Skip to main content

Nektar pokynů 3

Dévanágarí

उत्साहान्निश्चयाद्धैर्यात्तत्तत्कर्मप्रवर्तनात् ।
सङ्गत्यागात्सतो वृत्तेः षड्भिर्भक्तिः प्रसिध्यति ॥ ३ ॥

Verš

utsāhān niścayād dhairyāt
tat-tat-karma-pravartanāt
saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ
ṣaḍbhir bhaktiḥ prasidhyati

Synonyma

utsāhāt — nadšením; niścayāt — důvěrou; dhairyāt — trpělivostí; tat-tat-karma — různých činností příznivých pro oddanou službu; pravartanāt — konáním; saṅga-tyāgāt — zřeknutím se společnosti neoddaných; sataḥ — předchozích velkých ācāryů; vṛtteḥ — následováním ve stopách; ṣaḍbhiḥ — těmito šesti; bhaktiḥ — oddaná služba; prasidhyati — pokročí nebo dosáhne uspěchu.

Překlad

(1) Být nadšený, (2) snažit se s přesvědčením, (3) být trpělivý, (4) jednat podle usměrňujících zásad (jako je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam – naslouchání, opěvování a vzpomínání na Kṛṣṇu), (5) vyhýbat se společnosti neoddaných a (6) následovat ve stopách předchozích ācāryů je šest zásad příznivých pro čistou oddanou službu, které jistě zaručí naprostý úspěch.

Význam

Oddaná služba není sentimentální spekulace nebo vymyšlená extáze. Její podstatou je praktická činnost. Śrīla Rūpa Gosvāmī definoval oddanou službu ve své Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) takto:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

Uttamā bhakti neboli čistá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, znamená oddaně sloužit takovým způsobem, který je Kṛṣṇovi milý. Oddaná služba by měla být prosta jakéhokoliv vnějšího motivu a plodonosné karmy, neosobní jñāny a ostatních sobeckých tužeb.“

Bhakti je druh zušlechťování. Jakmile řekneme „zušlechťování“, musíme poukázat na činnost. Zušlechťovat duchovnost neznamená nečinně sedět a meditovat, jak učí někteří nepraví yogī. Zahálčivá meditace může být dobrá pro ty, kteří nevědí nic o oddané službě, a z tohoto důvodu se někdy doporučuje jako způsob k zastavení destruktivní materialistické činnosti. Meditovat znamená zastavit všechny nesmyslné činnosti, alespoň na nějakou dobu. Oddaná služba však nejen ukončuje všechny nesmyslné světské činnosti, ale zaměstnává účelnými oddanými činnostmi. Śrī Prahlāda Mahārāja doporučuje:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

Existuje devět způsobů oddané služby:

1. naslouchání jménu a slávě Nejvyšší Osobnosti Božství,

2. opěvování Jeho slávy,

3. vzpomínání na Pána,

4. sloužení Pánovým nohám,

5. uctívání Božstva,

6. klanění se Pánu,

7. jednání jako Pánův služebník,

8. přátelení se s Pánem,

9. odevzdání se plně Pánu.

Śravaṇam neboli naslouchání je první krok k získání transcendentálního poznání. Neměli bychom poslouchat neautorizované osoby, ale měli bychom se obrátit na pravou osobu, jak je doporučeno v Bhagavad-gītě (4.34.):

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

„Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.“

Muṇḍaka Upaniṣada dále doporučuje – tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: „Abychom porozuměli transcendentální vědě, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele.“ Způsob pokorného přijetí transcendentálního důvěrného poznání se nezakládá na mentální spekulaci. Śrī Caitanya Mahāprabhu o tom řekl Rūpovi Gosvāmīmu:

brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

„Všechny živé bytosti putují celým tímto vesmírem podle své karmy. Ta, která má velké štěstí, dostane milostí Kṛṣṇy příležitost sdružovat se s pravým duchovním mistrem. Milostí Kṛṣṇy a duchovního mistra tato osoba obdrží semínko rostlinky oddané služby (bhakti-latā).“ (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.151) Hmotný svět je vězením živých bytostí, které jsou svojí přirozeností ānandamaya, hledající štěstí. Ve skutečnosti se chtějí vysvobodit z vězení tohoto světa podmíněného štěstí, ale neznají proces osvobození, a tak jsou nuceny se převtělovat z jednoho životního druhu do druhého a z jedné planety na druhou. Tímto způsobem putují hmotným vesmírem. Přeje-li někomu štěstí, takže přijde do styku s čistým oddaným a trpělivě mu naslouchá, začne se ubírat cestou oddané služby. Tuto příležitost dostane ten, kdo je upřímný. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy dává tuto možnost celému lidstvu. Pokud člověk díky štěstí využije této příležitosti a začne se věnovat oddané službě, okamžitě se mu otevře cesta k osvobození.

Této příležitosti bychom se měli velmi nadšeně chopit a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Bez nadšení nemůžeme uspět. Dokonce i v hmotném světě musíme být velmi nadšení, abychom v něčem uspěli. Student, obchodník, umělec nebo kdokoliv jiný, kdo chce uspět ve svém oboru, musí být nadšený. Podobně musíme být velmi nadšení v oddané službě. Nadšení znamená jednat, ale jednat pro koho? Odpověď zní, že bychom měli vždy jednat pro Kṛṣṇu – kṛṣṇārthākhila-ceṣṭā (Bhakti-rasāmṛta-sindhu).

Chceme-li dosáhnout dokonalosti bhakti-yogy, měli bychom ve všech životních obdobích konat oddanou službu pod vedením duchovního učitele. Nemusíme omezovat své činnosti. Kṛṣṇa je všudypřítomný, a proto neexistuje nic, co by nezáviselo na Kṛṣṇovi, jak sám Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītě (9.4):

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

„Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.“ Pod vedením pravého duchovního učitele musíme všechno příznivě zařídit pro službu Kṛṣṇovi. Nyní například používáme diktafon. Materialista, který přístroj vynalezl, ho vymyslel pro obchodníky či spisovatele světských námětů. Zajisté nezamýšlel použít diktafonu ve službě Bohu, ale my ho používáme při psaní knih o Kṛṣṇovi. Výroba diktafonu se samozřejmě odehrává zcela v Kṛṣṇově energii. Všechny části přístroje, včetně elektroniky, jsou vytvořeny různými kombinacemi a vzájemným působením pěti základních druhů hmotné energie – jmenovitě bhūmi, jala, agni, vāyu a ākāśa. Vynálezce použil svého mozku ke zhotovení tohoto složitého přístroje a jeho mozek i materiál mu poskytl Kṛṣṇa. Podle Kṛṣṇova výroku mat-sthāni sarva-bhūtāni: „Všechno spočívá na Mé energii.“ Oddaný pak může porozumět, že jelikož nic není nezávislé na Kṛṣṇově energii, všechno by mělo být spojeno s Jeho službou.

Inteligentní snaha v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy se nazývá utsāha, nadšení. Oddaní nacházejí správný způsob, jak všechno využít ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate). Věnovat se oddané službě neznamená zahálčivě meditovat, ale prakticky jednat v duchovním životě.

Tyto činnosti musíme konat s trpělivostí. Během rozvoje vědomí Kṛṣṇy bychom neměli být netrpěliví. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy začalo bez podpory a zpočátku bez odezvy, ale jelikož jsme trpělivě pokračovali v našich oddaných činnostech, lidé postupně začali chápat jeho důležitost a nyní se horlivě zapojují. Při oddané službě bychom neměli být nedočkaví, ale měli bychom přijmout pokyny od duchovního učitele a trpělivě je provádět, závisejíce na milosti gurua a Kṛṣṇy. Úspěšné provádění činností v rámci rozvoje vědomí Kṛṣṇy vyžaduje trpělivost a důvěru. Čerstvě provdaná dívka přirozeně od svého manžela očekává potomky, ale nemůže čekat, že je bude mít okamžitě po svatbě. Jakmile se vdá, může se samozřejmě o dítě pokusit, ale musí se odevzdat svému manželovi s důvěrou, že se její dítě za určitou dobu vyvine a narodí. Odevzdání se v oddané službě podobně znamená, že člověk musí nabýt důvěry. Oddaný si myslí avaśya rakṣibe kṛṣṇa: „Kṛṣṇa mě jistě ochrání a pomůže mi úspěšně konat oddanou službu.“ Tomu se říká důvěra.

