Skip to main content

Kapitola dvanáctá

Capítulo Doce

Další aspekty transcendentální služby

Aspectos Adicionales del Servicio Trascendental

Naslouchání zjeveným písmům

Oír lo que dicen las Escrituras reveladas

Podle Šríly Rúpy Gósvámího je za zjevené písmo považována každá kniha, která přinese osvícení ohledně pokroku v oddané službě. Šríla Madhváčárja definoval, že zjevená písma jsou knihy jako je Rámájana, Mahábhárata, Purány, Upanišady, Védánta, a všechna ostatní písma napsaná v souladu s těmito zjevenými písmy.

De acuerdo con Śrīla Rūpa Gosvāmī, cualquier libro que ilumine sobre la forma de avanzar en el servicio devocional, se considera que es una Escritura revelada. Śrīla Madhvācārya también ha definido la expresión Escrituras reveladas diciendo que se refiere a textos tales como El RāmāyaṇaEl Mahābhārata, los Purāṇas, los UpaniṣadsEl Vedānta y cualquier otro texto escrito de conformidad con dichas Escrituras reveladas.

Ve Skanda Puráně se říká: „Člověk, který neustále čte písma hlásající rozvíjení vaišnavské oddané služby, je vždy slavný v lidské společnosti a jistě Pána Kršnu potěší. Člověk, který s velkou péčí uchovává taková písma doma a skládá jim svou hlubokou úctu, se osvobodí od všech hříšných reakcí a nakonec bude hoden toho, aby ho uctívali i polobozi.“

En El Skanda Purāṇa se encuentra la siguiente declaración:
"Una persona que se dedica constantemente a leer libros que enuncian el cultivo del servicio devocional vaiṣṇava siempre es gloriosa en la sociedad humana, y es seguro que el Señor Kṛṣṇa se complace con ella. Una persona que muy cuidadosamente guarda esa literatura en su casa y le ofrece respetuosas reverencias, se libera de todas las reacciones pecaminosas y al final llega a ser digna de la veneración de los semidioses".

Náradovi Munimu bylo také řečeno: „Můj drahý Nárado, v domě člověka, který píše vaišnavskou literaturu a uchovává takové spisy doma, neustále sídlí Pán Nárájana.“

También se le dice a Nārada Muni lo siguiente :
"Mi querido Nārada, una persona que escribe literatura vaiṣṇava y que guarda esa clase de literatura en su casa, siempre tiene al Señor Nārāyaṇa residiendo en ella".

Ve dvanáctém zpěvu, třinácté kapitole, 15. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Šrímad Bhágavatam je trestí veškeré védántské filozofie. Jakýkoliv člověk, který začal být nějakým způsobem přitahován ke čtení Šrímad Bhágavatamu, nemůže mít chuť ke čtení žádné jiné literatury. Jinými slovy člověk, který již zakusil transcendentální blaženost Šrímad Bhágavatamu, nemůže být spokojen se světskými spisy.“

En El Śrīmad-Bhāgavatam, Duodécimo Canto, Capítulo Trece, verso 15, se indica:
"El Śrīmad-Bhāgavatam es la esencia de toda la filosofía Vedānta. Cualquier persona que de una forma u otra se haya apegado a la lectura de El Śrīmad-Bhāgavatam, no tendrá deseos de leer ninguna otra clase de literatura. En otras palabras, una persona que ha saboreado la dicha trascendental de El Śrīmad-Bhāgavatam, no puede llegar a sentirse satisfecha con escritos mundanos".

Pobývání v Mathuře

Residir en Mathurā

Varáha Purána chválí pobyt v Mathuře. Pán Varáha říká pozemšťanovi: „Jakýkoliv člověk, který začne být přitahován k jiným místům, než je Mathurá, bude jistě uchvácen iluzorní energií.“ V Brahmánda Puráně se říká, že všech výsledků cestování po všech poutních místech ve třech světech je možné dosáhnout pouhým dotykem posvátné země Mathury. V mnohých šástrách (písmech) se říká, že pouhým nasloucháním, vzpomínáním, opěvováním, toužením, spatřením či dotykem země Mathury může člověk dosáhnout splnění všech tužeb.

En El Varāha Purāṇa hay un pasaje que alaba los barrios residenciales de Mathurā. El Señor Varāha les dice a los hombres de la Tierra lo siguiente:
"Cualquier persona que se sienta atraída por otros lugares que no sean Mathurā, es seguro que quedará cautivada por la energía ilusoria".
En El Brahmāṇḍa Purāṇa se indica que todos los resultados de viajar en todas las peregrinaciones dentro de los tres mundos se pueden lograr con sólo tocar la santa tierra de Mathurā. En muchos śāstras (Escrituras) se dice que tan sólo con oír hablar de la tierra de Mathurā, o tan sólo con recordarla, glorificarla, desearla, verla o tocarla, uno puede cumplir todos sus deseos.

