78. KAPITOLA
Capítulo 78
Zabití Dantavakry, Vidúrathy a Rómaharšany
As Mortes de Dantavakra, Vidūratha e Romaharṣaṇa
Po smrti Šišupály, Šálvy a Paundraky chtěl pošetilý démonský král jménem Dantavakra zabít Krišnu, a tím pomstít smrt Šálvy, svého přítele. Byl tak rozhořčen, že se objevil na bojišti bez náležitých zbraní a střeliva, a dokonce i bez kočáru. Jeho jedinou zbraní byl jeho vášnivý hněv. V ruce držel pouze kyj, ale byl tak mocný, že všichni cítili, jak se země pod jeho kroky otřásá. Když ho Pán Krišna uviděl přicházet s hrdinskou náladou, okamžitě sestoupil ze svého kočáru, neboť takové bylo pravidlo vojenské etikety, že bojovat se má jen mezi sobě rovnými. Pán Krišna vzal na vědomí, že Dantavakra je sám a ozbrojený pouze kyjem. Zachoval se podle toho a připravil se na boj tak, že se rovněž chopil kyje. Když se objevil před svým sokem, byl Dantavakrův hrdinský pochod okamžitě zastaven, stejně jako pobřeží zastavuje mohutné běsnící vlny oceánu.
Depois do falecimento de Śiśupāla, Śālva e Pauṇḍraka, um tolo rei demoníaco de nome Dantavakra desejou matar Kṛṣṇa para vingar a morte de seu amigo Śālva. Ele ficou tão agitado que apareceu no campo de batalha sem as armas e munição apropriadas e sem nem mesmo uma quadriga. Sua única arma era sua grande ira incandescente. Ele carregava apenas uma maça na mão, mas era tão poderoso que, quando se movia, o mundo inteiro sentia a terra tremer. Quando o Senhor Kṛṣṇa o viu aproximar-se numa disposição heroica, Ele imediatamente desceu de Sua quadriga, pois era uma regra da etiqueta militar que a luta só deveria acontecer entre iguais. Sabendo que Dantavakra estava sozinho e armado meramente com uma maça, o Senhor Kṛṣṇa respondeu da mesma forma e Se preparou ao empunhar Sua maça. Quando Kṛṣṇa apareceu diante dele, a marcha heroica de Dantavakra foi imediatamente interrompida, da mesma maneira que as grandes e furiosas ondas do oceano são contidas pela praia.
Dantavakra, který byl králem Karúši, tehdy se svým kyjem zaujal neústupný postoj a promluvil k Pánu Krišnovi: “Je mi velkým potěšením a pokládám to za radostnou událost, Krišno, že se vidíme tváří v tvář. Neměl bych Tě zabíjet, můj drahý Krišno, jsi přece jen můj bratranec z matčiny strany, ale bohužel jsi udělal tu velkou chybu, že jsi zabil mého přítele Šálvu. Navíc Ti nestačí, že jsi zabil mého přítele; vím, že chceš zabít i mě. Kvůli tomuto Tvému odhodlání Tě musím usmrtit tak, že Tě svým kyjem rozbiju na kousky. Krišno, i když jsi můj příbuzný, jsi hlupák. Jsi náš největší nepřítel, a proto Tě dnes musím zabít, stejně jako se chirurgickým zákrokem odstraní vřed na těle. Svým přátelům jsem vždy velice zavázaný, a proto cítím dluh vůči svému drahému příteli Šálvovi. Této zadluženosti se zbavím jedině tak, že Tě zabiju.”
Naquele momento, Dantavakra, que era o rei de Karūsa, ergueu-se firmemente com sua maça e disse as seguintes palavras ao Senhor Kṛṣṇa: “É um grande prazer e oportunidade afortunada, Kṛṣṇa, que nós estejamos vendo um ao outro face a face. Afinal, meu caro Kṛṣṇa, Você é meu primo materno, e eu não deveria matá-lO deste modo, mas, infelizmente, Você cometeu um grande erro tirando a vida do meu amigo Śālva. Ademais, Você não está satisfeito por ter assassinado meu companheiro; sei que também deseja eliminar-me. Por causa de Sua determinação, tenho de matá-lO, rasgando-O em pedaços com minha maça. Kṛṣṇa, embora Você seja meu parente, Você é um tolo, e nosso maior inimigo, assim, tenho de exterminá-lO hoje da mesma maneira que uma pessoa remove um abscesso no corpo por meio de uma operação cirúrgica. Sou sempre muito agradecido a meus amigos e, portanto, considero-me endividado para com meu querido amigo Śālva. Somente posso liquidar minha obrigação com ele matando Você”.
