Skip to main content

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Svāyambhuva Manu radí Dhruvovi, aby ukončil boj

Verš

maitreya uvāca
niśamya gadatām evam
ṛṣīṇāṁ dhanuṣi dhruvaḥ
sandadhe ’stram upaspṛśya
yan nārāyaṇa-nirmitam

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — mudrc Maitreya pokračoval; niśamya — když slyšel; gadatām — slova; evam — takto; ṛṣīṇām — mudrců; dhanuṣi — ke svému luku; dhruvaḥ — Dhruva Mahārāja; sandadhe — přiložil; astram — šíp; upaspṛśya — poté, co se dotkl vody; yat — ten, který; nārāyaṇa — Nārāyaṇem; nirmitam — zhotovený.

Překlad

Śrī Maitreya pravil: Můj milý Viduro, když Dhruva Mahārāja uslyšel povzbudivá slova velkých mudrců, dotekem vody vykonal očistný ācaman. Poté vzal šíp zhotovený Pánem Nārāyaṇem a přiložil ho ke svému luku.

Význam

Dhruva Mahārāja dostal zvláštní šíp zhotovený Samotným Pánem Nārāyaṇem a nyní ho přiložil ke svému luku, aby skoncoval s iluzí, kterou stvořili Yakṣové. Jak uvádí Bhagavad-gītā (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te — nikdo nemůže překonat působení iluzorní energie bez milosti Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Caitanya Mahāprabhu nám pro tento věk dal také nesmírně účinnou zbraň, kterou Bhāgavatam nazývá sāṅgopāṅgāstra — v současném věku je nārāyaṇāstrou, zbraní proti māyi, zpívání mantry Hare Kṛṣṇa po vzoru společníků Pána Caitanyi, jako je Advaita Prabhu, Nityānanda, Gadādhara a Śrīvāsa.

Verš

sandhīyamāna etasmin
māyā guhyaka-nirmitāḥ
kṣipraṁ vineśur vidura
kleśā jñānodaye yathā

Synonyma

sandhīyamāne — když přikládal k luku; etasmin — nārāyaṇāstru; māyāḥ — iluze; guhyaka-nirmitāḥ — stvořené Yakṣi; kṣipram — velice rychle; vineśuḥ — byly zničeny; vidura — ó Viduro; kleśāḥ — iluzorní bolesti a radosti; jñāna-udaye — příchodem poznání; yathā — jako.

Překlad

Jakmile Dhruva Mahārāja přiložil šíp nārāyaṇāstru ke svému luku, iluze stvořené Yakṣi okamžitě zmizely, stejně jako zmizí všechny hmotné bolesti a radosti, když plně poznáme své vlastní já.

Význam

Kṛṣṇa je jako slunce a māyā, Kṛṣṇova iluzorní energie, se podobá temnotě. Temnota znamená nepřítomnost světla, a stejně tak māyā znamená nepřítomnost vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy a māyā vždy existují bok po boku. Jakmile se probudí vědomí Kṛṣṇy, zmizí všechny iluzorní bolesti a radosti hmotné existence. Māyām etāṁ taranti te — soustavné zpívání mahā-mantry nás bude vždy chránit před iluzorní energií māyi.

Verš

tasyārṣāstraṁ dhanuṣi prayuñjataḥ
suvarṇa-puṅkhāḥ kalahaṁsa-vāsasaḥ
viniḥsṛtā āviviśur dviṣad-balaṁ
yathā vanaṁ bhīma-ravāḥ śikhaṇḍinaḥ

Synonyma

tasya — když Dhruva; ārṣa-astram — zbraň, kterou mu věnoval Nārāyaṇa Ṛṣi; dhanuṣi — na svůj luk; prayuñjataḥ — přiložil; suvarṇa-puṅkhāḥ — zlaté šípy; kalahaṁsa-vāsasaḥ — s opeřením, které se podobalo labutím křídlům; viniḥsṛtāḥ — vylétly; āviviśuḥ — vnikly; dviṣat-balam — do nepřátelských bojovníků; yathā — jako; vanam — do lesa; bhīma-ravāḥ — halasně; śikhaṇḍinaḥ — pávi.

Překlad

Již pouhý dotek zbraně Nārāyaṇa Ṛṣiho s lukem Dhruvy Mahārāje způsobil, že z něho vylétly zlaté šípy, jejichž opeření se podobalo labutím křídlům. S hlasitým hvízdáním vnikaly do těl nepřátelských bojovníků, jako když pávi s halasným křikem vlétnou do lesa.

Verš

tais tigma-dhāraiḥ pradhane śilī-mukhair
itas tataḥ puṇya-janā upadrutāḥ
tam abhyadhāvan kupitā udāyudhāḥ
suparṇam unnaddha-phaṇā ivāhayaḥ

Synonyma

taiḥ — těmi; tigma-dhāraiḥ — s ostrými hroty; pradhane — na bojišti; śilī-mukhaiḥ — šípy; itaḥ tataḥ — tu a tam; puṇya-janāḥ — Yakṣové; upadrutāḥ — velice vzrušení; tam — na Dhruvu Mahārāje; abhyadhāvan — hnali se; kupitāḥ — rozzuření; udāyudhāḥ — s pozdviženými zbraněmi; suparṇam — na Garuḍu; unnaddha-phaṇāḥ — se vztyčenými hlavami; iva — jako; ahayaḥ — hadi.

Překlad

Tyto ostré šípy vyděsily nepřátelské bojovníky natolik, že téměř ztratili vědomí. Někteří Yakṣové na bojišti se však chopili zbraní a rozzuřeně na Dhruvu Mahārāje zaútočili. Jak se na něho hnali s pozdviženými zbraněmi, podobali se rozzlobeným hadům, kteří se vztyčenými hlavami doráželi na Garuḍu.

Verš

sa tān pṛṣatkair abhidhāvato mṛdhe
nikṛtta-bāhūru-śirodharodarān
nināya lokaṁ param arka-maṇḍalaṁ
vrajanti nirbhidya yam ūrdhva-retasaḥ

Synonyma

saḥ — on (Dhruva Mahārāja); tān — všechny Yakṣi; pṛṣatkaiḥ — svými šípy; abhidhāvataḥ — kteří se blížili; mṛdhe — na bojišti; nikṛtta — oddělené; bāhu — paže; ūru — stehna; śiraḥ-dhara — krky; udarān — břicha; nināya — poslal; lokam — na planetu; param — nejvyšší; arka-maṇḍalam — planeta Slunce; vrajanti — jdou; nirbhidya — probodávající; yam — na kterou; ūrdhva-retasaḥ — ti, kdo nikdy nevypustí semeno.

Překlad

Jakmile Dhruva Mahārāja viděl blížící se Yakṣi, okamžitě je svými šípy rozsekal na kusy. Když jejich paže, nohy a hlavy takto oddělil od trupů, poslal je všechny na planetární systém nad Sluncem, kam se mohou dostat jen prvotřídní brahmacārīni, kteří nikdy nevypustili semeno.

Význam

Neoddaní mají velké štěstí, když je zabije Pán nebo Jeho oddaní. Yakṣové, které Dhruva pozabíjel, se dostali na planety, kam mohou vstoupit jen brahmacārīni, kteří nikdy nevypustili své semeno. Neosobní jñānī a démoni, které zabije Pán nebo Jeho oddaný, se dostanou na Brahmaloku neboli Satyaloku, což je planetární systém, který je ještě výše než Slunce. Zabíjení tedy není vždy jen zlé. Být zabit Nejvyšším Pánem, Jeho oddaným nebo ve velké oběti je prospěšné. Takzvané nenásilí na hmotné úrovni je ve srovnání se zabíjením, které vykonává Nejvyšší Pán nebo Jeho oddaní, zcela bezvýznamné. I král nebo vláda mohou odsoudit vraha k trestu smrti, a tento čin bude pro jeho dobro, neboť ho může zbavit všech hříšných reakcí.

Slovo ūrdhva-retasaḥ — brahmacārīni, kteří nikdy nevypustili semeno — je velmi důležité. Celibát má neuvěřitelnou moc, neboť pokud nikdy nevypustíme své semeno, dostaneme se po smrti na Satyaloku, a to i bez vykonávání askeze a obřadů předepsaných ve Vedách. Sex je příčinou všeho utrpení v tomto hmotném světě, a proto je ve védské civilizaci omezen na minimum. Ze všech členů společenské struktury je dovolen pouze gṛhasthům, a to jen v omezené míře. Ostatní se ho zcela zříkají. Zvláště v tomto věku si lidé neuvědomují, jak je cenné, když muž nevypouští své semeno. Proto zůstávají různým způsobem zapleteni do hmotných kvalit a trpí v boji o svou existenci. Slovo ūrdhva-retasaḥ se zvláště vztahuje na māyāvādské sannyāsīny, kteří dodržují velice přísné zásady askeze. Pán však v Bhagavad-gītě (8.16) říká, že i když se někdo dostane až na Brahmaloku, bude se muset znovu vrátit zpět (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna). Skutečného osvobození, mukti, lze tedy dosáhnout jedině oddanou službou, neboť tak se lze dostat nad Brahmaloku, do duchovního světa, odkud se nikdo nemusí vracet. Māyāvādští sannyāsīni jsou pyšní na své osvobození, ale skutečné osvobození je možné pouze ve spojení s Nejvyšším Pánem prostřednictvím oddané služby. Je řečeno: hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti — nikdo nemůže být osvobozen bez milosti Kṛṣṇy.

