Nemůžeme říci, že Bhagavad-gítá odmítá meditativní jógu. Považuje ji za autorizovanou metodu, ale naznačuje, že ji není možné provádět v tomto věku. Kršna a Ardžuna proto o ní v šesté kapitole přestávají mluvit a Ardžuna klade další otázky:

„Ó Kršno, jaký osud očekává neúspěšného transcendentalistu, který nastoupil cestu seberealizace s vírou, ale pro svoji světskost se od ní odvrátil, aniž dosáhl dokonalosti v józe?“ (Bg. 6.37) Ardžuna chce vědět, co čeká neúspěšného jogína nebo člověka, který se pokusil provádět jógu, ale vzdal to a neuspěl. Je to jako se studentem, který nezískal diplom, protože odešel ze školy. Na jiném místě v Gítě Šrí Kršna vysvětluje Ardžunovi, že jen málo lidí se pokouší o dokonalost a z těch, kteří se o dokonalost pokoušejí, jen málo uspěje. Ardžuna se ptá, co bude s těmi, kteří neuspěli. I když má člověk víru a snaží se o dokonalost v józe, nemusí této dokonalosti dosáhnout kvůli „materialistické mentalitě“.

„Ó Kršno, válečníku mocných paží, neodpadne ten, kdo je zmaten na cestě transcendence, jak z duchovní, tak i materiální cesty a nezanikne jako rozervaný mrak?“ (Bg. 6.38) Když vítr rozfouká mrak, již se nikdy nespojí dohromady.

„Toto je moje pochybnost, ó Kršno, a prosím Tě, abys ji zcela rozptýlil. Vždyť kromě Tebe není nikdo, kdo by ji mohl odstranit.“ (Bg. 6.39) Ardžuna se ptá na osud neúspěšného jogína, aby to v budoucnu někoho neodradilo. Jogínem Ardžuna myslí hatha-jogína, džňána--jogína a bhakti-jogína. Meditace není jediným druhem jógy. Meditátor, filozof a oddaný jsou všichni považováni za jogíny. Ardžuna se ptá za všechny, kteří chtějí být úspěšnými transcendentalisty. Jak mu Šrí Kršna odpovídá?

Stejně jako na mnoha dalších místech Gíty je zde Kršna oslovován jako Bhagaván. Je to další z mnoha Pánových jmen. Bhagavān znamená, že Kršna má šest vznešených vlastností: krásu, bohatství, sílu, slávu, poznání a odříkání. Živé bytosti mají také tyto vlastnosti, ale jen v nepatrném množství. Někdo může být slavný v rodině, ve městě, v zemi nebo na jedné planetě, ale nikdo není slavný po celém stvoření jako Šrí Kršna. Vůdci světa mohou být slavní několik let, ale Šrí Kršna se zjevil před pěti tisíci lety a stále je uctíván. Ten, kdo má všech šest vznešených vlastností v plné míře, je Bůh. V Bhagavad-gítě Kršna promlouvá k Ardžunovi jako Nejvyšší Osobnost Božství a musí být proto jasné, že má úplné poznání. Kršna zjevil Bhagavad--gítu bohu Slunce a Ardžunovi, ale nikde není psáno, že by ji od někoho obdržel Kršna. Proč? Mít úplné poznání znamená vědět vše, co je možné poznat, a to může pouze Bůh. Ardžuna tedy chápe, že Kršna zná všechno, a proto se Ho ptá i na osud neúspěšného jogína. Ardžuna nemůže dělat nějaké pokusy a výzkumy, aby se dopátral pravdy. Musí ji přijmout od úplného zdroje – to je systém učednické posloupnosti. Kršna je úplný a poznání, které od Něho pochází, je také úplné. Dostane-li Ardžuna úplné poznání a my ho dostaneme od Ardžuny přesně tak, jak mu bylo sděleno, pak i my budeme mít úplné poznání. Jaké poznání? „Nejvyšší Pán pravil: Ó synu Prthy, transcendentalistu, jenž jedná ctnostně, nečeká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě, neboť kdo koná dobro, Můj příteli, toho zlo nikdy nepřemůže.“ (Bg. 6.40) Kršna zde potvrzuje, že pouhý pokus dosáhnout dokonalosti v józe je tím nejpříznivějším úsilím. Pokouší-li se člověk o něco tak příznivého, nikdy ho nepostihne degradace.

