Capítulo Trinta e Oito

Kapitola třicátá osmá

Indiferença e Separação

Lhostejnost a odloučení

Certa vez, o grande devoto Uddhava escreveu uma carta para Kṛṣṇa: “Meu querido Kṛṣṇa, acabo de concluir o estudo de todas as espécies de livros filosóficos e versos védicos acerca do objetivo da vida, de modo que agora tenho um pouco de estima por meus estudos. Mesmo assim, apesar de minha estima, meu conhecimento está condenado, porque, embora goze da refulgência do conhecimento védico, não consegui apreciar a refulgência que emana das unhas dos dedos de Teus pés. Por conseguinte, quanto mais cedo o meu orgulho e o meu conhecimento védico findarem, melhor será!”. Este é um exemplo de indiferença.

Velký oddaný Uddhava jednou napsal Kršnovi dopis: „Můj drahý Kršno, právě jsem dokončil studium všech druhů filozofických knih a védských veršů o cíli života a za své studie jsem nyní získal jakousi pověst. Mé vědomosti však přes tuto pověst nemají žádný užitek, neboť přestože jsem vychutnal záři védského poznání, nedovedl jsem ocenit zář, vycházející z nehtů na prstech Tvých nohou. Čím dříve má pýcha a védské poznání zmizí, tím lépe!“ To je příklad lhostejnosti.

Outro devoto exprimiu-se muito ansiosamente deste modo: “Minha mente é muito vacilante, devido a que não posso concentrá-la em Vossos pés de lótus. E, quando percebo esta ineficiência em mim, fico envergonhado, e, por toda a noite, não consigo dormir, pois minha grande inabilidade me exaspera”.

Jiný oddaný se velice toužebně vyjádřil: „Má mysl je velice těkavá a nemohu ji soustředit na Tvé lotosové nohy. Při pohledu na svou neschopnost se začínám stydět a celou noc nemohu spát, protože jsem tím popuzen.“

No Kṛṣṇa-karṇāmṛta, Bilvamaṅgala Ṭhākura explica sua inquietação como segue: “Meu querido Senhor, o espírito travesso que manifestas na infância é o que existe de mais maravilhoso nos três mundos. E Tu mesmo sabes o que é este espírito travesso. Como tal, podes compreender com muita facilidade a minha mente vacilante. Tu e eu temos conhecimento disto. Deste modo, estou simplesmente ansiando por saber como poderei fixar minha mente em Teus pés de lótus”.

V Kršna-karnámrtě vysvětluje Bilvamangala Thákura svou roztěkanost následovně: „Můj drahý Kršno, Tvá nezbednost v dětství je tou nejúžasnější věcí ve třech světech. Ty samotný víš, co Tvá nezbednost je, a tak můžeš snadno porozumět mé roztěkané mysli. Víš to Ty a já. Toužím jen vědět, jak mohu soustředit svou mysl na Tvé lotosové nohy.“

Outro devoto exprimiu sua impudência dizendo: “Meu querido Senhor, sem considerar minha posição humilde, devo confessar-Te que meus olhos são assim como vespas negras desejando pairar sobre Teus pés de lótus”.

Další oddaný vyjádřil svou nestoudnost slovy: „Můj drahý Pane, nehledě na své nízké postavení, se Ti musím přiznat, že mé oči jsou jako černé vosy, které touží být u Tvých lotosových nohou.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (7.4.37), o grande sábio Nārada informa Mahārāja Yudhiṣṭhira a respeito de Prahlāda Mahārāja, o qual, desde o começo de sua vida, foi devoto. A prova da devoção natural de Prahlāda é que, mesmo quando era criancinha, ele não brincava com seus companheiros de folguedo, senão que estava sempre ansioso por pregar as glórias do Senhor. Em vez de tomar parte em suas acrobacias divertidas, ele permanecia como uma criança inativa, isto em virtude de que estava sempre em transe, meditando em Kṛṣṇa. Assim, não havia possibilidade de o mundo externo o afetar.

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu říká velký mudrc Nárada Mahárádžovi Judhišthirovi o Prahládovi Mahárádžovi, který byl oddaným od samého počátku svého života. Důkazem Prahládovy přirozené oddanosti je, že ani když byl malé dítě, nehrál si se svými kamarády, nýbrž neustále chtěl kázat slávu Pána. Bylo to nečinné dítě, protože místo aby se připojil k rozmarným hrám byl neustále v tranzu, kdy meditoval o Kršnovi. Nebylo možné, aby se ho vnější svět dotkl.

