Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA ČTVRTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 6.4.41

Verš

na kiñcanodīrayitum
aśakat tīvrayā mudā
āpūrita-manodvārair
hradinya iva nirjharaiḥ

Synonyma

na — ne; kiñcana — cokoliv; udīrayitum — říci; aśakat — byl schopen; tīvrayā — obrovským; mudā — štěstím; āpūrita — naplněný; manaḥ-dvāraiḥ — smysly; hradinyaḥ — řeky; iva — jako; nirjharaiḥ — přívaly z hor.

Překlad

Tak jako se řeky naplní vodou stékající z hor, všechny Dakṣovy smysly byly plny radosti. Kvůli svému neobyčejnému štěstí nebyl schopen nic říci a zůstal ležet natažený na zemi.

Význam

Jakmile člověk skutečně realizuje či vidí Nejvyšší Osobnost Božství, naplní ho naprosté štěstí. Když například Dhruva Mahārāja před sebou uviděl Pána, řekl: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce — “Můj milý Pane, nemám nic, oč bych Tě chtěl žádat. Jsem nyní zcela spokojen.” A když před sebou spatřil Nejvyššího Pána Prajāpati Dakṣa, padl na zem a nebyl schopen nic říci ani Ho o cokoliv požádat.