Kṛṣṇa podobně pokáral Arjunu. Aśocyān anvaśocas tvaṁ prajñā-vādāṁś ca bhāṣase — “Zatímco pronášíš učená slova, naříkáš nad něčím, co není hodno zármutku.” (Bg. 2.11) 99,9 procent lidí se také snaží mluvit jako zkušení rádci, ale ve skutečnosti nemají duchovní poznání, a proto mluví nesmysly jako nezkušené děti. Jejich slovům tedy nelze přikládat žádnou důležitost. Musíme se učit od Kṛṣṇy nebo Jeho oddaného. Hovoří-li člověk na základě této zkušenosti — to znamená na základě duchovního poznání — pak jsou jeho slova cenná. V současnosti je celý svět plný pošetilých lidí. Bhagavad-gītā o nich říká, že jsou mūḍhové. Snaží se vládnout lidské společnosti, ale jelikož postrádají duchovní poznání, je celý svět v chaotickém stavu. Aby se člověk z této nešťastné situace dostal, musí vyvinout vědomí Kṛṣṇy a nechat se poučit od nějaké vznešené osobnosti, jako je Jaḍa Bharata, Pán Kṛṣṇa a Kapiladeva. To je jediný způsob, jak vyřešit problémy hmotného života.

V tomto verši jsou dvě významná slova — veda-vāda a tattva-vāda. Podle Bhagavad-gīty se ti, kdo pouze lpějí na védských písmech, aniž by znali smysl Ved či Vedānta-sūtry, nazývají veda-vāda-ratāḥ.

“Lidé s nedostatečným poznáním si libují v květnatých slovech Ved, jež doporučují různé plodonosné činnosti vedoucí k dosažení nebeských planet, výhodného zrození, moci a dalších výsad. Jelikož touží po smyslovém požitku a životě v bohatství, říkají, že nic vyššího již neexistuje.” (Bg. 2.42-43)

Stoupenci Ved zvaní veda-vāda většinou tíhnou ke karma-kāṇḍě, vykonávání védských obětí, díky nimž dosahují vyšších planetárních soustav. Obvykle praktikují systém Cāturmāsya. Akṣayyaṁ ha vai cāturmāsya-yājinaḥ sukṛtaṁ bhavati — ten, kdo vykonává cāturmāsya-yajñu, se stane zbožným. Zbožný člověk může dospět na vyšší planetární soustavy (ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ). Někteří stoupenci Ved jsou připoutaní ke karma-kāṇḍě, védským plodonosným činnostem, aby dosáhli vyšší životní úrovně. Jiní naopak namítají, že to není cílem Ved. Tad yathaiveha karma-jitaḥ lokaḥ kṣīyate evam evam utra puṇya-jitaḥ lokaḥ kṣīyate. Někdo může v tomto světě dosáhnout vysokého postavení tím, že se narodí v aristokratické rodině, získá dobré vzdělání, je krásný či velice bohatý. To jsou dary za zbožné činnosti vykonané v minulém životě. Po vyčerpání nahromaděných zbožných činů je však všemu konec. Budeme-li lpět na zbožném jednání, můžeme v příštím životě získat tyto různé světské vymoženosti a narodit se na nebeských planetách. To vše ale nakonec skončí. Kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti (Bg. 9.21) — jakmile živá bytost vyčerpá své nahromaděné zbožné činy, musí se znovu vrátit na tuto martya-loku. Podle védských pokynů není vykonávání zbožných činností skutečným cílem Ved. Ten vysvětluje Bhagavad-gītā: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ — cílem Ved je pochopit Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Veda-vādīni ve skutečnosti nejsou pokročilí v poznání a stoupenci jñāna-kāṇḍy (pochopení Brahmanu) také nejsou dokonalí. Kdo však dospěje na úroveň upāsany a začne uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, dosáhne dokonalosti (ārādhanānāṁ sarveṣāṁ viṣṇor ārādhanaṁ param). Ve Vedách se samozřejmě hovoří o uctívání různých polobohů a vykonávání obětí, ale takové uctívání je nižší, neboť lidé, kteří se mu věnují, nevědí, že konečným cílem je Viṣṇu (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Člověk dosáhne dokonalosti života, když dospěje na úroveň bhakti-yogy (viṣṇor ārādhanam). Jinak není tattva-vādī, ale — jak uvádí Bhagavad-gītā — veda-vādī, slepý následovník védských pokynů. Veda-vādī se nemůže zbavit hmotného znečištění, dokud se nestane tattva-vādīnem neboli znalcem tattvy, Absolutní Pravdy. Tattva je rovněž vnímána ve třech aspektech: brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate. I když člověk dospěje na úroveň pochopení tattvy, musí uctívat Bhagavāna — Viṣṇua a Jeho expanze; jinak ještě stále není dokonalý. Bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate — kdo po mnoha životech nabyl skutečného poznání, odevzdá se Kṛṣṇovi. Závěr je, že neinteligentní lidé s nedostatečným poznáním nechápou Bhagavāna, Brahman či Paramātmu, ale ten, kdo studoval Vedy a pochopil Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství, je na úrovni dokonalého poznání.