Ardžunova otázka je velice inteligentní a je naprosto na místě. Není nijak neobvyklé, že někdo poklesne z úrovně oddané služby. Začínající oddaný někdy nedodržuje pravidla a zásady. Někdy podlehne omamným látkám nebo ženské kráse. Toto jsou překážky na cestě k dokonalosti v józe. Šrí Kršna nám však dává povzbuzující odpověď. Říká Ardžunovi, že když se někdo snaží rozvíjet třeba jen jedno procento duchovního poznání, nikdy nepoklesne do hmotného koloběhu. Záleží to na upřímnosti jeho snahy. Měli bychom mít neustále na paměti, že jsme slabí a že hmotná příroda je velice silná. Začít s duchovním životem více méně znamená vyhlásit válku hmotné energii. Hmotná energie se snaží upoutat podmíněnou duši každým okamžikem, a když se duše snaží vyprostit rozvíjením duchovního poznání, hmotná příroda začne tím více zkoušet, jak je začínající oddaný upřímný ve svém snažení. Māyā neboli hmotná energie mu nabídne více lákadel.

K tomu se váže příběh o Višvámitrovi. Višvámitra Muni byl velký kšatrijský král, který se vzdal svého království a začal se věnovat józe, aby udělal duchovní pokrok. V době, kdy žil, bylo možné provádět meditativní jógu. Višvámitra Muni meditoval tak intenzivně, že si toho všiml i nebeský král Indra. Pomyslel si: „Tento člověk se snaží dostat na mé místo.“ Nebeské planety jsou také hmotné a i tam existuje soutěžení – žádný obchodník nechce, aby ho jiný překonal. Ze strachu, že ho Višvámitra Muni připraví o jeho postavení, za ním Indra poslal jednu z nebeských kurtizán jménem Ménaká, aby ho sváděla. Ménaká byla nebesky krásná a pokusila se rozrušit jeho meditaci. Zvuk jejích náramků a nákotníčků prozradil přítomnost ženy a Muni přerušil svou meditaci a podíval se na ni. Když ji spatřil, okouzlila ho její krása a z jejich spojení se narodila krásná dívka jménem Šakuntalá. Když se narodila, začal Višvámitra naříkat: „Snažil jsem se rozvíjet duchovní poznání a znovu jsem podlehl.“ Chtěl již odejít, ale Ménaká mu přinesla jeho malou dceru a začala ho kárat. I přes její naléhání se však Višvámitra rozhodl odejít.

Na cestě jógy je tedy snadné zaváhat a díky hmotným svodům může poklesnout i takový mudrc, jako byl Višvámitra Muni. Muni sice dočasně poklesl, ale potom se rozhodl v józe pokračovat a také my bychom si z toho měli vzít příklad. Kršna říká, že tyto neúspěchy by nás neměly odradit. Známé přísloví praví, že „neúspěch je základem úspěchu“ a zvláště v duchovním životě není neúspěch důvodem k nářku. Kršna říká velice jasně, že i když někdo neuspěje, neztrácí nic ani v tomto světě, ani v příštím. Ten, kdo se vydá na cestu rozvoje duchovní kultury, nebude nikdy přemožen.

A co čeká neúspěšného transcendentalistu? Šrí Kršna dále vysvětluje:

„Poté, co se neúspěšný jogín po mnoho a mnoho let radoval na planetách zbožných bytostí, narodí se v zámožné nebo nábožensky založené rodině. Nebo se narodí dokonce v rodině moudrých transcendentalistů, jestliže jógu provozoval delší dobu. V tomto světě lze však jen velmi zřídka dospět k takovému zrození.“ (Bg. 6.41 – 42) V tomto vesmíru existuje mnoho planet a na vyšších planetách je život mnohem pohodlnější, delší a jejich obyvatelé jsou mnohem zbožnější. Říká se, že šest měsíců na Zemi se rovná jednomu dni na vyšších planetách a úspěšný jogín může na těchto planetách zůstat mnoho let. Védská písma říkají, že takoví jogíni žijí desítky tisíc let. I když tedy někdo neuspěje, dostane se na tyto planety. Není však možné na nich zůstat věčně. Když se výsledky zbožných činů vyčerpají, musí se vrátit zpátky na Zemi. I neúspěšný jogín se však po návratu zpátky na Zem dostane do příznivých podmínek, neboť se narodí v bohaté nebo zbožné rodině.