O depoimento que segue é sobre um devoto brāhmaṇa: “Este brāhmaṇa é muito perito em todas as espécies de atividades, mas não sei por que ele está olhando para cima sem mover os olhos. Parece que seu corpo está fixo, imóvel como o corpo de um boneco. Sob tais circunstâncias, sou capaz de supor que ele está cativado pela beleza transcendental daquele exímio flautista Śrī Kṛṣṇa, em razão do que está apenas olhando fixamente para a nuvem negra e lembrando-se da cor do corpo de Śrī Kṛṣṇa”. Este é um exemplo de como o devoto pode ficar inerte devido ao amor extático.

Následující citát je o oddaném bráhmanovi: „Tento bráhman je velký odborník v nejrůznějších činnostech. Nevím však, proč se dívá vzhůru, a nehýbe očima. Vypadá to, že jeho tělo je bez pohybu jako loutka. Myslím, že ho okouzlila krása dokonalého hráče na flétnu, Šrí Kršny, a přitahován k Němu jen zírá na černý mrak a vzpomíná na barvu Kršnova těla.“ To je příklad, jak oddaný může znetečnět z extatické lásky.

No Śrīmad-Bhāgavatam (7.4.40), Prahlāda Mahārāja diz que, mesmo em sua infância; quando falava em voz alta acerca das glórias do Senhor, costumava dançar tal qual um louco destituído de vergonha. E, algumas vezes, estando inteiramente absorto em pensar nos passatempos do Senhor, costumava imitar tais passatempos. Este é um exemplo em que o devoto age quase como um louco. De forma similar, descreve-se que o grande sábio Nārada era tão extaticamente apaixonado por Kṛṣṇa que às vezes dançava desnudo, e às vezes todo o seu corpo ficava aturdido. Ora ele ria sonoramente, ora chorava muito alto, ora mantinha-se em silêncio, ora parecia estar sofrendo de alguma doença, embora não tivesse doença alguma. Este é outro exemplo em que o devoto fica como um louco no êxtase da devoção.

V sedmém zpěvu, čtvrté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu říká Prahláda Mahárádža, že už ve svém dětství, když hlasitě mluvil o slávě Pána, tančil jako nestydatý blázen. A někdy, zcela ponořen v myšlenkách na zábavy Pána, tyto zábavy napodoboval. To je příklad, kdy se oddaný choval téměř jako šílený. Říká se také, že velký světec Nárada miloval Kršnu tak extaticky, že někdy tancoval nahý a někdy celé jeho tělo ustrnulo. Někdy se velice hlasitě smál, někdy hlasitě naříkal, někdy zůstával potichu a někdy se zdálo, že trpí nějakou chorobou, třebaže nemocný nebyl. To je další příklad, kdy se oddaný v extázi oddanosti chová jako blázen.

No Hari-bhakti-sudhodaya, declara-se que, quando Prahlāda Mahārāja se julgava incapaz de se aproximar da Suprema Personalidade de Deus, ele mergulhava em grande aflição, em um oceano de infelicidade. Deste modo, ele costumava verter lágrimas e deitar-se no solo como se estivesse inconsciente.

V Hari-bhakti-sudhódaji se říká, že když si Prahláda Mahárádža myslel, že není hoden předstoupit před Nejvyšší Osobnost Božství, trápil se v tomto velkém oceánu neštěstí. Ronil slzy a ležel na podlaze, jako by byl v bezvědomí.

Certa vez, os discípulos de um grande devoto conversavam entre si desta maneira: “Meus queridos irmãos espirituais, depois de ver os pés de lótus do Senhor, nosso mestre espiritual lançou-se no fogo da lamentação, e a água de sua vida quase secou por causa desse fogo. Vamos, então, derramar o néctar do santo nome em seus ouvidos, pois, se o fizermos, o cisne de sua vida poderá novamente mostrar sinais de vida”.

Studenti velkého oddaného mezi sebou jednou mluvili: „Moji drazí duchovní bratři, když náš duchovní mistr spatřil lotosové nohy Pána, vrhl se do ohně naříkání a kvůli ohni se voda jeho života téměř vypařila. Nalijme nyní do jeho uší nektar svatého jména, ať labuť jeho života může znovu ožít.“

Quando o Senhor Kṛṣṇa foi até a cidade de Śoṇitapura de forma a lutar com Bāṇa, o filho de Bali, e cortar-lhe todas as mãos, Uddhava, estando separado de Kṛṣṇa e a pensar em Sua contenda, quase se aturdiu em completa inconsciência.

Když Pán Kršna odešel do města Šónitapury bojovat s Bánou, synem Baliho, a usekat mu všechny ruce, Uddhava v odloučení od Kršny myslel na Jeho boj a téměř zcela ustrnul v bezvědomí.

