Text 10
Sloka 10
Devanagari
Dévanágarí
कर्मभिर्वा त्रयीप्रोक्तै: पुंसोऽपि विबुधायुषा ॥ १० ॥
Text
Verš
śaukra-sāvitra-yājñikaiḥ
karmabhir vā trayī-proktaiḥ
puṁso ’pi vibudhāyuṣā
śaukra-sāvitra-yājñikaiḥ
karmabhir vā trayī-proktaiḥ
puṁso ’pi vibudhāyuṣā
Synonyms
Synonyma
kim — what is the use; janmabhiḥ — of births; tribhiḥ — three; vā — or; iha — in this world; śaukra — by semen; sāvitra — by initiation; yājñikaiḥ — by becoming a perfect brāhmaṇa; karmabhiḥ — by activities; vā — or; trayī — in the Vedas; proktaiḥ — instructed; puṁsaḥ — of a human being; api — even; vibudha — of the demigods; āyuṣā — with a duration of life.
kim — jaký mají význam; janmabhiḥ — zrození; tribhiḥ — tři; vā — nebo; iha — v tomto světě; śaukra — ze semene; sāvitra — zasvěcením; yājñikaiḥ — dosažením úrovně dokonalého brāhmaṇy; karmabhiḥ — činnostmi; vā — nebo; trayī — ve Vedách; proktaiḥ — předepsanými; puṁsaḥ — lidské bytosti; api — dokonce; vibudha — polobohů; āyuṣā — s délkou života.
Translation
Překlad
A civilized human being has three kinds of births. The first birth is by a pure father and mother, and this birth is called birth by semen. The next birth takes place when one is initiated by the spiritual master, and this birth is called sāvitra. The third birth, called yājñika, takes place when one is given the opportunity to worship Lord Viṣṇu. Despite the opportunities for attaining such births, even if one gets the life span of a demigod, if one does not actually engage in the service of the Lord, everything is useless. Similarly, one’s activities may be mundane or spiritual, but they are useless if they are not meant for satisfying the Lord.
Civilizovaná lidská bytost se rodí trojím způsobem. První zrození je z čistého otce a matky a nazývá se zrození ze semene. Ke druhému zrození, které se nazývá sāvitra, dochází při zasvěcení duchovním mistrem. Třetí zrození, zvané yājñika, nastává tehdy, když je člověku dána příležitost uctívat Pána Viṣṇua. Pokud živá bytost přes všechny tyto příležitosti nezačne skutečně sloužit Pánu, pak i když je obdařena dlouhým životem poloboha, je to všechno zbytečné. Stejně zbytečné jsou všechny činnosti, ať už světské či duchovní, nejsou-li určeny pro uspokojení Pána.
Purport
Význam
The word śaukra-janma means “taking birth by seminal discharge.” Animals can take their birth in this way too. However, a human being can be reformed from the śaukra-janma, as recommended in the Vedic civilization. Before the birth takes place, or before father and mother unite, there is a ceremony called garbhādhāna-saṁskāra, which must be adopted. This garbhādhāna-saṁskāra is especially recommended for higher castes, especially the brāhmaṇa caste. It is said in the śāstras that if the garbhādhāna-saṁskāra is not practiced among the higher castes, the entire family becomes śūdra. It is also stated that in this Age of Kali, everyone is śūdra due to the absence of the garbhādhāna-saṁskāra. This is the Vedic system. According to the pāñcarātrika system, however, even though everyone is a śūdra due to the absence of the garbhādhāna-saṁskāra, if a person has but a little tendency to become Kṛṣṇa conscious, he should be given the chance to elevate himself to the transcendental platform of devotional service. Our Kṛṣṇa consciousness movement adopts this pāñcarātrika-vidhi, as advised by Śrīla Sanātana Gosvāmī, who says:
