TEXT 34

Texte

Verš

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

Synonyms

Synonyma

tat: cette connaissance des différents sacrifices; viddhi: essaie de comprendre; praṇipātena: en approchant un maître spirituel; paripraśnena: en le questionnant avec soumission; sevayā: en le servant; upadekṣyanti: ils t’initieront; te: toi; jñānam: dans la connaissance; jñāninaḥ: les âmes réalisées; tattva: la vérité; darśinaḥ: ceux qui voient.

tat — to poznání o různých obětích; viddhi — snaž se pochopit; praṇipātena — tím, že se obrátíš na duchovního učitele; paripraśnena — pokornými dotazy; sevayā — prokazováním služby; upadekṣyanti — zasvětí; te — tebe; jñānam — do poznání; jñāninaḥ — znající vlastní já; tattva — pravdu; darśinaḥ — ti, kteří vidí.

Translation

Překlad

Cherche à connaître la vérité en approchant un maître spirituel. Enquiers-toi d’elle auprès de lui avec soumission, tout en le servant. L’âme réalisée peut te révéler le savoir, car elle a vu la vérité.

Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.

Purport

Význam

La voie menant à la réalisation spirituelle est certes difficile. C’est pourquoi le Seigneur nous conseille de rechercher un maître authentique, appartenant à la filiation spirituelle dont Il est la source. Nul ne peut être un véritable maître spirituel s’il n’appartient à cette succession disciplique. Kṛṣṇa étant le maître spirituel originel, seul Son représentant dans la lignée disciplique peut transmettre Son message tel qu’il est. On ne peut obtenir la réalisation spirituelle en inventant sa propre méthode comme le font aujourd’hui nombre d’imposteurs. Le Bhāgavatam (6.3.19) affirme en effet: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam – c’est le Seigneur Lui-même qui trace la voie de la religion.

Ni les spéculations intellectuelles, ni les raisonnements stériles ne peuvent nous conduire sur la voie juste. L’étude indépendante des textes ne nous permettra pas non plus de progresser. Il est indispensable, si l’on souhaite obtenir la connaissance, d’approcher un maître spirituel authentique, de s’en remettre entièrement à lui et de le servir avec humilité et sans prétention. Satisfaire un maître accompli est le secret du progrès spirituel. Question et soumission vont de pair. On doit l’interroger avec soumission, car si l’on ne se montre pas soumis et si l’on ne développe pas une attitude de service, on ne peut recevoir la connaissance transcendantale. Le disciple doit passer avec succès l’épreuve du maître, et celui-ci, voyant sa sincérité, le bénira aussitôt en lui accordant la vraie connaissance spirituelle.

Ce verset condamne toutefois et l’acceptation aveugle et les questions absurdes. Car il ne suffit pas d’écouter avec soumission le maître spirituel, il faut également s’efforcer de comprendre clairement ses enseignements, par le biais du service, de la soumission et de questions pertinentes. Le maître authentique est, par nature, pénétré d’affection pour son disciple. Aussi, quand le disciple s’en remet totalement à lui, toujours prêt à le servir, leur échange, en termes de questions et de connaissance, devient parfait.

To, že cesta duchovní realizace je obtížná, je nade všechny pochyby. Śrī Kṛṣṇa proto radí, abychom se obrátili na pravého duchovního učitele patřícího k učednické posloupnosti, která pochází od samotného Pána. Nikdo nemůže být pravým duchovním učitelem, aniž by následoval tento princip, učednickou posloupnost. Pán je původní duchovní mistr a ten, kdo patří k učednické posloupnosti, může předat Pánovo poselství v původní podobě svému žákovi. Nikdo nemůže být duchovně realizovaný tím, že si vymyslel vlastní cestu, jak je to zvykem u pošetilých podvodníků. Bhāgavatam (6.3.19) učí: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam — cestu náboženství vytyčuje samotný Pán. Myšlenková spekulace či suché argumenty proto nikoho na správnou cestu přivést nemohou. Pokrok v duchovním životě nelze dělat ani nezávislým studiem knih poznání. Abychom nabyli poznání, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele. Toho je třeba přijmout s úplnou odevzdaností a pokorně mu sloužit. Uspokojení duchovního učitele, který zná vlastní já, je tajemstvím pokroku v duchovním životě. Dotazy a pokora jsou tím správným spojením, umožňujícím duchovní porozumění; bez pokory a služby se dotazy kladené učenému duchovnímu učiteli minou účinkem. Žák musí být schopen obstát u zkoušky duchovního učitele, který mu požehná ryzím duchovním poznáním, když uvidí jeho opravdovou touhu. Jak slepé následování, tak absurdní otázky se v tomto verši odsuzují. Žák nemá duchovnímu učiteli jen pokorně naslouchat, ale musí od něho také prostřednictvím pokory, služby a dotazů získat pochopení všeho v pravém světle. Pravý duchovní učitel je k žákovi přirozeně velice laskavý, a pokud je žák pokorný a neustále připravený sloužit, výměna poznání a dotazů bude dokonalá.