Śrīmad-bhāgavatam 7.1.26

Z tohoto verše bychom neměli vyvodit, že když Kṛṣṇu neovlivňují příznivé modlitby či nepříznivé urážky, měli bychom Ho tedy urážet. To není nikde předepsáno. Bhakti-yoga znamená ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam — je třeba sloužit Kṛṣṇovi s příznivým postojem. Tak zní pravý pokyn. Zde je řečeno, že i když nějaký nepřítel myslí na Kṛṣṇu nepříznivým způsobem, Kṛṣṇu tato antioddaná služba neovlivňuje. Svá požehnání proto dává i Śiśupālovi a podobně nepřátelským podmíněným duším. To ovšem neznamená, že bychom měli k Pánu mít nepřátelský vztah. Důraz se klade na příznivou oddanou službu, nikoliv na záměrné urážení Pána. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.74.40) je řečeno:

Ten, kdo slyší urážení Nejvyššího Pána nebo Jeho oddaných, má proti tomu buď okamžitě něco podniknout, nebo odejít. Jinak bude trvale nucen žít pekelným životem. Takových příkazů je mnoho. Ze zásady bychom tedy neměli mít k Pánu nepříznivý vztah, ale naopak bychom Mu měli být vždy příznivě nakloněni.

V případě Śiśupālova splynutí s Nejvyšším Pánem se jednalo o něco jiného, protože Jaya a Vijaya měli od samého začátku svého pobytu v hmotném světě předurčeno chovat se po tři životy k Nejvyššímu jako k nepříteli a pak se vrátit domů, zpátky k Bohu. V hloubi duše věděli, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, ale záměrně se stali Jeho nepřáteli, aby byli vysvobozeni z hmotné existence. Od narození mysleli na Pána Kṛṣṇu jako na nepřítele, a třebaže Ho uráželi, zároveň se svými nepřátelskými myšlenkami neustále pronášeli svaté jméno Kṛṣṇy. Pronášením Kṛṣṇova svatého jména se tedy očistili. Je zřejmé, že zpíváním svatého jména Pána se může oprostit od hříšných činností i rouhač. Oddaný, který má vždy příznivý vztah ke službě Pánu, má tedy osvobození zaručeno. To vyjasní následující verš. Soustředěním své pozornosti na Kṛṣṇu se živá bytost očistí, a tak je vysvobozena z hmotné existence.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura velice pěkně vysvětlil význam výrazu bhayena, “prostřednictvím strachu”. Když šly gopī v hloubi noci za Kṛṣṇou, bály se trestu od svých příbuzných — manželů, bratrů a otců — ale přesto na ně nedbaly a šly za Ním. Měly strach, ale ten nemohl zabránit jejich oddané službě Kṛṣṇovi.

Neměli bychom se mylně domnívat, že Pána Kṛṣṇu je nutné uctívat nepřátelským postojem, jaký projevil Śiśupāla. Příkaz zní: ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam — v oddané službě je třeba se zříci nepříznivých činností a věnovat se pouze příznivým. Obecně platí, že toho, kdo uráží Nejvyšší Osobnost Božství, čeká trest. V Bhagavad-gītě (16.19) Pán říká:

Takových výroků najdeme mnoho. Nikdo by se neměl snažit uctívat Kṛṣṇu negativně; jinak bude muset být potrestán (alespoň na jeden život), aby se očistil. Tak jako si člověk nemá říkat o smrt objímáním nepřítele, tygra nebo hada, nemá také urážet Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, stát se Jeho nepřítelem a v důsledku toho být nucen projít pekelným životem.

Smyslem tohoto verše je zdůraznit, že i nepřítel Pána může být vysvobozen, o Pánově příteli ani nemluvě. Śrīla Madhvācārya také různými způsoby upozorňuje na to, že člověk nemá urážet Pána Viṣṇua svým myšlením, slovy či jednáním, neboť takového rouhače očekává i s jeho předky pekelný život:

V Bhagavad-gītě (16.19-20) Pán říká:

“Záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů. Tam se znovu a znovu rodí a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.” Ten, kdo uráží Pána, je umístěn do rodiny asurů, kde je velká pravděpodobnost, že na službu Pánu zapomene. V Gītě (9.11-12) Pán Kṛṣṇa dále uvádí:

Mūḍhové, darebáci, urážejí Nejvyššího, neboť se zjevuje přesně jako lidská bytost. Neznají neomezený majestát Nejvyšší Osobnosti Božství.

Veškeré činnosti těch, kteří vůči Pánu zaujímají nepřátelský postoj, skončí nezdarem (moghāśāḥ). Pokud tito nepřátelé usilují o osvobození nebo splynutí s Brahmanem, touží-li po dosažení vyšších planetárních soustav jako karmī či chtějí-li se dokonce vrátit domů, zpátky k Bohu, jejich naděje budou nepochybně zmařeny.

V případě Hiraṇyakaśipua tomu bylo tak, že i když měl k Nejvyšší Osobnosti Božství nepřátelský vztah, neustále myslel na svého syna, který byl velkým oddaným. Díky milosti, kterou mu prokázal jeho syn Prahlāda Mahārāja, tedy Nejvyšší Pán vysvobodil i jeho.

Závěr zní, že bychom se neměli zříkat čisté oddané služby. Ve vlastním zájmu bychom neměli napodobovat Hiraṇyakaśipua či Śiśupālu. To není cesta k úspěchu.