Capítulo Trinta e Nove
Kapitola třicátá devátá
Maneiras de Encontrar Kṛṣṇa
Způsoby setkání s Kršnou
Quando Kṛṣṇa e Seus devotos se encontram, isso se chama tecnicamente yoga, ou conexão com o Senhor. Podemos dividir tais encontros entre Kṛṣṇa e Seus devotos em três classes, a saber, perfeição, satisfação e constância. Quando o devoto se encontra com Kṛṣṇa com um desejo muito intenso, esse estado de encontro chama-se perfeição.
Když se Kršna a Jeho oddaní setkají, odborně se to nazývá yoga neboli spojení s Pánem. Setkání Kršny a Jeho oddaných můžeme rozdělit do tří skupin — setkání dokonalé, uspokojující a stálé.
No Kṛṣṇa-karṇāmṛta, Bilvamaṅgala Ṭhākura descreve como Kṛṣṇa Se encontra com Seu devoto com uma pluma de pavão na cabeça, com joias marakata no peito, Seu sorriso sempre encantador, Seus olhos irrequietos e Seu corpo delicadíssimo.
Když se oddaný setká s Kršnou s velikou touhou, je to setkání dokonalé. Bilvamangala Thákura v Kršna-karnámrtě popisuje, jak Kršna chodí na setkání se svým oddaným — s pavím perem na hlavě, drahokamem marakata na hrudi, vždy okouzlujícím úsměvem, neposednýma očima a velice jemným tělem.
No Śrīmad-Bhāgavatam (10.38.34), Śukadeva Gosvāmī diz ao rei Parīkṣit: “Meu querido rei, quando o quadrigário Akrūra viu o Senhor Kṛṣṇa e Seu irmão mais velho, Balarāma, em Vṛndāvana, ele imediatamente apeou-se da quadriga e, deveras angustiado pela afeição pelo Senhor transcendental, caiu a Seus pés de lótus para oferecer-Lhe respeitosas reverências”. Estes são alguns dos exemplos de encontros perfeccionais com Kṛṣṇa.
V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile vozataj Akrúra uviděl Pána Kršnu a Jeho staršího bratra Balarámu ve Vrndávaně, okamžitě sestoupil z vozu a pohnut náklonností k transcendentálnímu Pánu padl k Jeho lotosovým nohám, aby Mu složil své uctivé poklony.“ To jsou některé příklady dokonalých setkání s Kršnou.
Quando um devoto se encontra com Kṛṣṇa após uma longa separação, isso se chama satisfação. No Śrīmad-Bhāgavatam (1.11.10), descreve-se que, quando o Senhor Kṛṣṇa regressou a Dvārakā, Sua capital, os habitantes começaram a dizer: “Meu querido Senhor, se permaneceres por tanto tempo em países estrangeiros, vamos certamente ficar sem ver Teu rosto sorridente! Observando Teu rosto, nós, Teus servos eternos, ficamos muito satisfeitos. Todas as ansiedades de nossa existência são imediatamente mitigadas. Se não pudermos ver-Te por causa de Tua longa ausência de Dvārakā, não poderemos mais viver”. Este é um exemplo de satisfação resultante de encontrar Kṛṣṇa após longa separação.
Když se oddaný setká s Kršnou po dlouhém odloučení, je to setkání uspokojující. V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se Pán Kršna vrátil do svého hlavního města Dváraky, obyvatelé řekli: „Drahý Pane, zůstáváš-li tak dlouho v cizích zemích, jsme připraveni o pohled na Tvou usměvavou tvář! Jsme Tvoji věční služebníci a pohled na Tvůj obličej nám přináší veliké uspokojení. Všechna úzkost našeho bytí tak okamžitě mizí. Nebudeme-li Tě moci vidět, když budeš z Dváraky dlouho pryč, bude pro nás nemožné dále žít.“ To je příklad uspokojení při setkání s Kršnou po dlouhém odloučení.