Stejně jako se ošetřovatel slona snaží ovládat zvíře bodáním trojzubcem, snažil se Dantavakra ovládnout Krišnu pouhými silnými slovy. Po skončení svých urážek udeřil Krišnu kyjem do hlavy a zařval jako lev, ale Krišna se nepohnul ani o píď, i když utržil silný zásah Dantavakrovým kyjem, a necítil ani žádnou bolest. Vzal svůj kyj Kaumódakí a obratnými pohyby zasáhl Dantavakru do hrudi tak prudce, že se mu srdce roztrhlo vedví. Následkem toho začal Dantavakra zvracet krev, vlasy se mu zcuchaly a s rozhozenýma rukama i nohama spadl na zem. V několika minutách z něho zbylo jen mrtvé tělo. Po smrti Dantavakry, stejně jako v době Šišupálovy smrti, vyšla z démonova těla malá částice duchovní záře a v přítomnosti všech shromážděných podivuhodně splynula s tělem Pána Krišny.
Como o guardador de um elefante tenta controlar o animal golpeando-o com seu tridente, Dantavakra tentou controlar Kṛṣṇa simplesmente falando palavras duras. Depois de terminar sua vituperação, ele golpeou Kṛṣṇa na cabeça com sua maça e fez um rugido parecido ao de um leão. Todavia, Kṛṣṇa, embora fortemente atingido pela maça de Dantavakra, não Se moveu um centímetro sequer, nem sentiu qualquer dor. Apanhando Sua maça Kaumodakī e Se movendo muito habilmente, Kṛṣṇa golpeou o peito de Dantavakra tão ferozmente que seu coração se dividiu em dois. Como resultado, Dantavakra começou a vomitar sangue, seu cabelo se desgrenhou e ele caiu ao solo com suas mãos e pernas esparramadas. Em apenas alguns minutos, tudo que restou de Dantavakra foi um corpo morto no chão. Depois da morte de Dantavakra, assim como ocorreu à hora da morte de Śiśupāla, na presença de todas as pessoas que estavam por lá, uma diminuta partícula de refulgência espiritual saiu do corpo do demônio e muito maravilhosamente fundiu-se no corpo do Senhor Kṛṣṇa.
Dantavakra měl bratra jménem Vidúratha, kterého zaplavil zármutek nad jeho smrtí. Ze žalu a hněvu těžce dýchal a objevil se před Pánem Krišnou s mečem a štítem v rukách, jen aby pomstil smrt svého bratra. Chtěl okamžitě Krišnu zabít. Když Pán Krišna poznal, že Vidúratha hledá příležitost, jak Ho seknout mečem, použil svou Sudaršana-čakru, disk ostrý jako břitva, a neprodleně mu usekl hlavu i s helmicí a náušnicemi.
Dantavakra tinha um irmão chamado Vidūratha, que ficou tomado de pesar pela morte de Dantavakra. Por causa da dor e da fúria, Vidūratha passou a respirar muito pesadamente e, só para vingar a morte do seu irmão, ele apareceu em frente ao Senhor Kṛṣṇa com uma espada e um escudo nas mãos. Ele queria matar Kṛṣṇa imediatamente. Quando o Senhor Kṛṣṇa entendeu que Vidūratha estava procurando a oportunidade para golpeá-lO com sua espada, Ele empregou Seu cakra Sudarśana, Seu disco tão afiado quanto uma lâmina e, sem demora, decepou a cabeça de Vidūratha, com elmo e brincos.