Quando um devoto está completamente apaixonado pela Suprema Personalidade de Deus, podem-se manifestar os seguintes sintomas devido a seus sentimentos de saudades do Senhor: corpo em estado febril, definhamento do corpo, falta de sono, desapego, inércia, doença aparente, loucura, inconsciência e, por vezes, morte.

Když oddaný miluje Nejvyšší Osobnost Božství plně, z pocitů odloučení od Pána se mohou projevit následující příznaky: horečnatý stav těla, chřadnutí těla, nedostatek spánku, nepřipoutanost, netečnost, nemocný vzhled, šílenství, bezvědomí a někdy smrt.

Em relação ao estado febril do corpo, Uddhava disse a Nārada certa vez: “Meu querido grande sábio, a flor de lótus, que é amiga do Sol, pode nos causar aflição; o incêndio no oceano pode fazer com que experimentemos uma sensação de queimor; e Indīvara, o amigo de um demônio, pode nos afligir de várias maneiras – não nos importamos. O fator mais lamentável, entretanto, é que todas essas coisas nos fazem lembrar de Kṛṣṇa, o que está nos afligindo demasiadamente!”. Este é um exemplo do estado febril causado pela separação de Kṛṣṇa.

O horečnatých stavech těla jednou Uddhava řekl Náradovi: „Můj drahý velký světče, lotosový květ, který je přítelem slunce, nám může způsobit utrpení, oheň v oceánu nás může pálit a démonův přítel Indívara nás může trápit nejrůznějšími způsoby. To nám však nevadí. Nejhorší je, že nás všichni upomínají na Kršnu a to nám způsobuje příliš velké utrpení!“ To je příklad horečnatého stavu z odloučení od Kršny.

Alguns dos devotos que foram ter com Kṛṣṇa em Dvārakā e foram detidos à entrada disseram: “Nosso querido Kṛṣṇa, ó amigo dos Pāṇḍus, assim como o cisne é muito afeito a mergulhar na água entre os lírios e morreria caso fosse retirado da água, nosso único desejo é podermos estar conTigo. Nossos membros estão se contraindo e se enfraquecendo porque nos privaram de Ti”.

Někteří oddaní šli navštívit Kršnu v Dvárace. Když byli zastaveni u dveří, řekli: „Můj drahý Kršno, ó příteli Pánduovců, jako labutě milují potápět se ve vodě mezi liliovými květy a zemřely by, kdyby je někdo z vody odnesl, tak si my přejeme být pouze s Tebou. Naše údy se zmenšují a hynou, když nám jsi vzdálen.“

Embora tivesse uma situação muito confortável em seu palácio, o rei de Bahula começou a considerar as noites muito longas e angustiantes por causa da saudade que sentia de Kṛṣṇa.

Král Bahuly si i uprostřed pohodlí svého paláce začal myslet, že noci jsou z odloučení od Kršny příliš dlouhé a sužující.

Certa vez, o rei Yudhiṣṭhira disse: “Kṛṣṇa, o quadrigário de Arjuna, é o único parente que tenho nos três mundos. Em razão disso, a saudade que sinto de Seus pés de lótus está enlouquecendo minha mente dia e noite, e não sei como me situar, tampouco sei para onde eu deveria ir de forma a conseguir um pouco de serenidade”. Este é outro exemplo de falta de sono.

Král Judhišthira jednou řekl: „Kršna, vozataj Ardžuny, je mým jediným příbuzným ve třech světech. Má mysl proto začíná šílet dnem i nocí z odloučení od Jeho lotosových nohou a já nevím, jak se zařídit nebo kam jít, aby se má mysl uklidnila.“ To je další příklad nedostatku spánku.

Um dos vaqueirinhos amigos de Kṛṣṇa disse: “Meu querido Kṛṣṇa, ó inimigo do demônio Mura, pensa só em Raktaka, Teu servo pessoal. Simplesmente por ele ter visto uma pluma de pavão, agora está com os olhos fechados e não mais está atento ao pastoreio das vacas. Ao contrário, ele as deixou em um pasto distante e sequer se deu ao trabalho de usar seu cajado para controlá-las”. Este é um exemplo de desequilíbrio mental devido à separação de Kṛṣṇa.

Nějací pasáčci, Kršnovi přátelé, řekli: „Drahý Kršno, ó nepříteli démona Mury, pomysli jen na svého osobního služebníka Raktaku. Při pouhém pohledu na paví pero zavírá oči a již nevěnuje žádnou pozornost kravám. Nechal je na vzdálené pastvině a ani se neobtěžoval, aby vzal svoji hůlku a hlídal je.“ To je příklad nevyrovnanosti mysli z odloučení od Kršny.