Ao ver Kṛṣṇa ao portão de Dvārakā, Dāruka, o servo pessoal de Kṛṣṇa, esqueceu-se de Lhe oferecer respeitos com as mãos postas.
Když Kršnův osobní služebník Dáruka spatřil Pána u brány Dváraky, zapomněl se Mu uctivě poklonit se sepjatýma rukama.
Quando um devoto se situa finalmente na companhia de Kṛṣṇa, sua posição é chamada de constância no serviço devocional. Esta posição constante no serviço devocional é explicada no livro conhecido como Haṁsadūta, onde se descreve como Akrūra, considerado pelas gopīs o terror personificado, conversava com Kṛṣṇa a respeito das atividades da dinastia Kuru. Uddhava, o discípulo de Bṛhaspati, ocupava uma posição constante similar. Ele sempre massageava os pés de lótus de Kṛṣṇa, ajoelhado no chão perante o Senhor.
Jakmile se oddaný nakonec dostane do Kršnovy společnosti, jeho postavení se nazývá stálost v oddané službě. Stálost v oddané službě vysvětluje kniha zvaná Hansadúta. Líčí se tam, jak Akrúra, kterého gópí považovaly za zosobněný teror, mluvil s Kršnou o činnostech kuruovské dynastie. Stejně stálé postavení zaujímal Uddhava, žák Brhaspatiho. Masíroval vždy Kršnovy lotosové nohy, přičemž před Ním klečel na zemi.
Quando um devoto está ocupado no serviço ao Senhor, isso se chama a consecução do yoga. O equivalente em português para a palavra “yoga” é “conexão”. Portanto, a verdadeira conexão com Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, começa quando o devoto presta-Lhe serviço. Os devotos situados na rasa transcendental da servidão prestam seu serviço particular sempre que há oportunidade. Algumas vezes, eles se sentam diante de Kṛṣṇa para receber ordens. Algumas pessoas mostram relutância em aceitar este nível de serviço devocional como bhakti-yoga verdadeira, e alguns dos Purāṇas também não aceitam esta servidão em serviço devocional a Kṛṣṇa como o verdadeiro sistema de bhakti-yoga. No Śrīmad-Bhāgavatam, porém, indica-se claramente que a relação de servo com Kṛṣṇa é o verdadeiro começo da realização do yoga.
Když oddaný plně slouží Pánu, nazývá se to dosažení výsledku jógy. České symonymum pro slovo yoga je „spojení.“ Skutečné spojení s Kršnou, Nejvyšší Osobností Božství, začne tehdy, když Mu oddaný slouží. Oddaní v transcendentální rase služebnictví prokazují své příslušné služby kdykoliv se naskytne příležitost. Někdy se před Kršnu posadí a čekají na příkazy. Někteří lidé se zdráhají uznat služebnickou úroveň oddané služby jako opravdovou bhakti-jógu a stejný postoj se objevuje i v některých Puránách. Šrímad Bhágavatam však jasně ukazuje, že služebnický vztah ke Kršnovi je opravdovým počátkem jógové realizace.
No Śrīmad-Bhāgavatam (11.3.32), declara-se que, quando os devotos estão executando bhakti-yoga, às vezes eles choram por pensarem em Kṛṣṇa, às vezes riem, às vezes ficam jubilosos e, outras vezes, conversam de muitas maneiras incomuns. Às vezes eles dançam, às vezes cantam, às vezes estão realmente ocupados no serviço ao Senhor e, outras vezes ainda, sentam-se em silêncio, como se estivessem absortos em transe.
V jedenáctém zpěvu, třetí kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se oddaní věnují bhakti-józe, myšlenky na Kršnu je někdy přimějí k pláči, někdy ke smíchu, někdy k radosti a někdy k tomu, že mluví velice nezvyklými způsoby. Někdy tančí, někdy zpívají, někdy Pánu skutečně slouží a někdy sedí potichu jakoby ponořeni v tranzu.