Poté, co Pán Krišna takto zabil Šálvu a zničil jeho podivuhodné letadlo a pak zabil Dantavakru a Vidúrathu, konečně vešel do svého města Dváraky. Nikdo jiný než Krišna by tyto velké hrdiny nedokázal usmrtit, a proto Ho všichni polobozi z nebes a lidé na Zemi oslavovali. Velcí mudrci a asketové, obyvatelé planet Siddha a Gandharva, bytosti známé jako Vidjádharové, Vásuki a Mahánágové, nádherní andělé, obyvatelé Pitrilóky, Jakšové, Kinnarové i Čáranové na Něho shazovali květy a s jásotem zpívali písně o Jeho vítězství. Obyvatelé Dváraky slavnostně vyzdobili celé město a uspořádali velkou oslavu, a když Pán Krišna procházel městem, všichni členové vrišniovské dynastie a hrdinové jaduovské dynastie Ho s velkou úctou následovali. To jsou některé z transcendentálních zábav Pána Krišny, vládce všech mystických sil a Pána všech vesmírných projevů. Hlupáci, kteří jsou na úrovni zvířat, si někdy myslí, že Krišna je poražen, ale On je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství a nikdo Ho porazit nemůže. Vždy bude vítězem nade všemi. Jen On je Bůh a všichni ostatní jsou Jeho podřízení služebníci.
Desse modo, depois de exterminar Śālva, destruir seu maravilhoso aeroplano e, em seguida, matar Dantavakra e Vidūratha, o Senhor Kṛṣṇa finalmente entrou em Sua cidade, Dvārakā. Não teria sido possível a ninguém mais, exceto Kṛṣṇa, matar esses grandes heróis, diante do que todos os semideuses do céu e os seres humanos na superfície do globo se puseram a glorificá-lO. Grandes sábios e ascetas, os cidadãos dos planetas Siddha e Gandharva, os cidadãos conhecidos como vidyādharas, Vāsuki e os mahānāgas, os belos anjos, os habitantes de Pitṛloka, os yakṣas, os kinnaras e os cāraṇas, todos derramaram flores sobre Ele e cantaram canções de Sua vitória em grande júbilo. Decorando a cidade inteira muito festivamente, os cidadãos de Dvārakā realizaram uma pomposa celebração, e, quando o Senhor Kṛṣṇa atravessou a cidade, todos os membros da dinastia Vṛṣṇi e os heróis da dinastia Yadu seguiram-nO com profundo respeito. Esses são alguns dos passatempos transcendentais do Senhor Kṛṣṇa, o mestre de todo o poder místico e o Senhor de todas as manifestações cósmicas. Aqueles que são tolos, que são como os animais, às vezes pensam que Kṛṣṇa é derrotado, mas, na verdade, Ele é a Suprema Personalidade de Deus e ninguém pode derrotá-lO. Ele sempre permanece vitorioso acima de todos. Apenas Ele é Deus, e todos os outros são Seus subservientes cumpridores de ordens.
Balaráma se jednou doslechl, že v kuruovské dynastii se konají přípravy na boj mezi dvěma znepřátelenými stranami — v čele jedné stál Durjódhana a druhou vedli Pánduovci. Nelíbilo se Mu to, a tak se v pozici prostředníka pokusil boj zastavit. Když viděl, že je to nemožné, a protože se nechtěl aktivně zúčastnit boje ani na jedné ze stran, opustil Dváraku pod záminkou návštěvy různých posvátných poutních míst. Ze všeho nejdříve navštívil poutní místo zvané Prabhása-kšétra. Vykoupal se tam, upokojil místní bráhmany a obětoval polobohům, Pitům, velkým mudrcům a lidem obecně v souladu s pravidly védských obřadů. To je védská metoda, jak navštěvovat posvátná místa. Poté se rozhodl navštívit v doprovodu několika ctihodných bráhmanů různá místa podél řeky Sarasvatí. Postupně prošel místy, jako je Prithúdaka, Bindusara, Tritakúpa, Sudaršana-tírtha, Višála-tírtha, Brahma-tírtha a Čakra-tírtha. Kromě toho také navštívil všechna posvátná místa na břehu řeky Sarasvatí tekoucí na východ. Potom šel na všechna hlavní posvátná místa na břehu Jamuny a na břehu Gangy. Tak nakonec došel na posvátné místo známé jako Naimišáranja.