Verš

tān hanyamānān abhivīkṣya guhyakān
anāgasaś citra-rathena bhūriśaḥ
auttānapādiṁ kṛpayā pitāmaho
manur jagādopagataḥ saharṣibhiḥ

Synonyma

tān — Yakṣů; hanyamānān — zabíjení; abhivīkṣya — když viděl; guhyakān — Yakṣové; anāgasaḥ — nevinní; citra-rathena — Dhruvou Mahārājem, který měl nádherný vůz; bhūriśaḥ — velmi; auttānapādim — Uttānapādovu synovi; kṛpayā — z milosrdnosti; pitā-mahaḥ — děd; manuḥ — Svāyambhuva Manu; jagāda — dal pokyny; upagataḥ — přišel; saha-ṛṣibhiḥ — s velkými mudrci.

Překlad

Když Svāyambhuva Manu viděl, že jeho vnuk Dhruva Mahārāja zabíjí i mnoho nevinných Yakṣů, slitoval se nad nimi a spolu s velkými mudrci za ním přišel, aby mu dal vhodné pokyny.

Význam

Dhruva Mahārāja napadl Alakāpurī, město Yakṣů, protože jeden z nich zabil jeho bratra. Ve skutečnosti byl zabitím jeho bratra Uttamy vinen pouze jeden z obyvatel města, ne všichni. Dhruva Mahārāja však podnikl velmi závažné kroky — vyhlásil válku všem Yakṣům a rozpoutal se boj. I dnes se stává, že je celý stát napaden za chybu jediného člověka. Manu, otec a zákonodárce lidstva, však nic takového neschvaluje. Chtěl proto svému vnukovi Dhruvovi zabránit v dalším zabíjení nevinných Yakṣů.

Verš

manur uvāca
alaṁ vatsātiroṣeṇa
tamo-dvāreṇa pāpmanā
yena puṇya-janān etān
avadhīs tvam anāgasaḥ

Synonyma

manuḥ uvāca — Manu pravil; alam — stačí; vatsa — drahý hochu; atiroṣeṇa — s přehnaným hněvem; tamaḥ-dvāreṇa — cesta nevědomosti; pāpmanā — hříšná; yena — čím; puṇya-janān — Yakṣi; etān — všechny tyto; avadhīḥ — pozabíjel jsi; tvam — ty; anāgasaḥ — nevinné.

Překlad

Pán Manu pravil: Zadrž, můj milý synu, přehnaný hněv není dobrý—je to cesta do pekla. Překročil jsi míru a zbytečně zabíjíš mnoho Yakṣů, kteří za nic nemohou.

Význam

Slovo atiroṣeṇa znamená “s nepřiměřeným hněvem”. Když Dhruva Mahārāja překročil meze nezbytného hněvu, jeho děd Svāyambhuva Manu okamžitě přišel, aby zabránil jeho dalšímu hříšnému jednání. Zabíjení samo o sobě není zlé, ale zabíjet bezdůvodně nebo zabíjet nevinné vede přímo do pekla. Dhruva Mahārāja byl velký oddaný, a proto byl před dalšími hříchy uchráněn.

Kṣatriya smí zabíjet pouze v zájmu práva a pořádku ve společnosti. Nesmí páchat násilí nebo zabíjet bezdůvodně. Násilí je cestou k pekelnému životu, ale je ho také třeba pro udržení práva a pořádku ve státě. Pán Manu Dhruvovi zakázal zabíjet další Yakṣi, jelikož jen jeden z nich si zasloužil trest za zabití Dhruvova bratra Uttamy. Ostatní Yakṣové byli nevinní. V moderních válkách se běžně útočí na nevinné lidi, což Manuovy zákony odsuzují jako ten největší hřích. Navíc dnes civilizované národy udržují mnoho jatek, ve kterých bezdůvodně zabíjejí nevinná zvířata. Když tedy na nějaký stát zaútočí nepřátelé, je třeba masové zabíjení jeho obyvatel chápat jako reakci za jejich vlastní hříchy. Takový je zákon přírody.

Verš

nāsmat-kulocitaṁ tāta
karmaitat sad-vigarhitam
vadho yad upadevānām
ārabdhas te ’kṛtainasām

Synonyma

na — ne; asmat-kula — naší rodiny; ucitam — hodné; tāta — drahý synu; karma — jednání; etat — toto; sat — náboženskými autoritami; vigarhitam — zakázané; vadhaḥ — zabíjení; yat — které; upadevānām — Yakṣů; ārabdhaḥ — bylo podniknuté; te — tebou; akṛta-enasām — nevinných.

Překlad

Drahý synu, tvé zabíjení nevinných Yakṣů neschvalují žádné autority a také není hodné člena naší rodiny, od které se očekává, že bude znát zákony náboženství a bezbožnosti.

Verš

nanv ekasyāparādhena
prasaṅgād bahavo hatāḥ
bhrātur vadhābhitaptena
tvayāṅga bhrātṛ-vatsala

Synonyma

nanu — jistě; ekasya — jednoho (Yakṣi); aparādhena — s přestupkem; prasaṅgāt — kvůli jejich sounáležitosti; bahavaḥ — mnozí; hatāḥ — byli zabiti; bhrātuḥ — svého bratra; vadha — smrtí; abhitaptena — zarmouceným; tvayā — tebou; aṅga — můj milý synu; bhrātṛ-vatsala — který máš rád svého bratra.

Překlad

Můj milý synu, dokázal jsi, že máš velice rád svého bratra, a jsi zarmoucený tím, že ho Yakṣové zabili, ale zvaž, co jsi udělal — kvůli přestupku jednoho Yakṣi jsi zabil mnoho nevinných.

Verš

nāyaṁ mārgo hi sādhūnāṁ
hṛṣīkeśānuvartinām
yad ātmānaṁ parāg gṛhya
paśuvad bhūta-vaiśasam

Synonyma

na — nikdy; ayam — tato; mārgaḥ — cesta; hi — jistě; sādhūnām — čestných osob; hṛṣīkeśa — Nejvyšší Osobnosti Božství; anuvartinām — následují cestu; yat — která; ātmānam — vlastní já; parāk — tělo; gṛhya — považovat za; paśu-vat — jako zvířata; bhūta — živých bytostí; vaiśasam — zabíjení.

Překlad

Člověk nemá považovat tělo za vlastní já a zabíjet těla druhých, jako to dělají zvířata. Světci, kteří následují cestu oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, to výslovně zakazují.

Význam

Velice důležitá jsou slova sādhūnāṁ hṛṣīkeśānuvartinām. Sādhu znamená “světec”. Ale kdo je to světec? Je to ten, kdo následuje cestu služby Hṛṣīkeśovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Nārada-pañcarātra praví: hṛṣīkeṇa ḥṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — zapojení smyslů do příznivé služby Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá bhakti, oddaná služba. Proč by tedy ten, kdo již slouží Pánu, měl uspokojovat své vlastní smysly? Pán Manu zde Dhruvovi Mahārājovi připomíná, že je čistým služebníkem Pána. Proč by se měl tedy chovat jako zvíře s tělesným pojetím života? Zvíře považuje tělo jiného zvířete za svou potravu a s tímto tělesným vědomím ho napadá. Člověk by takto neměl jednat, zvláště je-li oddaným Pána. Sādhu, svatý oddaný, nesmí bezdůvodně zabíjet zvířata.

Verš

sarva-bhūtātma-bhāvena
bhūtāvāsaṁ hariṁ bhavān
ārādhyāpa durārādhyaṁ
viṣṇos tat paramaṁ padam

Synonyma

sarva-bhūta — ve všech živých bytostech; ātma — na Nadduši; bhāvena — meditací; bhūta — veškeré existence; āvāsam — sídlo; harim — Pána Hariho; bhavān — ty; ārādhya — uctíváním; āpa — dosáhl jsi; durārādhyam — velice těžké si naklonit; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; tat — to; paramam — nejvyšší; padam — postavení.

Překlad

Dosáhnout duchovního sídla Pána Hariho na vaikuṇṭhských planetách je velmi obtížné, ale ty máš to štěstí, že je ti již předurčeno tam dospět, neboť uctíváš Pána jako nejvyšší útočiště všech živých bytostí.

Význam

Hmotná těla všech živých bytostí mohou existovat pouze za přítomnosti duše a Nadduše. Duše závisí na Nadduši, která je přítomna i v atomu. Nejvyšší Pán je zde označen jako bhūtāvāsa, protože na Něm plně závisí existence všeho hmotného i duchovního. Jako kṣatriya mohl Dhruva Mahārāja samozřejmě svému dědu Manuovi odporovat, když ho žádal, aby přestal bojovat. Mohl namítat, že boj s nepřítelem je jeho kšatrijskou povinností. Manu mu však vysvětluje, že tělo každé živé bytosti je sídlem Nejvyššího Pána a lze je považovat za Jeho chrám, a proto je zbytečné zabíjení jakýchkoliv živých bytostí nepřípustné.

Verš

sa tvaṁ harer anudhyātas
tat-puṁsām api sammataḥ
kathaṁ tv avadyaṁ kṛtavān
anuśikṣan satāṁ vratam

Synonyma

saḥ — ta osoba; tvam — ty; hareḥ — Nejvyšším Pánem; anudhyātaḥ — neustále vzpomínaná; tat — Jeho; puṁsām — oddanými; api — také; sammataḥ — uznáván; katham — proč; tu — pak; avadyam — ohavný (čin); kṛtavān — podnikl jsi; anuśikṣan — dáváš příklad; satām — světců; vratam — slib.