Koná-li člověk zbožné činy, narodí se podle zákona karmy ve svém příštím životě v aristokratické nebo bohaté rodině, nebo bude velice krásný nebo učený. Všichni, kdo s upřímností začali s duchovním životem, mají v příštím zrození zaručené lidské tělo, a to nejen obyčejné lidské tělo – mohou se narodit ve zbožných nebo bohatých rodinách. Narodí-li se někdo v takové rodině, měli bychom vědět, že je to díky jeho dřívějším zbožným činnostem a Boží milosti. Tyto možnosti nám dává Nejvyšší Pán, který je vždy ochotný nám pomoci, abychom se k Němu přiblížili. Kršna chce vidět pouze naši upřímnost. Ve Šrímad-Bhágavatamu je napsáno, že každý člověk má nějakou životní povinnost bez ohledu na své postavení a společnost, ve které žije. Přestane-li však vykonávat svou předepsanou povinnost a obrátí se na Kršnu – může to být ze sentimentu, z pomatení, vlivem společnosti nebo z jiného důvodu, a potom díky své nezralosti poklesne z cesty oddanosti, přesto nic neztratí. Co však získá ten, kdo dokonale vykoná všechny své povinnosti, ale neodevzdá se Bohu? Jeho život je bez užitku. Člověk, který se obrátil na Kršnu, je na tom mnohem lépe, i když poklesl z úrovně jógy.

Kršna dále naznačuje, že ze všech dobrých rodin, ve kterých je možné se narodit – rodin bohatých obchodníků, filozofů nebo meditátorů – je nejlepší rodina jogínů. Člověk, který se narodí ve velmi bohaté rodině, se může dostat na scestí. Bohatí lidé si většinou užívají peněz, a tak se z jejich synů stávají opilci a sexuální zhýralci. Ten, kdo se narodí ve zbožné nebo bráhmanské rodině, bývá obvykle nafoukaný a myslí si: „Já jsem bráhman. Jsem zbožný muž.“ V bohaté nebo zbožné rodině je tedy mnoho příležitostí k degradaci, ale v rodině jogínů nebo oddaných má člověk daleko lepší možnost rozvíjet duchovní život, ve kterém předtím neuspěl. Kršna říká Ardžunovi:

„Po takovém zrození pak znovu nabývá božského vědomí ze svého předchozího života a znovu usiluje o další zdokonalení, ó potomku Kuruů.“ (Bg. 6.43)

Narodí-li se rodičům, kteří provádějí jógu nebo se věnují oddané službě, pak si vzpomene na duchovní činnosti, které vykonal ve svém předcházejícím životě. Ten, kdo se vážně zapojí do oddané služby, není obyčejný člověk. Musel se jí věnovat již ve svém předcházejícím životě. Proč?

„Neboť právě síla božského vědomí z jeho dřívějšího života způsobuje, že automaticky tíhne k zásadám jógy, aniž by je hledal. Takový transcendentalista toužící poznat jógu je vždy povznesen nad rituální zásady písem.“ (Bg. 6.44) Z hmotného světa máme zkušenost, že si z jednoho života do druhého nic vzít nemůžeme. Mohu mít v bance milion dolarů, ale jakmile mé tělo zemře, bude konec i s mým kontem. Po smrti se mnou mé bankovní konto nikam nepůjde – zůstane v bance a bude si ho užívat někdo jiný. S duchovní kulturou je to však jiné. I sebemenší úspěch v duchovním životě se nám zachovává do příštího života a v dalším životě můžeme začít tam, kde jsme přestali.

Když člověk pochopí, že nyní začal tam, kde minule skončil, měl by v tomto životě svou jógovou praxi dovést k dokonalosti. Neměli bychom riskovat a myslet si, že ji můžeme dokončit v příštím životě. Měli bychom se pevně rozhodnout, že nyní dosáhneme cíle. Takto bychom měli přemýšlet: „Z nějakého důvodu jsem nedokončil svůj duchovní rozvoj. Nyní mi Kršna dává další možnost dokončit ho v tomto životě.“ A po opuštění těla se člověk nemusí vracet do tohoto hmotného světa, kde stále hrozí rození, nemoc, stáří a smrt, ale vrátí se zpátky ke Kršnovi. Ten, kdo se odevzdal lotosovým nohám Pána Kršny, vidí tento svět jako místo plné nebezpečí. Duchovně založenému člověku připadá tento svět k životu nevhodný. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí říkával, že „tento svět není místem pro džentlmeny“. Když se však někdo obrátí na Kršnu a pokusí se o duchovní pokrok, začne mu Kršna, který je v jeho srdci, dávat rady a vést ho. V Gítě Kršna říká, že tomu, kdo na Něj chce myslet, dá paměť, a tomu, kdo na Něj chce zapomenout, dovolí zapomenout.