Certa vez, o Senhor Balarāma ouviu que fora feito um arranjo para um combate entre as duas partes rivais da dinastia de Kuru, uma liderada por Duryodhana e outra pelos Pāṇḍavas. Ele não gostou da ideia de que Ele seria apenas um mediador para impedir a luta. Achando insuportável não Se envolver ativamente em nome de alguma das partes, Ele deixou Dvārakā sob o argumento de visitar vários lugares santos de peregrinação. Em primeiro lugar, Ele visitou o lugar de peregrinação conhecido como Prabhāsa-kṣetra. Lá, Ele Se banhou, apaziguou os brāhmaṇas locais e ofereceu oblações aos semideuses, pitās, grandes sábios e pessoas em geral conforme as cerimônias ritualísticas védicas. Esse é o método védico de visitar os lugares santos. Depois disso, acompanhado por alguns brāhmaṇas respeitáveis, Ele decidiu visitar diferentes lugares na margem do rio Sarasvatī, tais como Pṛthūdaka, Bindusara, Tritakūpa, Sudarśana-tīrtha, Viśāla-tīrtha, Brahma-tīrtha e Cakra-tīrtha. Além desses, Ele também visitou todos os lugares santos à margem do rio Sarasvatī a correr para o leste. Posteriormente, Ele foi ver todos os principais lugares santos na beira do Yamunā e na beira do Ganges. Assim, Ele chegou ao lugar sagrado conhecido como Naimiṣāraṇya.
Toto posvátné místo Naimišáranja existuje v Indii dodnes a v dávných dobách se zvláště využívalo k setkáním velkých mudrců a světců za účelem pochopit duchovní život a seberealizaci. V době, kdy Pán Balaráma toto místo navštívil, zde početné shromáždění transcendentalistů provádělo velkou oběť. Taková setkání měla trvat tisíce let. Když přišel Pán Balaráma, všichni účastníci setkání — velcí mudrci, asketové, bráhmanové a vzdělaní učenci — okamžitě vstali ze svých míst a s velkou úctou Ho přivítali. Někteří vzdali úctu tak, že povstali a pak složili poklony, a starší mudrci a bráhmanové Mu poté, co vstali, dávali požehnání. Po této formalitě nabídli Pánu Balarámovi pohodlné místo k sezení a všichni přítomní se podíleli na Jeho uctívání. Každý člen shromáždění v Balarámově přítomnosti povstal, protože všichni věděli, že je Nejvyšší Osobnost Božství. Být vzdělaný či učený znamená chápat Nejvyšší Osobnost Božství, a tak všichni bráhmanové a mudrci vstali, neboť věděli, kdo Pán Balaráma je, přestože se na Zemi zjevil jako kšatrija.
Esse lugar sagrado, Naimiṣāraṇya, ainda existe na Índia e, antigamente, era especialmente usado para as reuniões de grandes sábios e pessoas santas com o objetivo de compreensão da vida espiritual e autorrealização. Quando o Senhor Balarāma visitou aquele lugar, havia um grande sacrifício sendo executado por uma grande assembleia de transcendentalistas. Tais reuniões eram planejadas para demorar milhares de anos. Quando o Senhor Balarāma chegou, todos os participantes na reunião – grandes sábios, ascetas, brāhmaṇas e estudiosos eruditos – imediatamente levantaram-se de seus assentos e deram-Lhe boas-vindas com destacada honra e respeito. Alguns Lhe ofereceram cumprimentos levantando-se e prestando-Lhe reverências, e aqueles que eram grandes sábios idosos e brāhmaṇas ofereceram-Lhe bênçãos após levantarem. Depois dessa formalidade, o Senhor Balarāma recebeu um assento adequado e todos ali presentes O adoraram. Todos na assembleia se levantaram na presença de Balarāma, pois sabiam que Ele é a Suprema Personalidade de Deus. Educação ou erudição significa entender a Suprema Personalidade Deus; portanto, embora o Senhor Balarāma tivesse aparecido na Terra como um kṣatriya, todos os brāhmaṇas e sábios se levantaram, sabendo bem quem era o Senhor Balarāma.