Sloužení oddaným

Prestar servicio a los devotos

V Padma Puráně je pěkná pasáž, která chválí službu vaišnavům neboli oddaným. Šiva zde říká Párvatí: „Má drahá Párvatí, existují různé způsoby uctívání, a ze všech těchto způsobů je uctívání Nejvyšší Osobnosti považováno za nejvyšší. Avšak ještě vyšší než uctívání Pána je uctívání Jeho oddaných.“

En El Padma Purāṇa hay un bello pasaje que alaba el servicio a los vaiṣṇavas, o devotos. En esa Escritura, el Señor Śiva le dice a Pārvatī lo siguiente:
"Mi querida Pārvatī, existen diferentes métodos de veneración, y de todos ellos, la veneración de la Persona Suprema se considera que es la más elevada. Pero aún más elevada que la veneración del Señor es la veneración de los devotos del Señor".

Ve třetím zpěvu, sedmé kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Kéž bych se stal upřímným služebníkem oddaných, protože službou oddaným může člověk dosáhnout ryzí oddané služby lotosovým nohám Pána. Služba oddaným zmenšuje všechna utrpení hmotných podmínek a vyvíjí v člověku hlubokou oddanou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Existe un pasaje similar en el Tercer Canto, Capítulo Siete, verso 19, de El Śrīmad-Bhāgavatam:
"Permítaseme convertirme en un sirviente sincero de los devotos, ya que por servirlos, se puede llegar a prestar un servicio devocional sin mezcla a los pies de loto del Señor. El servicio a los devotos disminuye todas las condiciones materiales desdichadas y hace que se desarrolle en uno un profundo amor devocional por la Suprema Personalidad de Dios".

Podobně ve Skanda Puráně stojí: „I jediný pohled na osoby, jejichž tělo je označeno tilakem, symbolizujícím lasturu, disk, kyj a lotos; které mají lístky tulasí na hlavách a jejichž tělo vždy zdobí gopī-candana, může pomoci každému oprostit se od všech hříšných činností.“

En El Skanda Purāṇa existe una declaración similar:
"Si vemos aunque sea una vez a las personas cuyo cuerpo está marcado con tilaka, simbolizando la caracola, la rueda, la maza y el loto - y que se ponen hojas de tulasī en la cabeza, y cuyo cuerpo siempre está decorado con gopī-candana - , ello nos puede ayudar a deshacernos de todas las actividades pecaminosas".

Další citát nalezneme v prvním zpěvu, devatenácté kapitole Šrímad Bhágavatamu, verš 33: „Není pochyb, že člověk bude osvobozen od všech reakcí za hříšné činnosti, navštíví-li oddaného, dotkne-li se jeho lotosových nohou nebo poskytne-li mu místo k sezení. Dokonce i vzpomínáním na činnosti vaišnavy se člověk očistí spolu s celou svou rodinou. Co pak můžeme říci o tom, kdo oddanému prokazuje přímou službu?“

Una declaración similar se encuentra en el Primer Canto, Capítulo Diecinueve, verso 33, de El Śrīmad-Bhāgavatam:
"No hay ninguna duda de que después de visitar a un devoto, de tocar sus pies de loto o de darle un lugar para sentarse, nos liberaremos de todas las reacciones a las actividades pecaminosas. Aún con sólo recordar las actividades de un vaiṣṇava como ése, uno se purifica junto con toda su familia. Y, ¿qué se puede decir, entonces, de prestarle servicio directo a él?".

V Ádi Puráně je následující pasáž, kde samotný Pán Kršna oslovuje Ardžunu: „Můj drahý Pártho, člověk, který se prohlašuje za Mého oddaného, jím není. Pouze člověk, který se prohlašuje za oddaného Mého oddaného je ve skutečnosti Mým oddaným.“ Nikdo se nemůže obrátit přímo na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Člověk se na Něj musí obrátit prostřednictvím Jeho čistých oddaných. Systém vaišnavských činností je proto takový, že první povinností je přijmout oddaného za duchovního mistra a prokazovat mu službu.

En El Ādi Purāṇa se encuentra la siguiente declaración del propio Señor Kṛṣṇa, dirigida a Arjuna:
"Mi querido Pārtha, el que dice ser Mi devoto no lo es. Solamente la persona que afirma ser devota de Mi devoto es en verdad Mi devota".
Nadie puede acercarse directamente a la Suprema Personalidad de Dios. Debemos acercarnos a Él a través de Sus devotos puros. Por lo tanto, en el sistema de las actividades vaiṣṇavas, el primer deber es aceptar a un devoto como maestro espiritual y después prestarle servicio.

