ŚB 8.3.17

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura objasňuje význam slov bṛhate namas te jako bṛhate śrī-kṛṣṇāya. Nejvyšší Osobností Božství je Kṛṣṇa. Existují mnohé tattvy, jako například viṣṇu-tattva, jīva-tattva a śakti- tattva, ale viṣṇu-tattva, která je všudypřítomná, je nade vším. Tento aspekt Nejvyšší Osobnosti Božství vysvětluje Pán v Bhagavad-gītě (10.42):

“K čemu ti však, Arjuno, bude všechno toto podrobné poznání? Jedinou svou částí prostupuji a udržuji celý tento vesmír.” Kṛṣṇa tedy prohlašuje, že celý hmotný svět udržuje Paramātmā, Jeho částečné zastoupení. Pán do každého vesmíru vstupuje v podobě Garbhodakaśāyī Viṣṇua a poté se expanduje jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu do srdcí všech živých bytostí i do každého atomu. Aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham. Každý vesmír je plný atomů a Pán je nejen uvnitř vesmíru, ale i uvnitř těchto atomů. V každém atomu je tedy Nejvyšší Pán Viṣṇu přítomný ve svém aspektu Paramātmy, ale všechny viṣṇu-tattvy pocházejí z Kṛṣṇy, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (10.2): aham ādir hi devānām — Kṛṣṇa je ādi, počátek, všech devů tohoto hmotného světa: Brahmy, Viṣṇua i Maheśvary. Proto je zde popsán slovy bhagavate bṛhate. Každý je bhagavān — každý má nějaké bohatství — ale Kṛṣṇa je bṛhān bhagavān, vlastníkem neomezeného bohatství. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. Kṛṣṇa je původem všech — ahaṁ sarvasya prabhavaḥ. Dokonce i Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara mají svůj původ v Kṛṣṇy. Mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya — neexistuje osobnost, která by byla Kṛṣṇovi nadřazená. Proto Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že bhagavate bṛhate znamená “Śrī Kṛṣṇovi”.

V tomto hmotném světě každý podléhá tělesnému pojetí života, a proto je každý paśu neboli zvíře.

“Člověk, který považuje toto tělo složené ze tří prvků za vlastní já, který pokládá vedlejší produkty těla za své příbuzné a svou rodnou zemi za hodnou uctívání a který chodí na poutní místa pouze proto, aby se tam vykoupal, místo toho, aby se setkal s osobami, které mají transcendentální poznání, je jako kráva nebo osel.” (Bhāg. 10.84.13) Prakticky každý je tedy zvíře (paśu), které ohrožuje krokodýl hmotné existence. Nejen král slonů, ale každý z nás je obětí útoku krokodýla a trpí jeho následky.

Jedině Kṛṣṇa nás může vysvobodit z této hmotné existence. Ve skutečnosti se nás neustále snaží vysvobodit. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati — je v našich srdcích a není vůbec nevšímavý. Jeho jediný záměr je vysvobodit nás z hmotného života. Není pravda, že si nás začne všímat až tehdy, když se k Němu modlíme. Snaží se nás vysvobodit neustále, i bez našich modliteb. Nikdy není líný co se týče našeho vysvobození. Proto je zde řečeno: bhūri-karuṇāya namo 'layāya. Taková je bezpříčinná milost Nejvyššího Pána — stále se nás snaží přivést zpátky domů, zpátky k Bohu. Bůh je osvobozený a snaží se osvobodit i nás, ale my přes Jeho neustálou snahu odmítáme přijmout Jeho pokyny (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). On se však pro to nehněvá. Proto je bhūri-karuṇāya, nekonečně milostivý, když se nás snaží vysvobodit z tohoto strastiplného hmotného života a přivést nás zpátky domů, zpátky k Bohu.