Śrīmad-bhāgavatam 7.2.10

Hlavním záměrem Hiraṇyakaśipua bylo přivést polobohy do úzkých. Měl v plánu nejprve zabít Pána Viṣṇua, neboť po Jeho smrti by polobozi automaticky zeslábli a zemřeli. Dalším jeho plánem bylo sužovat obyvatele planety Země. Mír a blahobyt obyvatel Země i všech ostatních planet udržovali brāhmaṇové a kṣatriyové. V Bhagavad-gītě (4.13) Pán říká: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ — “Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které jsou s nimi spojeny, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti.” Všechny planety mají své různé obyvatele, ale zvláště pro planetu Zemi, kterou obývají lidé, Pán doporučuje rozdělení společnosti do čtyř vareṇ: na brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. V dobách před Kṛṣṇovým sestoupením spravovali planetu Zemi brāhmaṇové a kṣatriyové. Povinností brāhmaṇů je kultivovat klid (śamaḥ), sebeovládání (damaḥ), snášenlivost (titikṣā), věrnost pravdě (satyam), čistotnost (śaucam) a upřímnost (ārjavam), a pak radit kšatrijským králům, jak mají vládnout své zemi či celé planetě. Třída kṣatriyů má podle pokynů brāhmaṇů zajistit, aby lidé podstupovali askezi, konali oběti, studovali Védy a dodržovali pravidla, jež Védy stanovují. Kṣatriyové mají také zajišťovat, aby brāhmaṇové, sannyāsīni a také chrámy dostávali milodary. Tak má vypadat božské uspořádání bráhmanské kultury.

Lidé mají přirozený zájem konat yajñu, protože bez obětí bude nedostatek deště (yajñād bhavati parjanyaḥ), což naruší zemědělské činnosti (parjanyād anna-sambhavaḥ). Kšatrijská vláda je tedy povinna zaměstnat obyvatelstvo konáním yajñi, studiem Véd a rozdáváním milodarů. Díky této bráhmanské kultuře lidé snadno získají vše nezbytné k životu a klidný chod společnosti nebude ničím rušen. V Bhagavad-gītě (3.12) Pán Kṛṣṇa říká:

“Jakmile budou polobozi, kteří se starají o poskytování všeho nezbytného k životu, uspokojeni konáním yajñi, zásobí vás vším potřebným. Kdo si však užívá těchto darů, aniž by je na oplátku obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.”

Polobozi jsou dodavatelé všeho nezbytného, kteří jednají z pověření Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto je nutné je uspokojovat konáním předepsaných yajñí. Ve Védách jsou předepsány různé yajñi k uspokojení různých polobohů, ale z konečného hlediska jsou všechny určeny Nejvyšší Osobnosti Božství. Konat oběť polobohům je doporučeno těm, kteří nechápou, kdo je Osobnost Božství. V závislosti na různých hmotných kvalitách lidí jsou ve Védách doporučeny různé druhy yajñí. Na tomto principu se také zakládá uctívání různých polobohů — odpovídá různým kvalitám. Těm, kdo jedí maso, je například doporučeno uctívat bohyni Kālī, strašnou podobu hmotné přírody, které mají být zvířata obětována. Osobám na úrovni kvality dobra se ovšem doporučuje transcendentální uctívání Viṣṇua. Konečným účelem veškerých yajñí je postupně pozvednout živou bytost do transcendentálního postavení. Obyčejní lidé musí konat alespoň pět yajñí, zvaných pañca-mahā-yajña.

Měli bychom vědět, že vše, co lidé potřebují k životu, jim dodávají polobozi zastupující Pána. Nikdo není schopen tyto věci vyrobit. Příkladem mohou být všechny potraviny, kterými se lidé živí. Je to obilí, ovoce, zelenina, mléko a cukr pro osoby, jež rozvíjejí kvalitu dobra, a rovněž potrava pro ty, kdo nejsou vegetariány (maso atd.) — nic z toho nedokáží lidé vytvořit. Dalšími příklady jsou teplo, světlo, voda a vzduch, jež jsou k životu také nezbytné — ani ty nelze získat lidskou snahou. Jen díky Nejvyššímu Pánu se nám dostává slunečního a měsíčního svitu, deště a vánku, bez kterých nemůže nikdo žít. Náš život očividně závisí na dodávkách od Pána. Dokonce i pro naše průmyslové podniky potřebujeme mnoho surovin, jako jsou ruda, síra, rtuť, mangan a mnoho dalších nepostradatelných zdrojů. Vše dodávají zástupci Pána a my to máme náležitě použít k tomu, abychom si udrželi zdraví a sílu za účelem seberealizace vedoucí ke konečnému cíli života — vysvobození se z boje o přežití. Tohoto cíle života lze dosáhnout konáním yajñí. Jestliže zapomínáme na smysl lidského života, dodávky od zástupců Pána používáme k uspokojování svých smyslů a čím dál více se zaplétáme v hmotné existenci, což není účelem stvoření, stávají se z nás zloději, a zákony hmotné přírody nás proto trestají. Společnost zlodějů nemůže být nikdy šťastná, protože postrádá cíl života. Materialističtí zloději nemají žádný konečný životní cíl. Zaměřují se pouze na smyslový požitek a ani nevědí, jak provádět yajñi. Pán Caitanya ovšem zavedl nejsnadnější yajñu — saṅkīrtana-yajñu, kterou může v tomto světě konat každý, kdo přijme zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy.

Hiraṇyakaśipu plánoval pobít obyvatele Země, aby skončila yajña a aby poté, co bude zabit Pán Viṣṇu, yajñeśvara, oslabení polobozi automaticky zemřeli. To byly démonské plány Hiraṇyakaśipua, který byl v takovémto jednání velmi zkušený.