Text 44
Sloka 44
Devanagari
Dévanágarí
सर्वे बभूवुस्ते तूष्णीं वयांसीव दिनात्यये ॥ ४४ ॥
Text
Verš
bhīṣmaṁ brahmaṇi niṣkale
sarve babhūvus te tūṣṇīṁ
vayāṁsīva dinātyaye
bhīṣmaṁ brahmaṇi niṣkale
sarve babhūvus te tūṣṇīṁ
vayāṁsīva dinātyaye
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
Knowing that Bhīṣmadeva had merged into the unlimited eternity of the Supreme Absolute, all present there became silent like birds at the end of the day.
Když pochopili, že Bhīṣmadeva splynul s neomezenou věčností Svrchovaně Absolutního, všichni přítomní zmlkli jako ptáci na konci dne.
Purport
Význam
To enter into or to become merged into the unlimited eternity of the Supreme Absolute means to enter the original home of the living being. The living beings are all component parts and parcels of the Absolute Personality of Godhead, and therefore they are eternally related with Him as the servitor and the served. The Lord is served by all His parts and parcels, as the complete machine is served by its parts and parcels. Any part of the machine removed from the whole is no longer important. Similarly, any part and parcel of the Absolute detached from the service of the Lord is useless. The living beings who are in the material world are all disintegrated parts and parcels of the supreme whole, and they are no longer as important as the original parts and parcels. There are, however, more integrated living beings who are eternally liberated. The material energy of the Lord, called Durgā-śakti, or the superintendent of the prison house, takes charge of the disintegrated parts and parcels, and thus they undergo a conditioned life under the laws of material nature. When the living being becomes conscious of this fact, he tries to go back home, back to Godhead, and thus the spiritual urge of the living being begins. This spiritual urge is called brahma-jijñāsā, or inquiry about Brahman. Principally this brahma-jijñāsā is successful by knowledge, renunciation and devotional service to the Lord. Jñāna, or knowledge, means knowledge of everything of Brahman, the Supreme; renunciation means detachment of material affection, and devotional service is the revival by practice of the original position of the living being. The successful living beings who are eligible to enter into the realm of the Absolute are called the jñānīs, the yogīs and the bhaktas. The jñānīs and yogīs enter into the impersonal rays of the Supreme, but the bhaktas enter into the spiritual planets known as the Vaikuṇṭhas. In these spiritual planets the Supreme Lord as Nārāyaṇa predominates, and the healthy, unconditioned living beings live there by rendering loving service to the Lord in the capacity of servant, friend, parents and fiancee. There the unconditioned living beings enjoy life in full freedom with the Lord, whereas the impersonalist jñānīs and yogīs enter into the impersonal glowing effulgence of the Vaikuṇṭha planets. The Vaikuṇṭha planets are all self-illuminating like the sun, and the rays of the Vaikuṇṭha planets are called the brahmajyoti. The brahmajyoti is spread unlimitedly, and the material world is but a covered portion of an insignificant part of the same brahmajyoti. This covering is temporary, and therefore it is a sort of illusion.
Vstoupit či vnořit se do neomezené věčnosti Svrchovaně Absolutního znamená vstoupit do původního domova živé bytosti. Všechny živé bytosti jsou dílčími částmi Absolutní Osobnosti Božství, a jsou proto s Pánem ve věčném vztahu služebníka a pána. Pánu slouží všechny Jeho části stejně tak, jako úplnému stroji slouží jeho části. Jakmile se jakákoliv část stroje od celku odpojí, nemá už žádný význam. Stejně tak každá část Absolutního, která se vyhýbá službě Pánu, je zbytečná. Všechny živé bytosti, které jsou v hmotném světě, jsou “odpojené” části svrchovaného celku, a nejsou už nadále stejně důležité jako původní části. Existují ovšem také “zapojené” živé bytosti, které jsou věčně osvobozené. O “odpojené” části se stará hmotná energie Pána zvaná Durgā-śakti neboli vězeňský dozorce a ony se podrobují podmíněnému životu podle zákonů hmotné přírody. Jakmile si živá bytost tuto skutečnost uvědomí, snaží se vrátit domů, zpátky k Bohu, a tak začíná její duchovní nutkání. Toto duchovní nutkání se nazývá brahma-jijñāsā neboli dotazování se na Brahman. Brahma-jijñāsā je úspěšně završena především díky poznání, odříkání a oddané službě Pánu. Jñāna neboli poznání znamená poznání všeho o Brahmanu, o Nejvyšším; odříkání znamená odpoutanost od hmotné náklonnosti a oddaná služba je metoda opětovného dosažení původního stavu živé bytosti. Úspěšné živé bytosti, které jsou oprávněné vstoupit do oblasti Absolutního, se nazývají jñānīové, yogīni a bhaktové. Jñānīové a yogīni vstupují do neosobních paprsků Nejvyššího, zatímco bhaktové vstupují na duchovní planety, Vaikuṇṭhaloky. Na těchto duchovních planetách vládne Nejvyšší Pán jako Nārāyaṇa a zdravé, nepodmíněné živé bytosti tam žijí láskyplnou službou Pánu v roli služebníka, přítele, rodiče či manželky. Nepodmíněné živé bytosti tam užívají života s Pánem v plné svobodě, zatímco neosobní jñānīové a yogīni vstupují do neosobní žhnoucí záře vaikuṇṭhských planet. Vaikuṇṭhské planety září jako Slunce a jejich paprsky se nazývají brahmajyoti. Brahmajyoti se šíří neomezeně a hmotný svět je pouze zakrytým dílem jedné bezvýznamné části této brahmajyoti. Toto zakrytí je dočasné, a proto se jedná pouze o určitý druh iluze.
Bhīṣmadeva, as a pure devotee of the Lord, entered the spiritual realm in one of the Vaikuṇṭha planets where the Lord in His eternal form of Pārtha-sārathi predominates over the unconditioned living beings who are constantly engaged in the service of the Lord. The love and affection which bind the Lord and devotee are exhibited in the case of Bhīṣmadeva. Bhīṣmadeva never forgot the Lord in His transcendental feature as the pārtha-sārathi, and the Lord was present personally before Bhīṣmadeva while he was passing to the transcendental world. That is the highest perfection of life.
Bhīṣmadeva jako čistý oddaný Pána vstoupil do duchovní oblasti na jednu z vaikuṇṭhských planet, kde Pán ve Své věčné podobě Pārtha-sārathiho vládne nepodmíněným živým bytostem neustále zaměstnaným ve službě Jemu. U Bhīṣmadeva bylo dobře vidět lásku a oddanost, které spojují Pána a oddaného. Bhīṣmadeva nikdy nezapomněl na Pána v Jeho transcendentální podobě Pārtha-sārathiho, a Pán byl před Bhīṣmadevem Osobně přítomný při jeho odchodu do transcendentálního světa. To je nejvyšší dokonalostí života.