De forma similar, no Śrīmad-Bhāgavatam (7.7.34), Prahlāda Mahārāja diz a seus amigos: “Meus queridos amigos, quando os devotos puros do Senhor Kṛṣṇa ouvem os passatempos transcendentais do Senhor, que é o eterno reservatório de passatempos, ou ouvem falar de Suas qualidades transcendentais, eles se enchem de júbilo. Em seus corpos, manifestam-se sintomas extáticos. Eles vertem lágrimas, conversam balbuciantes, glorificam o Senhor em voz alta e cantam e dançam em êxtase. Estes êxtases existem sempre, mas, certas vezes, superam todos os limites e os sintomas manifestam-se para todos”.
V sedmém zpěvu, sedmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádža svým přátelům: „Moji drazí přátelé, jakmile čistí oddaní Pána Kršny zaslechnou o transcendentálních zábavách Pána, který je věčným zdrojem zábav, nebo o Jeho transcendentálních vlastnostech, zaplaví je radost, na jejich tělech se objeví extatické příznaky, tečou jim slzy, mluví třesoucím se hlasem, nahlas opěvují Pána, zpívají a tančí v extázi. Tyto extáze jsou přítomné neustále, ale někdy přesáhnou všechny meze a projeví se přede všemi.“
No processo de rendição à Suprema Personalidade de Deus, existem seis itens: aceitar tudo o que é favorável ao serviço devocional, rejeitar tudo o que é desfavorável ao serviço devocional, acreditar que Kṛṣṇa sempre dará proteção, identificar-se com os devotos de Kṛṣṇa, sempre se sentir incapaz sem a ajuda de Kṛṣṇa e considerar-se sempre inferior a Kṛṣṇa, mesmo que se tenha total capacidade para executar algo por si próprio. Quando se está substancialmente convencido de que Kṛṣṇa sempre protege em todas as circunstâncias, este sentimento chama-se devoção reverencial. A devoção reverencial é executada em relação à Suprema Personalidade de Deus e Seus outros devotos protegidos.
Odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství zahrnuje šest bodů: přijmout vše příznivé pro oddanou službu, odmítnout vše nepříznivé pro oddanou službu, věřit v Kršnovu neustálou ochranu, ztotožňovat se s oddanými Kršny, cítit se neschopný bez Kršnovy pomoci a považovat se vždy za podřízeného Kršnovi, i když jsme někdy schopni vykonat něco sami. Když je člověk pevně přesvědčený, že ho Kršna za všech okolností ochrání, tomuto pocitu se říká uctivá oddanost. Uctivá oddanost se projevuje ve vztazích s Nejvyšší Osobností Božství a s ostatními oddanými, kteří jsou pod Jeho ochranou.
Quando Kṛṣṇa residia em Dvārakā, alguns dos membros mais velhos da família Yadu apresentavam-Lhe ocasionalmente algum assunto importante. Em tais ocasiões, Kṛṣṇa atentava cuidadosamente a esses assuntos. E, caso houvesse menção de algum tópico engraçado, Kṛṣṇa respondia de imediato com um rosto sorridente. Algumas vezes, quando Kṛṣṇa estava executando Seus deveres na assembleia conhecida como Sudharmā, Ele pedia bons conselhos aos membros mais velhos. Através destas atividades, Ele Se manifesta como o mestre espiritual supremo, o chefe executivo supremo, a inteligência superior e o poder, o protetor e o mantenedor supremos.
Když Kršna žil ve Dvárace, někteří starší Jaduovci za Ním někdy chodili s různými důležitými záležitostmi. V takovém případě jim Kršna věnoval velkou pozornost. A když se mluvilo o humorných věcech, Kršna okamžitě odpověděl s úsměvem na tváři. Když vykonával své povinnosti ve shromáždění, známém jako Sudharmá, žádal občas starší členy o radu. Díky těmto činnostem se Kršna ukázal jako nejvyšší duchovní mistr, nejvyšší vladař, nejvyšší inteligence a nejvyšší síla, ochránce a udržovatel.