Text 21

Sloka 21

Devanagari

Dévanágarí

कान्यकुब्जे द्विज: कश्चिद्दासीपतिरजामिल: ।
नाम्ना नष्टसदाचारो दास्या: संसर्गदूषित: ॥ २१ ॥

Text

Verš

kānyakubje dvijaḥ kaścid
dāsī-patir ajāmilaḥ
nāmnā naṣṭa-sadācāro
dāsyāḥ saṁsarga-dūṣitaḥ

Synonyms

Synonyma

kānya-kubje — in the city of Kānyakubja (Kanauj, a town near Kanpur); dvijaḥ — brāhmaṇa; kaścit — some; dāsī-patiḥ — the husband of a low-class woman or prostitute; ajāmilaḥ — Ajāmila; nāmnā — by name; naṣṭa-sat-ācāraḥ — who lost all brahminical qualities; dāsyāḥ — of the prostitute or maidservant; saṁsarga-dūṣitaḥ — contaminated by the association.

kānya-kubje — ve městě jménem Kānyakubja (Kanauj, město poblíž Kanpuru); dvijaḥ — brāhmaṇa; kaścit — nějaký; dāsī-patiḥ — manžel ženy z nízké třídy či prostitutky; ajāmilaḥ — Ajāmila; nāmnā — jménem; naṣṭa-sat-ācāraḥ — který pozbyl všech bráhmanských vlastností; dāsyāḥ — prostitutky či služebné; saṁsarga-dūṣitaḥ — znečištěný společností.

Translation

Překlad

In the city known as Kānyakubja there was a brāhmaṇa named Ajāmila who married a prostitute maidservant and lost all his brahminical qualities because of the association of that low-class woman.

Ve městě zvaném Kānyakubja žil brāhmaṇa jménem Ajāmila, který se oženil se služebnou, jež byla prostitutka, a vlivem společnosti této ženy z nízké třídy pozbyl všech svých bráhmanských vlastností.

Purport

Význam

The fault of illicit connection with women is that it makes one lose all brahminical qualities. In India there is still a class of servants, called śūdras, whose maidservant wives are called śūdrāṇīs. Sometimes people who are very lusty establish relationships with such maidservants and sweeping women, since in the higher statuses of society they cannot indulge in the habit of woman hunting, which is strictly prohibited by social convention. Ajāmila, a qualified brāhmaṇa youth, lost all his brahminical qualities because of his association with a prostitute, but he was ultimately saved because he had begun the process of bhakti-yoga. Therefore in the previous verse, Śukadeva Gosvāmī spoke of the person who has only once surrendered himself at the lotus feet of the Lord (manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ) or has just begun the bhakti-yoga process. Bhakti-yoga begins with śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, hearing and chanting of Lord Viṣṇu’s names, as in the mahā-mantra — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Chanting is the beginning of bhakti-yoga. Therefore Śrī Caitanya Mahāprabhu declares:

Chybou nedovoleného styku se ženami je, že připravuje člověka o všechny bráhmanské vlastnosti. V Indii existuje dodnes třída služebníků, kteří se nazývají śūdrové, a jejich manželky-služebné se nazývají śūdrāṇī. Lidé posedlí chtíčem někdy navazují vztahy s těmito služebnými a uklízečkami, jelikož ve vyšších třídách společnosti nemohou holdovat lovu žen, který společenské konvence striktně zakazují. Ajāmila, mladý kvalifikovaný brāhmaṇa, pozbyl kvůli stykům s prostitutkou všech bráhmanských vlastností, ale nakonec byl zachráněn, neboť již započal proces bhakti-yogy. Proto Śukadeva Gosvāmī v dřívějším verši hovořil o tom, kdo se jen jednou odevzdal u lotosových nohou Pána (manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ) nebo právě začal praktikovat bhakti-yogu. Začátkem bhakti-yogy je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, naslouchání jménům Pána Viṣṇua a jejich opěvování, například v podobě mahā-mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Bhakti-yoga začíná zpíváním. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto prohlašuje:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

“In this age of quarrel and hypocrisy the only means of deliverance is chanting the holy name of the Lord. There is no other way. There is no other way. There is no other way.” The process of chanting the holy name of the Lord is always superbly effective, but it is especially effective in this Age of Kali. Its practical effectiveness will now be explained by Śukadeva Gosvāmī through the history of Ajāmila, who was freed from the hands of the Yamadūtas simply because of chanting the holy name of Nārāyaṇa. Parīkṣit Mahārāja’s original question was how to be freed from falling down into hell or into the hands of the Yamadūtas. In reply, Śukadeva Gosvāmī is citing this old historical example to convince Parīkṣit Mahārāja of the potency of bhakti-yoga, which begins simply with the chanting of the Lord’s name. All the great authorities of bhakti-yoga recommend the devotional process beginning with the chanting of the holy name of Kṛṣṇa (tan-nāma-grahaṇādibhiḥ).

“V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným způsobem osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.” Metoda zpívání svatého jména Pána je vždy znamenitě účinná, ale zvláště účinná je v tomto věku Kali. Její účinnost nyní Śukadeva Gosvāmī vysvětlí na příběhu Ajāmila, který byl vysvobozen z rukou Yamadūtů jen proto, že volal svaté jméno Nārāyaṇa. Původní otázkou Parīkṣita Mahārāje bylo, jak se zachránit před pádem do pekla neboli do rukou Yamadūtů. Jako odpověď uvádí Śukadeva Gosvāmī tento příklad z dávné historie, aby přesvědčil Parīkṣita Mahārāje o síle bhakti-yogy, jež začíná prostým zpíváním Pánova jména. Všechny autority na bhakti-yogu doporučují proces oddané služby začínající zpíváním svatého jména Kṛṣṇy (tan-nāma-grahaṇādibhiḥ).