Skip to main content

Kapitola sedmá

Jóga a obnovení vztahu s Kršnou

Mnohokrát jsme již měli možnost slyšet o józe. Jógový systém, který doporučuje Bhagavad-gítá, je zvláště určen pro očistu. Má tři cíle: ovládat své smysly, očistit své činnosti a obnovit vzájemný vztah s Kršnou.

Absolutní Pravda se realizuje ve třech stupních: jako neosobní Brahman, jako lokalizovaná Paramátmá (Nadduše) a nakonec jako Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství. V konečném aspektu je Svrchovaná Absolutní Pravda osoba. Současně je však všeprostupující Nadduší v srdcích všech živých bytostí a ve všech atomech a také neosobní duchovní září brahmadžjóti. Bhagaván Šrí Kršna má jako Nejvyšší Osobnost Božství veškeré bohatství a současně si dokáže nejvíce odříkat. V hmotném světě můžeme vidět, že bohatý člověk se většinou není schopen svého bohatství vzdát, ale Kršna takový není. Kršna se může vzdát všeho, a přesto zůstane úplný sám v sobě.

Když čteme nebo studujeme Bhagavad-gítu pod vedením pravého duchovního učitele, neměli bychom si myslet, že duchovní mistr předkládá nějaké vlastní názory. Není to on, kdo mluví. On je jen nástrojem. Ve skutečnosti mluví Nejvyšší Pán, který je uvnitř i vně. Na začátku svého pojednání o józe v šesté kapitole Bhagavad-gíty Šrí Kršna říká:

anāśritaḥ karma-phalaṁ
kāryaṁ karma karoti yaḥ
sa sannyāsī ca yogī ca
na niragnir na cākriyaḥ

„Pravý sannjásí a jogín je ten, kdo nelpí na plodech svého jednání a koná činy, které je třeba vykonat, a nikoliv ten, kdo nezažehne oheň a je nečinný.“ (Bg. 6.1) Všichni pracují a získávají nějaké výsledky. Můžeme se zeptat: „Proč by měl člověk pracovat, když nemá očekávat žádné výsledky?“ Každý pracovník vždy požaduje odměnu nebo plat. Zde však Kršna naznačuje, že je možné pracovat pouze z povinnosti a nečekat za to žádnou odměnu. Jestliže člověk pracuje v tomto duchu, pak je skutečný sannjásí a žije životem odříkání.

Podle védské kultury je život rozdělený na čtyři období: brahmačarja, grhastha, vánaprastha a sannjás. Brahmačárí je student, který se věnuje rozvoji duchovního poznání. Grhastha je ženatý hospodář. Potom ve věku přibližně padesáti let se člověk stane vánaprasthou – odejde z domova od dětí a začne cestovat po posvátných místech. Nakonec úplně odejde od manželky a dětí a sám začne rozvíjet vědomí Kršny – to je životní stadium odříkání, sannjás. Kršna ale naznačuje, že i pro sannjásína není odříkání všechno. Má ještě další povinnost. Co je povinností sannjásína, který se vzdal rodinného života a nemá již žádné hmotné závazky? Jeho povinnost je ze všech nejzodpovědnější – pracovat pro Kršnu. Ve skutečnosti je to povinnost každého ve všech životních stadiích.

Každý má v životě dvě povinnosti: první je sloužit iluzi a druhá je sloužit realitě. Slouží-li člověk realitě, je skutečný sannjásí, slouží-li iluzi, je oklamaný májou. Musíme pochopit, že jsme za všech okolností nuceni sloužit. Buď sloužíme iluzi, nebo realitě. Přirozeným postavením živé bytosti je být služebníkem, nikoliv pánem. Můžeme si myslet, že jsme páni, ale ve skutečnosti jsme služebníci. Hospodář si může myslet, že je pánem své ženy a svých dětí, svého domova, obchodu a dalších věcí, ale to všechno je iluze. Ve skutečnosti je služebníkem své ženy, dětí a svého obchodu. Prezident může být pokládán za pána nějaké země, ale ve skutečnosti je jejím služebníkem. Jsme za všech okolností služebníci. Buď sloužíme iluzi, nebo sloužíme Bohu. Zůstaneme-li však služebníky iluze, je náš život ztracený. Každý si samozřejmě myslí, že služebníkem není a že pracuje jen pro sebe. Plody jeho práce jsou pomíjivé a iluzorní a donutí ho stát se služebníkem iluze neboli služebníkem svých vlastních smyslů. Probudí-li však člověk své transcendentální smysly a získá skutečné poznání, stane se služebníkem reality. Když se dostane na úroveň poznání, pochopí, že je za všech okolností služebníkem. Pánem se nikdy nemůže stát, a proto je pro něho lepší, když bude sloužit realitě místo iluzi. Když si to uvědomí, získává skutečné poznání. Mluvíme-li o sannjásínovi, máme tím na mysli někoho, kdo je skutečně na této úrovni. Sannyāsa je otázkou realizace a nikoliv sociálního postavení.

