Śrīmad-bhāgavatam 3.15.25

Zde se jasně říká, že království Boha je nad hmotnými vesmíry. Stejně jako existují statisíce vyšších planet nad touto Zemí, existují také miliony a miliardy duchovních planet v duchovním nebi. Brahmājī zde uvádí, že duchovní království se nalézá nad královstvím polobohů. Do království Nejvyššího Pána může vstoupit jen ten, kdo v sobě důkladně rozvinul potřebné vlastnosti. Všechny dobré vlastnosti se vyvíjejí v osobě oddaného. V pátém zpěvu, osmnácté kapitole, 12. verši Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že každá osoba vědomá si Kṛṣṇy má všechny dobré vlastnosti polobohů. Vlastnosti polobohů jsou v hmotném světě velice kladně hodnoceny, stejně jako ze zkušenosti víme, že lidé si více váží člověka na úrovni než nevědomého jedince v nízkých životních podmínkách. Polobozi na vyšších planetách svými vlastnostmi dalece předčí obyvatele této Země.

Brahmājī zde potvrzuje, že do království Boha mohou vstoupit jedině osoby, které vyvinuly potřebné vlastnosti. V Caitanya-caritāmṛtě je popsáno dvacet šest vlastností oddaného. Vypadají následovně: oddaný je velice laskavý, s nikým se nehádá, přijímá vědomí Kṛṣṇy jako nejvyšší cíl života, chová se ke každému stejně, nikdo nemůže v jeho charakteru nalézt chybu, je šlechetný, jemný, vždy čistý uvnitř i vně, nic v tomto hmotném světě neprohlašuje za své vlastnictví, koná dobro pro všechny živé bytosti, je mírumilovný, je duší zcela odevzdanou Kṛṣṇovi, netouží po splnění žádné hmotné touhy, je mírný, pokorný a vždy stálý, podrobil si činnosti smyslů, nejí víc, než je třeba pro udržení těla a duše pohromadě, nikdy se nevzrušuje kvůli své hmotné totožnosti, je uctivý ke všem ostatním a nevyžaduje úctu pro sebe, je velice vážný, soucitný, přátelský a poetický, je odborník na činnosti všeho druhu a nemluví o nesmyslech. Dále jsou ve třetím zpěvu, dvacáté páté kapitole, 21. verši Śrīmad-Bhāgavatamu uvedeny znaky svatého člověka. Říká se tam, že svatý člověk, který je oprávněn vstoupit do království Boha, je velice tolerantní a laskavý ke všem živým bytostem. Nikomu nestraní — je stejně laskavý k lidem i ke zvířatům. Není takový blázen, aby zabíjel “kozla Nārāyaṇa” pro nakrmení “člověka Nārāyaṇa” neboli daridry-nārāyaṇa. Je velmi laskavý ke všem živým bytostem, a proto nemá nepřátele. Je velice mírumilovný. Takové jsou vlastnosti toho, kdo je oprávněn vstoupit do království Boha. To, že taková osoba postupně získá osvobození a vstoupí do království Boha, je potvrzeno v pátém zpěvu, páté kapitole, 2. verši Śrīmad-Bhāgavatamu. Ve druhém zpěvu, třetí kapitole, 24. verši je také řečeno, že pokud člověk nepláče a neprojevuje tělesné změny po zpívání svatého jména Boha bez přestupků, měli bychom vědět, že má srdce z kamene, které se proto nemění, ani když zpívá svaté jméno Boha, Hare Kṛṣṇa. Všechny tělesné změny nastávají v extázi, když bez přestupků zpíváme svatá jména Boha: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Nyní uvedeme deset přestupků, kterým bychom se měli vyhýbat. Prvním přestupkem je odsuzovat ty, kteří se snaží svým životem šířit Pánovu slávu. Lidé se musí učit chápat slávu Nejvyššího, a proto bychom nikdy neměli kritizovat oddané, kteří káží o slávě Pána. To je největší přestupek. Svaté jméno Viṣṇua je nejpříznivější ze všech jmen a Jeho zábavy se neliší od Pánova svatého jména. Mnoho hlupáků říká, že člověk může zpívat Hare Kṛṣṇa a stejně tak může zpívat jména Kālī, Durgy nebo Śivy, protože jsou všechna na stejné úrovni. Pokud si někdo myslí, že svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství a jména a činnosti polobohů jsou na stejné úrovni, nebo pokud pokládá svaté jméno Viṣṇua za hmotnou zvukovou vibraci, dopouští se druhého přestupku. Třetím přestupkem je považovat duchovního mistra, který šíří Pánovu slávu, za obyčejného člověka. Čtvrtým přestupkem je považovat védskou literaturu, jako jsou Purāṇy a další zjevená transcendentální písma, za obyčejné knihy obsahující obyčejné poznání. Pátým přestupkem je usuzovat, že oddaní přikládají svatému jménu Boha smyšlený význam. Skutečnost je taková, že Pán se neliší od Svého jména. Nejvyšší duchovní realizací je zpívat svaté jméno Boha, jak je předepsáno pro tento věk — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Šestým přestupkem je nějakým způsobem vykládat svaté jméno Boha. Sedmým přestupkem je hřešit na síle zpívání svatého jména Boha. Pouhým zpíváním svatého jména Boha se člověk může zbavit všech hříšných reakcí, ale pokud si myslí, že ho to opravňuje k hříšnému jednání všeho druhu, dopouští se přestupku. Osmým přestupkem je klást zpívání Hare Kṛṣṇa na stejnou úroveň s ostatními duchovními činnostmi, jako je meditace, odříkání, pokání nebo vykonávání oběti. V žádném ohledu se mu nevyrovnají. Devátým přestupkem je oslavovat důležitost svatého jména před lidmi, kteří se o to nezajímají. Desátým přestupkem je lpět při rozvíjení duchovního života na mylném pojetí hmotného vlastnictví a považovat se za své tělo.

Jakmile se člověk zbaví všech těchto deseti přestupků při zpívání svatého jména Boha, vyvine extatické tělesné příznaky, zvané pulakāśru. Pulaka znamená “příznaky štěstí” a aśru znamená “slzy v očích”. Příznaky štěstí a slzy v očích se nutně objevují u člověka, který zpívá svaté jméno bez přestupků. V tomto verši je řečeno, že ti, kteří opěvováním Pánovy slávy skutečně vyvinuli příznaky štěstí a mají slzy v očích, jsou oprávněni vstoupit do království Boha. V Caitanya-caritāmṛtě je uvedeno, že dokud člověk při zpívání Hare Kṛṣṇa tyto příznaky nevyvine, znamená to, že se stále dopouští přestupků. V takovém případě doporučuje Caitanya-caritāmṛta dobrou pomoc. V 31. verši osmé kapitoly Ādi-līly je řečeno, že všech přestupků se zbaví ten, kdo bude jednoduše zpívat svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa, a přijme útočiště u Pána Caitanyi.