Šríla Rúpa Gósvámí potvrzuje, že všechny citáty z různých písem uvedené v Bhakti-rasámrta-sindhu přijímají také velcí áčárjové a oddaní Pána.

Śrī Rūpa Gosvāmī afirma que todas las citas de las diferentes Escrituras que se hacen en El Bhakti-rasāmṛta-sindhu, han sido aceptadas por los grandes ācāryas y devotos del Señor.

Sloužení Pánu podle svého postavení

Servir al Señor de acuerdo con nuestra propia situación

V Padma Puráně stojí, že člověk by měl provádět obřady pro Pána podle svého finančního postavení. Každý by měl vykonávat různé obřady a oslavy Pána všemi prostředky, které má k dispozici.

En El Padma Purāṇa existe una declaración que dice que uno debe celebrar las ceremonias en honor del Señor de acuerdo con la situación financiera en que uno se encuentre. Todos debemos observar por todos los medios las diferentes ceremonias y celebraciones en honor del Señor.

Provádění oddané služby během období Kárttika

Hacer servicio devocional en Kārttika

Jeden z nejdůležitějších obřadů se nazývá Úrdža-vrata. Úrdža-vrata se slaví v měsíci Kárttika (říjen-listopad), především ve Vrndávaně, kde se připraví zvláštní program pro chrámové uctívání Pána v Jeho podobě Dámódary. „Dámódara“ se vztahuje k příběhu, kdy Kršnu svázala Jeho matka Jašódá provazem. Říká se, že stejně jako je svým oddaným drahý Pán Dámódara, je jim také velice drahý měsíc zvaný Dámódara neboli Kárttika.

Una de las más importantes de esas ceremonias se llama Ūrja-vrata. La ceremonia Ūrja-vrata se observa en el mes de Kārttika (octubre-noviembre); especialmente en Vṛndāvana, hay un programa específico para venerar en el templo al Señor en Su forma de Dāmodara. "Dāmodara" se refiere a Kṛṣṇa cuando fue atado con una cuerda por Su madre, Yaśodā. Se dice que así como el Señor Dāmodara es muy querido por Sus devotos, el mes conocido como Dāmodara o Kārttika les es también muy querido.

Oddanou službu během Úrdža-vraty v měsíci Kárttika se zvláště doporučuje provádět v Mathuře. Mnoho oddaných to stále dodržuje. Chodí do Mathury nebo Vrndávany a zůstanou zde během měsíce Kárttika čistě proto, aby během této doby vykonávali oddanou službu.

Se recomienda especialmente que la ejecución de servicio devocional durante Ūrja-vrata en el mes de Kārttika se lleve a cabo en Mathurā. Muchos devotos todavía siguen ese sistema. Ellos van a Mathurā o Vṛndāvana y permanecen ahí durante el mes de Kārttika, específicamente para practicar servicios devocionales durante este período.

V Padma Puráně se říká: „Pán může poskytnout oddanému osvobození nebo hmotné štěstí, ale vykonají-li oddaní nějakou oddanou službu, zvláště je-li to v Mathuře během měsíce Kárttika, pak už touží jedině po čisté oddané službě Pánu.“ To znamená, že Pán neuděluje oddanou službu obyčejným lidem, kteří ji neberou vážně. Avšak i neupřímní lidé, kteří vykonávají oddanou službu podle usměrňujících zásad v měsíci Kárttika v oblasti Mathury v Indii, dosáhnou velice snadno Jeho osobní služby.

En El Padma Purāṇa se indica lo siguiente:
"El Señor puede que le ofrezca la liberación o la felicidad material a un devoto, pero después de ejecutar algo de servicio devocional, especialmente en Mathurā durante el mes de Kārttika, los devotos solamente quieren llegar a prestarle un servicio devocional puro al Señor".
La interpretación de esto es que el Señor no concede el servicio devocional a personas comunes que no lo toman en serio. Pero hasta a esas personas poco serias que ejecutan el servicio devocional de acuerdo con los principios regulativos durante el mes de Kārttika, y dentro de la jurisdicción de Mathurā en la India, se les concede con facilidad el servicio personal del Señor.