Povinností každého je být si vědomý Kršny a začít Mu sloužit. Když to člověk opravdu realizuje, stane se z něho mahátmá, velká duše. V Bhagavad-gítě Kršna říká, že když člověk po mnoha zrozeních získá skutečné poznání, „odevzdá se jen Mně“. Proč je tomu tak? Vāsudevaḥ sarvam iti. Moudrý člověk realizuje, že „Vásudéva (Kršna) je všechno“. Kršna však říká, že taková velká duše je velice vzácná. Proč? Když inteligentní člověk pochopí, že konečným životním cílem je odevzdat se Kršnovi, proč by měl váhat? Proč se neodevzdat okamžitě? Proč čekat tolik životů? Dostane-li se k tomuto bodu a odevzdá se, pak se stává skutečným sannjásínem. Kršna nikdy nikoho nenutí, aby se Mu odevzdal. Odevzdanost je výsledkem lásky, transcendentální lásky. Kdyby to bylo z donucení a neexistovala by svoboda, nemohla by existovat ani láska. Milující matka není nucena milovat své dítě a neočekává za to ani žádnou odměnu nebo plat.

Podobně můžeme milovat i Nejvyššího Pána. Můžeme Ho milovat jako svého pána, přítele, dítě nebo manžela. Existuje pět základních ras neboli vztahů, které nás věčně pojí k Bohu. Když jsme skutečně osvobození, můžeme pochopit, jaký je náš vztah k Pánu, jaká je naše rasa. Této úrovni se říká svarūpa-siddhi neboli skutečná seberealizace. Každý z nás má nějaký věčný vztah k Bohu – buď je to vztah služebníka a pána, vztah dvou přátel, vztah rodiče a dítěte, vztah manželky a manžela nebo milenky a milence. Tyto vztahy existují věčně. Skutečným cílem duchovní realizace a dokonalostí jógy je znovu probudit své vědomí v jednom z těchto vztahů. V současné době se náš vztah s Nejvyšším Pánem odráží ve zvrácené podobě v hmotném světě. V hmotném světě je vztah mezi pánem a služebníkem založen na penězích nebo násilném vykořisťování. Nejedná se o žádnou službu z lásky. Vztah mezi pánem a služebníkem v hmotném světě trvá jen tak dlouho, dokud pán může sluhovi platit. Když přestane platit, skončí i jejich vztah. V hmotném světě také existuje vztah mezi přáteli, ale jakmile dojde k sebemenšímu nedorozumění, přátelství se rozbije a z přítele se stane nepřítel. Když začne mít syn jiný názor než jeho otec, většinou odejde z domova a jejich vztah zaniká. Totéž se stává i mezi manželem a manželkou – i sebemenší rozdíl v názorech je příčinou rozvodu.

V hmotném světě není žádný vztah skutečný nebo věčný. Měli bychom si stále pamatovat, že tato zdánlivá pouta jsou pouze převráceným odrazem věčného vztahu, který máme s Nejvyšší Osobností Božství. Víme, že odraz nějakého předmětu na skle není skutečností. Může vypadat jako skutečný, ale když se ho dotkneme, uvidíme, že je to jen sklo. Musíme pochopit, že vztahy přítele, rodiče, dítěte, pána, služebníka, manžela, manželky, milence nebo milenky jsou pouhými odrazy vztahů, které můžeme mít k Bohu. Dospějeme-li na tuto úroveň, pak máme dokonalé poznání. Když získáme poznání, začneme chápat, že jsme Kršnovi služebníci a že s Ním máme věčný láskyplný vztah.

Láskyplný vztah není motivovaný odměnou, ale odměna v něm samozřejmě nechybí a je mnohokrát větší, než jakou si za svou službu zasloužíme. Kršna při odměňování nezná žádná omezení. Nejlépe to dokládá příběh o Balim Mahárádžovi. Bali Mahárádž byl mocný král, který získal vládu nad mnoha planetami. Obyvatelé nebeských planet prosili Nejvyššího Pána, aby je zachránil, neboť je přemohl démonský král, Bali Mahárádž. Šrí Kršna vyslechl jejich prosby a jako bráhmanský chlapec přišel k Balimu Mahárádžovi se slovy: „Můj drahý králi, rád bych tě o něco požádal. Jsi velký panovník a proslavil ses svou štědrostí vůči bráhmanům. Obdaroval bys i Mne?“

Bali Mahárádž odpověděl: „Dám Ti, co budeš chtít.“

„Chtěl bych tolik půdy, kolik překročím třemi kroky,“ odpověděl chlapec.

„To je vše?“ odvětil král. „Nač Ti bude takový kousek země?“

„I když bude malý, bude Mi stačit,“ smál se chlapec.

Bali Mahárádž souhlasil a trpasličí chlapec dvěma kroky překročil celý vesmír. Potom se zeptal Baliho Mahárádže, kam má udělat svůj třetí krok a Bali Mahárádž, chápaje, že je to samotný Nejvyšší Pán, který mu prokazuje přízeň, odpověděl: „Můj drahý Pane, nyní jsem ztratil všechno. Nemám již nic, ale mám svou hlavu. Udělej laskavě svůj poslední krok na mou hlavu.“

Bali Mahárádž tak Šrí Kršnu velmi potěšil a Kršna se ho zeptal: „Co bys chtěl ode Mne ty?“

„Nic si od Tebe nežádám,“ odpověděl Bali Mahárádž, „ale pochopil jsem, že jsi ode mě něco chtěl a nyní jsem Ti všechno dal.“

„Ano,“ odpověděl Pán, „ale i Já pro tebe něco mám. Zůstanu navždy na tvém dvoře jako tvůj služebník.“ Nejvyšší Pán se stal vrátným Baliho Mahárádže a tak se mu odměnil. Nabídneme-li něco Pánu, vrátí se nám to milionkrát, ale nesmíme nic vyžadovat. Bůh pokaždé rád oplatí službu svému služebníkovi. Kdo chápe, že jeho povinností je sloužit Pánu, má dokonalé poznání a dosáhl dokonalosti jógy.