Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.11.22

Dévanágarí

केचित्कर्म वदन्त्येनं स्वभावमपरे नृप
एके कालं परे दैवं पुंसः काममुतापरे ॥ ४.११.२२ ॥

Verš

kecit karma vadanty enaṁ
svabhāvam apare nṛpa
eke kālaṁ pare daivaṁ
puṁsaḥ kāmam utāpare

Synonyma

kecit — někteří; karma — plodonosné činy; vadanti — vysvětlují; enam — to; svabhāvam — přirozenost; apare — jiní; nṛpa — drahý králi Dhruvo; eke — někteří; kālam — čas; pare — jiní; daivam — osud; puṁsaḥ — živé bytosti; kāmam — touha; uta — také; apare — další.

Překlad

Někteří vysvětlují rozdíly mezi různými životními druhy s jejich utrpením a požitkem jako výsledky karmy, jiní říkají, že je to způsobeno přirozeností živé bytosti, podle jiných je příčinou čas, další to pokládají za dílo osudu a jiní říkají, že se to děje díky touze.

Význam

Existují různé druhy filozofů: mīmāṁsakové, ateisté, astrologové, sexuologové a celá řada dalších mentálních spekulantů. Ve skutečnosti je to však pouze naše vlastní činnost, která nás poutá v různých životních druzích v tomto hmotném světě. Vedy vysvětlují, že různé tělesné schránky vznikly na základě touhy. Živá bytost není mrtvý kámen—má různé druhy touhy (kāma). Vedy praví: kāmo 'karṣīt. Živé bytosti jsou původně části Pána, jako jsou jiskry části ohně, ale poklesly do hmotného světa, neboť se jich zmocnila touha vládnout přírodě. Taková je skutečnost. Každá živá bytost se snaží panovat hmotné přírodě, jak nejlépe dovede.

Kāma neboli touha nemůže být zničena. Někteří filozofové tvrdí, že když se vzdáme svých tužeb, budeme znovu osvobození. Touhy se však nemůžeme vzdát, jelikož je naším průvodním znakem — bez ní by živá bytost byla jen mrtvý kámen. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto radí očistit touhu tím, že ji zaměříme na službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Když budou naše touhy očištěné, hmotné podmínění nás přestane ovlivňovat. Závěr tedy je, že všechny filozofické teorie vysvětlující existenci různých životních druhů s jejich radostmi a strastmi jsou nedokonalé. Ve skutečnosti jsme všichni věční služebníci Boha, a když na tento vztah zapomeneme, jsme uvrženi do hmotného světa, kde se zaměstnáváme různými činnostmi, a proto buď trpíme, nebo se radujeme. Naše touha nás vtahuje do hmotného světa, ale když ji očistíme a zaměstnáme v oddané službě Pánu, naše chorobné putování po tomto vesmíru v různých podobách a životních podmínkách tím skončí.