Překlad

Pán na tebe neustále myslí, neboť jsi Jeho čistý oddaný, a váží si tě také všichni Jeho důvěrní oddaní. Tvůj život by měl být příkladem pro druhé. Jsem proto překvapen — co tě vedlo k tak ohavnému činu?

Význam

Dhruva Mahārāja byl čistý oddaný a neustále myslel na Pána. Také Pán vždy myslí na Své čisté oddané, kteří Mu věnují všechny své myšlenky dvacet čtyři hodin denně. Pro čistého oddaného je Pán vším a pro Pána je vším Jeho čistý oddaný. Svāyambhuva Manu řekl Dhruvovi: “Nejenže jsi čistý oddaný Pána, ale také si tě váží všichni ostatní čistí oddaní. Měl bys vždy jednat tak, abys mohl být příkladem pro druhé. Divím se proto, že jsi zabil tolik nevinných Yakṣů.”

Verš

titikṣayā karuṇayā
maitryā cākhila-jantuṣu
samatvena ca sarvātmā
bhagavān samprasīdati

Synonyma

titikṣayā — tolerancí; karuṇayā — milosrdností; maitryā — přátelstvím; ca — také; akhila — všeobecným; jantuṣu — k živým bytostem; samatvena — nestranností; ca — také; sarva-ātmā — Nadduše; bhagavān — Pán, Osobnost Božství; samprasīdati — je velice spokojen.

Překlad

Když se oddaný obrací na druhé lidi s tolerancí, milosrdností, přátelstvím a nestranností, je s ním Pán velmi spokojen.

Význam

Pokročilý oddaný na druhém stupni dokonalosti v oddané službě musí jednat v souladu s tímto veršem. Existují tři úrovně oddanosti. Na nejnižší úrovni si oddaný všímá pouze Božstva v chrámu a s velkou oddaností uctívá Pána podle pravidel a usměrnění. Na vyšší úrovni si je oddaný vědom nejen svého vztahu k Pánu, ale i vztahu k jiným oddaným, k nevinným a k závistivým lidem. Závistiví lidé se někdy chovají k oddaným velice ošklivě. Pokročilý oddaný má být snášenlivý a nevědomým či nevinným projevovat svoji milost. Oddaný kazatel musí být milosrdný k nevinným, které může přivést k oddané službě. Každá bytost je původně věčným služebníkem Boha a povinností oddaného je probudit její vědomí Kṛṣṇy. To je jeho milosrdnost. S oddanými, kteří jsou na stejné úrovni jako on, by měl udržovat přátelství. Každou živou bytost má vidět jako nedílnou část Nejvyššího Pána; různé bytosti na sobě sice mají různé druhy oděvu, ale podle pokynu Bhagavad-gīty vidí učená osoba všechny živé bytosti stejně. Nejvyšší Pán si takového postoje Svého oddaného nesmírně cení. Světec je tedy snášenlivý, milosrdný, ke všem přátelský, nikoho nepovažuje za svého nepřítele a je stále pokojný. To jsou některé z dobrých vlastností oddaného.

Verš

samprasanne bhagavati
puruṣaḥ prākṛtair guṇaiḥ
vimukto jīva-nirmukto
brahma nirvāṇam ṛcchati

Synonyma

samprasanne — po uspokojení; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; puruṣaḥ — osoba; prākṛtaiḥ — z hmotných; guṇaiḥ — kvalit přírody; vimuktaḥ — je osvobozena; jīva-nirmuktaḥ — osvobozena také od jemnohmotného těla; brahma — neomezenou; nirvāṇam — duchovní blaženost; ṛcchati — získá.

Překlad

Ten, kdo ve svém životě skutečně uspokojí Nejvyšší Osobnost Božství, je osvobozen od hrubohmotného i jemnohmotného podmínění. Když se tímto způsobem dostane mimo vliv hmotných kvalit přírody, těší se neomezené duchovní blaženosti.

Význam

V předchozím verši bylo vysvětleno, že se všemi bytostmi je třeba jednat na základě tolerance, milosrdnosti, přátelství a nestrannosti. Takové chování uspokojuje Nejvyšší Osobnost Božství, a když je Pán spokojen, ihned Svého oddaného vysvobodí z hmotného podmínění. V Bhagavad-gītě Pán také říká: “Ten, kdo Mi upřímně a se vší vážností slouží, se okamžitě dostane na transcendentální úroveň, kde si může užívat neomezené duchovní blaženosti.” Každý v tomto hmotném světě namáhavě usiluje o blaženost, ale lidé bohužel nevědí, jak ji získat. Ateisté v Boha nevěří, a přirozeně Ho tedy nemohou potěšit. Zde je však jasně řečeno, že ten, kdo uspokojí Nejvyšší Osobnost Božství, dosáhne okamžitě duchovní úrovně a užívá si neomezeného blaženého života. Osvobodit se od hmotné existence znamená zbavit se vlivu hmotné přírody.

Slovo samprasanne znamená “po uspokojení”. Musíme jednat tak, abychom svou činností uspokojovali Pána; ne sami sebe. Když bude Pán spokojen, oddaný bude automaticky také spokojen. V tom spočívá celé tajemství bhakti-yogy. Každý, kdo se nevěnuje bhakti-yoze, se snaží uspokojit sám sebe a o uspokojení Pána se nikdo nezajímá. Karmī se snaží hrubohmotně uspokojit své smysly a ti, kdo jsou na vyšší úrovni poznání, chtějí získat spokojenost jemnohmotným způsobem — mentální spekulací, kdy se považují za Boha. Yogīni rovněž usilují o svoji vlastní spokojenost a myslí si, že mohou dosáhnout různých mystických dokonalostí. Pouze oddaní se snaží uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Seberealizace oddaných je něco zcela jiného, než o co usilují karmī, jñānī a yogīni. Všichni ostatní se snaží o vlastní uspokojení, zatímco oddaný se snaží pouze uspokojit Pána. Oddaná služba se naprosto liší od všech ostatních činností. Oddaný, který s láskou zaměstnává své smysly ve službě Pánu, jedná pro potěšení Pána, a je proto okamžitě povýšen na transcendentální úroveň neomezeného blaženého života.

Verš

bhūtaiḥ pañcabhir ārabdhair
yoṣit puruṣa eva hi
tayor vyavāyāt sambhūtir
yoṣit-puruṣayor iha

Synonyma

bhūtaiḥ — hmotnými prvky; pañcabhiḥ — pěti; ārabdhaiḥ — vyvinutými; yoṣit — žena; puruṣaḥ — muž; eva — stejně tak; hi — jistě; tayoḥ — z nich; vyavāyāt — pohlavním stykem; sambhūtiḥ — další stvoření; yoṣit — žen; puruṣayoḥ — a mužů; iha — v tomto hmotném světě.

Překlad

Stvoření hmotného světa začíná pěti prvky, a vše, včetně těla muže a ženy, je tedy vytvořeno z nich. Počet mužů a žen se v tomto hmotném světě dále zvyšuje pohlavním stykem.

Význam

Když Svāyambhuva Manu viděl, že Dhruva Mahārāja sice rozumí vaiṣṇavské filozofii, ale i nadále se souží nad smrtí svého bratra, vysvětlil mu, že hmotné tělo je výtvorem pěti prvků hmotné přírody. Bhagavad-gītā to rovněž potvrzuje: prakṛteḥ kriyamāṇāni — vše je stvořeno, udržováno a posléze zničeno kvalitami hmotné přírody. Za vším je samozřejmě pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství. I to potvrzuje Bhagavad-gītāmayādhyakṣeṇa. V deváté kapitole Kṛṣṇa říká, že hmotná příroda jedná pod Jeho dohledem. Svāyambhuva Manu se Dhruvovi snažil vysvětlit, že smrt jeho bratra vlastně nezpůsobili Yakṣové, ale hmotná příroda. Nejvyšší Osobnost Božství vlastní nesčetné energie, které jednají různými hrubými a jemnými způsoby.

Celý vesmír je výtvorem těchto mocných energií, i když to z hrubohmotného hlediska vypadá, že se nejedná o nic víc než pět prvků — zemi, vodu, oheň, vzduch a éter. Také těla všech druhů živých bytostí, ať už lidí, polobohů, zvířat nebo ptáků, sestávají z těchto pěti prvků a pohlavním stykem se rozmnožují do stále většího počtu. Tak probíhá stvoření, udržování a zničení a člověk by neměl být těmito vlnami hmotné přírody znepokojen. Nebylo důvodu, aby byl Dhruva Mahārāja nešťastný ze smrti svého bratra, protože vztah s tělem je zcela hmotný. Duši, opravdové já, nelze nikdy zabít ani zničit.

Verš

evaṁ pravartate sargaḥ
sthitiḥ saṁyama eva ca
guṇa-vyatikarād rājan
māyayā paramātmanaḥ

Synonyma

evam — takto; pravartate — nastává; sargaḥ — stvoření; sthitiḥ — udržování; saṁyamaḥ — zničení; eva — jistě; ca — a; guṇa — kvalit; vyatikarāt — vzájemným působením; rājan — ó králi; māyayā — iluzorní energií; parama-ātmanaḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství.

