ŚB 4.2.33
Dévanágarí
मैत्रेय उवाच
तस्यैवं वदत: शापं भृगो: स भगवान् भव: ।
निश्चक्राम तत: किञ्चिद्विमना इव सानुग: ॥ ३३ ॥
तस्यैवं वदत: शापं भृगो: स भगवान् भव: ।
निश्चक्राम तत: किञ्चिद्विमना इव सानुग: ॥ ३३ ॥
Verš
maitreya uvāca
tasyaivaṁ vadataḥ śāpaṁ
bhṛgoḥ sa bhagavān bhavaḥ
niścakrāma tataḥ kiñcid
vimanā iva sānugaḥ
tasyaivaṁ vadataḥ śāpaṁ
bhṛgoḥ sa bhagavān bhavaḥ
niścakrāma tataḥ kiñcid
vimanā iva sānugaḥ
Synonyma
maitreyaḥ uvāca — Maitreya pravil; tasya — jeho; evam — takto; vadataḥ — vyslovené; śāpam — prokletí; bhṛgoḥ — Bhṛgua; saḥ — on; bhagavān — vlastník všeho bohatství; bhavaḥ — Pán Śiva; niścakrāma — odešel; tataḥ — odtamtud; kiñcit — jaksi; vimanāḥ — zasmušilý; iva — jako; sa-anugaḥ — následovaný svými žáky.
Překlad
Mudrc Maitreya pravil: Když se Śivovi stoupenci a přívrženci Dakṣi a Bhṛgua začali vzájemně proklínat, Pána Śivu to velice zarmoutilo. Beze slova opustil obětní arénu a jeho žáci ho následovali.
Význam
Zde je popis příkladné povahy Pána Śivy. Přestože se jeho a Dakṣovi přívrženci začali vzájemně proklínat, on sám jakožto největší vaiṣṇava zůstal klidný a neřekl ani slovo. Vaiṣṇava vždy toleruje a Pán Śiva je považován za nejpřednějšího vaiṣṇavu. Tato událost názorně ukazuje ušlechtilost jeho charakteru. Byl smutný, protože si byl vědom nesmyslnosti vzájemného proklínání jeho a Dakṣových stoupenců, které nemělo nic společného s duchovním životem. Jako vaiṣṇava neviděl nikoho jako nižší nebo vyšší osobnost. Jak praví Bhagavad-gītā (5.18): paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Ten, kdo je dokonale vzdělaný, vidí každého z duchovní úrovně, a proto nerozlišuje mezi větším a menším. Když chtěl Pán Śiva ukončit vzájemné proklínání svého stoupence Nandīśvary a Bhṛgu Muniho, nezbývalo mu nic jiného než odejít.