Stala se však jedna nepříjemná věc — poté, co byl Pán Balaráma uctěn a usazen, spatřil Rómaharšanu, žáka Vjásadévy (literární inkarnace Boha), jak stále sedí na svém vjásásanu. Nevstal ani ze svého místa, ani Mu nevzdal úctu. Jelikož seděl na vjásásanu, hloupě si o sobě myslel, že je vznešenější než Pán, a proto nesestoupil ze svého vyvýšeného sedátka a ani se před Pánem nepoklonil. Pán Balaráma se pak zamyslel nad Rómaharšanovu minulostí: narodil se ve smíšené rodině druhu sūta — měl bráhmanskou matku a kšatrijského otce. Neměl tedy zůstat sedět na vyšším sedátku, přestože považoval Balarámu za kšatriju; podle svého postavení daného zrozením neměl dokonce ani přijmout vyšší místo k sezení, neboť tam bylo mnoho učených bráhmanů a mudrců. Pán Balaráma také vzal na vědomí, že Rómaharšana nejen odmítl sestoupit ze svého vyvýšeného sedátka, ale rovněž se nepostavil a nevzdal úctu, když Balarámadží vstoupil do shromáždění. Pánu Balarámovi se nelíbila jeho troufalost. Velice se na něho rozhněval a ze svého místa pronesl: “Tento muž, Rómaharšana, je tak drzý, že navzdory svému zrození v rodině pratiloma, jež postrádá vážnost, přijal vyšší místo k sezení, než jaké mají všichni ctihodní bráhmanové, kteří jsou zde přítomní.”
Infelizmente, após ser adorado e ter Se sentado em Seu lugar, o Senhor Balarāma viu Romaharṣaṇa, o discípulo de Vyāsadeva (a encarnação literata de Deus), ainda sentado no vyāsāsana. Ele não tinha se levantado de seu lugar, tampouco tinha Lhe oferecido cumprimentos. Porque estava sentado no vyāsāsana, ele tolamente considerou-se superior ao Senhor, daí não ter deixado o assento nem ter-se curvado diante do Senhor. Em vista disso, o Senhor Balarāma considerou a história de Romaharṣaṇa: ele nascera em uma família sūta, ou uma família mista, nascido de uma mulher brāhmaṇa e de um homem kṣatriya. Logo, embora Romaharṣaṇa considerasse Balarāma um kṣatriya, ele não deveria ter permanecido sentado em um assento mais elevado; de acordo com sua posição de nascimento, ele não deveria nem mesmo ter aceitado a posição do assento mais elevado, porque muitos brāhmaṇas eruditos e sábios estavam presentes. O Senhor Balarāma também observou que Romaharṣaṇa não apenas se recusara a descer do seu assento elevado, mas nem mesmo se levantou para oferecer seus cumprimentos quando Balarāmajī entrou na assembleia. O Senhor Balarāma não apreciou a audácia de Romaharṣaṇa e, muito irado com ele, declarou do Seu assento: “Este homem, Romaharṣaṇa, é tão descarado que aceitou um assento mais elevado que todos os respeitáveis brāhmaṇas presentes aqui, embora ele tenha nascido em uma degradada família pratiloma”.
Když někdo sedí na vjásásanu, obvykle nemusí vstát, aby uvítal člověka, který přijde do shromáždění, ale v tomto případě byla situace jiná, neboť Pán Baladéva není obyčejná lidská bytost. I když tedy všichni bráhmanové dosadili Rómaharšanu Sútu na vjásásan, měl následovat chování jiných učených mudrců a přítomných bráhmanů a měl vědět, že Pán Balaráma je Nejvyšší Osobnost Božství. Jemu má být vždy prokazována úcta; i tehdy, kdy by se v případě obyčejného člověka vzdávat nemusela. Krišna a Balaráma se zjevili zvláště pro opětovné ustanovení náboženských zásad. Jak stojí v Bhagavad-gītě, nejdůležitější náboženskou zásadou je odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství. I Śrīmad-Bhāgavatam potvrzuje, že nejvyšší dokonalostí náboženství je věnovat se oddané službě Pánu.