Překlad

Manu pokračoval: Drahý králi Dhruvo, příčinou stvoření, udržování a zničení je iluzorní, hmotná energie Nejvyšší Osobnosti Božství a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody.

Význam

Nejprve dochází ke stvoření pomocí pěti základních prvků hmotné přírody a vzájemné působení kvalit hmotné přírody potom tento svět udržuje. Když se narodí dítě, rodiče se o ně ihned starají, a tento sklon pečovat o potomstvo a udržovat je existuje nejen v lidské, ale i ve zvířecí společnosti. Tygři sice požírají jiná zvířata, ale o svá mláďata se úzkostlivě starají. Vzájemné působení kvalit hmotné přírody nevyhnutelně vede ke tvoření, udržování a také ničení, ale zároveň je třeba vědět, že vše se děje pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství. Stvoření je dílem kvality vášně (rajo-guṇy), udržování je dílem kvality dobra (sattva-guṇy) a zničení je dílem kvality nevědomosti (tamo-guṇy). Ti, kdo jsou v kvalitě dobra, žijí očividně déle než ti, kdo jsou pod vlivem tamo-guṇy nebo rajo-guṇy. Kdo dosáhne kvality dobra, dospěje na vyšší planetární systémy, kde je život velice dlouhý. Ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ — velcí ṛṣiové, mudrci a sannyāsīni, kteří se udržují v hmotné kvalitě dobra, sattva-guṇě, se dostanou na vyšší planety. Kdo však transcenduje všechny guṇy, je na úrovni čistého dobra a dosáhne věčného života v duchovním světě.

Verš

nimitta-mātraṁ tatrāsīn
nirguṇaḥ puruṣarṣabhaḥ
vyaktāvyaktam idaṁ viśvaṁ
yatra bhramati lohavat

Synonyma

nimitta-mātram — vzdálená příčina; tatra — tehdy; āsīt — byla; nirguṇaḥ — neznečištěná; puruṣa-ṛṣabhaḥ — Nejvyšší Osoba; vyakta — projevený; avyaktam — neprojevený; idam — tento; viśvam — svět; yatra — kde; bhramati — pohybuje se; loha-vat — jako železo.

Překlad

Můj milý Dhruvo, Nejvyšší Pán je neznečištěný kvalitami hmotné přírody a je vzdálenou příčinou stvoření tohoto hmotného vesmírného projevu. Na Jeho podnět je stvořeno mnoho dalších příčin a důsledků, a celý vesmír se tak pohybuje jako železo přitahované magnetem.

Význam

Zde je vysvětleno, jak v tomto hmotném světě jedná vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Energie Nejvyššího Pána je příčinou všeho. Ateističtí filozofové neuznávají Nejvyšší Osobnost Božství jako původní příčinu stvoření a mají za to, že hmotným světem hýbou akce a reakce různých hmotných prvků, jako když se smíchá soda a kyselina a výsledkem je bouřlivá reakce. Život však nelze stvořit chemickými reakcemi. Existuje 8 400 000 různých životních druhů a každý má své příznačné touhy a činnosti. Hmotné zákonitosti nelze vysvětlit pouze na základě chemických reakcí. Vhodný je v této souvislosti příklad hrnčíře a hrnčířského kruhu. Když se kruh otáčí, vznikají různé hliněné nádoby. Jejich příčin je mnoho, ale původní příčinou je hrnčíř, který uvádí kruh do pohybu. Pohyb vzniká na jeho pokyn. Stejnou myšlenku vysvětluje Bhagavad-gītā — za všemi hmotnými akcemi a reakcemi stojí Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Kṛṣṇa říká, že vše závisí na Jeho energii, a On Sám přesto není všude přítomen. Hliněné nádoby vznikají za určitých hmotných podmínek, ale hrnčíř se nenachází v nádobě. Pán je příčinou celého hmotného stvoření, ale současně zůstává mimo ně. Vedy učí, že pouze pohlédl na hmotnou energii, a tím ihned došlo k jejímu vzrušení.

Bhagavad-gītā také říká, že Pán oplodňuje hmotnou energii jīvami, Svými nedílnými částmi, a tomu následuje stvoření různých podob a činností. Jīva neboli duše má různá přání a s nimi související činnosti, a proto vznikají různé typy těl v různých životních druzích. Darwinova teorie o evoluci neuznává duchovní totožnost živé bytosti, a proto je její vysvětlení evoluce nedokonalé. Různé jevy ve vesmíru sice nastávají na základě akcí a reakcí tří hmotných kvalit, ale původním stvořitelem neboli příčinou všeho je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je zde označen jako nimitta-mātram, vzdálená příčina. Je to On, kdo roztáčí kruh Svou energií. Māyāvādští filozofové tvrdí, že Nejvyšší Brahman se mění v různé podoby, ale to není pravda — přestože je příčinou všech příčin, transcenduje všechny akce a reakce hmotných kvalit přírody. V Brahma-saṁhitě (5.1) proto Pán Brahmā říká:

īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam

Existuje mnoho příčin a důsledků, ale původní příčinou je Śrī Kṛṣṇa.

Verš

sa khalv idaṁ bhagavān kāla-śaktyā
guṇa-pravāheṇa vibhakta-vīryaḥ
karoty akartaiva nihanty ahantā
ceṣṭā vibhūmnaḥ khalu durvibhāvyā

Synonyma

saḥ — ten; khalu — ovšem; idam — tento (vesmír); bhagavān — Osobnost Božství; kāla — času; śaktyā — silou; guṇa-pravāheṇa — vzájemným působením kvalit přírody; vibhakta — rozdělený; vīryaḥ — (Jehož) energie; karoti — působí na; akartā — nečinného; eva — ačkoliv; nihanti — zabíjí; ahantā — nezabíjející; ceṣṭā — energie; vibhūmnaḥ — Pána; khalu — jistě; durvibhāvyā — nepochopitelná.

Překlad

Nejvyšší Pán zapřičiňuje časem, Svou nepředstavitelnou svrchovanou energií, vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody, a výsledkem toho jsou různé druhy energií. Pán je sice zdánlivě činný, ale ve skutečnosti nic nedělá. Zabíjí, ale přitom není tím, kdo zabíjí. Vše se odehrává pouze prostřednictvím Jeho nepochopitelné moci.

Význam

Slovo durvibhāvyā znamená “nepochopitelné pro náš nepatrný mozek” a vibhakta-vīryaḥ znamená “rozdělený do různých energií”. To je správné vysvětlení, jakým způsobem se v hmotném světě projevují tvořivé energie. Milost Pána snadněji pochopíme na následujícím příkladě: vláda státu je obvykle milosrdná, ale v případě narušení práva a pořádku musí nasadit své policejní jednotky a vzbouřence potrestat. Nejvyšší Pán je přirozeně milostivý a oplývá transcendentálními vlastnostmi, ale některé individuální duše zapomínají na svůj vztah ke Kṛṣṇovi a snaží se panovat hmotné přírodě. Výsledkem jejich snahy je, že se zaplétají do různých hmotných reakcí. Není však správné namítat, že jelikož energie pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství, je to Pán, kdo jedná. V předchozím verši bylo řečeno, že Pán je nimitta-mātram — je mimo akce a reakce tohoto hmotného světa. Jak se tedy všechno děje? Odpověď nalezneme ve slově “nepochopitelný”. Náš nepatrný mozek to nemůže pochopit. Dokud neuznáme existenci nepochopitelné moci a energie Pána, nemůžeme udělat žádný pokrok. Nejvyšší Pán uvádí do chodu všechny energie, ale je vždy mimo jejich akce a reakce. Různé energie vytvořené vzájemným působením kvalit hmotné přírody jsou příčinou vzniku různých životních druhů i s jejich štěstím a neštěstím.

Pánovo jednání je pěkně vysvětleno ve Viṣṇu Purāṇě: oheň zůstává na jenom místě, ale jeho teplo a světlo působí mnoha různými způsoby. Dále můžeme uvést příklad elektrárny, která také stojí na jednom místě, ale její energie pohání mnoho různých strojů. Konečný výtvor není nikdy totožný s původním zdrojem energie, ale tento zdroj se vzhledem ke svému prvotnímu postavení liší a zároveň neliší od svého výtvoru. Acintya-bhedābheda-tattva, filozofie, kterou učil Pán Caitanya Mahāprabhu, je tedy dokonalým způsobem chápání. Pán v tomto hmotném světě inkarnuje ve třech podobách — jako Brahmā, Viṣṇu a Śiva — a jejich prostřednictvím vládne třem kvalitám hmotné přírody. Jako Brahmā tvoří, jako Viṣṇu udržuje a jako Śiva také ničí. Původní příčina Brahmy, Viṣṇua i Śivy — Garbhodakaśāyī Viṣṇu — je však vždy všem těmto hmotným akcím a reakcím transcendentální.

Verš

so ’nanto ’nta-karaḥ kālo
’nādir ādi-kṛd avyayaḥ
janaṁ janena janayan
mārayan mṛtyunāntakam

Synonyma

saḥ — On; anantaḥ — nekonečný; anta-karaḥ — ten, kdo ničí; kālaḥ — čas; anādiḥ — bez počátku; ādi-kṛt — počátek všeho; avyayaḥ — bez úbytku; janam — živé bytosti; janena — živými bytostmi; janayan — způsobuje zrození; mārayan — zabíjí; mṛtyunā — smrtí; antakam — zabíjející.