Pořádání festivalů oslavujících Pánovy činnosti

Observar los festivales que celebran las actividades del Señor

V Bhavišja Puráně se říká o pořádání různých obřadů oslavujících Pánovo zjevení (narozeniny) a ostatní transcendentální činnosti: „Můj Pane Džanárdano (Kršno), prosím, řekni nám, kdy ses narodil své matce Dévakí-déví. Když nám to laskavě řekneš, uspořádáme pak toho dne velkou slavnost. Ó hubiteli Kéšího, jsme duše naprosto odevzdané Tvým lotosovým nohám a přejeme si pouze potěšit Tě svými obřady.“

En El Bhaviṣya Purāṇa hay un pasaje que trata sobre la observancia de las diferentes ceremonias que celebran la aparición del Señor (cumpleaños) y otras actividades trascendentales. Se dice ahí:
"Mi Señor Janārdana [Kṛṣṇa], por favor infórmanos la fecha en que Tu madre Devakī-devī Te dió a luz. Si tienes la bondad de decirnos eso, observaremos una gran celebración en esa fecha. ¡Oh, destructor de Keśī¡ nosotros somos almas ciento por ciento entregadas a Tus pies de loto, y solamente queremos complacerte con nuestras ceremonias".

Tento citát z Bhavišja Purány dokládá, že pořádáním různých slavností na Jeho počest člověk jistě Pána potěší.

Este pasaje de El Bhaviṣya Purāṇa prueba que con observar diferentes funciones en relación con el Señor, podemos estar seguros de llegar a complacerlo.

Sloužení Božstvu s velkou oddaností

Servir a la Deidad con gran devoción

V Ádi Puráně je řečeno: „Člověk, který se neustále věnuje zpívání svatého jména a který cítí z oddané služby transcendentální radost, jistě získá podmínky k oddané službě a nikdy neobdrží pouhé mukti (osvobození).“

En El Ādi Purāṇa se dice lo siguiente:
"A una persona que se dedica constantemente a cantar el santo nombre y que siente placer trascendental por dedicarse al servicio devocional, ciertamente que se le conceden las facilidades del servicio devocional y nunca se le da solamente mukti [la liberación]".

Mukti znamená osvobození od hmotného znečištění. Je-li člověk osvobozen, nemusí se znovu narodit v hmotném světě. Impersonalisté touží splynout s duchovním bytím, aby ukončili svou individuální existenci, ale podle Šrímad Bhágavatamu je mukti pouhým začátkem obnovení přirozeného individuálního postavení. Normální postavení každé živé bytosti je být zaměstnána v oddané službě Pánu. Z citátu Ádi Purány je vidět, že oddaný je spokojený pouze tehdy, může-li oddaně sloužit. Netouží po žádném osvobození z hmotného podmíněného života. Jinými slovy: nikdo, kdo je zaměstnán v oddané službě, nežije hmotně podmíněným životem, i když to tak může vypadat.

Mukti significa liberarse de la contaminación material; cuando una persona se libera, no tiene que volver a nacer en el mundo material. Los impersonalistas desean fundirse en la existencia espiritual para acabar con su existencia individual, pero de acuerdo con El Śrīmad-Bhāgavatammukti es solamente el principio del proceso por el que uno se sitúa en su condición normal. La condición normal de toda entidad viviente es la de dedicarse al servicio devocional del Señor. De la cita de El Ādi Purāṇa se infiere que un devoto se complace tan sólo con dedicarse al servicio devocional. Él no aspira a ninguna clase de liberación de la vida material condicional. En otras palabras, cualquiera que se dedique al servicio devocional no está en la condición material de la vida, aunque parezca estarlo.

Přednášení Šrímad Bhágavatamu ve společnosti oddaných

Recitación de El Śrīmad-Bhāgavatam entre devotos

Šrímad Bhágavatam je strom přání védské moudrosti. Veda znamená „veškeré poznání“ a všechno poznání, kterého je lidské společnosti třeba, dokonale předkládá Šrímad Bhágavatam. Védské písemnosti zahrnují různé oblasti poznání včetně sociologie, politiky, lékařství a válečnického umění. Védy dokonale popisují všechna odvětví poznání. Pokud se týče duchovního poznání, to je tam také dokonale popsáno; a Šrímad Bhágavatam se považuje za zralý plod védského stromu přání. Strom se ctí podle toho, jaké nese ovoce. Mangovník například považujeme za cenný, protože plodí královské ovoce, mango. Když plody manga uzrají, je to největší dárek stromu, a podobně Šrímad Bhágavatam je uzrálým plodem stromu Véd. Uzrálý plod ještě více zlahodní, když se ho dotkne zobák papouška (śuka), a stejně tak Šrímad Bhágavatam ještě více zlahodněl tím, že k nám přichází z transcendentálních úst Šukadévy Gósvámího.

