Skip to main content

Nektar pokynů 8

Dévanágarí

तन्नामरूपचरितादिसुकीर्तनानुस्मृत्योः क्रमेण रसनामनसी नियोज्य ।
तिष्ठन्व्रजे तदनुरागिजनानुगामी कालं नयेदखिलमित्युपदेशसारम् ॥ ८ ॥

Verš

tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram

Synonyma

tat — Pána Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; rúpa — podoba; carita-ādi — povaha, zábavy a tak dále; su-kīrtana — pěkným opěvováním nebo diskuzí; anusmṛtyoḥ — a vzpomínáním; krameṇa — postupně; rasanā — jazyk; manasī — a mysl; niyojya — zaměstnávající; tiṣṭhan — sídlící; vraje — ve Vraji; tat — Pánu Kṛṣṇovi; anurāgi — připoután; jana — osoby; anugāmī — následuje; kālam — čas; nayet — měl by využít; akhilam — zcela; iti — tak; upadeśa — rady nebo pokynu; sāram — tresť.

Překlad

Trestí všech rad je, že člověk by měl využít všeho svého času – dvaceti čtyř hodin denně – k pěknému opěvování a připomínání si Pánova božského jména, transcendentální podoby, vlastností a věčných zábav a postupně tím zaměstnat jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vraji (Goloce Vṛndāvan dhāmu) a sloužit Kṛṣṇovi pod vedením oddaných. Měl by následovat ve stopách milovaných oddaných Pána, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě.

Význam

Jelikož mysl může být naším přítelem nebo nepřítelem, musíme ji vycvičit, aby se stala naším přítelem. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno ke cvičení mysli, aby se neustále věnovala činnostem určeným pro Kṛṣṇu. Mysl obsahuje stovky a tisíce dojmů nejen z tohoto, ale i z mnoha minulých životů. Tyto dojmy se někdy prolínají a vytvářejí protichůdné obrazy. Takto může být mysl pro podmíněnou duši nebezpečná. Studenti psychologie si jsou vědomi různých psychologických změn mysli. V Bhagavad-gītě (8.6) je řečeno:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

„Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.“

V okamžiku smrti vytvářejí mysl a inteligence živé bytosti jemnou podobu určitého druhu těla pro příští život. Když mysl najednou pomyslí na něco nepříliš pěkného, čeká člověka odpovídající zrození v příštím životě. Dokáže-li naproti tomu myslet v okamžiku smrti na Kṛṣṇu, může být přenesen do duchovního světa, Goloky Vṛndāvanu. Proces převtělování je velmi jemný, a Śrīla Rūpa Gosvāmī proto radí oddaným, aby cvičili svou mysl, aby nemysleli na nic jiného než na Kṛṣṇu. Jazyk by měli podobně cvičit, aby hovořil jen o Kṛṣṇovi a jedl pouze kṛṣṇa-prasādam. Śrīla Rūpa Gosvāmī dále radí, tiṣṭhan vraje: oddaný by měl žít ve Vṛndāvanu nebo v nějaké části Vrajabhūmi. Vrajabhūmi neboli vṛndāvanská země má rozlohu osmdesát čtyři kroś. Krośa odpovídá pěti čtverečním kilometrům. Když se člověk usadí ve Vṛndāvanu, měl by se uchýlit k pokročilému oddanému. Neustále by tak měl myslet na Kṛṣṇu a Jeho zábavy. Śrīla Rūpa Gosvāmī to dále objasňuje v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā

„Oddaný by měl vždy sídlit v transcendentální oblasti Vraji a neustále se věnovat kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, vzpomínání na Śrī Kṛṣṇu a Jeho milované společníky. Následováním ve stopách těchto společníků a pod jejich věčným vedením získá silnou touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Šríla Rúpa Gósvámí uvádí v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.295):

sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ

„V transcendentální oblasti Vraji (Vraja-dhāmu) by měl člověk sloužit Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, s podobným cítěním jako Jeho společníci, uchýlit se pod přímé vedení určitého společníka Kṛṣṇy a následovat v jeho stopách. Tato metoda platí jak pro stádium sādhany (duchovních praktik prováděných ve stavu spoutanosti), tak pro stádium sādhyi (realizace Boha), kdy je osoba siddha-puruṣa neboli duchovně dokonalá duše.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval: „Ten, kdo ještě nevyvinul zájem o vědomí Kṛṣṇy, by se měl vzdát všech hmotných motivů a cvičit svoji mysl dodržováním usměrňujících zásad, jmenovitě opěvováním Kṛṣṇy a vzpomínáním na Něho, Jeho jméno, podobu, vlastnosti, zábavy a tak dále. Když v nich získá zálibu, měl by se snažit žít ve Vṛndāvanu a trávit čas neustálým vzpomínáním na Kṛṣṇovo jméno, slávu, zábavy a vlastnosti pod vedením a ochranou zkušeného oddaného. To je podstata všech pokynů týkajících se rozvíjení oddané služby.

Na počáteční úrovni by měl neustále naslouchat kṛṣṇa-kathā. Říká se tomu śravaṇa-daśā, stádium naslouchání. Neustálým nasloucháním transcendentálnímu svatému jménu Kṛṣṇy a vyprávění o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech a zábavách může dosáhnout úrovně přijetí nazvané varaṇa-daśā. Když dosáhne této úrovně, začne ho poutat naslouchání kṛṣṇa-kathā. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovně smaraṇāvasthā, úrovně vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálá meditace a tranz je pět fází, ze kterých se skládá postupně se rozvíjející kṛṣṇa-smaraṇa. Zpočátku může být vzpomínání na Kṛṣṇu občas přerušeno, ale později zůstává nepřerušeno. Je-li nepřerušeno, soustředí se a nazývá se meditace. Když se meditace rozvine a začne být trvalá, nazývá se anusmṛti. Nepřerušovanou a neustálou anusmṛti se oddaný dostane do stavu samādhi neboli duchovního tranzu. Když se smaraṇa-daśā neboli samādhi plně vyvine, duše dospěje k porozumění svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasně porozumět svému věčnému vztahu s Kṛṣṇou. To se nazývá sampatti-daśā, dokonalost života.

Caitanya-caritāmṛta radí začátečníkům vzdát se všech druhů motivovaných žádostí a jednoduše se věnovat usměrněné oddané službě Pánu podle příkazů písem. Tímto způsobem může začátečník postupně vyvinout pouto ke Kṛṣṇovu jménu, slávě, podobě, vlastnostem a tak dále. Když toto pouto vyvinul, může sloužit lotosovým nohám Kṛṣṇy spontánně, i bez dodržování usměrňujících zásad. Tato úroveň se nazývá rāga-bhakti neboli oddaná služba na úrovni spontánní lásky. Na této úrovni může oddaný následovat ve stopách jednoho z věčných společníků Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu. Tomu se říká rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti neboli spontání oddaná služba se může provádět ve vztahu śānta-rasa, kdy oddaný touží sloužit Kṛṣṇovi jako kráva, jako hůlka či flétna v Jeho ruce nebo jako květy kolem Kṛṣṇova krku. Ve vztahu dāsya-rasa následuje ve stopách služebníků jako Citraka, Patraka nebo Raktaka. V přátelském vztahu sakhya-rasa je možné stát se přítelem jako Baladeva, Śrīdāmā nebo Sudāmā. Vātsalya-rasa se vyznačuje rodičovskou náklonností a oddaný může být jako Nanda Mahārāja a Yaśodā a v mādhurya-rase, která se vyznačuje mileneckou láskou, může být jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její přítelkyně jako Lalitā a Její služebnice (mañjarī) jako Rūpa a Rati. To je podstata všech pokynů týkajících se oddané služby.“