Quando alguém está sentado no vyāsāsana, ele geralmente não tem que se levantar para receber uma pessoa específica que esteja entrando na assembleia, mas, neste caso, a situação era diferente, pois o Senhor Baladeva não é um ser humano comum. Assim, embora Romaharṣaṇa Sūta tivesse sido eleito para o vyāsāsana por todos os brāhmaṇas, ele deveria ter seguido o comportamento dos outros sábios eruditos e brāhmaṇas presentes e deveria ter conhecimento de que o Senhor Balarāma é a Suprema Personalidade de Deus. Sempre se devem ser oferecidos cumprimentos a Ele, embora tais respeitos possam ser evitados no caso de um homem comum. O aparecimento de Kṛṣṇa e Balarāma é especialmente destinado ao restabelecimento dos princípios religiosos. Como declarado no Bhagavad-gītā, o princípio religioso mais elevado é se render à Suprema Personalidade de Deus. O Śrīmad-Bhāgavatam também confirma que a perfeição máxima da religião é a ocupação no serviço devocional ao Senhor.
Když Pán Balaráma viděl, že Rómaharšana Súta, přestože prostudoval všechny Védy, nepochopil nejvyšší princip náboženství, rozhodně nemohl jeho postavení podporovat. Rómaharšana Súta dostal příležitost stát se dokonalým bráhmanou, ale jeho špatné chování vůči Nejvyšší Osobnosti Božství ihned připomnělo jeho nízký původ. Bylo mu dáno bráhmanské postavení, ale on se nenarodil v bráhmanské rodině, nýbrž v rodině pratiloma. Podle védského pojetí existují dva druhy smíšeného původu, zvané anuloma a pratiloma. Když se muž spojí se ženou nižší kasty, potomstvo se nazývá anuloma, ale při spojení muže se ženou z vyšší kasty se nazývá pratiloma. Rómaharšana Súta náležel do rodiny pratiloma, jelikož měl kšatrijského otce a bráhmanskou matku. Vzhledem k tomu, že jeho transcendentální realizace nebyla dokonalá, Pán Balaráma připomněl jeho dědictví pratiloma. Jde o to, že komukoliv může být dána příležitost stát se bráhmanou, ale pokud někdo bráhmanského postavení nepatřičně využívá bez skutečné realizace, pak je jeho povýšení do bráhmanského stavu neplatné.
Quando o Senhor Balarāma viu que Romaharṣaṇa Sūta não entendia o princípio mais elevado da religião, apesar de ter estudado todos os Vedas, Ele decerto não pôde apoiar sua posição. Romaharṣaṇa Sūta recebera a oportunidade de se tornar um brāhmaṇa perfeito, apesar do que, por causa do seu comportamento inadequado em sua relação com a Suprema Personalidade de Deus, seu nascimento inferior foi imediatamente lembrado. Romaharṣaṇa Sūta recebera a posição de um brāhmaṇa, mas ele não tinha nascido na família de um brāhmaṇa; ele nascera em uma família pratiloma. Segundo o conceito védico, há dois tipos de herança familiar mista, chamados anuloma e pratiloma. Quando um homem se une a uma mulher de uma casta inferior, a descendência é chamada anuloma, mas, quando um homem se une a uma mulher de uma casta superior, a descendência é chamada pratiloma. Romaharṣaṇa Sūta pertencia a uma família pratiloma, porque seu pai era kṣatriya, e sua mãe, brāhmaṇa. Porquanto a realização transcendental de Romaharṣaṇa não estava perfeita, o Senhor Balarāma lembrou-Se da sua herança pratiloma. A ideia é que qualquer homem pode receber a chance de se tornar um brāhmaṇa, mas, se ele utilizar impropriamente a posição de brāhmaṇa, sem realização verdadeira, sua elevação à posição bramânica não é válida.
