ŚB 5.4.2
Dévanágarí
तस्य ह वा इत्थं वर्ष्मणा वरीयसा बृहच्छ्लोकेन चौजसा बलेन श्रिया यशसा वीर्यशौर्याभ्यां च पिता ऋषभ इतीदं नाम चकार ॥ २ ॥
Verš
tasya ha vā itthaṁ varṣmaṇā varīyasā bṛhac-chlokena caujasā balena śriyā yaśasā vīrya-śauryābhyāṁ ca pitā ṛṣabha itīdaṁ nāma cakāra.
Synonyma
tasya — Jeho; ha vā — jistě; ittham — takto; varṣmaṇā — tělesnými rysy; varīyasā — nejvznešenější; bṛhat-ślokena — ozdobený všemi vznešenými vlastnostmi, jež popisují básníci; ca — také; ojasā — udatností; balena — silou; śriyā — krásou; yaśasā — slávou; vīrya-śauryābhyām — vlivem a hrdinstvím; ca — a; pitā — otec (Mahārāja Nābhi); ṛṣabhaḥ — nejlepší; iti — takto; idam — toto; nāma — jméno; cakāra — dal.
Překlad
Když se syn Mahārāje Nābhiho objevil lidským zrakům, projevoval všechny dobré vlastnosti, které popisují velcí básníci — dobře stavěné tělo se všemi znaky Osobnosti Božství, udatnost, sílu, krásu, proslulost, slávu, vliv a nadšení. Poté, co u Něho Jeho otec, Mahārāja Nābhi, zpozoroval všechny tyto vlastnosti, usoudil, že jeho syn je nejlepší z lidských bytostí či nejvyšší bytost, a proto Mu dal jméno Ṛṣabha.
Význam
Abychom někoho mohli přijmout za Osobnost Božství nebo inkarnaci, musíme na jeho těle pozorovat příznaky Boha. Ty všechny byly nalezeny u neobyčejně mocného syna Mahārāje Nābhiho. Měl dobře stavěné tělo a projevoval všechny transcendentální vlastnosti; dával najevo velký vliv a dokázal ovládat mysl a smysly. Dostal proto jméno Ṛṣabha, které vyjadřuje, že byl nejvyšší živou bytostí.