Překlad

Můj milý Dhruvo, Nejvyšší Pán existuje věčně, ale v podobě času ničí vše. Nemá počátek, ačkoliv On Sám je počátkem všeho, a je nevyčerpatelný, přestože vše je časem vyčerpáno. Živé bytosti se rodí prostřednictvím otce a jsou zabíjeny prostřednictvím smrti, ale Pán je věčně mimo zrození a smrt.

Význam

Tento verš podrobně popisuje svrchovanou autoritu a nepochopitelnou moc Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán je vždy neomezený—nemá žádný počátek ani konec. Je však smrtí (v podobě času), jak popisuje Bhagavad-gītā, kde Kṛṣṇa říká: “Jsem smrt, která na konci života bere vše.” Věčný čas rovněž nemá počátek, ale je tvůrcem všech bytostí. Čas je jako kámen mudrců, který dokáže vytvořit neomezené množství drahokamů, a přitom nikdy neztratí svou sílu. Stejně tak původní stvořitel, Nejvyšší Pán, opakovaně tvoří, udržuje a po nějakém čase ničí vesmíry, ale přesto zůstává nedotčený a Jeho síly nikdy neubývá. Brahmā vykonává druhotné stvoření, ale sám je výtvorem Nejvyššího Pána. Pán Śiva ničí celý vesmír, ale nakonec je sám zničen svrchovanou vůlí Viṣṇua. Pán Viṣṇu jako jediný zůstává. Védské hymny říkají, že na počátku je pouze Viṣṇu a pouze On zůstane na konci.

Nepochopitelnou moc Nejvyšší Osobnosti Božství nám může pomoci pochopit ještě jiný příklad. V nedávných dějinách válečnictví stvořil Nejvyšší Pán Hitlera a před ním Napoleona Bonaparta, a každý z nich zabil ve válkách mnoho živých bytostí. Nakonec však i Bonaparte a Hitler zemřeli. Lidé dodnes velice rádi píšou a čtou knihy o Hitlerovi a Bonapartovi a o tom, jak ve válce zabili tolik lidí. Rok za rokem se vydává mnoho knih o tom, jak Hitler pozabíjel tisíce Židů v koncentračních táborech. Nikdo se však nesnaží zjistit, kdo stvořil a zabil tohoto masového vraha. Oddaní Pána se příliš nezajímají o proměnlivé dějiny světa. Jejich zájem se soustřeďuje pouze na původního stvořitele, udržovatele a ničitele. To je účelem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Verš

na vai sva-pakṣo ’sya vipakṣa eva vā
parasya mṛtyor viśataḥ samaṁ prajāḥ
taṁ dhāvamānam anudhāvanty anīśā
yathā rajāṁsy anilaṁ bhūta-saṅghāḥ

Synonyma

na — ne; vai — ovšem; sva-pakṣaḥ — spojenec; asya — Nejvyšší Osobnosti Božství; vipakṣaḥ — nepřítel; eva — jistě; — nebo; parasya — Nejvyššího; mṛtyoḥ — v podobě času; viśataḥ — vstupuje; samam — stejně; prajāḥ — živé bytosti; tam — Jeho; dhāvamānam — pohyb; anudhāvanti — následují; anīśāḥ — závislé živé bytosti; yathā — jako; rajāṁsi — částečky prachu; anilam — vítr; bhūta-saṅghāḥ — jiné hmotné prvky.

Překlad

V hmotném světě je Nejvyšší Pán přítomný jako věčný čas a ke každému se chová neutrálně. Nikdo není Jeho spojenec a nikdo není Jeho nepřítel. Pod vládou času si každý užívá nebo trpí výsledky své vlastní karmy, plodonosných činností. Tak jako se částečky prachu vznášejí ve větru, podobně každý podle své příslušné karmy trpí nebo si užívá hmotné existence.

Význam

I když je Nejvyšší Pán původní příčinou všech příčin, není zodpovědný za utrpení a požitek živých bytostí v hmotném světě. Je naprosto nestranný. Méně inteligentní lidé Mu někdy vyčítají zaujatost a prohlašují, že to je důvod, proč si někdo v tomto světě užívá a jiný trpí. Tento verš ale jasně říká, že Pán nikomu nestraní. Živé bytosti však nejsou nikdy nezávislé. Jakmile vyhlásí svou nezávislost na svrchovaném vládci, jsou okamžitě poslány do hmotného světa, kde mohou hledat štěstí podle libosti. Hmotný svět je stvořen pro tyto pomatené živé bytosti, které si za pomoci času vytvářejí svou karmu, plodonosné činnosti, a z nich vyplývající štěstí nebo neštěstí. Každá bytost je stvořena, udržována a nakonec zničena — v tomto směru je Pán ke všem stejný. Živé bytosti si užívají nebo trpí na základě své vlastní karmy. Vyšší či nižší postavení, utrpení a požitek — to vše jsou výsledky jejich vlastní karmy. Slovo anīśāḥ znamená “závislé na své vlastní karmě”. Stát dává každému stejné možnosti, ale závisí na nás, jakým způsobem chceme žít. Také je zde příklad větru, který unáší částečky prachu. K větru se postupně připojí blýskání a následuje vydatný déšť. Období dešťů tak v džungli způsobuje růst nejrozmanitější vegetace. Bůh je velice laskavý — každý má stejné možnosti, ale výsledky vlastní karmy způsobují, že se někdo v hmotném světě raduje, zatímco jiný trpí.

Verš

āyuṣo ’pacayaṁ jantos
tathaivopacayaṁ vibhuḥ
ubhābhyāṁ rahitaḥ sva-stho
duḥsthasya vidadhāty asau

Synonyma

āyuṣaḥ — délky života; apacayam — snížení; jantoḥ — živých bytostí; tathā — podobně; eva — rovněž; upacayam — zvýšení; vibhuḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; ubhābhyām — od obou; rahitaḥ — osvobozen; sva-sthaḥ — vždy ve Svém transcendentálním postavení; duḥsthasya — živých bytostí, které podléhají zákonům karmy; vidadhāti — uděluje; asau — On.

Překlad

Viṣṇu, všemohoucí Nejvyšší Osobnost Božství, uděluje každému výsledky jeho plodonosného jednání. Živé bytosti mají buď velmi krátký, nebo naopak velmi dlouhý život, ale Nejvyšší Pán je vždy transcendentální a nepřipadá v úvahu, že by se Jeho život mohl zkrátit nebo prodloužit.

Význam

Komár i Pán Brahmā jsou živé bytosti tohoto světa; oba jsou nepatrné jiskry a části Nejvyššího Pána. To, že komár žije velice krátce, zatímco Pán Brahmā velice dlouho, je dílem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který jim takto uděluje výsledky jejich karmy. Brahma-saṁhitā však říká: karmāṇi nirdahati — Pán snižuje či odstraňuje karmické reakce Svých oddaných. Totéž vysvětluje Bhagavad-gītā: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra — každou karmu, činnost, je třeba konat jen pro potěšení Nejvyššího Pána, neboť jinak nás spoutá svými reakcemi. Živé bytosti musí pod vládou zákona karmy a věčného času putovat vesmírem — někdy mají tělo komára a jindy zase tělo Pána Brahmy. Pro rozumného člověka nemá cestování z jednoho těla do druhého smysl. Bhagavad-gītā (9.25) živé bytosti varuje: yānti deva-vratā devān — ten, kdo uctívá polobohy, dospěje na planety polobohů a ten, kdo uctívá Pity neboli předky, dospěje na planety Pitů. Kdo lpí na hmotných činnostech, musí zůstat v hmotném světě. Kdo však oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, dospěje do Pánova sídla, kde neexistuje zrození, smrt ani různé životní druhy podléhající zákonu karmy. Nejlepším, co může živá bytost udělat, je zapojit se do oddané služby a jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká: “Drahý příteli, vlny času hmotného světa tě unášejí pryč, a proto tě prosím, snaž se pochopit, že jsi věčný služebník Pána. Potom se vše zastaví a budeš věčně šťastný.”

Verš

kecit karma vadanty enaṁ
svabhāvam apare nṛpa
eke kālaṁ pare daivaṁ
puṁsaḥ kāmam utāpare

Synonyma

kecit — někteří; karma — plodonosné činy; vadanti — vysvětlují; enam — to; svabhāvam — přirozenost; apare — jiní; nṛpa — drahý králi Dhruvo; eke — někteří; kālam — čas; pare — jiní; daivam — osud; puṁsaḥ — živé bytosti; kāmam — touha; uta — také; apare — další.

Překlad

Někteří vysvětlují rozdíly mezi různými životními druhy s jejich utrpením a požitkem jako výsledky karmy, jiní říkají, že je to způsobeno přirozeností živé bytosti, podle jiných je příčinou čas, další to pokládají za dílo osudu a jiní říkají, že se to děje díky touze.

Význam

Existují různé druhy filozofů: mīmāṁsakové, ateisté, astrologové, sexuologové a celá řada dalších mentálních spekulantů. Ve skutečnosti je to však pouze naše vlastní činnost, která nás poutá v různých životních druzích v tomto hmotném světě. Vedy vysvětlují, že různé tělesné schránky vznikly na základě touhy. Živá bytost není mrtvý kámen—má různé druhy touhy (kāma). Vedy praví: kāmo 'karṣīt. Živé bytosti jsou původně části Pána, jako jsou jiskry části ohně, ale poklesly do hmotného světa, neboť se jich zmocnila touha vládnout přírodě. Taková je skutečnost. Každá živá bytost se snaží panovat hmotné přírodě, jak nejlépe dovede.