V Bhagavad-gītě (2.45) Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby byl transcendentální hmotným činnostem, ke kterým dávají podnět tři kvality hmotné přírody (traiguṇya-viṣayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna). Cílem studia Ved je překonat činnosti tří hmotných kvalit. V hmotném světě je kvalita dobra samozřejmě považována za nejlepší, a kdo se nachází na úrovni sattva-guṇy, může dosáhnout vyšších planetárních soustav. To však není dokonalost. Je třeba dojít k závěru, že ani úroveň sattva-guṇy není dobrá. Člověk může snít, že se stal králem se spořádanou rodinou, maželkou a dětmi, ale jakmile sen skončí, zjistí, že se jednalo o iluzi. Pro toho, kdo chce získat duchovní osvobození, jsou všechny druhy hmotného štěstí nežádoucí. Ten, kdo nepochopil, že s žádným druhem hmotného štěstí nemá nic společného, nemůže dospět na úroveň pochopení Absolutní Pravdy (tattva-jñāna). Karmī, jñānī i yogīni usilují o určité hmotné zlepšení své situace. Karmī ve dne v noci těžce pracují pro tělesné pohodlí a jñānī pouze spekulují, jak se vyprostit ze zajetí karmy a splynout se září Brahmanu. Yogīny zase velice přitahuje dosažení hmotné dokonalosti a magických sil. Ti všichni se snaží být po hmotné stránce dokonalí, ale oddaný zaměstnaný oddanou službou velice snadno dospěje na úroveň nirguṇy, a výsledky karmy, jñāny i yogy jsou pro něho proto zanedbatelné. Na úrovni tattva-jñāna je tedy jedině oddaný. Jñānī je samozřejmě v lepším postavení než karmī, ale ani to nestačí; nejprve musí být skutečně osvobozen, a poté se bude moci zapojit do oddané služby (mad-bhaktiṁ labhate parām).

V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno, že zbožné i bezbožné hmotné činnosti jsou v protikladu k oddané službě. Oddaná služba znamená mukti, osvobození z hmotného zapletení, ale zbožné i bezbožné činnosti zaplétají živou bytost v hmotném světě. Je-li mysl zaujata zbožnými a bezbožnými činnostmi uvedenými ve Vedách, živá bytost zůstává věčně v temnotě a nemůže dosáhnout absolutní úrovně. Změna vědomí od nevědomosti k vášni nebo od vášně k dobru problém ve skutečnosti neřeší. Jak uvádí Bhagavad-gītā (14.26): sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate. Musíme dospět na transcendentální úroveň; jinak zůstane naše životní mise nenaplněná.