Slovo śaukra-janma znamená “zrození umožněné vypuštěním semene”. Takto se rodí i zvířata. Člověk však může toto zrození vylepšit, jak se doporučovalo ve védské civilizaci. Před zrozením, před spojením otce a matky, je nutné vykonat obřad zvaný garbhādhāna-saṁskāra, který se zvláště doporučuje vyšším třídám, zejména brāhmaṇům. V śāstrách je řečeno, že opomíjí-li vyšší třídy garbhādhāna-saṁskāru, celý rod se změní v śūdry. Dále je řečeno, že v tomto věku Kali je každý śūdrou, jelikož se nevykonává garbhādhāna-saṁskāra. Takový je védský systém. Systém pāñcarātrika ovšem říká, že i když je kvůli zanedbání garbhādhāna-saṁskāry každý śūdrou, má-li někdo byť jen nepatrný sklon rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, má dostat příležitost pokročit na transcendentální úroveň oddané služby. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se řídí těmito zásadami pāñcarātrika-vidhi, jak doporučoval Śrīla Sanātana Gosvāmī, který prohlásil:
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
“As bell metal, when mixed with mercury, is transformed to gold, a person, even though not golden pure, can be transformed into a brāhmaṇa, or dvija, simply by the initiation process.” (Hari-bhakti-vilāsa 2.12) Thus if one is initiated by a proper person, he can be accepted as twice-born immediately. In our Kṛṣṇa consciousness movement, we therefore offer the student his first initiation and allow him to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. By chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra regularly and following the regulative principles, one becomes qualified to be initiated as a brāhmaṇa, because unless one is a qualified brāhmaṇa he cannot be allowed to worship Lord Viṣṇu. This is called yājñika-janma. In our Kṛṣṇa consciousness society, unless one is twice initiated — first by chanting Hare Kṛṣṇa and second by the Gāyatrī mantra — he is not allowed to enter the kitchen or Deity room to execute duties. However, when one is elevated to the platform on which he can worship the Deity, his previous birth does not matter:
“Stejně jako se zvonovina změní po smíchání se rtutí ve zlato, tak i člověk, který není čistý jako ryzí zlato, se pouhým zasvěcením může změnit v brāhmaṇu neboli dviju.” (Hari-bhakti-vilāsa 2.12) Je-li tedy někdo zasvěcen náležitou osobou, lze ho ihned považovat za dvojzrozeného. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto dáváme studentům první zasvěcení a dovolujeme jim zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Pokud pravidelně zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a dodržují usměrňující zásady, kvalifikují se pro zasvěcení na brāhmaṇu, neboť kdo není kvalifikovaný brāhmaṇa, nemůže uctívat Pána Viṣṇua. To se nazývá yājñika-janma. V naší společnosti pro vědomí Kṛṣṇy nemůže nikdo vstoupit do kuchyně nebo místnosti Božstev a vykonávat příslušné povinnosti, dokud není dvakrát zasvěcený — poprvé zpíváním Hare Kṛṣṇa a podruhé Gāyatrī mantrou. Jakmile však dospěje na úroveň uctívání Božstev, jeho předchozí zrození nehraje žádnou roli.
hari-bhakti-parāyaṇaḥ
hari-bhakti-vihīnaś ca
dvijo ’pi śvapacādhamaḥ
hari-bhakti-parāyaṇaḥ
hari-bhakti-vihīnaś ca
dvijo 'pi śvapacādhamaḥ
“Even if one is born in the family of a caṇḍāla, if one engages in the devotional service of the Lord, he becomes the best of brāhmaṇas. But even a brāhmaṇa who is devoid of devotional service is on the level of the lowest dog-eater.” If a person is advanced in devotional service, it does not matter whether he was born in a caṇḍāla family. He becomes purified. As Śrī Prahlāda Mahārāja said:
“I když se člověk narodil v rodině caṇḍālů, stává se nejlepším z brāhmaṇů, pokud oddaně slouží Pánu. I brāhmaṇa je však na úrovni nejnižšího pojídače psů, nevykonává-li oddanou službu.” Je-li někdo pokročilý v oddané službě, není důležité, zda se narodil v rodině caṇḍālů, jelikož se očistí. Śrī Prahlāda Mahārāja řekl:
pādāravinda-vimukhāc chvapacaṁ variṣṭham
pādāravinda-vimukhāc chvapacaṁ variṣṭham
