Skip to main content
Library » Bhagavad-gītā som den er » KAPITEL TRE:

TEXT 40

TEXT 40

Tekst

Verš

indriyāṇi mano buddhir
asyādhiṣṭhānam ucyate
etair vimohayaty eṣa
jñānam āvṛtya dehinam
indriyāṇi mano buddhir
asyādhiṣṭhānam ucyate
etair vimohayaty eṣa
jñānam āvṛtya dehinam

Synonyms

Synonyma

indriyāṇi — sanserne; manaḥ — sindet; buddhiḥ — intelligensen; asya — for dette begær; adhiṣṭhānam — sædet; ucyate — kaldes; etaiḥ — gennem alle disse; vimohayati — forvirrer; eṣaḥ — dette begær; jñānam — viden; āvṛtya — idet det tilslører; dehinam — den legemliggjorte.

indriyāṇi — smysly; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; asya — tohoto chtíče; adhiṣṭhānam — sídlo; ucyate — nazývá se; etaiḥ — těmito všemi; vimohayati — zmate; eṣaḥ — tento chtíč; jñānam — poznání; āvṛtya — zahalující; dehinam — vtělené bytosti.

Translation

Překlad

Sanserne, sindet og intelligensen er sædet for dette begær. Igennem disse tilslører begæret det levende væsens virkelige viden og forvirrer ham.

Sídly tohoto chtíče jsou smysly, mysl a inteligence. Skrze ně chtíč zahalí skutečné poznání živé bytosti a zmate ji.

Purport

Význam

FORKLARING: Fjenden har indtaget forskellige strategiske positioner i kroppen hos den betingede sjæl, og derfor giver Herren Kṛṣṇa os et vink om de steder, så den, der gerne vil besejre fjenden, kan vide, hvor de er. Sindet er midtpunktet for alle sansernes aktiviteter, og når vi hører om sanseobjekter, bliver sindet derfor generelt fyldt med alle mulige ideer om sansenydelse. Som resultat bliver sindet og sanserne gemmesteder for begær. Dernæst bliver intelligensen hovedsædet for disse lystne tilbøjeligheder. Intelligensen er den åndelige sjæls nærmeste nabo. En lysten intelligens ansporer den åndelige sjæl til at tilegne sig det falske ego og identificere sig med materie og dermed med sindet og sanserne. Den åndelige sjæl bliver forfalden til at nyde de materielle sanser og forveksler dette med virkelig lykke. Den åndelige sjæls falske identifikation bliver glimrende forklaret i Śrīmad-Bhāgavatam (10.84.13):

Nepřítel se zmocnil různých strategických míst v těle podmíněné duše. Pán Kṛṣṇa na ně poukazuje, aby ten, kdo chce nepřítele porazit, také věděl, kde ho najde. Mysl je ústředím všech činností smyslů; proto když slyšíme o smyslových objektech, mysl se obvykle stává zdrojem všemožných představ o smyslovém požitku — a výsledkem je, že se mysl a smysly stávají útočištěm chtíče. Hlavním sídlem těchto chtivých sklonů se potom stane inteligence, která bezprostředně sousedí s duší. Chtivá inteligence ovlivňuje duši, aby si osvojila falešné ego a ztotožňovala se s hmotou, a tedy i s myslí a smysly. Duše přivykne požitkům, které skýtají hmotné smysly, a mylně to považuje za pravé štěstí. Její nesprávné chápání vlastní totožnosti je velice pěkně vyloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.84.13):

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

“Et menneske, der identificerer kroppen, der består af tre elementer, med sit selv, som betragter kroppens biprodukter som sine slægtninge, som anser sit fædreland for tilbedelsesværdigt, og som besøger et pilgrimssted for at bade i stedet for at opsøge mennesker med transcendental viden, er ikke bedre end et æsel eller en ko.”

“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, namísto toho, aby se tam raději setkal s lidmi, kteří oplývají transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.”