Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.11.7

Verš

tāvān ayaṁ vyavahāraḥ sadāviḥ
kṣetrajña-sākṣyo bhavati sthūla-sūkṣmaḥ
tasmān mano liṅgam ado vadanti
guṇāguṇatvasya parāvarasya

Synonyma

tāvān — do té doby; ayam — tato; vyavahāraḥ — umělá označení (být tlustý či hubený, patřit k polobohům či lidským bytostem); sadā — vždy; āviḥ — projevující; kṣetra-jña — živé bytosti; sākṣyaḥ — svědectví; bhavati — je; sthūla-sūkṣmaḥ — tlustá a hubená; tasmāt — proto; manaḥ — mysl; liṅgam — příčina; adaḥ — toto; vadanti — říkají; guṇa-aguṇatvasya — pohroužení v hmotných vlastnostech nebo ve stavu bez hmotných vlastností; para-avarasya — a horších či lepších životních podmínek.

Překlad

Mysl nutí podmíněnou duši v tomto hmotném světě putovat různými životními druhy, a živá bytost tak prožívá světské události v různých podobách — jako člověk či polobůh, tlustý či hubený a tak dále. Učenci říkají, že mysl je příčinou tělesného vzhledu, spoutanosti a osvobození.

Význam

Stejně jako je mysl příčinou spoutanosti, může být i příčinou osvobození. Zde je označena výrazem para-avara. Para znamená transcendentální a avara znamená hmotná. Když je mysl zaměstnána službou Pánu (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ), nazývá se para, transcendentální. Když je zaměstnána hmotným smyslovým požitkem, nazývá se avara, hmotná. V tuto chvíli, v našem podmíněném stavu, je naše mysl plně pohroužená v hmotném smyslovém požitku, ale procesem oddané služby může být očištěna a přivedena ke svému původnímu vědomí Kṛṣṇy. Často uvádíme příklad Ambarīṣe Mahārāje. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane. Mysl musí být ovládnutá ve vědomí Kṛṣṇy. Jazyk lze použít k šíření Kṛṣṇova poselství a oslavování Pána nebo k přijímání prasādam, zbytků potravy obětované Kṛṣṇovi. Sevonmukhe hi jihvādau — když člověk používá jazyk ve službě Pánu, mohou se očistit i ostatní smysly. Nārada-pañcarātra uvádí: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — když jsou mysl a smysly živé bytosti očištěné, je očištěna celá její existence a také všechna její označení. Již se nepovažuje za člověka, poloboha, kočku, psa, hinduistu, muslima a tak dále. Když jsou smysly a mysl očištěné a živá bytost je plně zaměstnaná službou Kṛṣṇovi, může být vysvobozena a vrátit se domů, zpátky k Bohu.