Převtělování v rámci 8 400 000 životních druhů je způsobené tím, že mysl je znečištěná určitými hmotnými kvalitami. Kvůli mysli podléhá duše zbožným a bezbožným činnostem. Pokračování hmotné existence je jako vlny hmotné přírody. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura o tom říká: māyāra vaśe yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi — “Můj milý bratře, duše je zcela pod vládou māyi, jejíž vlny tě unášejí.” To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā:

“Zmatená duše se pod vlivem falešného ega považuje za konatele činností, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.” (Bg. 3.27)

Hmotná existence znamená být plně ovládán hmotnou přírodou. Mysl je ústředím pro přijímání příkazů, které hmotná příroda dává. Takto je živá bytost neustále, věk za věkem, unášena v různých druzích těl.

Živá bytost, která zapomněla na Kṛṣṇu, je poutána zákony hmotné přírody.

Mentální činnosti pod vlivem hmotné přírody způsobují štěstí a neštěstí v hmotném světě. Živá bytost zahalená iluzí věčně pokračuje v podmíněném životě pod různými označeními. Takové živé bytosti se nazývají nitya-baddha, věčně podmíněné. Mysl je, celkově vzato, příčinou podmíněného života; celý jógový proces je proto určen k ovládnutí mysli a smyslů. Je-li ovládnutá mysl, jsou automaticky ovládnuté i smysly, a tak je duše zachráněna před reakcemi za zbožné a bezbožné jednání. Když mysl spočívá u lotosových nohou Pána Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ), smysly automaticky slouží Pánu. Jsou-li mysl a smysly zaměstnány oddanou službou, živá bytost si začíná být přirozeně vědoma Kṛṣṇy. Jakmile někdo neustále myslí na Kṛṣṇu, stane se dokonalým yogīnem, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (yoginām api sarveṣāṁ mad-gatenāntarātmanā). Tato mysl, antarātmā, je podmíněná hmotnou přírodou. Māyā-racitāntarātmā sva-dehinaṁ saṁsṛti-cakra-kūṭaḥ — mysl, která je velice mocná, zahaluje živou bytost a vrhá ji do vln hmotné existence.

Stejně jako je mysl příčinou spoutanosti, může být i příčinou osvobození. Zde je označena výrazem para-avara. Para znamená transcendentální a avara znamená hmotná. Když je mysl zaměstnána službou Pánu (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ), nazývá se para, transcendentální. Když je zaměstnána hmotným smyslovým požitkem, nazývá se avara, hmotná. V tuto chvíli, v našem podmíněném stavu, je naše mysl plně pohroužená v hmotném smyslovém požitku, ale procesem oddané služby může být očištěna a přivedena ke svému původnímu vědomí Kṛṣṇy. Často uvádíme příklad Ambarīṣe Mahārāje. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane. Mysl musí být ovládnutá ve vědomí Kṛṣṇy. Jazyk lze použít k šíření Kṛṣṇova poselství a oslavování Pána nebo k přijímání prasādam, zbytků potravy obětované Kṛṣṇovi. Sevonmukhe hi jihvādau — když člověk používá jazyk ve službě Pánu, mohou se očistit i ostatní smysly. Nārada-pañcarātra uvádí: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — když jsou mysl a smysly živé bytosti očištěné, je očištěna celá její existence a také všechna její označení. Již se nepovažuje za člověka, poloboha, kočku, psa, hinduistu, muslima a tak dále. Když jsou smysly a mysl očištěné a živá bytost je plně zaměstnaná službou Kṛṣṇovi, může být vysvobozena a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Mysl je tedy příčinou jak hmotné existence, tak i osvobození. Každý trpí v tomto hmotném světě kvůli mysli; proto je správné ji cvičit—zbavovat ji hmotné připoutanosti a plně zaměstnat službou Pánu. To se nazývá duchovní zaměstnání. Bhagavad-gītā potvrzuje:

“Kdo Mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, ten ihned transcenduje kvality hmotné přírody a dostává se na úroveň Brahmanu.” (Bg. 14.26)

Mysl bychom měli plně zaměstnat činnostmi ve vědomí Kṛṣṇy — pak bude příčinou našeho osvobození, našeho návratu domů, zpátky k Bohu. Budeme-li ji však i nadále zaměstnávat hmotným jednáním pro uspokojení smyslů, způsobí nám trvalé otroctví a donutí nás setrvávat v tomto hmotném světě v různých tělech a trpět důsledky našich různých činností.

