Když se Kršna a Jeho oddaní setkají, odborně se to nazývá yoga neboli spojení s Pánem. Setkání Kršny a Jeho oddaných můžeme rozdělit do tří skupin — setkání dokonalé, uspokojující a stálé.

Když se oddaný setká s Kršnou s velikou touhou, je to setkání dokonalé. Bilvamangala Thákura v Kršna-karnámrtě popisuje, jak Kršna chodí na setkání se svým oddaným — s pavím perem na hlavě, drahokamem marakata na hrudi, vždy okouzlujícím úsměvem, neposednýma očima a velice jemným tělem.

V desátém zpěvu, třicáté osmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile vozataj Akrúra uviděl Pána Kršnu a Jeho staršího bratra Balarámu ve Vrndávaně, okamžitě sestoupil z vozu a pohnut náklonností k transcendentálnímu Pánu padl k Jeho lotosovým nohám, aby Mu složil své uctivé poklony.“ To jsou některé příklady dokonalých setkání s Kršnou.

Když se oddaný setká s Kršnou po dlouhém odloučení, je to setkání uspokojující. V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se Pán Kršna vrátil do svého hlavního města Dváraky, obyvatelé řekli: „Drahý Pane, zůstáváš-li tak dlouho v cizích zemích, jsme připraveni o pohled na Tvou usměvavou tvář! Jsme Tvoji věční služebníci a pohled na Tvůj obličej nám přináší veliké uspokojení. Všechna úzkost našeho bytí tak okamžitě mizí. Nebudeme-li Tě moci vidět, když budeš z Dváraky dlouho pryč, bude pro nás nemožné dále žít.“ To je příklad uspokojení při setkání s Kršnou po dlouhém odloučení.

Když Kršnův osobní služebník Dáruka spatřil Pána u brány Dváraky, zapomněl se Mu uctivě poklonit se sepjatýma rukama.

Jakmile se oddaný nakonec dostane do Kršnovy společnosti, jeho postavení se nazývá stálost v oddané službě. Stálost v oddané službě vysvětluje kniha zvaná Hansadúta. Líčí se tam, jak Akrúra, kterého gópí považovaly za zosobněný teror, mluvil s Kršnou o činnostech kuruovské dynastie. Stejně stálé postavení zaujímal Uddhava, žák Brhaspatiho. Masíroval vždy Kršnovy lotosové nohy, přičemž před Ním klečel na zemi.

Když oddaný plně slouží Pánu, nazývá se to dosažení výsledku jógy. České symonymum pro slovo yoga je „spojení.“ Skutečné spojení s Kršnou, Nejvyšší Osobností Božství, začne tehdy, když Mu oddaný slouží. Oddaní v transcendentální rase služebnictví prokazují své příslušné služby kdykoliv se naskytne příležitost. Někdy se před Kršnu posadí a čekají na příkazy. Někteří lidé se zdráhají uznat služebnickou úroveň oddané služby jako opravdovou bhakti-jógu a stejný postoj se objevuje i v některých Puránách. Šrímad Bhágavatam však jasně ukazuje, že služebnický vztah ke Kršnovi je opravdovým počátkem jógové realizace.

V jedenáctém zpěvu, třetí kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když se oddaní věnují bhakti-józe, myšlenky na Kršnu je někdy přimějí k pláči, někdy ke smíchu, někdy k radosti a někdy k tomu, že mluví velice nezvyklými způsoby. Někdy tančí, někdy zpívají, někdy Pánu skutečně slouží a někdy sedí potichu jakoby ponořeni v tranzu.

V sedmém zpěvu, sedmé kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádža svým přátelům: „Moji drazí přátelé, jakmile čistí oddaní Pána Kršny zaslechnou o transcendentálních zábavách Pána, který je věčným zdrojem zábav, nebo o Jeho transcendentálních vlastnostech, zaplaví je radost, na jejich tělech se objeví extatické příznaky, tečou jim slzy, mluví třesoucím se hlasem, nahlas opěvují Pána, zpívají a tančí v extázi. Tyto extáze jsou přítomné neustále, ale někdy přesáhnou všechny meze a projeví se přede všemi.“

Odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Božství zahrnuje šest bodů: přijmout vše příznivé pro oddanou službu, odmítnout vše nepříznivé pro oddanou službu, věřit v Kršnovu neustálou ochranu, ztotožňovat se s oddanými Kršny, cítit se neschopný bez Kršnovy pomoci a považovat se vždy za podřízeného Kršnovi, i když jsme někdy schopni vykonat něco sami. Když je člověk pevně přesvědčený, že ho Kršna za všech okolností ochrání, tomuto pocitu se říká uctivá oddanost. Uctivá oddanost se projevuje ve vztazích s Nejvyšší Osobností Božství a s ostatními oddanými, kteří jsou pod Jeho ochranou.

Když Kršna žil ve Dvárace, někteří starší Jaduovci za Ním někdy chodili s různými důležitými záležitostmi. V takovém případě jim Kršna věnoval velkou pozornost. A když se mluvilo o humorných věcech, Kršna okamžitě odpověděl s úsměvem na tváři. Když vykonával své povinnosti ve shromáždění, známém jako Sudharmá, žádal občas starší členy o radu. Díky těmto činnostem se Kršna ukázal jako nejvyšší duchovní mistr, nejvyšší vladař, nejvyšší inteligence a nejvyšší síla, ochránce a udržovatel.