El Śrīmad-Bhāgavatam es el árbol del deseo de la sabiduría védica. Veda significa en sí "la totalidad del conocimiento". Y todo el conocimiento que se requiere para la sociedad humana, está perfectamente presentado en El Śrīmad-Bhāgavatam. Existen diferentes ramas del conocimiento en los escritos védicos, incluyendo la sociología, la política, la medicina y el arte militar. Todas éstas y otras ramas del conocimiento están perfectamente descritas en los Vedas. Así que, por lo que se refiere al conocimiento espiritual, eso también se describe ahí perfectamente, y se considera que El Śrīmad-Bhāgavatam es la fruta madura de los Vedas, que es ese árbol que complace los deseos. A un árbol se lo honra por los frutos que produce. Por ejemplo, un árbol de mango se considera que es muy valioso, porque produce al rey de todas las frutas: el mango. Cuando la fruta del mango se madura, ése es el mayor regalo de ese árbol. Igualmente, El Śrīmad-Bhāgavatam se considera que es la fruta madura del árbol védico. Y así como una fruta madura se vuelve más sabrosa cuando la toca primero el pico de un loro, o śukaEl Śrīmad-Bhāgavatam se ha vuelto más sabroso por haber sido entregado a través de la boca trascendental de Śukadeva Gosvāmī.

Šrímad Bhágavatam je třeba přijmout v učednické posloupnosti a neporušený. Když se zralý plod dostane z horní části stromu na zem tak, že si ho lidé předávají z vyšších větví na nižší, plod se nepoškodí. Přijmeme-li Šrímad Bhágavatam v parampaře neboli učednické posloupnosti, zůstane nepoškozený. V Bhagavad-gítě je řečeno, že učednická posloupnost neboli parampará je způsob, jakým získat transcendentální poznání. Takové poznání musí sestoupit prostřednictvím učednické posloupnosti; prostřednictvím autorizovaných osob, kteří znají skutečný smysl šástry.

El Śrīmad-Bhāgavatam se debe recibir en una sucesión discipular ininterrumpida. Cuando una fruta madura se baja de la parte superior del árbol hasta el suelo, mediante el proceso de que unas personas que estén en el árbol la vayan pasando desde una rama más alta a una rama más baja, la fruta no se rompe. Cuando Él Srīmad-Bhāgavatam se recibe en el sistema paramparā, o de sucesión discipular, permanece intacto de igual manera. En El Bhagavad-gītā se dice que la sucesión discipular o paramparā es la forma de recibir el conocimiento trascendental. Ese conocimiento debe descender a través de la sucesión discipular, a través de personas autorizadas que conocen el verdadero propósito del śāstra.

Šrí Čaitanja Maháprabhu doporučil, abychom se učili Šrímad Bhágavatamu z úst seberealizované osobnosti nazývané bhāgavatamBhāgavata znamená „ve vztahu s Osobností Božství (Bhagavánem)“. Oddanému se tak někdy říká bhāgavatam a kniha ve vztahu s oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství se také nazývá Bhāgavatam. Šrí Čaitanja Maháprabhu doporučil, že by měl člověk přijmout pokyny od osoby bhāgavatam, aby ochutnal skutečnou chuť Šrímad Bhágavatamu. Šrímad Bhágavatam vychutnávají dokonce i osvobozené osobnosti. Šukadéva Gósvámí přiznal, že ačkoliv byl osvobozen už v lůně své matky, teprve tehdy, když poznal Šrímad Bhágavatam, se stal velkým oddaným. Ten, kdo touží po pokroku ve vědomí Kršny, by měl vychutnat výklad Šrímad Bhágavatamu z hovorů autorizovaných oddaných.

Śrī Caitanya Mahāprabhu recomendó que aprendiéramos El Śrīmad-Bhāgavatam de labios de la persona autorrealizada llamada bhāgavatamBhāgavata significa "en relación con la Personalidad de Dios [Bhagavān]". Así que, algunas veces, al devoto se lo llama bhāgavatam, y el libro que está relacionado con el servicio devocional que se presta a la Suprema Personalidad de Dios, también se llama Bhāgavatam. Śrī Caitanya Mahāprabhu recomendó que, para poder disfrutar del verdadero sabor de El Śrīmad-Bhāgavatam, deberíamos recibir instrucción de la persona bhāgavatamEl Śrīmad-Bhāgavatam es sabroso hasta para una persona liberada. Śukadeva Gosvāmī admitió que, aunque él estaba liberado desde dentro del mismo vientre de su madre, no fue sino hasta después de haber saboreado El Śrīmad-Bhāgavatam que se convirtió en un gran devoto. Por lo tanto, el que desee avanzar en el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, debe saborear la interpretación de El Śrīmad-Bhāgavatam a través de las discusiones de devotos autorizados.

