Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 3.7.9

Verš

maitreya uvāca
seyaṁ bhagavato māyā
yan nayena virudhyate
īśvarasya vimuktasya
kārpaṇyam uta bandhanam

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — Maitreya řekl; iyam — takové prohlášení; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; māyā — iluze; yat — to, co; nayena — logicky; virudhyate — je sporné; īśvarasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; vimuktasya — věčně osvobozeného; kārpaṇyam — nedostatek; uta — jako také, co říci o; bandhanam — spoutanost.

Překlad

Śrī Maitreya řekl: Jisté podmíněné duše předkládají teorii, že Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, je překonán iluzí, māyou, a zároveň tvrdí, že je nepodmíněný. To odporuje veškeré logice.

Význam

Někdy se zdá, že Nejvyšší Osobnost Božství, Pán, který je stoprocentně duchovní, nemůže být zdrojem iluzorní energie, zakrývající poznání individuální duše. Ve skutečnosti však není pochyb o tom, že iluzorní, vnější energie je rovněž nedílnou částí Nejvyššího Pána. Když Vyāsadeva realizoval Nejvyšší Osobnost Božství, viděl Pána společně s Jeho vnější energií, která zakrývá čisté poznání individuálních živých bytostí. Podle úsudku velkých komentátorů, jako je Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura a Śrīla Jīva Gosvāmī, může mít toto jednání vnější energie následující příčiny. I když se hmotná, iluzorní energie liší od duchovní energie, je jednou z mnoha energií Pána, a hmotné kvality přírody (kvalita dobra atd.) tedy nepochybně pocházejí z Pána. Energie a energetický zdroj, Osobnost Božství, se od sebe neliší, ale i když je tato energie s Pánem totožná, nemůže Ho nikdy překonat. Živé bytosti jsou také nedílnými částmi Pána, ale je hmotná energie může přemoci. Žabí filozofové nechápou nepředstavitelnou yogam aiśvaram Pána, o které hovoří Bhagavad-gītā (9.5). Mají teorii, že se Nārāyaṇa (Samotný Pán) stává daridra-nārāyaṇem, chudým člověkem, a na její podporu prohlašují, že hmotná energie překonává Nejvyššího Pána. Śrīla Jīva Gosvāmī a Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ovšem uvádějí velice pěkný příklad na vysvětlení: I když je slunce plné světla, patří k němu i mraky, tma a sněžení. Bez slunce by se nebe nemohlo zatáhnout mraky nebo temnotou a na zem by nemohl padat sníh. I když slunce udržuje život, vytváří také tmu a sněžení, které život znepříjemňují. Je však také pravda, že slunce samotné je velmi vzdálené tmě, mrakům i sněžení a není jimi nikdy ovlivněno. Pouze lidé s nedostatečným poznáním říkají, že slunce je zakryté mraky či temnotou. Stejně tak Nejvyšší Brahman neboli Parabrahman, Osobnost Božství, není nikdy poznamenán vlivem hmotné energie, která je jednou z Jeho energií (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate).

Tvrzení, že Nejvyšší Brahman je přemožen iluzorní energií, nemá žádné opodstatnění. Mraky, tma a sněžení mohou zakrýt pouze velice nepatrnou část slunečních paprsků. Podobně mohou kvality hmotné přírody ovlivňovat paprskům podobné živé bytosti. Je neštěstím živé bytosti, že její čisté vědomí a věčnou blaženost ovlivňuje hmotná energie, ale jistě to má svůj důvod. Zakrytí čistého vědomí a věčné blaženosti způsobuje avidyā- karmā-saṁjñā, energie působící na nekonečně malé živé bytosti, které zneužívají své nepatrné nezávislosti. Podle Viṣṇu Purāṇy, Bhagavad-gīty a dalších védských písem pocházejí živé bytosti z Pánovy energie taṭasthā, a proto jsou vždy energií Pána, a nikdy ne energetickým zdrojem. Živé bytosti jsou jako sluneční paprsky. I když — jak bylo vysvětleno dříve—mezi sluncem a jeho paprsky není žádný kvalitativní rozdíl, sluneční paprsky někdy podlehnou jiné energii slunce, totiž mrakům nebo sněžení. Podobně je tomu s živými bytostmi: i když kvalitativně patří k vyšší energii Pána, mají sklon podlehnout nižší, hmotné energii. Ve védských hymnech je řečeno, že se živé bytosti podobají ohnivým jiskrám. Ohnivé jiskry jsou také oheň, ale jejich schopnost pálit se liší od schopnosti původního ohně. Když jiskry vylétají mimo dosah původního ohně, dostávají se pod vliv neohnivého prostředí, kde jim zůstává ohnivá síla jisker, ale nikoliv původního ohně. Mohou zůstat věčně v původním ohni jako jeho nedílné části, ale v okamžiku, kdy se od něho oddělí, začíná jejich neštěstí a utrpení. Jasný závěr je, že Nejvyšší Pán, který je jako původní oheň, není nikdy překonán, ale nekonečně malé ohnivé jiskry mohou podlehnout iluzorním účinkům māyi. Argument, že Nejvyšší Pán může být překonán Svojí vlastní hmotnou energií, je naprosto směšný. Pán je vládcem hmotné energie, ale živé bytosti jsou v podmíněném stavu pod její vládou. To je výklad Bhagavad-gīty. Žabí filozofové, kteří namítají, že Nejvyšší Pán je překonán hmotnou kvalitou dobra, jsou sami touto hmotnou energií zmateni, i když se považují za osvobozené duše. Podporují své argumenty umělými a namáhavými slovními konstrukcemi, které jsou darem téže iluzorní energie Pána. Ubozí žabí filozofové s klamným pocitem poznání však nemohou tuto situaci pochopit.

Šestý zpěv, devátá kapitola, 34. verš Śrīmad-Bhāgavatamu říká:

duravabodha iva tavāyaṁ vihāra-yogo yad aśaraṇo 'śarīra idam anavekṣitāsmat-samavāya ātmanaivāvikriyamāṇena saguṇam aguṇaḥ sṛjasi pāsi harasi.

Polobozi se modlili k Nejvyššímu Pánu, že i když je Jeho činnostem velice těžké porozumět, je to do určité míry možné pro ty, kdo se upřímně věnují Jeho transcendentální láskyplné službě. Uznali, že Pán je mimo dosah hmotných vlivů a hmotného stvoření, ale přesto tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev a k tomu používá polobohy jako Své nástroje.