Již dříve jsme vysvětlili, že bychom neměli zahálet, nýbrž velmi nadšeně následovat usměrňující zásady – tat-tat-karma-pravartana. Zanedbání usměrňujících zásad zničí oddanou službu. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy máme čtyři základní usměrňující zásady, které zakazují nedovolený pohlavní styk, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek. Oddaný musí velmi nadšeně dodržovat tyto zásady. Budeme-li nedůslední při následování kterékoliv z nich, náš pokrok se jistě zastaví. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje tat-tat-karma-pravartanāt: „Člověk musí přísně dodržovat usměrňující zásady vaidhī bhakti.“ Kromě čtyř zákazů (yama) máme pozitivní usměrňující zásady (niyama) jako je každodenní pronášení šestnácti kol Hare Kṛṣṇa mahā-mantry na japa-māle. Usměrňující zásady bychom měli dodržovat s vírou a nadšením. To se nazývá tat-tat-karma-pravartana neboli rozmanité zaměstnání v oddané službě.

Abychom uspěli v oddané službě, musíme se navíc vzdát společnosti nežádoucích lidí. To zahrnuje karmī, jñānī, yogī a ostatní neoddané. Jednou se Śrī Caitanyi Mahāprabhua jeden z Jeho oddaných-hospodářů zeptal na obecná pravidla vaiṣṇavismu a také na obvyklé denní činnosti vaiṣṇavy a Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě odpověděl – asat-saṅga-tyāga, – ei vaiṣṇava-ācāra: „Pro vaiṣṇavu je příznačné, že se vzdal společnosti světských lidí neboli neoddaných.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto doporučil: tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa: oddaný musí žít ve společnosti čistých oddaných a následovat usměrňující zásady předložené předchozími ācāryi, šesti Gosvāmīmi (jmenovitě Śrī Rūpou Gosvāmīm, Śrī Sanātanou Gosvāmīm, Śrī Jīvou Gosvāmīm, Śrī Raghunāthem dāsem Gosvāmīm, Śrī Gopālem Bhaṭṭou Gosvāmīm a Śrī Raghunāthem Bhaṭṭou Gosvāmīm). Žijeme-li ve společnosti oddaných, máme malou příležitost stýkat se s neoddanými. Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy otevírá mnoho středisek, jen aby umožnila lidem žít ve společnosti oddaných a dodržovat usměrňující zásady duchovního života.

Oddaná služba znamená transcendentální činnosti. Na transcendentální úrovni neexistuje znečištění třemi kvalitami hmotné přírody. Nazývá se to viśuddha-sattva, úroveň čistého dobra neboli dobra prostého znečištění kvalitami vášně a nevědomosti. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy od každého vyžadujeme, aby vstával časně ráno kolem čtvrté hodiny a zúčastnil se maṅgala-ārati neboli ranního uctívání, pak četl Śrīmad Bhāgavatam, prováděl kīrtan a tak dále. Takto konáme činnosti oddané služby nepřetržitě dvacet čtyři hodiny denně. Říká se tomu sato vṛtti, neboli následování ve stopách předchozích ācāryů, kteří každý okamžik zkušeně vyplnili oddanou službou Kṛṣṇovi.