Ve druhém zpěvu, první kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu přiznává Šukadéva Gósvámí, že ho velice přitahoval neosobní Brahman, ale když uslyšel o transcendentálních zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství z úst svého otce Vjásadévy, začal ho více přitahovat Šrímad Bhágavatam. To znamená, že Vjásadéva je také seberealizovaná osobnost a svůj zralý příspěvek transcendentálního poznání tímto způsobem předal přímo Šukadévovi Gósvámímu.

En El Śrīmad-Bhāgavatam, Segundo Canto, Capítulo Uno, verso 9, Śukadeva Gosvāmī admite que, aunque él se sentía muy atraído por el Brahman impersonal, cuando escuchó los pasatiempos trascendentales de la Suprema Personalidad de Dios de boca de su padre, Vyāsadeva, se sintió más atraído a El Śrīmad-Bhāgavatam. Lo que se quiere decir es que Vyāsadeva también era un alma autorrealizada, y su contribución madura al conocimiento trascendental fue entregada directamente a Śukadeva Gosvāmī de la forma indicada.

Stýkání se s pokročilými oddanými

Relacionarse con devotos adelantados

Šaunaka Muni během setkání v Naimišáranji za přítomnosti Súty Gósvámího vysvětloval, jak důležité je rozmlouvání o Šrímad Bhágavatamu ve společnosti čistých oddaných. Súta Gósvámí potvrdil, že když se někomu poštěstí natolik, že se třeba jen na okamžik setká s čistým oddaným Pána, tento okamžik je tak cenný, že zbožné činnosti, které mohou živou bytost povýšit na nebeské planety nebo jí přinést osvobození z hmotného utrpení, se k němu nedají ani přirovnat. Jinými slovy: ti, které přitahuje Šrímad Bhágavatam, se nestarají o žádné výhody, které lze obdržet v královstvích na vyšších planetách, ani o osvobození, jak si ho představují impersonalisté. Společnost čistých oddaných má takovou transcendentální hodnotu, že se k ní nedá přirovnat žádný druh hmotného štěstí.

La importancia de discutir El Śrīmad-Bhāgavatam en la sociedad de devotos puros, la explicó Śaunaka Muni durante la asamblea de Naimiṣāraṇya, en presencia de Sūta Gosvāmī. Sūta Gosvāmī confirmó que si alguien tiene la fortuna de juntarse con un devoto puro del Señor aunque sea por un momento, ese momento en particular es tan valioso, que hasta las actividades piadosas que pueden elevarnos a los planetas celestiales o liberarnos de las desdichas materiales, no se le pueden comparar. En otras palabras, aquellos que están apegados a El Śrīmad-Bhāgavatam, no se interesan en ninguna clase de beneficio derivado de la elevación a los reinos planetarios superiores, ni en la liberación que conciben los impersonalistas. Así pues, la compañía de los devotos puros es tan valiosa en sentido trascendental, que ninguna clase de felicidad material se le puede comparar.

V Hari-bhakti-sudhódaji je rozmluva mezi Prahládou Mahárádžou a jeho otcem Hiranjakašipuem, ve které Hiranjakašipu oslovuje Prahládu následovně: „Můj drahý synu, společnost je velice důležitá. Působí jako křišťál, který odráží vše, co před něj položíš.“ Stýkáme-li se s oddanými Pána, kteří jsou jako květiny, a jsou-li naše srdce křišťálově čistá, bude se v nich všechno odrážet. Uvádí se další příklad: je-li muž plodný a žena zdravá, pak jejich spojením dojde k početí. Jsou-li příjemce i dárce duchovního poznání upřímní a praví, přinese to dobré výsledky.

En El Hari-bhakti-sudhodaya aparece una conversación entre Prahlāda Mahārāja y su padre Hiraṇyakaśipu, en la que Hiraṇyakaśipu se dirige a Prahlāda de la siguiente manera:
"Mi querido hijo, las compañías son algo muy importante. Las mismas actúan tal como un cristal, que refleja cualquier cosa que se ponga frente a él".
De manera similar, si nos reunimos con los devotos del Señor, que son como flores, y si tenemos el corazón tan transparente como el cristal, entonces es seguro que sucederá lo mismo. Otro ejemplo que se da en relación con esto es que si el hombre es potente y si la mujer no está enferma, entonces, al ellos unirse, habrá concepción. De la misma manera, si el que recibe el conocimiento espiritual y el que lo entrega son sinceros y genuinos, habrá buenos resultados.

