Text 3
Sloka 3
Devanagari
Dévanágarí
कृष्णे निवेश्य नि:सङ्गं मनस्त्यक्ष्ये कलेवरम् ॥ ३ ॥
Text
Verš
yathāham akhilātmani
kṛṣṇe niveśya niḥsaṅgaṁ
manas tyakṣye kalevaram
yathāham akhilātmani
kṛṣṇe niveśya niḥsaṅgaṁ
manas tyakṣye kalevaram
Synonyms
Synonyma
kathayasva — please continue speaking; mahābhāga — O greatly fortunate one; yathā — as much as; aham — I; akhila-ātmani — unto the Supreme Soul; kṛṣṇe — unto Lord Śrī Kṛṣṇa; niveśya — having placed; niḥsaṅgam — being freed from material qualities; manaḥ — mind; tyakṣye — may relinquish; kalevaram — body.
Translation
Překlad
O greatly fortunate Śukadeva Gosvāmī, please continue narrating Śrīmad-Bhāgavatam so that I can place my mind upon the Supreme Soul, Lord Kṛṣṇa, and, being completely freed from material qualities, thus relinquish this body.
Ó šťastlivý Śukadeve Gosvāmī, pokračuj prosím dále ve vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu, abych mohl upoutat svoji mysl na Nejvyšší Duši, Pána Kṛṣṇu, a tak opustit toto tělo zcela osvobozen od hmotných kvalit.
Purport
Význam
To be fully engaged in hearing the transcendental narration described in the text of Śrīmad-Bhāgavatam means to constantly associate with the Supreme Soul, Śrī Kṛṣṇa. And to constantly associate with the Supreme Lord Kṛṣṇa means to be liberated from the qualities of matter. Lord Kṛṣṇa is like the sun, and material contamination is like darkness. As the presence of the sun dissipates darkness, constant engagement in the association of the Lord Śrī Kṛṣṇa frees one from the contamination of the material qualities. Contamination by the material qualities is the cause of repeated birth and death, and liberation from material qualities is transcendence. Mahārāja Parīkṣit was now a realized soul by this secret of liberation, through the grace of Śukadeva Gosvāmī, for the latter had informed the King that the highest perfection of life is to be in remembrance of Nārāyaṇa at the end of life. Mahārāja Parīkṣit was destined to give up his body at the end of seven days, and thus he decided to continue remembering the Lord by His association with the topics of Śrīmad-Bhāgavatam, and thus to quit his body in full consciousness of the presence of the Lord Śrī Kṛṣṇa, the Supreme Soul.
Být plně zaměstnán nasloucháním transcendentálnímu vyprávění, popsanému na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu, znamená neustále se sdružovat s Nejvyšší Duší, Śrī Kṛṣṇou. A neustále se sdružovat s Nejvyšším Pánem Kṛṣṇou znamená být osvobozen od hmotných kvalit. Pán Kṛṣṇa je jako slunce a hmotné znečištění se podobá temnotě. Stejně jako přítomnost slunce rozptyluje temnotu, tak neustálé pobývání ve společnosti Pána Śrī Kṛṣṇy osvobozuje od znečištění hmotnými kvalitami. Znečištění hmotnými kvalitami je příčinou opakovaného zrození a smrti a osvobození od hmotných kvalit je známkou transcendence. Mahārāja Parīkṣit se milostí Śukadeva Gosvāmīho stal realizovanou duší, neboť Śukadeva Gosvāmī mu vyjevil toto tajemství osvobození a poučil ho, že nejvyšší životní dokonalostí je vzpomínat na konci života na Nārāyaṇa. Mahārājovi Parīkṣitovi bylo předurčeno opustit tělo po uplynutí sedmi dnů, a proto se rozhodl neustále vzpomínat na Pána, stýkat se s Ním prostřednictvím námětů popsaných ve Śrīmad-Bhāgavatamu, a tak opustit své tělo v plném vědomí přítomnosti Pána Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Duše.
The hearing of Śrīmad-Bhāgavatam performed by professional men is different from the transcendental hearing of Mahārāja Parīkṣit. Mahārāja Parīkṣit was a soul realized in the Absolute Truth, Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead. The fruitive materialist is not a realized soul; he wants to derive some material benefit from his so-called hearing of Śrīmad-Bhāgavatam. Undoubtedly such an audience, hearing Śrīmad-Bhāgavatam from the professional men, can derive some material benefit as they desire, but that does not mean that such a pretense of hearing Śrīmad-Bhāgavatam for a week is as good as the hearing of Mahārāja Parīkṣit.
Naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu od profesionálů se liší od transcendentálního naslouchání Mahārāje Parīkṣita. Mahārāja Parīkṣit byl duší, která realizovala Absolutní Pravdu, Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství, zatímco ploduchtivý materialista chce ze svého takzvaného naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu vytěžit nějaký hmotný prospěch. Tito lidé, kteří poslouchají Śrīmad-Bhāgavatam od profesionálů, mohou jistě získat nějaký hmotný prospěch podle svého přání, ale to ještě neznamená, že takové předstírané týdenní naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu je stejně dobré jako naslouchání Mahārāje Parīkṣita.
It is the duty of the sane to hear Śrīmad-Bhāgavatam from a self-realized soul and not be duped by professional men. One should continue such hearing till the end of one’s life so that one can actually have the transcendental association of the Lord and thus be liberated simply by hearing Śrīmad-Bhāgavatam.
Povinností rozumného člověka je naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu od seberealizované duše a nenechat se podvést profesionálem. S tímto nasloucháním je třeba pokračovat až do konce života, abychom mohli skutečně získat transcendentální společnost Pána a pouhým nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu dosáhnout osvobození.
Mahārāja Parīkṣit had already given up all his connections with his kingdom and family, the most attractive features of materialism, but still he was conscious of his material body. He wanted to be free of such bondage also by the constant association of the Lord.
Mahārāja Parīkṣit již přerušil všechny své styky s královstvím a rodinou, což jsou ty nejpřitažlivější rysy materialismu, ale přesto si byl stále vědom svého hmotného těla. Neustálým stykem s Pánem se chtěl osvobodit i od těchto pout.