ŚB 3.19.1

Slovo nirvyalīka je velice významné. Modlitby polobohů neboli oddaných Pána neslouží žádným hříšným záměrům, ale démoni svými modlitbami vždy sledují mnoho hříšných cílů. Démon Hiraṇyākṣa získal svoji moc díky požehnání od Brahmy, a jakmile jej dostal, začal ihned působit nepokoj, neboť jeho úmysly byly hříšné. Modlitby démonů nelze srovnávat s modlitbami Brahmy a jiných polobohů, kterým jde pouze o to, aby potěšili Nejvyššího Pána. Pán se tedy usmál a přijal modlitbu, kterou Ho Brahmā prosil o zabití démona. Démoni nikdy nechtějí opěvovat Nejvyššího Pána, protože o Něm nic nevědí, ale obracejí se na polobohy. To je však v Bhagavad-gītě odsouzeno. O lidech, kteří se modlí k polobohům, aby jim pomohli v rozvíjení hříšných činností, je řečeno, že pozbyli veškeré inteligence. Démoni nemají žádnou inteligenci, protože nevědí, co je jejich skutečným zájmem. I když se dozví o Nejvyšším Pánu, odmítají se na něho obrátit — od Nejvyšší Osobnosti Božství nemohou získat požehnání, po kterých tolik touží, protože jejich úmysly jsou vždy hříšné. Říká se, že lupiči v Bengálsku běžně uctívali bohyni Kālī, aby plnila jejich hříšné touhy a pomáhala jim přepadat a okrádat druhé, ale nikdy nechodili do chrámu Viṣṇua, protože kdyby se takto modlili k Viṣṇuovi, stěží by dosáhli nějakého úspěchu. Modlitby polobohů neboli oddaných Nejvyšší Osobnosti Božství však nejsou nikdy poznamenané žádnými hříšnými záměry.