Mysl je vládcem pěti poznávacích a pěti činných smyslů. Každý smysl má své příslušné pole činností a mysl je ve všech případech vládcem či vlastníkem. Živá bytost se pod vlivem falešného ega považuje za tělo a uvažuje v pojmech “moje tělo, můj dům, moje rodina, moje společnost, můj národ” a tak dále. Tyto falešné představy totožnosti jsou výsledkem expanzí falešného ega a pod jejich vlivem si živá bytost o sobě myslí, že je to či ono, a tak se zaplétá do hmotné existence.

Jedenáct prvků má různé funkce. Nosem čicháme, očima se díváme, ušima posloucháme, a takto získáváme poznání. Existují také činné smysly (karmendriya) — ruce, nohy, genitálie, konečník a ústa. Když se falešné ego expanduje, nutí živou bytost uvažovat: “Toto je mé tělo, má rodina, společnost, země,” a tak dále.

Neměli bychom si myslet, že všechny interakce hrubých a subtilních fyzických prvků, které způsobují proměnu mysli a vědomí, se odehrávají nezávisle. Probíhají pod řízením Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (15.15) Kṛṣṇa říká, že Pán sídlí v srdci každého (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca). Jak je uvedeno zde, Nadduše (kṣetrajña) řídí vše. Živá bytost je také kṣetrajña, ale svrchovaný kṣetrajña je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Je tím, kdo svědčí a kdo dává rozkazy. Vše se děje pod Jeho vedením. Živá bytost si svou povahou a svými nadějemi vytváří různé sklony a Nejvyšší Pán ji vychovává prostřednictvím hmotné přírody. Tělo, příroda a fyzické prvky nejednají automaticky, ale podléhají řízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Příroda není nezávislá ani činná sama o sobě. Bhagavad-gītā potvrzuje, že za přírodou stojí Nejvyšší Pán.

“Tato hmotná příroda jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.” (Bg. 9.10)

Bhagavad-gītā (13.3) uvádí: kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata. Existují dva druhy živých bytostí (kṣetrajña) — individuální a svrchovaná. Obyčejná živá bytost zná do určité míry své vlastní tělo, ale Nejvyšší, Paramātmā, zná situaci všech těl. Individuální živá bytost je lokalizovaná, a Nejvyšší, Paramātmā, je všeprostupující. V této sloce se slovo kṣetrajña vztahuje na obyčejnou živou bytost; nikoliv na svrchovanou. Obyčejná živá bytost může být dvojího druhu — nitya-baddha nebo nitya-mukta. Jedna je věčně podmíněná a druhá věčně osvobozená. Věčně osvobozené živé bytosti sídlí v duchovním světě (Vaikuṇṭha jagat) a do hmotného světa nikdy neklesají. Ty, které se nacházejí v hmotném světě, jsou podmíněné duše (nitya-baddha). Tyto podmíněné duše se mohou osvobodit ovládnutím mysli, neboť ta je příčinou podmíněného života. Jestliže je mysl vycvičená a duše není pod její vládou, živá bytost může být osvobozená dokonce i v tomto hmotném světě. Když je duše osvobozená, nazývá se jīvan-mukta. Jīvan-mukta ví, jak se stal podmíným, a proto se snaží očistit a vrátit domů, zpátky k Bohu. Věčně podmíněná duše je věčně podmíněná proto, že ji ovládá mysl. Podmíněný a osvobozený stav jsou přirovnány ke spánku (nevědomí) a bdění. Ti, kdo spí a jsou nevědomí, jsou věčně podmínění, ale ti, kdo jsou probuzení, chápou, že jsou věčně nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, a proto Mu i v tomto hmotném světě slouží. To potvrzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī: īhā yasya harer dāsye. Začne-li někdo sloužit Kṛṣṇovi, je osvobozený, i když vypadá jako podmíněná duše v hmotném světě. Jīvan-muktaḥ sa ucyate. Je-li jeho jediným zájmem služba Kṛṣṇovi, má být považován za osvobozeného, ať už je v jakémkoliv postavení.