Poté, co Pán Balaráma viděl nedostatečnou realizaci Rómaharšany Súty, rozhodl se ho za jeho pýchu potrestat. Řekl proto: “Tento muž si zaslouží trest smrti, neboť i přes jeho výsadu, že je žákem Pána Vjásadévy, a přesto, že u této vznešené osobnosti studoval všechny védské texty, se neumí chovat pokorně v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.” V Bhagavad-gītě je řečeno, že ten, kdo je skutečný bráhmana a je náležitě vzdělaný, musí mít přirozeně také velice jemné způsoby. Ale Rómaharšana Súta se nenaučil jemnému chování, přestože byl hodně vzdělaný a dostal příležitost stát se bráhmanou. Z toho můžeme poznat, že člověk, který je pyšný na své hmotné výdobytky, si nemůže osvojit mírné chování, které je vlastní bráhmanům. Vzdělání takových lidí je stejně dobré jako cenný drahokam, jenž zdobí hlavu hada. I s cenným drahokamem na hlavě zůstává had hadem a je stejně nebezpečný jako obyčejný had. Pokud se člověk nenaučí být mírný a pokorný, je veškeré jeho studium Véd a Purán a jeho rozsáhlé poznání śāster jen vnějším oděvem, jako převlek divadelního herce tančícího na jevišti. Pán Balaráma uvažoval: “Zjevil jsem se, abych trestal falešné lidi, kteří jsou uvnitř nečistí, ale navenek vystupují jako velice vzdělaní a zbožní. Když takové lidi zabíjím, je to v pořádku, neboť jim bráním v dalším hříšném jednání.”
Depois de ver a escassa compreensão de Romaharṣaṇa Sūta, o Senhor Balarāma decidiu castigá-lo por ser presunçoso. O Senhor Balarāma disse, então: “Este homem está sujeito a receber o castigo de morte porque, embora tenha a boa qualificação de ser um discípulo do Senhor Vyāsadeva, e embora tenha estudado toda a literatura védica de autoria daquela elevada personalidade, ele não foi submisso na presença da Suprema Personalidade de Deus”. Como declarado no Bhagavad-gītā, uma pessoa que é de fato um brāhmaṇa muito erudito deve ficar automaticamente muito gentil também. No entanto, embora Romaharṣaṇa Sūta fosse muito instruído e tivesse recebido o ensejo de tornar-se um brāhmaṇa, ele não se tornara polido. A partir disso, podemos entender que alguém arrogante devido às aquisições materiais não pode adquirir o comportamento polido condizente a um brāhmaṇa. A aprendizagem de tal pessoa é tão boa quanto uma valiosa joia que decora o capelo de uma serpente. A despeito da joia valiosa no capelo, uma serpente ainda é uma serpente e é tão amedrontadora quanto uma serpente comum. Se uma pessoa não se torna submissa e humilde, todos os seus estudos dos Vedas e Purāṇas, bem como seu vasto conhecimento dos śāstras, são simples vestes externas, como a fantasia de um artista de teatro no palco. O Senhor Balarāma considerou: “Apareci a fim de castigar pessoas hipócritas, que são interiormente impuras, mas que, externamente, colocam-se como muito instruídas e religiosas. Minha matança de tais pessoas é apropriada para impedi-las de cometer mais atividades pecaminosas”.
Pán Balaráma se vyhnul účasti v bitvě na Kurukšétře, ale vzhledem k Jeho roli inkarnace bylo obnovování náboženských zásad Jeho prvořadou povinností. Poté, co zvážil všechny tyto okolnosti, zabil Rómaharšanu Sútu jednoduše tak, že ho šlehl pouhým stéblem trávy kuša. Pokud se někdo zeptá, jak mohl Pán Balaráma zabít Rómaharšanu Sútu pouhým šlehnutím stéblem trávy kuša, odpověď je dána ve Śrīmad-Bhāgavatamu užitím slova prabhu neboli “pán”. Pánovo postavení je vždy transcendentální, a jelikož je všemocný, může jednat, jak se Mu zlíbí, aniž by podléhal hmotným zákonům a principům. Proto mohl zabít Rómaharšanu Sútu pouhým šlehnutím stéblem trávy kuša.
