Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.9.18

Verš

so ’haṁ priyasya suhṛdaḥ paradevatāyā
līlā-kathās tava nṛsiṁha viriñca-gītāḥ
añjas titarmy anugṛṇan guṇa-vipramukto
durgāṇi te pada-yugālaya-haṁsa-saṅgaḥ

Synonyma

saḥ — to; aham — já (Prahlāda Mahārāja); priyasya — nejdražšího; suhṛdaḥ — dobrého přítele; paradevatāyāḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; līlā-kathāḥ — vyprávění o zábavách; tava — Tvých; nṛsiṁha — ó můj Pane Nṛsiṁhadeve; viriñca-gītāḥ — předaná Pánem Brahmou prostřednictvím učednické posloupnosti; añjaḥ — snadno; titarmi — překonám; anugṛṇan — neustále popisující; guṇa — kvalitami hmotné přírody; vipramuktaḥ — neznečištěný; durgāṇi — všechny strasti; te — Tebe; pada-yuga-ālaya — plně pohroužený do meditace o lotosových nohách; haṁsa-saṅgaḥ — ve společnosti haṁsů neboli osvobozených osob (které nemají nic společného s hmotnými činnostmi).

Překlad

Ó můj Pane Nṛsiṁhadeve, díky transcendentální láskyplné službě Tobě ve společnosti oddaných, osvobozených duší (haṁsů), se zcela očistím od tří kvalit hmotné přírody a budu moci opěvovat slávu Tebe, jenž jsi mi tak drahý. Budu ji opěvovat přesně po vzoru Pána Brahmy a jeho učednické posloupnosti, a tak se mi nepochybně podaří překonat oceán nevědomosti.

Význam

Zde je velice pěkně vyložen život oddaného a jeho povinnosti. Jakmile může oddaný zpívat svaté jméno a opěvovat slávu Nejvyššího Pána, stává se osvobozeným. Připoutanost k oslavování Pána posloucháním a zpíváním Jeho svatého jména a popisů Jeho činností (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ) zbavuje živou bytost hmotného znečištění. Oddaný by měl zpívat autorizované písně, získané z učednické posloupnosti. V Bhagavad-gītě je řečeno, že zpívání má sílu, když člověk následuje učednickou posloupnost (evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ). Vymýšlet si různé způsoby zpívání nebude nikdy účinné. Zpívání písně nebo přednes vyprávění, které nám zanechali předchozí ācāryové (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ), má však vynikající účinky a zároveň je to snadné. Proto Prahlāda Mahārāja použil v tomto verši slovo añjaḥ (“snadno”). Přijímat myšlenky vznešených autorit prostřednictvím učednické posloupnosti je mnohem snadnější než metoda mentální spekulace, kdy se člověk snaží vynalézt nějaký způsob umožňující pochopení Absolutní Pravdy. Nejlepším způsobem je přijmout a následovat pokyny předchozích ācāryů. Pak je realizace Boha a vlastního já nesmírně snadná. Pomocí této snadné metody se živá bytost zbaví znečištění hmotnými kvalitami přírody, a tak bude moci překonat oceán nevědomosti, který je plný utrpení. Tím, že následuje velké ācāryi, se stýká s haṁsy či paramahaṁsy, kteří jsou zcela prosti hmotného znečištění. Řídí-li se pokyny ācāryů, je vždy zbavena všech hmotných nečistot, a její život je úspěšný, neboť dosáhla jeho cíle. Tento hmotný svět je plný utrpení, bez ohledu na to, na jaké úrovni kdo žije. O tom není pochyb. Pokusy zmírnit utrpení hmotné existence hmotnými metodami nebudou nikdy úspěšné. Ten, kdo chce být skutečně šťastný, musí rozvíjet vědomí Kṛṣṇy; jinak štěstí nelze dosáhnout. Někdo může říci, že pokrok v duchovním životě vyžaduje také tapasyu, dobrovolné přijetí něčeho nepříjemného. Tyto potíže však nejsou tak nebezpečné jako pokusy zmírnit veškeré utrpení hmotnými prostředky.