Tyto údaje potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15): sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Každou živou bytost ovládá svrchovaná bytost, Paramātmā, která sídlí v srdci každého. Touto Nadduší je puruṣa, puruṣa-avatār, Jenž tvoří hmotný svět. Prvním puruṣa-avatārem je Mahā-Viṣṇu, a ten je úplnou částí úplné části Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Kṛṣṇovou první expanzí je Baladeva, Jehož následnými expanzemi jsou Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Aniruddha a Pradyumna. Vāsudeva je původní příčinou brahmajyoti, jež je expanzí Jeho tělesných paprsků.

“Uctívám Govindu, prvotního Pána, Jenž má nesmírnou moc. Třpytící se záře Jeho transcendentální podoby je neosobní Brahman, který je absolutní, úplný a neomezený a který projevuje bezpočet rozmanitých planet oplývajících různými druhy bohatství v mnoha miliónech vesmírů.” (Brahma-saṁhitā 5.40) Bhagavad-gītā popisuje Nejvyšší Osobnost Božství takto:

“Ve Své neprojevené podobě prostupuji celým tímto vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” (Bg. 9.4)

To je postavení úplných expanzí Kṛṣṇy — všeprostupujícího Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy.

Ten, jehož mysl je pohroužená v hmotném pojetí, si myslí, že patří k určitému národu, rodině, státu nebo vyznání. Tyto věci se nazývají upādhi, označení, a živá bytost se jich musí zbavit (sarvopādhi-vinirmuktam). Dokud se jich nezbaví, musí žít podmíněným životem v hmotném světě. Lidská životní podoba je určena pro odstranění těchto mylných pojetí. Kdo je neodstraní, musí zůstat v koloběhu zrození a smrti a trpět hmotným podmíněním.

Mysl je příčinou jak hmotných pout, tak osvobození. Nečistá mysl si myslí: “Já jsem toto tělo,” ale čistá mysl ví, že hmotným tělem není. Proto je mysl považována za původ všech hmotných označení. Dokud se živá bytost neodpoutá od společnosti a znečištění tohoto hmotného světa, bude její mysl pohroužená v takových hmotných věcech, jako je zrození, smrt, nemoc, iluze, připoutanost, chamtivost a nepřátelství. Tímto způsobem je živá bytost podmíněná a trpí hmotným neštěstím.

Existuje jedna zbraň, se kterou lze snadno přemoci mysl, a tou je nevšímavost. Mysl nám neustále říká, abychom dělali to či ono; proto bychom se měli stát velkými odborníky na neposlouchání jejích příkazů a postupně ji naučit poslouchat příkazy duše. Příkazům mysli bychom se neměli podřizovat. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říkal, že abychom ovládli mysl, měli bychom ji ihned po probuzení mnohokrát zbít botou a totéž udělat znovu, než jdeme spát. K ovládnutí mysli nabádají všechny śāstry. Pokud to neděláme, jsme odsouzeni následovat příkazy mysli. Další autorizovanou metodou je striktně plnit pokyny duchovního mistra a zaměstnat se službou Pánu. Pak bude mysl automaticky ovládnutá. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho:

Když živá bytost získá milostí gurua a Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, semínko oddané služby, začíná její skutečný život. Řídí-li se pokyny duchovního mistra, je Kṛṣṇovou milostí osvobozena od služby mysli.