Even if one is a brāhmaṇa and is qualified with all the brahminical qualifications, he is considered degraded if he is averse to worshiping the Supreme Personality of Godhead. But if a person is attached to the service of the Lord, he becomes glorified even if he is born in a caṇḍāla family. Indeed, such a caṇḍāla can deliver not only himself but all his family predecessors. Without devotional service, even a proud brāhmaṇa cannot deliver himself, and what to speak of his family. In many instances in the śāstras it is seen that even a brāhmaṇa has become a kṣatriya, vaiśya, śūdra, mleccha or non-brāhmaṇa. And there are many instances of one’s being born a kṣatriya or vaiśya or even lower and, in the eighteenth year, attaining elevation to the brahminical platform by the process of initiation. Therefore Nārada Muni says:
I brāhmaṇa se všemi bráhmanskými předpoklady je považován za pokleslého, staví-li se odmítavě k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Je-li však někdo připoutaný ke službě Pánu, proslaví se, i když se narodil v rodině caṇḍālů. Takový caṇḍāla může osvobodit nejen sebe, ale i všechny své předky. Pyšný brāhmaṇa, který nevykonává oddanou službu, nemůže osvobodit ani sám sebe, natož svou rodinu. Śāstry uvádějí mnoho příkladů, jak se i brāhmaṇa stal kṣatriyou, vaiśyou, śūdrou či mlecchou a nebyl již více brāhmaṇou. A mnohé příklady dokládají, jak člověk narozený jako kṣatriya či vaiśya, nebo dokonce ještě níže, dosáhl zasvěcením v osmnácti letech bráhmanské úrovně. Nārada Muni proto říká:
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet
It is not a fact that because one is born in a brāhmaṇa family he is automatically a brāhmaṇa. He has a better chance to become a brāhmaṇa, but unless he meets all the brahminical qualifications, he cannot be accepted as such. On the other hand, if the brahminical qualifications are found in the person of a śūdra, he should immediately be accepted as a brāhmaṇa. To substantiate this there are many quotations from Bhāgavatam, Mahābhārata, Bharadvāja-saṁhitā and the Pañcarātra, as well as many other scriptures.
Není pravda, že člověk narozený v bráhmanské rodině je automaticky brāhmaṇou. Má lepší šanci se jím stát, ale nelze ho přijímat jako brāhmaṇu, dokud nesplní všechny bráhmanské kvalifikace. Má-li na druhou stranu śūdra bráhmanské kvalifikace, je třeba ho okamžitě považovat za brāhmaṇu. To podporují mnohé citáty z Bhāgavatamu, Mahābhāraty, Bharadvāja-saṁhity a Pañcarātry, jakož i mnoha jiných písem.
As far as the duration of life of the demigods, concerning Lord Brahmā it is said:
Co se týče délky života polobohů, o Pánu Brahmovi je řečeno:
ahar yad brahmaṇo viduḥ
rātriṁ yuga-sahasrāntāṁ
te ’ho-rātra-vido janāḥ
ahar yad brahmaṇo viduḥ
rātriṁ yuga-sahasrāntāṁ
te 'ho-rātra-vido janāḥ
The duration of one day of Brahmā is one thousand times greater than the four yugas, aggregating 4,320,000 years, and Brahmā’s night is of the same duration. Brahmā lives for one hundred years of such days and nights. The word vibudhāyuṣā indicates that even if one gets a long life span, his life span is useless if he is not a devotee. A living entity is the eternal servitor of the Supreme Lord, and unless he comes to the platform of devotional service, his life span, good birth, glorious activities and everything else are null and void.
Délka jednoho Brahmova dne je tisícinásobkem délky čtyř yug, která je celkem 4 320 000 let. Stejně dlouhá je Brahmova noc. Brahmā žije sto let sestávajících z takových dnů a nocí. Slovo vibudhāyuṣā vyjadřuje, že i když je někdo obdařen dlouhým životem, je mu to k ničemu, není-li oddaným. Každá živá bytost je věčným služebníkem Nejvyššího Pána, a dokud nedosáhne úrovně oddané služby, je její dlouhý život, dobrý původ, slavné činnosti a vše ostatní prázdné a zbytečné.