Zpívání svatého jména Pána

Cantar el santo nombre del Señor

Důležitost zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare velice silně zdůrazňuje 11. verš první kapitoly druhého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí říká Maharádžovi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, je-li člověk spontánně přitahován ke zpívání Haré Kršna mahá-mantry, rozumí se tím, že dosáhl nejvyšší úrovně dokonalosti.“ Zvláště je zde zmínka o tom, že lidé, toužící po výsledcích svých činností (karmī), ti, kteří touží splynout s Nejvyšší Osobou, a jógíni, kteří touží po mystických dokonalostech, mohou pouhým zpíváním mahá-mantry dosáhnout výsledků všech stavů dokonalosti. Šukadéva použil slova nirṇītam, které znamená „je to již rozhodnuto“. Byl osvobozenou duší, a proto by jistě nepřijal nic, co by nebylo v souladu se směrodatnými závěry písem. Šukadéva Gósvámí zvláště klade důraz na to, k čemu jsme již došli; že ten, kdo se dostal na úroveň zpívání Haré Kršna mantry s odhodláním a neochvějností, se musí považovat za člověka, který již prošel plodonosnými činnostmi, mentální spekulací a mystickou jógou.

En el Segundo Canto, Capítulo Uno, verso 11, de El Śrīmad-Bhāgavatam, se señala con gran énfasis la importancia de cantar Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare¯ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ahí Śukadeva Gosvāmī le dice a Mahārāja Parīkṣit:
"Mi querido Rey, si nos apegamos espontáneamente a cantar el mahā-mantra Hare Kṛṣṇa, se debe sobrentender que hemos alcanzado la etapa más elevada de la perfección".
Se menciona específicamente que los karmīs que aspiran a los resultados fruitivos de sus actividades, que los salvacionistas que aspiran a llegar a ser uno con la Persona Suprema, y que los yogīs que aspiran a las perfecciones místicas, pueden conseguir los resultados de todas las etapas de la perfección con sólo cantar el mahā-mantra. Śukadeva usa la palabra nirṇītam, que significa "ya ha sido decidido". Él era un alma liberada y en consecuencia, no podía aceptar nada que no fuera concluyente. Por lo tanto, Śukadeva Gosvāmī hace hincapié en que ya se ha concluido que alguien que ha alcanzado la etapa de cantar el mantra Hare Kṛṣṇa con determinación y constancia, debe considerarse que ya ha pasado las pruebas de las actividades fruitivas, la especulación mental y el yoga místico.

Stejnou věc potvrzuje Kršna v Ádi Puráně, kde oslovuje Ardžunu takto: „Každý, kdo zpívá Mé transcendentální jméno, musí být považován za člověka, který se neustále stýká se Mnou. Říkám ti upřímně, že takový oddaný Mě velice snadno získá.“

Kṛṣṇa confirma lo mismo en El Ādi Purāṇa. Al dirigirse a Arjuna, Él le dice:
"Todo el que se dedique a cantar Mi nombre trascendental, se debe considerar que siempre se está relacionando conmigo. Y te puedo decir francamente que esa clase de devotos pueden adquirirme con facilidad."

V Padma Puráně také stojí: „Haré Kršna mantru zpívají pouze rty toho, kdo po mnoho zrození uctíval Vásudévu.“ Dále je v Padma Puráně řečeno: „Mezi svatým jménem Pána a Pánem samotným není rozdíl a jako takové je svaté jméno stejně dokonalé jako Pán sám — úplné, čisté a věčné. Svaté jméno není hmotná zvuková vibrace a není nikterak hmotně znečištěné.“ Ten, kdo nedokázal očistit své smysly, Ho nemůže zpívat bez přestupků. Materialistické smysly tedy nemohou svatá jména Haré Kršna mahá-mantry zpívat náležitým způsobem. Kdo se však do tohoto procesu zapojí, dostává příležitost skutečně se očistit, takže velice brzy může zpívat bez přestupků.

En El Padma Purāṇa también se indica:
"El canto del mantra Hare Kṛṣṇa sólo está presente en los labios de una persona que durante muchos nacimientos ha venerado a Vāsudeva".
También se dice en El Padma Purāṇa:
"No hay diferencia entre el santo nombre del Señor y el Señor mismo. Luego el santo nombre es tan perfecto como el propio Señor, en plenitud, pureza y eternidad. El santo nombre no es un sonido material, ni tiene nada de contaminación material".
El santo nombre no puede, entonces, cantarlo sin ofensas alguien que no se haya purificado los sentidos. En otras palabras, los sentidos materialistas no pueden cantar bien los santos nombres del mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. Pero al adoptar el proceso de cantar, se nos da la oportunidad de purificarnos verdaderamente, para que muy pronto podamos cantar sin ofensas.

