Śrīmad-bhāgavatam 7.2.57
Verš
ātmāpāyam abuddhayaḥ
nainaṁ prāpsyatha śocantyaḥ
patiṁ varṣa-śatair api
Synonyma
evam — tak; yūyam — vy; apaśyantyaḥ — nevidící; ātma-apāyam — vlastní smrt; abuddhayaḥ — ó vy nevědomé; na — ne; enam — jeho; prāpsyatha — získáte; śocantyaḥ — bědující pro; patim — svého manžela; varṣa-śataiḥ — po stovky let; api — dokonce.
Překlad
Yamarāja, který vypadal jako malý chlapec, řekl královnám: Jste všechny tak pošetilé, že naříkáte a nevidíte svou vlastní smrt. Postrádáte poznání a nevíte, že i když budete pro svého mrtvého manžela bědovat stovky let, nikdy ho nezískáte zpátky živého, a mezitím se vaše životy přiblíží ke konci.
Význam
Yamarāja jednou položil otázku Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi: “Co je na tomto světě nejpodivuhodnější?” Mahārāja Yudhiṣṭhira odpověděl (Mahābhārata, Vana-parva, 313.116):
gacchantīha yamālayam
śeṣāḥ sthāvaram icchanti
kim āścaryam ataḥ paraṁ
Tisíce živých bytostí umírají každým okamžikem, ale pošetilá živá bytost si přesto o sobě myslí, že nezemře, a na smrt se nepřipravuje. To je na tomto světě nejpodivuhodnější. Každý musí zemřít, protože všichni jsou zcela pod kontrolou hmotné přírody, a přesto si o sobě každý myslí, že je nezávislý, že si může dělat co chce, že nikdy nezemře a bude žít věčně a tak dále. Takzvaní vědci připravují různé plány, které mají umožnit živé bytosti v budoucnosti žít věčně, ale zatímco takto bádají, Yamarāja je od jejich takzvaného výzkumu odvede, jakmile nadejde jejich čas.