmo tempo, deve compreender o tema tão bem que possa apresentá-lo de maneira adequada às circunstâncias particulares. O propósito original do texto deve ser mantido. Nenhum significado obscuro deve ser dele extraído; todavia, ele deve ser apresentado de maneira interessante, para a compreensão da audiência. Isso se chama realização. O líder da assembleia, Śaunaka, podia estimar o valor do orador, Śrī Sūta Gosvāmī, simplesmente pelo seu proferir de yathādhītam e yathā-mati, motivo pelo qual ele teve muito prazer em congratular-se com ele em êxtase. Nenhum homem erudito deve desejar ouvir uma pessoa que não represente o ācārya original. Desse modo, o orador e a audiência eram fidedignos nesse encontro onde o Bhāgavatam estava sendo recitado pela segunda vez. Esse deve ser o padrão de recitação do Bhāgavatam, para que o verdadeiro propósito possa ser alcançado sem dificuldade. A menos que essa situação seja criada, a recitação do Bhāgavatam para propósitos estranhos é esforço inútil, tanto para o orador quanto para a audiência.
Chce-li někdo ve společnosti učených vyjádřit svůj obdiv a poblahopřát přednášejícímu za jeho proslov, pak je nutné, aby měl následující kvalifikace: musí být vůdcem shromáždění, musí být svým věkem starší než ostatní a navíc musí být nesmírně vzdělaný. Śrī Śaunaka Ṛṣi vlastnil veškeré tyto kvalifikace a byl to tedy on, kdo povstal, aby Śrī Sūtovi Gosvāmīmu poblahopřál, když se Sūta rozhodl, že bude přednášet Śrīmad-Bhāgavatam přesně podle učení Śrī Śukadeva Gosvāmīho s ohledem na svou osobní realizaci. Mít o něčem osobní realizaci neznamená, že člověk samolibě předvádí svoji učenost tím, že se snaží předčít předešlého ācāryu. Řečník musí mít v předešlého ācāryu neochvějnou důvěru a současně musí realizovat dané téma tak důkladně, aby ho dokázal názorně a srozumitelně předložit s ohledem na danou situaci. Původní poslání textu však musí být zachováno. Nejde o to vykřesat z textu nějaký skrytý význam, ale podat text co nejzajímavěji, aby ho publikum snadno pochopilo. Tomu se říká realizace. Vůdce shromáždění, Śaunaka, ocenil řečníka, tedy Śrī Sūtu Gosvāmīho, už jen na základě jeho výroků yathādhītam a yathā-mati. Z tohoto důvodu mu začal s velikou radostí v extázi blahopřát. Vzdělaný člověk by nikdy neměl naslouchat nikomu, kdo nepředstavuje původního ācāryu. Při druhé recitaci Bhāgavatamu byli řečník i publikum ve všech ohledech povolaní — a to by mělo být pravidlem pro každou recitaci tohoto významného textu, chceme-li vůbec dosáhnout správného pochopení jeho velkolepého poselství. Za jiných podmínek je recitace Bhāgavatamu pro světské účely pouhou ztrátou času jak pro řečníka, tak pro jeho publikum.