Čaitanja Maháprabhu doporučil každému zpívat Haré Kršna mantru, aby se očistil prach ze svého srdce. Když je prach ze srdce očištěn, můžeme skutečně porozumět, jak je svaté jméno důležité. Lidé, kteří netouží očistit prach ze svých srdcí a kteří chtějí nechat věci tak, jak jsou, nemohou získat transcendentální výsledky zpívání Haré Kršna mantry. Proto je třeba povzbuzování, aby člověk vyvinul svůj služebnický přístup k Pánu, protože to mu pomůže zpívat bez jakéhokoliv přestupku. Tak je žák pod vedením duchovního mistra připraven prokazovat službu a současně zpívat Haré Kršna mantru. Jakmile vyvine svůj spontánní služebnický přístup, může okamžitě porozumět transcendentální povaze svatých jmen mahá-mantry.

Caitanya Mahāprabhu ha recomendado que todos canten el mantra Hare Kṛṣṇa, para limpiarse el polvo del corazón. Si se limpia el polvo del corazón, entonces podremos comprender de hecho la importancia del santo nombre. Las personas que no están dispuestas a limpiarse el polvo del corazón y que quieren que las cosas sigan como están no es posible que logren el resultado trascendental de cantar el mantra Hare Kṛṣṇa. Debemos, pues, animarnos a cultivar la actitud de servicio al Señor, porque eso nos ayudará a cantar sin ninguna ofensa. Y así, bajo la guía de un maestro espiritual, se adiestra al discípulo para que preste servicio y al mismo tiempo cante el mantra Hare Kṛṣṇa. Tan pronto como se desarrolle en nosotros la actitud espontánea de servicio, podremos comprender de inmediato la naturaleza trascendental de los santos nombres del mahā-mantra.

Žití v Mathuře

Vivir en Mathurā

V Padma Puráně se o důležitosti pobývání na posvátných místech, jako je Mathurá a Dváraká, říká: „Cestovat po různých poutních místech znamená vysvobodit se z hmotných pout. Vysvobození však není nejvyšší úrovní dokonalosti. Po osvobození se člověk musí zaměstnat v oddané službě Pánu. Po dosažení úrovně brahma-bhūta (vysvobození), může člověk dále pokročit k oddané službě. Cílem života je dosáhnout transcendentální láskyplné oddané služby Pánu a toho velice snadno dosáhne člověk, který byť jen po několik sekund pobýval v Mathurá-mandale.“

En El Padma Purāṇa existe un pasaje sobre la importancia de vivir en lugares santos tales como Mathurā o Dvārakā. Ahí se indica:
"Viajar a diferentes lugares de peregrinaje significa lograr la emancipación del cautiverio material. Sin embargo, esa emancipación no es la etapa más elevada de la perfección. Después de llegar a esa etapa liberada, debemos dedicarnos al servicio devocional del Señor. Después de alcanzar la etapa brahma-bhūta [de la liberación] podemos avanzar más hasta llegar a ocuparnos en el servicio devocional. Así que, llegar a prestarle al Señor un servicio devocional amoroso y trascendental es el objetivo de la vida, y ello se puede lograr muy fácilmente viviendo en Mathurā-maṇḍala aunque sea por unos cuantos segundos".

Dále se říká: „Který člověk by nesouhlasil s uctíváním mathurské země? Mathurá může vyplnit všechna přání a cíle lidí toužících po plodech své práce i těch, kteří touží splynout s nejvyšším Brahmanem. Mathurá jistě vyplní touhy oddaných, kteří chtějí pouze to, aby byli zaměstnáni v oddané službě Pánu.“ Védská písma také uvádějí: „Jak úžasné, že pouhým pobýváním v Mathuře může člověk i za jediný den získat transcendentální láskyplný vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství! Mathurská země je jistě slavnější než Vaikuntha-dháma, království Boha!“

Se dice además:
"¿Quién es la persona que no accedería a venerar la tierra de Mathurā? Mathurā puede cumplir todos los deseos y ambiciones de los que trabajan en actividades fruitivas y de los salvacionistas que desean llegar a ser uno con el Brahman Supremo. Y con toda seguridad, Mathurā cumplirá los deseos de los devotos, que tan sólo aspiran a dedicarse al servicio devocional del Señor".
En la literatura védica también se dice:
"¡Qué maravilloso es que con sólo residir en Mathurā aunque sea por un solo día se pueda adquirir una actitud amorosa y trascendental hacia la Suprema Personalidad de Dios! ¡Esta tierra de Mathurā debe de ser más gloriosa que Vaikuṇṭha-dhāma, el Reino de Dios!".