Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Śrīmad-bhāgavatam 4.22.12

Verš

svāgataṁ vo dvija-śreṣṭhā
yad-vratāni mumukṣavaḥ
caranti śraddhayā dhīrā
bālā eva bṛhanti ca

Synonyma

su-āgatam — uvítání; vaḥ — vám; dvija-śreṣṭhāḥ — nejlepší z brāhmaṇů; yat — jejichž; vratāni — sliby; mumukṣavaḥ — těch, kdo touží po osvobození; caranti — chovají se; śraddhayā — s velkou vírou; dhīrāḥ — ovládnutí; bālāḥ — chlapci; eva — jako; bṛhanti — dodržují; ca — také.

Překlad

Mahārāja Pṛthu čtyři Kumāry uvítal, přičemž je oslovil jako nejlepší z brāhmaṇů. Vítal je slovy: Od narození přísně dodržujete slib celibátu, a přestože dobře znáte cestu osvobození, ponecháváte si těla malých dětí.

Význam

Zvláštní důležitost Kumārů spočívá v tom, že byli brahmacārīny; od narození žili v celibátu. Ponechávali si těla malých dětí ve věku čtyř nebo pěti let. Když dítě dospívá, smysly jsou občas rozrušeny a celibát začíná být obtížný. Kumārové proto záměrně zůstávali dětmi, neboť dětské smysly sex nikdy nerozruší. Tím je život Kumārů významný, a proto je Mahārāja Pṛthu oslovil jako nejlepší z brāhmaṇů. Nejenže se narodili nejlepšímu brāhmaṇovi (Pánu Brahmovi), ale jsou osloveni jako dvija-śreṣṭhāḥ (“nejlepší z brāhmaṇů”), protože jsou také vaiṣṇavy. Jak jsme již vysvětlili, mají svou vlastní sampradāyu (učednickou posloupnost), která se dochovala až do dnešní doby — je známá jako Nimbārka-sampradāya a je jednou ze čtyř sampradāyí vaiṣṇavských ācāryů. Co se týče Kumārů, Mahārāja Pṛthu zvláště ocenil jejich postavení, protože dodržovali slib brahmacaryi od samotného počátku svého života. Oslovil je jako vaiṣṇava-śreṣṭhāḥ, a tím také vyjádřil své velké ocenění vaiṣṇavismu. Vaiṣṇavovi se má každý poklonit, aniž by se ohlížel na jeho původ. Vaiṣṇave jāti-buddhiḥ. Nikdo nemá hodnotit vaiṣṇavu podle původu. Vaiṣṇava je vždy nejlepším z brāhmaṇů, a proto mu má každý vzdávat veškerou úctu; nejen jako brāhmaṇovi, ale jako nejlepšímu z brāhmaṇů.