Text 84
Text 84
Texto
Verš
yāra āge tṛṇa-tulya cāri puruṣārtha
yāra āge tṛṇa-tulya cāri puruṣārtha
Palabra por palabra
Synonyma
kṛṣṇa-viṣayaka—referente a Kṛṣṇa; premā—amor; parama—el más elevado; puruṣa-artha—consecución del objetivo de la vida; yāra—cuyos; āge—antes; tṛṇa-tulya—como una brizna de paja en la calle; cāri—cuatro; puruṣa-artha—logros.
Traducción
Překlad
«“La religiosidad, el desarrollo económico, la complacencia de los sentidos y la liberación se conocen como los cuatro objetivos de la vida, pero ante el amor por Dios, el quinto y más elevado de los objetivos, los primeros parecen tan insignificantes como una brizna de paja en la calle.
„,Zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození jsou známé jako čtyři cíle života, ale před láskou k Bohu, která je pátým a nejvyšším cílem, se jeví bezvýznamné jako tráva na ulici.̀“
Significado
Význam
Mientras se canta el santo nombre del Señor no hay que desear las mejoras materiales que representan la religiosidad, el desarrollo económico, la complacencia de los sentidos y, finalmente, la liberación del mundo material. Como declaró Śrī Caitanya Mahāprabhu, la mayor perfección en la vida es obtener amor por Kṛṣṇa (premā pum-artho mahān śrī-caitanya-mahāprabhor matam idam). Cuando comparamos el amor por Dios con la religiosidad, el desarrollo económico, la complacencia de los sentidos y la liberación, podemos comprender que estos logros pueden ser objetivos deseables para bubhukṣus, aquellos que desean disfrutar de este mundo material, y mumukṣus, aquellos que desean liberarse de él, pero que son insignificantes a los ojos de un devoto puro que está en la etapa preliminar del amor por Dios o bhāva.
Zpívá-li někdo svaté jméno Pána, neměl by toužit po hmotných výdobytcích představovaných zbožností, ekonomickým rozvojem, uspokojováním smyslů a nakonec vysvobozením z hmotného světa. Jak řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejvyšší dokonalostí života je rozvinout lásku ke Kṛṣṇovi (premā pum-artho mahān śrī-caitanya-mahāprabhor matam idam). Když lásku k Bohu porovnáme se zbožností, ekonomickým rozvojem, smyslovým požitkem a osvobozením, pochopíme, že to mohou být kýžené cíle bubhukṣů neboli těch, kdo si chtějí užívat tohoto hmotného světa, a mumukṣů neboli těch, kteří se z něho chtějí vysvobodit, ale v očích čistého oddaného, jenž rozvinul bhāvu, předběžné stádium lásky k Bohu, se jeví zcela bezvýznamně.
Dharma (religiosidad), artha (desarrollo económico), kāma (complacencia de los sentidos) y mokṣa (liberación) son los cuatro principios de religión que pertenecen al mundo material. Por tanto, al comienzo del Śrīmad-Bhāgavatam se ha dicho: dharmaḥ projjhita-kaitavo ’tra: Los sistemas religiosos fraudulentos basados en estos cuatro principios materiales están completamente descartados del Śrīmad-Bhāgavatam, porque el Śrīmad-Bhāgavatam enseña solamente cómo despertar nuestro amor latente por Dios. La Bhagavad-gītā es el estudio preliminar del Śrīmad-Bhāgavatam y, por tanto, termina con las palabras: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja, «Abandona toda clase de religión y, sencillamente, entrégate a Mí» (Bg. 18.66). Para adoptar estos medios, hay que rechazar toda idea de religiosidad, desarrollo económico, complacencia de los sentidos y liberación, y ocuparse por completo al servicio del Señor, que es trascendental a estos cuatro principios. El amor por Dios es la función original del alma espiritual, y es tan eterno como lo son el alma y la Suprema Personalidad de Dios. Esta eternidad se llama sanātana. Cuando el alma restablece su propio servicio a la Suprema Personalidad de Dios, hay que comprender que ha logrado el éxito en alcanzar la deseada finalidad de la vida. Entonces todo se lleva a cabo de un modo natural por la gracia del santo nombre, y el devoto avanza en su progreso espiritual.
Dharma (zbožnost), artha (ekonomický rozvoj), kāma (smyslový požitek) a mokṣa (osvobození) jsou čtyři náboženské principy týkající se hmotného světa. Śrīmad-Bhāgavatam proto již na samotném začátku prohlašuje: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra – podvodné náboženské systémy založené na těchto čtyřech hmotných principech jsou ze Śrīmad-Bhāgavatamu zcela vyřazeny, neboť Śrīmad-Bhāgavatam učí pouze to, jak rozvinout svou dosud neprojevenou lásku k Bohu. Bhagavad-gītā je předběžným studiem Śrīmad-Bhāgavatamu, a proto končí slovy: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja – „Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně.“ (Bg. 18.66) Pokud chce někdo přijmout tuto cestu, měl by zavrhnout veškeré představy zbožnosti, ekonomického rozvoje, smyslového požitku a osvobození a plně se zaměstnat službou Pánu, protože ta je vůči těmto čtyřem principům transcendentální. Láska k Bohu je původním posláním duše a je stejně věčná jako duše a jako Nejvyšší Osobnost Božství. Této věčnosti se říká sanātana. Pokud se oddanému podaří obnovit svoji láskyplnou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, rozumí se, že úspěšně dosáhl kýženého cíle života. Tehdy se vše děje samočinně milostí svatého jména, a oddaný tak automaticky pokračuje na své duchovní cestě.