Śrīmad-bhāgavatam 4.2.35

I když Pán Śiva a před ním Dakṣa předčasně opustili obětní arénu, shromáždění mudrci přesto po mnoho let pokračovali ve vykonávání oběti pro uspokojení Nejvyššího Pána. Oběť nebyla odchodem Śivy a Dakṣi zmařena a mudrci pokračovali se svými činnostmi. Z toho vyplývá, že i když neuctíváme polobohy, dokonce ani Pána Śivu a Brahmu, můžeme přesto uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavad-gītā (7.20) to potvrzuje: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ. Polobohy uctívají lidé posedlí chtíčem a touhou po hmotném zisku. Bhagavad-gītā užívá specifických slov — nāsti buddhiḥ, “ti, kteří pozbyli veškeré soudnosti a inteligence”. Jen takoví lidé se ucházejí o přízeň polobohů, od kterých očekávají hmotné štěstí. To ovšem neznamená, že bychom polobohy neměli mít v úctě. Nemusíme je však uctívat. Čestný občan má úctu k vládě, ale nemusí proto podplácet vládní zaměstnance. Podplácení je trestné. To, že nepodplácíme vládního činitele, neznamená, že ho nemáme v úctě. Podobně ten, kdo je zaměstnán transcendentální láskyplnou službou Nejvyššímu Pánu, nemusí uctívat polobohy, ale také k nim není neuctivý. Na jiném místě Bhagavad-gīty (9.23) je řečeno: ye 'py anya-devatā-bhaktā yajante śraddhayānvitāḥ. Pán říká, že ten, kdo uctívá polobohy, uctívá také Jeho, avšak způsobem avidhi-pūrvakam — “bez následování usměrňujících zásad”. Zásadou je uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Uctíváním polobohů sice také nepřímo uctíváme Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ale neusměrněně. Když uctíváme Nejvyššího Pána, automaticky sloužíme všem polobohům, kteří jsou nedílnými částmi celku. Zaléváme-li kořen, mají z toho automaticky prospěch všechny části stromu, jako jsou listy a větve. Stejně tak dodáváním potravy žaludku živíme všechny části těla — ruce, nohy, prsty a podobně. Když uctíváme Nejvyšší Osobnost Božství, uspokojíme všechny polobohy, ale uctíváním všech polobohů neuctíváme plně Nejvyššího Pána. Uctívání polobohů je tedy proti pravidlům a je projevem neúcty k příkazům písem.

V tomto věku Kali je prakticky nemožné vykonávat oběti polobohům, deva-yajñu. Proto Śrīmad-Bhāgavatam pro tento věk doporučuje saṅkīrtana-yajñu. Yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ (Bhāg. 11.5.32). “Inteligentní lidé v tomto věku završí vykonávání všech druhů yajñí zpíváním Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.” Tasmin tuṣṭe jagat tuṣṭaḥ. “Když je spokojený Pán Viṣṇu, jsou spokojení i všichni polobozi, kteří jsou nedílnými částmi Nejvyššího Pána.”