Kāma neboli touha nemůže být zničena. Někteří filozofové tvrdí, že když se vzdáme svých tužeb, budeme znovu osvobození. Touhy se však nemůžeme vzdát, jelikož je naším průvodním znakem — bez ní by živá bytost byla jen mrtvý kámen. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto radí očistit touhu tím, že ji zaměříme na službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Když budou naše touhy očištěné, hmotné podmínění nás přestane ovlivňovat. Závěr tedy je, že všechny filozofické teorie vysvětlující existenci různých životních druhů s jejich radostmi a strastmi jsou nedokonalé. Ve skutečnosti jsme všichni věční služebníci Boha, a když na tento vztah zapomeneme, jsme uvrženi do hmotného světa, kde se zaměstnáváme různými činnostmi, a proto buď trpíme, nebo se radujeme. Naše touha nás vtahuje do hmotného světa, ale když ji očistíme a zaměstnáme v oddané službě Pánu, naše chorobné putování po tomto vesmíru v různých podobách a životních podmínkách tím skončí.

Verš

avyaktasyāprameyasya
nānā-śakty-udayasya ca
na vai cikīrṣitaṁ tāta
ko vedātha sva-sambhavam

Synonyma

avyaktasya — neprojeveného; aprameyasya — Transcendence; nānā — různé; śakti — energie; udayasya — Jeho, kdo způsobuje; ca — také; na — nikdy; vai — jistě; cikīrṣitam — plán; tāta — drahý chlapče; kaḥ — kdo; veda — může znát; atha — proto; sva — svůj; sambhavam — původ.

Překlad

Transcendentálního Pána, Absolutní Pravdu, nelze pochopit nedokonalou snahou smyslů ani poznat bezprostředním vnímáním. Vládne nesčetným energiím, mezi něž patří také celková hmotná energie, a nikdo nemůže porozumět Jeho plánům a činnostem. I když je původní příčinou všech příčin, nelze Ho poznat mentální spekulací.

Význam

Někdo se může zeptat: “Existuje tolik různých filozofů a jejich teorií. Který z nich má pravdu?” Odpověď zní, že Transcendentálního Pána, Absolutní Pravdu, nelze poznat bezprostředním vnímáním ani mentální spekulací. Mentální spekulant je jako doktor Žabák. Jeden příběh popisuje žabáka, který žil v metrové studni a snažil se pochopit délku a šířku Atlantského oceánu na základě vlastních zkušeností s rozměry své studny. Pan doktor Žabák se přirozeně nikdy nedopočítal. Člověk může být kandidátem věd nebo učeným profesorem, ale to neznamená, že může spekulovat a tímto způsobem pochopit Absolutní Pravdu, neboť má jen omezené smysly. Absolutní Pravdu, příčinu všech příčin, může poznat jen tehdy, když se mu sama zjeví. Nikdy k ní nedospěje svou vlastní vzestupnou metodou. Když v noci není vidět slunce nebo je ve dne skryté za mrakem, žádnou tělesnou či mentální silou ani pomocí vědeckých přístrojů ho nelze přimět, aby se objevilo. Nikdo ještě nevynalezl tak silný světlomet, kterým by mohl ze střechy svého domu osvítit noční nebe a uvidět slunce. Taková věc jednoduše neexistuje a ani nemůže existovat.

Slovem avyakta, “neprojevený”, se poukazuje na to, že Absolutní Pravdu nelze odhalit ani sebevětším úsilím v rámci takzvaného vědeckého rozvoje poznání. Trancendence není předmětem bezprostředního vnímání. Absolutní Pravdu můžeme poznat stejně jako slunce zahalené mrakem či nocí — když se samo objeví na nebi, každý ho může vidět, a stejně tak i svět a sám sebe. Této seberealizaci se říká ātma-tattva. Bez ní zůstaneme stále ve stejné temnotě, v níž jsme se narodili. Za těchto okolností nikdo nemůže pochopit plán Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak praví védské texty (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), Pán vlastní různé energie a věčný čas je jednou z nich. Pán má nejen hmotné energie, které vnímáme, ale i mnoho jiných, záložních energií, jež může projevit, pokud je to třeba. Materialistický vědec může různé energie studovat pouze částečně — může se zaměřit na jednu z nich a snažit se ji pochopit svým omezeným poznáním, ale nikdy nebude schopen na základě hmotné vědy plně pochopit Absolutní Pravdu. Žádný materialistický vědec nedokáže předpovědět, co se stane v budoucnosti. Bhakti-yoga se ovšem od takzvaného vědeckého rozvoje poznání naprosto liší. Oddaný se zcela odevzdá Nejvyššímu a Pán se mu ze Své bezpříčinné milosti zjeví. V Bhagavad-gītě Kṛṣṇa říká: dadāmi buddhi-yogaṁ tam — “Já mu dávám inteligenci.” Co je podstatou této inteligence? Yena mām upayānti te — Pán dává inteligenci, pomocí které oddaný překoná oceán nevědomosti a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Příčinu všech příčin, Absolutní Pravdu neboli Nejvyšší Brahman, tedy nelze pochopit filozofickou spekulací. Pán se však Svému oddanému Sám zjeví, neboť oddaný se zcela odevzdal Jeho lotosovým nohám. Bhagavad-gītā má být proto uznávána jako zjevené písmo, které lidstvu předala Samotná Absolutní Pravda, Nejvyšší Pán, když sestoupil na tuto planetu. Každý inteligentní člověk, který chce vědět, kdo je Bůh, musí tuto transcendentální knihu studovat pod vedením pravého duchovního mistra. Pak pro něj bude velice snadné pochopit Kṛṣṇu takového, jaký je.

Verš

na caite putraka bhrātur
hantāro dhanadānugāḥ
visargādānayos tāta
puṁso daivaṁ hi kāraṇam

Synonyma

na — nikdy; ca — také; ete — všichni tito; putraka — můj drahý synu; bhrātuḥ — tvého bratra; hantāraḥ — vrazi; dhanada — Kuvery; anugāḥ — stoupenci; visarga — zrození; ādānayoḥ — smrti; tāta — drahý synu; puṁsaḥ — živé bytosti; daivam — Nejvyšší; hi — jistě; kāraṇam — příčina.

Překlad

Drahý synu, nebyli to Yakṣové z Kuverova rodu, kdo zabil tvého bratra. Zrození a smrt všech živých bytostí způsobuje Nejvyšší, který je příčinou všech příčin.

Verš

sa eva viśvaṁ sṛjati
sa evāvati hanti ca
athāpi hy anahaṅkārān
nājyate guṇa-karmabhiḥ

Synonyma

saḥ — On; eva — jistě; viśvam — vesmír; sṛjati — tvoří; saḥ — On; eva — jistě; avati — udržuje; hanti — ničí; ca — také; atha api — navíc; hi — jistě; anahaṅkārāt — jelikož je bez falešného ega; na — ne; ajyate — zaplétá se; guṇa — kvalitami hmotné přírody; karmabhiḥ — činnostmi.

Překlad

Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a časem opět ničí tento hmotný svět. Protože je však těmto činnostem transcendentální, neovlivňuje Ho při nich ani falešné ego, ani kvality hmotné přírody.

Význam

Slovo anahaṅkāra znamená “bez falešného ega”. Podmíněná duše má falešné ego a podle své karmy dostává v tomto hmotném světě různé druhy těl. Někdy dostane tělo poloboha a považuje ho za své já; jindy dostane tělo psa a ztotožňuje se zase s ním. V případě Nejvyšší Osobnosti Božství však tento rozdíl mezi tělem a duší neexistuje. Bhagavad-gītā proto prohlašuje, že ten, kdo považuje Kṛṣṇu za obyčejného člověka, nezná Jeho transcendentální postavení a je velký hlupák. Pán říká, že není ovlivněn Svým konáním (na māṁ karmāṇi limpanti), jelikož je mimo vliv kvalit hmotné přírody. My jim ale podléháme, neboť jinak bychom neměli hmotné tělo. Pán říká Arjunovi: “Ty i já jsme se narodili již mnohokrát, ale Já si všechno pamatuji, zatímco ty ne.” V tom spočívá rozdíl mezi živou bytostí (podmíněnou duší) a Nejvyšší Duší. Nejvyšší Pán, Nadduše, nemá hmotné tělo, a proto není ovlivněn Svým konáním. Je mnoho māyāvādských filozofů, kteří pokládají Kṛṣṇovo tělo za výsledek soustředění hmotné kvality dobra, a rozlišují mezi Kṛṣṇovým tělem a Kṛṣṇovou duší. Skutečnost je ale taková, že i když podmíněná duše nashromáždí velké množství hmotné kvality dobra, její tělo je stále hmotné, kdežto Kṛṣṇovo tělo není nikdy hmotné; je transcendentální. Kṛṣṇa nemá falešné ego, protože se neztotožňuje s falešným, pomíjivým tělem. Jeho tělo je vždy věčné; Kṛṣṇa sestupuje do tohoto světa ve Svém původním, duchovním těle. Bhagavad-gītā v této souvislosti hovoří o paraṁ bhāvam. Slova paraṁ bhāvaṁ a divyam jsou při chápání Kṛṣṇovy osobnosti zvláště důležitá.