Na época em que o Senhor Kṛṣṇa esteve na capital do rei Yudhiṣṭhira, Uddhava ficou tão angustiado pelo fogo da separação de Śrī Kṛṣṇa que seu corpo inflamado suava e lágrimas manavam de seus olhos. Desta maneira, ele ficou completamente aturdido.

Když Pán Kršna odešel do hlavního města krále Judhišthiry, Uddhavu tak zasáhl oheň odloučení od Šrí Kršny, že mu z rozpáleného těla tekl pot a slzy z jeho očí, a takto zcela ustrnul.

Quando Śrī Kṛṣṇa deixou a cidade de Dvārakā em busca da joia Syamantaka, Ele tardou em regressar a casa. Uddhava ficou tão aflito que sintomas de doenças manifestaram-se em seu corpo. Na realidade, por causa de seu excessivo amor extático por Kṛṣṇa, Uddhava passou a ser conhecido como louco em Dvārakā. Para a grande fortuna de Uddhava, a sua reputação como louco ficou firmemente estabelecida a partir daquele dia. A loucura de Uddhava foi comprovada na prática quando ele foi até a colina Raivataka observar minuciosamente as negras nuvens congestionadas. Em seu estado agitado, ele começou a orar a essas nuvens e exprimiu seu júbilo prostrando-se perante elas.

Když Šrí Kršna opustil město Dváraku hledat drahokam Sjamantaka a pozdě se vracel domů, Uddhava byl tak sklíčený, že se na jeho těle začínaly objevovat známky nemoci. O Uddhavovi se pro jeho intenzívní extatickou lásku ke Kršnovi začalo ve Dvárace říkat, že je šílený. K jeho velkému štěstí se toho dne Uddhavova pověst blázna pevně zakořenila. Jeho šílenství bylo prakticky dokázáno, když odešel na horu Raivataku, aby nepřetržitě pozoroval zhuštěné černé mraky. V rozrušení se k nim začal modlit a svou radost vyjadřoval tím, že se jim klaněl.

Uddhava informou a Kṛṣṇa: “Meu querido líder da dinastia Yadu, Teus servos em Vṛndāvana, pensando em Ti, não conseguem dormir à noite, em decorrência do que se encontram todos deitados às margens do Yamunā, quase paralisados. Parece que eles estão quase mortos porque estão respirando muito lentamente”. Este é um exemplo em que se fica inconsciente por causa da separação de Kṛṣṇa.

Uddhava řekl Kršnovi: „Můj drahý vůdče jaduovské dynastie, Tvoji služebníci ve Vrndávaně na Tebe v noci myslí a nemohou spát. Nyní všichni leží na břehu Jamuny téměř ochrnutí. Zdá se, že jsou téměř mrtví, protože jejich dýchání je velice pomalé.“ To je příklad bezvědomí z odloučení od Kršny.

Certa vez, informaram a Kṛṣṇa: “Sois a vida e alma de todos os habitantes de Vṛndāvana. Diante disso, porque partistes de Vṛndāvana, todos os servos de Vossos pés de lótus, residentes de tal morada, estão sofrendo. É como se os lagos cheios de flores de lótus houvessem secado por causa do calor abrasante produzido pela separação de Vós”. No exemplo dado aqui, os habitantes de Vṛndāvana são comparados a lagos cheios de flores de lótus, e, devido ao calor abrasante da separação de Kṛṣṇa, os lagos, juntamente com as flores de lótus de suas vidas, estão secando. E os cisnes nos lagos, que são comparados à vitalidade dos habitantes de Vṛndāvana, já não desejam viver nesse lago. Em outras palavras, em virtude do calor abrasante, os cisnes estão abandonando os lagos. Essa metáfora é usada para descrever o estado em que ficam os devotos quando separados de Kṛṣṇa.

Kršnovi bylo jednou řečeno: „Jsi životem a duší obyvatel Vrndávany, a protože jsi je opustil, všichni služebníci Tvých lotosových nohou trpí. Je to jako kdyby jezera plná lotosových květů vyschla ve žhnoucím horku odloučení od Tebe.“ Obyvatelé Vrndávany jsou zde přirovnáváni k jezerům plným lotosových květů, která vyschla za žhnoucího žáru odloučení od Kršny spolu s lotosovými květy jejich životů, a labutě v jezerech, které jsou přirovnávány k vitalitě obyvatel Vrndávany, tam již netouží déle žít. Labutě opouštějí jezera při přílišném teplu. Tato metafora popisuje stav oddaných v odloučení od Kršny.