ŚB 7.15.31
Dévanágarí
देशे शुचौ समे राजन्संस्थाप्यासनमात्मन: ।
स्थिरं सुखं समं तस्मिन्नासीतर्ज्वङ्ग ओमिति ॥ ३१ ॥
स्थिरं सुखं समं तस्मिन्नासीतर्ज्वङ्ग ओमिति ॥ ३१ ॥
Verš
deśe śucau same rājan
saṁsthāpyāsanam ātmanaḥ
sthiraṁ sukhaṁ samaṁ tasminn
āsītarjv-aṅga om iti
saṁsthāpyāsanam ātmanaḥ
sthiraṁ sukhaṁ samaṁ tasminn
āsītarjv-aṅga om iti
Synonyma
deśe — na místě; śucau — velmi posvátném; same — rovném; rājan — ó králi; saṁsthāpya — zajišťující; āsanam — místo k sezení; ātmanaḥ — sám; sthiram — stabilně; sukham — pohodlně; samam — vyrovnaný; tasmin — na to místo upravené k sezení; āsīta — člověk má usednout; ṛju-aṅgaḥ — tělo zcela vzpřímené; oṁ — védskou mantru praṇavu; iti — takto.
Překlad
Můj milý králi, člověk si má v posvátné poutní oblasti najít místo, kde se bude věnovat yoze. To místo musí být rovné a ne příliš vysoké ani nízké. Tam má pohodlně sedět, být klidný a vyrovnaný, držet tělo vzpřímené a tak začít pronášet védskou praṇavu.
Význam
Pronášení oṁ se obvykle doporučuje proto, že zpočátku člověk nedokáže porozumět Osobnosti Božství. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) uvádí:
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto nedvojnou podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Dokud člověk není plně přesvědčen o existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, má sklon se stát impersonalistickým yogīnem, který hledá Nejvyššího Pána ve svém srdci (dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ). Zde je doporučeno pronášení oṁkāry (praṇavy), které na počátku transcendentální realizace může nahradit zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Mezi Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou a oṁkārou není žádný rozdíl, neboť obojí je zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Praṇavaḥ sarva-vedeṣu—zvukovou vibrací oṁkārou začínají všechna védská písma (oṁ namo bhagavate vāsudevāya). Pronášení oṁkāry a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry se od sebe liší tím, že Hare Kṛṣṇa lze zpívat bez ohledu na místo a bez příprav k sezení doporučených v Bhagavad-gītě (6.11):
śucau deśe pratiṣṭhāpya
sthiram āsanam ātmanaḥ
nāty-ucchritaṁ nātinīcaṁ
cailājina-kuśottaram
sthiram āsanam ātmanaḥ
nāty-ucchritaṁ nātinīcaṁ
cailājina-kuśottaram
“K provádění yogy se má yogī odebrat na osamělé místo. Tam má na zemi rozprostřít trávu kuśa a pokrýt ji jelení kůží a měkkým plátnem. Místo k sezení nemá být ani příliš vysoké, ani příliš nízké a má se nacházet v poutní oblasti.” Hare Kṛṣṇa mantru může zpívat kdokoliv bez ohledu na to, kde a jak sedí. Śrī Caitanya Mahāprabhu otevřeně prohlásil: niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ. Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry neomezují žádné pokyny týkající se místa k sezení. Pokyn niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ se vztahuje na místo, čas i osobu (deśa, kāla a pātra). Každý tedy může zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, bez ohledu na čas a místo. Zvláště v tomto věku, Kali-yuze, je velice obtížné najít vhodné místo, které by odpovídalo tomu, co doporučuje Bhagavad-gītā. Hare Kṛṣṇa mahā-mantru je však možné zpívat kdekoliv a kdykoliv a velice rychle to přinese výsledky. I při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry však může člověk dodržovat usměrňující zásady. Když sedí a zpívá, může držet tělo vzpřímené; to mu pomůže, aby neusínal.