Verš

eṣa bhūtāni bhūtātmā
bhūteśo bhūta-bhāvanaḥ
sva-śaktyā māyayā yuktaḥ
sṛjaty atti ca pāti ca

Synonyma

eṣaḥ — tento; bhūtāni — všechny stvořené bytosti; bhūta-ātmā — Nadduše všech živých bytostí; bhūta-īśaḥ — vládce všech; bhūta-bhāvanaḥ — udržovatel všech; sva-śaktyā — Svou energií; māyayā — vnější energií; yuktaḥ — jejím prostřednictvím; sṛjati — tvoří; atti — ničí; ca — a; pāti — udržuje; ca — a.

Překlad

Nejvyšší Osobnost Božství je Nadduší všech živých bytostí, jejich vládce a udržovatel. Každého tvoří, udržuje a ničí prostřednictvím Své vnější energie.

Význam

Ve stvoření působí dva druhy energií. Zatímco hmotný svět Pán tvoří prostřednictvím Své vnější, hmotné energie, duchovní svět je projevem Jeho vnitřní energie. Pán je vždy ve styku s vnitřní energií a vždy stranou hmotné energie. V Bhagavad-gītě (9.4) Pán říká: mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ — “Všechny živé bytosti jsou ve Mně nebo v Mé energii, ale Já nejsem všude.” Pán je Osobně neustále v duchovním světě. I v tomto hmotném světě platí, že místo, kde se Pán zjevuje, je třeba chápat jako duchovní svět. Čistí oddaní například uctívají Pána v chrámu, a chrám je tedy také součást duchovního světa.

Verš

tam eva mṛtyum amṛtaṁ tāta daivaṁ
sarvātmanopehi jagat-parāyaṇam
yasmai baliṁ viśva-sṛjo haranti
gāvo yathā vai nasi dāma-yantritāḥ

Synonyma

tam — Jemu; eva — jistě; mṛtyum — smrt; amṛtam — nesmrtelnost; tāta — drahý synu; daivam — Nejvyššímu; sarva-ātmanā — ve všech ohledech; upehi — odevzdej se; jagat — světa; parāyaṇam — konečnému cíli; yasmai — Jemuž; balim — oběti; viśva-sṛjaḥ — všichni polobozi, jako je Brahmā; haranti — přinášejí; gāvaḥ — býci; yathā — jako; vai — zajisté; nasi — v nose; dāma — provazem; yantritāḥ — ovládáni.

Překlad

Dhruvo, můj drahý chlapče, odevzdej se prosím Nejvyššímu Pánu, konečnému cíli pokroku celého světa. Všichni, včetně polobohů v čele s Pánem Brahmou, jednají pod Jeho vládou, stejně jako býka ovládá jeho majitel tím, že ho vede za provaz upevněný v nose.

Význam

Vyhlašovat nezávislost na svrchovaném vládci je hmotná nemoc. Naše hmotná existence začíná právě tehdy, když zapomeneme na svrchovaného vládce a chceme ovládnout hmotnou přírodu. Každý v hmotném světě se snaží být svrchovaným vládcem — na individuální, národní, společenské či nějaké jiné úrovni. Dhruvu Mahārāje jeho děd žádal, ať přestane bojovat, protože byl znepokojen Dhruvovým ctižádostivým rozhodnutím vyhubit všechny Yakṣi. Svāyambhuva Manu se proto snaží odstranit poslední zbytky Dhruvovy falešné ctižádosti tím, že mu vysvětluje postavení svrchovaného vládce. V této souvislosti jsou důležitá slova mṛtyum amṛtam, “smrt a nesmrtelnost”. V Bhagavad-gītě Pán říká: “Jsem smrt, která démonům bere vše.” Když se démoni snaží vládnout hmotné přírodě, musí neustále bojovat o svou existenci. Znovu a znovu se setkávají se smrtí a čím dál více se zaplétají v hmotném světě. Pán je smrtí pro démony, zatímco pro oddané představuje amṛtu, věčný život. Oddaní, kteří Pánu neustále slouží, již dosáhli nesmrtelnosti, neboť cokoliv činí v tomto životě, budou vykonávat i v příštím. Pouze vymění hmotná těla za duchovní. Na rozdíl od démonů již nebudou nuceni měnit jedno hmotné tělo za druhé. Pán je tedy současně smrt i nesmrtelnost. Je smrtí pro démony a nesmrtelností pro oddané. Jakožto příčina všech příčin je konečným cílem všech. Svāyambhuva Manu Dhruvovi poradil, aby se Pánovi odevzdal ve všech ohledech a neponechával si žádné osobní cíle. Někdo může namítnout: “Proč jsou uctíváni polobozi?” Zde je odpověď — polobohy uctívají méně inteligentní lidé, jelikož polobozi sami přijímají oběti pro konečné uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

yaḥ pañca-varṣo jananīṁ tvaṁ vihāya
mātuḥ sapatnyā vacasā bhinna-marmā
vanaṁ gatas tapasā pratyag-akṣam
ārādhya lebhe mūrdhni padaṁ tri-lokyāḥ

Synonyma

yaḥ — kdo; pañca-varṣaḥ — pětiletý; jananīm — matku; tvam — ty; vihāya — ponechal stranou; mātuḥ — matky; sa-patnyāḥ — spolumanželky; vacasā — slovy; bhinna-marmā — dotčen v srdci; vanam — do lesa; gataḥ — odešel; tapasā — askezí; pratyak-akṣam — Nejvyššího Pána; ārādhya — uctíval; lebhe — dosáhl; mūrdhni — na vrcholku; padam — postavení; tri-lokyāḥ — tří světů.

Překlad

Můj milý Dhruvo, ve věku pouhých pěti let jsi byl natolik zasažen slovy své macechy, že jsi neohroženě opustil matčinu ochranu a odešel do lesa provozovat yogu za účelem realizace Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím jsi již dosáhl nejvyššího postavení ve všech třech světech.

Význam

Manu byl velice pyšný na to, že Dhruva Mahārāja byl členem jeho rodiny, neboť již ve věku pouhých pěti let začal meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství a za šest měsíců mohl vidět Pána tváří v tvář. Dhruva Mahārāja je skutečnou pýchou Manuovy dynastie neboli celého lidského rodu. Lidský rod začíná Manuem — slovo manuṣya, které v sanskrtu označuje člověka, doslova znamená “potomek Manua”. V tomto smyslu je tedy Dhruva Mahārāja pýchou nejen rodu Svāyambhuvy Manua, ale i celého lidstva. Jelikož se již odevzdal Nejvyššímu Pánu, Svāyambhuva Manu ho žádal, aby nedělal nic, co neodpovídá postavení odevzdané duše.

Verš

tam enam aṅgātmani mukta-vigrahe
vyapāśritaṁ nirguṇam ekam akṣaram
ātmānam anviccha vimuktam ātma-dṛg
yasminn idaṁ bhedam asat pratīyate

Synonyma

tam — Jeho; enam — toho; aṅga — můj milý Dhruvo; ātmani — v mysli; mukta-vigrahe — osvobozený od hněvu; vyapāśritam — umístěný; nirguṇam — transcendentální; ekam — jeden; akṣaram — neomylný Brahman; ātmānam — vlastní já; anviccha — snaž se nalézt; vimuktam — neznečištěný; ātma-dṛk — obrácený k Nadduši; yasmin — ve které; idam — toto; bhedam — rozlišování; asat — neskutečné; pratīyate — zdá se být.

Překlad

Můj milý Dhruvo, proto tě prosím, obrať svoji pozornost na Nejvyšší Osobu, neomylný Brahman. Ve svém původním postavení se soustřeď na Nejvyšší Osobnost Božství a na základě seberealizace zjistíš, že toto hmotné rozlišování je pouhým přeludem.

Význam

Podle úrovně seberealizace vidí živé bytosti trojím způsobem. V tělesném vědomí rozlišují na základě tělesné odlišnosti. Živá bytost sice prochází různými hmotnými podobami, ale přes všechny tělesné změny je ve své podstatě věčná. Z hlediska tělesného pojetí života se tedy zdá, že se jedna živá bytost liší od druhé. Pán Manu chtěl změnit postoj Dhruvy Mahārāje, jenž se na Yakṣi díval jako na své nepřátele, kteří se od něho liší. Ve skutečnosti není nikdo nepřítel nebo přítel. Všichni procházejí různými druhy těl podle zákona karmy, ale jakmile živá bytost dosáhne realizace své duchovní totožnosti, přestane rozlišovat na základě tohoto zákona. To říká i Bhagavad-gītā (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

Osvobozený oddaný nerozlišuje na základě vnějšího těla; vidí všechny živé bytosti jako duše, věčné služebníky Pána. Manu Dhruvovi doporučoval dívat se tímto pohledem, protože Dhruva Mahārāja byl významný oddaný, který neměl pohlížet na jiné živé bytosti očima obyčejného člověka. Manu tak Dhruvovi nepřímo naznačil, že kvůli hmotné náklonnosti považuje svého bratra za blízkého příbuzného a Yakṣi za své nepřátele. Jakmile se živá bytost nachází ve svém původním postavení věčného služebníka Pána, takovéto rozlišování zmizí.