Budeme-li se přísně řídit radami, které nám v tomto verši dal Śrīla Rūpa Gosvāmī – být nadšení, mít důvěru, být trpěliví, opustit společnost nežádoucích lidí, dodržovat usměrňující zásady a setrvávat ve společnosti oddaných – jistě v oddané službě pokročíme. V souvislosti s tím Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenal, že rozvíjení poznání filozofickou spekulací, hromadění hmotného bohatství pokrokem v plodonosných činnostech a touha po hmotných dokonalostech (yoga-siddhi) jsou všechny v rozporu se zásadami oddané služby. K těmto pomíjivým činnostem musíme být naprosto lhostejní a musíme obrátit svou pozornost k usměrňujícím zásadám oddané služby. Bhagavad-gītā (2.69) uvádí:

yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ

„To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.“

Oddaně sloužit Pánu je životem každé živé bytosti. Je to vytoužený cíl a nejvyšší dokonalost lidského života. O tom je třeba být přesvědčen a také si být jistý, že všechny ostatní činnosti než oddaná služba – jako jsou mentální spekulace, plodonosná práce nebo úsilí v mystické yoze – nikdy nepřinesou žádný trvalý užitek. Úplná důvěra v cestu oddané služby nám umožní dosáhnout vytouženého cíle, ale pokusy následovat jiné cesty nám přinesou pouze neklid. V sedmém zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu je uvedeno: „Člověk musí být naprosto přesvědčen, že ti, kteří zanechali oddané služby, aby se věnovali přísné askezi za jinými účely, nejsou čistí ve svých myslích i přes svou pokročilou askezi, protože postrádají informace o transcendentální láskyplné službě Pánu.“

V sedmém zpěvu se dále uvádí: „Mentální spekulanti a lidé, kteří jednají kvůli plodům své práce, mohou provádět velkou askezi, ale přesto poklesnou, protože nemají informace o lotosových nohách Pána.“ Oddaní Pána však nikdy nepoklesnou. V Bhagavad-gītě (9.31) Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ujistil Arjunu kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: „Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“

Kṛṣṇa říká opět v Bhagavad-gītě (2.40):

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

„Toto úsilí je prosté ztráty i úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.“

Oddaná služba je tak čistá a dokonalá, že když s ní člověk jednou začal, je silou tažen ke konečnému úspěchu. Někdy opustí svá běžná hmotná zaměstnání a ze sentimentu se odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána a tak začne předběžně konat oddanou službu. Dokonce i když tento nezralý oddaný poklesne, nic neztrácí. Co na druhou stranu získá člověk, který splní předepsané povinnosti své varṇy a āśramu, ale nezapojí se do oddané služby? Pokleslý oddaný se může narodit v nízko postavené rodině, ale přesto bude pokračovat v oddané službě tam, kde s ní přestal. Oddaná služba je ahaituky apratihatā; nemá hmotnou příčinu ani nemůže být žádnou hmotnou příčinou omezena nebo trvale zastavena. Oddaný by proto měl mít důvěru ve své jednání a neměl by se příliš zajímat o činnosti karmīch, jñānīch a yogīch.

Lidé pracující pro plody své práce, filozofičtí spekulanti a mystičtí yogī mají jistě mnoho dobrých vlastností, ale oddaný je všechny získá automaticky. Nemusí vynakládat vedlejší úsilí. Ve Śrīmad Bhāgavatamu (5.18.12) je potvrzeno, že člověk, který rozvine čistou oddanou službu, získá postupně všechny dobré vlastnosti polobohů. Oddaný se o žádné hmotné činnosti nezajímá, a proto se hmotou neznečistí. Okamžitě se dostane na úroveň transcendentálního života. Ten, kdo se zabývá světskými činnostmi – ať je to takzvaný jñānī, yogī nebo karmī, lidumil, nacionalista či kdokoliv – nemůže dosáhnout vyšší úrovně mahātmy. Zůstane durātmou neboli omezeným člověkem. Bhagavad-gītā (9.13) to potvrzuje:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni – velké duše – jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

Jelikož všichni oddaní Pána jsou pod ochranou Jeho nejvyšší energie, neměli by se odchýlit z cesty oddané služby a vydat se cestou karmīho, jñānīho nebo yogīho. Tomu se říká utsāhān niścayād dhairyāt tat-tat-karma-pravartanāt, nadšeně konat usměrňující činnosti oddané služby s trpělivostí a důvěrou. Tímto způsobem mohou dělat pokrok v oddané službě bez překážek.