ŚB 6.11.21

अहं समाधाय मनो यथाह न:
सङ्कर्षणस्तच्चरणारविन्दे ।
त्वद्वज्ररंहोलुलितग्राम्यपाशो
गतिं मुनेर्याम्यपविद्धलोक: ॥ २१ ॥
ahaṁ samādhāya mano yathāha naḥ
saṅkarṣaṇas tac-caraṇāravinde
tvad-vajra-raṁho-lulita-grāmya-pāśo
gatiṁ muner yāmy apaviddha-lokaḥ

Synonyma

aham; samādhāyapevně upínající; manaḥmysl; yathājako; āhařekl; naḥnáš; saṅkarṣaṇaḥPán Saṅkarṣaṇa; tat-caraṇa-aravindeu Jeho lotosových nohou; tvat-vajratvého blesku; raṁhaḥsilou; lulitapřetržený; grāmyahmotné připoutanosti; pāśaḥprovaz; gatimmísto určení; muneḥNārady Muniho a dalších oddaných; yāmizískám; apaviddhakdyž se vzdám; lokaḥtohoto hmotného světa (kde živá bytost touží po dočasných věcech všeho druhu).

Překlad

Zásahem tvého blesku budu vysvobozen z hmotného otroctví a vzdám se svého těla a tohoto světa hmotných tužeb. Jelikož upínám svou mysl na lotosové nohy Pána Saṅkarṣaṇa, dosáhnu místa určení takových velkých mudrců, jako je Nārada Muni — přesně jak to bylo řečeno Pánem Saṅkarṣaṇem.

Význam

Slova ahaṁ samādhāya manaḥ vyjadřují, že nejdůležitější povinností při umírání je soustředit svou mysl. Dokáže-li člověk upřít svou mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, Viṣṇua, Saṅkarṣaṇa či jakékoliv Viṣṇu mūrti, jeho život bude úspěšný. Vṛtrāsura chtěl být zabit s myslí upnutou na lotosové nohy Saṅkarṣaṇa, a proto žádal Indru, aby vypustil svůj blesk (vajra). Jelikož mu bylo souzeno, že bude zabit bleskem pocházejícím od Pána Viṣṇua, nepřipadalo v úvahu, že by se to nemělo podařit. Vṛtrāsura proto požádal Indru, aby vypustil blesk okamžitě, a připravil se tak, že upřel mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy. Oddaný je kdykoliv připraven vzdát se svého hmotného těla, které je zde popsáno jako provaz hmotné připoutanosti (grāmya-pāśa). Tělo není nikterak dobré — jen poutá k hmotnému světu. Je odsouzené k zániku, ale hlupáci a darebáci do něho přesto bohužel vkládají všechnu svou víru a nikdy netouží vrátit se domů, zpátky k Bohu.