Verš

tvaṁ pratyag-ātmani tadā bhagavaty ananta
ānanda-mātra upapanna-samasta-śaktau
bhaktiṁ vidhāya paramāṁ śanakair avidyā-
granthiṁ vibhetsyasi mamāham iti prarūḍham

Synonyma

tvam — ty; pratyak-ātmani — Nadduši; tadā — tehdy; bhagavati — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; anante — který je nekonečný; ānanda-mātre — zdroj veškeré blaženosti; upapanna — vlastní; samasta — všechny; śaktau — energie; bhaktim — oddané služby; vidhāya — vykonáváním; paramām — nejvyšší; śanakaiḥ — velice brzy; avidyā — iluze; granthim — uzel; vibhetsyasi — rozvážeš; mama — moje; aham — já; iti — takto; prarūḍham — pevně ustanoven.

Překlad

Až znovu dosáhneš svého přirozeného postavení a budeš sloužit Nejvyššímu Pánu, všemocnému zdroji veškeré blaženosti a Nadduši všech živých bytostí, velmi rychle zapomeneš na iluzorní představy “já” a “moje”.

Význam

Dhruva Mahārāja byl již osvobozený, jelikož ve věku pěti let spatřil Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář. Přesto však byl dočasně ovlivněn iluzí māyi a v tělesném vědomí se považoval za Uttamova bratra. Celý hmotný svět funguje na základě představy “já” a “moje”, která je podstatou připoutanosti k hmotnému světu. Koho přitahuje tato podstata všech iluzorních pojetí — “já” a “moje” — ten musí zůstat v hmotném světě, někdy ve vysokém a někdy ve zcela nízkém postavení. Milostí Pána Kṛṣṇy velcí mudrci spolu s Pánem Manuem Dhruvovi připoměli, že by měl toto hmotné pojetí “já” a “moje” opustit. Oddanou službou Pánu je možné tuto iluzi snadno překonat.

Verš

saṁyaccha roṣaṁ bhadraṁ te
pratīpaṁ śreyasāṁ param
śrutena bhūyasā rājann
agadena yathāmayam

Synonyma

saṁyaccha — ovládni; roṣam — hněv; bhadram — vše nejlepší; te — tobě; pratīpam — nepřítele; śreyasām — všeho dobrého; param — největšího; śrutena — nasloucháním; bhūyasā — neustále; rājan — drahý králi; agadena — léčením; yathā — jako; āmayam — nemoc.

Překlad

Drahý králi, zvaž má slova, která na tebe zapůsobí jako léčení na nemoc. Ovládni svůj hněv, neboť hněv je největším nepřítelem na cestě duchovní realizace. Přeji ti vše nejlepší. Řiď se prosím mými radami.

Význam

Dhruva Mahārāja byl osvobozenou duší a ve skutečnosti se na nikoho nehněval. Nemohl však zanedbat svou královskou povinnost a v zájmu zachování práva a pořádku ve státě musel na nějaký čas projevit svůj hněv. Jeden z Yakṣů zabil jeho nevinného bratra Uttamu a povinností Dhruvy Mahārāje jakožto krále bylo viníka zabít (podle pravidla život za život). Dhruva odpověděl na tuto výzvu neúprosným bojem a dostatečně Yakṣi potrestal. Povahou hněvu však je, že jakmile jednou začne růst, roste donekonečna. Manu byl natolik milostivý, že svého vnuka zadržel dříve, než jeho královský hněv překročil únosnou mez. Dhruva Mahārāja to pochopil a okamžitě přestal bojovat. Slova śrutena bhūyasā, “neustálým nasloucháním”, jsou velice důležitá. Neustálým nasloucháním o oddané službě lze zkrotit sílu hněvu, který je pro oddanou službu velmi škodlivý. Śrīla Parīkṣit Mahārāja řekl, že neustálé naslouchání o zábavách Pána je lékem na všechny hmotné nemoci. Všichni by tedy měli neustále naslouchat o Nejvyšší Osobnosti Božství. Vyrovnanost, která z takového naslouchání plyne, je zárukou, že duchovní život nebude nic narušovat.

Dhruvův hněv byl zcela oprávněný. Jeden krátký příběh v této souvislosti vypráví o hadovi, který se stal žákem Nārady a slíbil, že již nikdy nikoho neuštkne. Povahou hadů je útočit na ostatní živé bytosti a zabíjet je svým uštknutím, ale tento had se stal oddaným a nemohl to již dělat. Lidé a hlavně děti bohužel začali jeho mírumilovnosti zneužívat a házeli po něm kameny. Přesto nikoho neuštknul, neboť takový byl pokyn jeho duchovního mistra. Jednoho dne se znovu setkal s Nāradou, svým duchovním mistrem, a stěžoval si: “Zbavil jsem se svého zlozvyku útočit na nevinné živé bytosti, ale teď mi ubližují a házejí po mně kameny.” Když to Nārada Muni slyšel, řekl mu: “Nezabíjej — vždy jen vztyč hlavu, jako kdybys je chtěl uštknout. To je odradí.” Oddaný je také vždy mírumilovný; má všechny dobré vlastností. Jestliže se však ve světě setká s darebáctvím, musí se alespoň na čas rozzlobit, aby provinilce odradil.

Verš

yenopasṛṣṭāt puruṣāl
loka udvijate bhṛśam
na budhas tad-vaśaṁ gacched
icchann abhayam ātmanaḥ

Synonyma

yena — kterou; upasṛṣṭāt — uchvácenou; puruṣāt — osobou; lokaḥ — každý; udvijate — je naplněn hrůzou; bhṛśam — velice; na — nikdy; budhaḥ — vzdělaný člověk; tat — hněvu; vaśam — pod vládu; gacchet — měl by jít; icchan — toužící; abhayam — nebojácnost, osvobození; ātmanaḥ — vlastního já.

Překlad

Ten, kdo touží po osvobození z hmotného světa, by nikdy neměl podlehnout hněvu, neboť člověk zmatený hněvem se pro druhé stává zdrojem strachu.

Význam

Oddaný nebo světec by neměl druhým nahánět hrůzu a nikdo by také neměl být zdrojem strachu pro něho. Kdo jedná s druhými bez nepřátelství, nebude mít nepřátele. Nicméně i Ježíš Kristus měl nepřátele, kteří ho nakonec ukřižovali. Stále budou totiž existovat lidé s démonskou povahou, kteří nacházejí chyby i na světcích. Světec se však nikdy nerozhněvá, ani když ho lidé sebevíce napadají.

Verš

helanaṁ giriśa-bhrātur
dhanadasya tvayā kṛtam
yaj jaghnivān puṇya-janān
bhrātṛ-ghnān ity amarṣitaḥ

Synonyma

helanam — neuctivé chování; giriśa — Pána Śivy; bhrātuḥ — bratr; dhanadasya — vůči Kuverovi; tvayā — tebou; kṛtam — předvedené; yat — protože; jaghnivān — zabil jsi; puṇya-janān — Yakṣi; bhrātṛ — tvého bratra; ghnān — vrahy; iti — takto (jsi uvažoval); amarṣitaḥ — rozhněvaný.

Překlad

Drahý Dhruvo, myslel sis, že Yakṣové zavraždili tvého bratra, a proto jsi jich mnoho pobil. Tím jsi však znepokojil mysl Śivova bratra Kuvery, který je správcem pokladu polobohů. Vezmi prosím na vědomí, že tvé chování bylo vůči Kuverovi a Pánu Śivovi velice neuctivé.

Význam

Pán Manu řekl, že Dhruva Mahārāja jednal vůči Pánu Śivovi a jeho bratru Kuverovi urážlivě, jelikož Yakṣové patří do Kuverova rodu. Yakṣové nebyli obyčejní lidé; jsou zde označeni jako puṇya-janān — zbožné bytosti. Kuverova mysl byla znepokojená a Dhruva Mahārāja dostal radu, aby se ho pokusil uklidnit.

Verš

taṁ prasādaya vatsāśu
sannatyā praśrayoktibhiḥ
na yāvan mahatāṁ tejaḥ
kulaṁ no ’bhibhaviṣyati

Synonyma

tam — jeho; prasādaya — uklidni; vatsa — synu; āśu — okamžitě; sannatyā — poklonami; praśrayā — uctivým chováním; uktibhiḥ — vlídnými slovy; na yāvat — dříve než; mahatām — velkých osobností; tejaḥ — hněv; kulam — rodinu; naḥ — naši; abhibhaviṣyati — postihne.

Překlad

Můj synu, musíš Kuveru okamžitě uklidnit vlídnými slovy a modlitbami, aby jeho hněv nepostihl naši rodinu.

Význam

V běžném jednání bychom měli udržovat přátelství s každým, a zvláště s tak důležitými polobohy, jako je Kuvera. Musíme se chovat tak, aby se nikdo nerozhněval, a v důsledku toho neuškodil jednotlivcům, rodinám či společnosti.

Verš

evaṁ svāyambhuvaḥ pautram
anuśāsya manur dhruvam
tenābhivanditaḥ sākam
ṛṣibhiḥ sva-puraṁ yayau

Synonyma

evam — takto; svāyambhuvaḥ — Pán Svāyambhuva Manu; pautram — svému vnukovi; anuśāsya — poté, co dal pokyny; manuḥ — Pán Manu; dhruvam — Dhruvovi Mahārājovi; tena — jím; abhivanditaḥ — byly mu složeny poklony; sākam — společně; ṛṣibhiḥ — s mudrci; sva-puram — do svého sídla; yayau — odešel.

Překlad

Když Svāyambhuva Manu svého vnuka poučil, Dhruva Mahārāja se mu s úctou poklonil a Pán Manu i velcí mudrci se poté vrátili do svých domovů.

Význam

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Svāyambhuva Manu radí Dhruvovi, aby ukončil boj”.