Embora o Senhor Balarāma tivesse evitado participar da Guerra de Kurukṣetra; por causa da Sua posição como uma encarnação, o restabelecimento dos princípios religiosos era Seu dever primordial. Considerando esses pontos, Ele matou Romaharṣaṇa Sūta simplesmente lhe aplicando um golpe com uma palha de grama kuśa, que era nada mais do que uma folha de grama. Se alguém questionar como o Senhor Balarāma pôde matar Romaharṣaṇa Sūta simplesmente o golpeando com uma folha de grama kuśa, a resposta está no Śrīmad-Bhāgavatam pelo uso da palavra prabhu, “mestre”. A posição do Senhor é sempre transcendental, e, porque é onipotente, Ele pode agir como Lhe aprouver, sem ser obrigado a seguir as leis e os princípios materiais. Logo, foi-Lhe possível matar Romaharṣaṇa Sūta simplesmente com o golpe de uma folha de grama kuśa.
Smrt Rómaharšany Súty všechny přítomné velice zarmoutila a volali “Běda! Běda!” I když přítomní bráhmanové a mudrci věděli, že Pán Balaráma je Nejvyšší Osobnost Božství, neváhali protestovat proti Pánovu jednání. Pokorně si dovolili prohlásit: “Náš drahý Pane, myslíme, že Tvůj čin není v souladu s náboženskými zásadami. Drahý Pane Jadunandano, chtěli bychom Ti sdělit, že jsme to byli my, bráhmanové, kdo Rómaharšanovi Sútovi svěřil na dobu této velké oběti takové vznešené postavení. Seděl na vjásásanu na základě naší volby, a sedí-li někdo na vjásásanu, není vhodné, aby vstával na přivítanou. Navíc jsme Rómaharšanovi Sútovi zaručili, že nic nezkrátí délku jeho života. Za těchto okolností, jelikož jsi ho zabil, aniž bys znal všechny tyto skutečnosti, si myslíme, že Tvůj čin se rovná zabití bráhmany. Drahý Pane, vysvoboditeli pokleslých duší, bezpečně víme, že jsi znalcem všech védských zásad. Jsi Pán všech mystických sil, a proto se na Tebe védské příkazy nemohou obyčejně vztahovat. S úctou Ti však doporučujeme, abys druhým projevil svou bezpříčinnou milost tím, že laskavě odčiníš toto zabití Rómaharšany Súty. Nenavrhujeme Ti však, jakým způsobem bys měl jeho smrt odčinit; navrhujeme jen, aby sis vybral nějakou metodu odčinění, aby druzí mohli následovat Tvůj příklad. Co dělají velké osobnosti, obyčejní lidé následují.”
Quando Romaharṣaṇa Sūta foi morto, todos os presentes ficaram muito entristecidos e clamaram: “Ai! Ai!”. Embora todos os brāhmaṇas e sábios presentes soubessem que o Senhor Balarāma era a Suprema Personalidade de Deus, não vacilaram em protestar contra a ação do Senhor. Eles suplicaram humildemente: “Nosso querido Senhor, julgamos que Sua ação não coaduna com os princípios religiosos. Querido Senhor Yadunandana, deixe-nos informar-Lhe que nós brāhmaṇas colocamos Romaharṣaṇa Sūta nessa posição elevada para a realização deste eminente sacrifício. Ele sentou-se no vyāsāsana por nossa escolha, e, quando alguém está no vyāsāsana, é-lhe impróprio levantar-se para receber alguém. Além disso, concedemos a Romaharṣaṇa Sūta uma duração de vida sem distúrbios. Dadas as circunstâncias, uma vez que Sua Onipotência o matou sem saber de todos esses fatos, pensamos que Sua ação seja igual a matar um brāhmaṇa. Querido Senhor, libertador de todas as almas caídas, sabemos com certeza que Você é o conhecedor de todos os princípios védicos e o mestre de todos os poderes místicos, razão pela qual os preceitos védicos não podem ser aplicados ordinariamente à Sua personalidade. No entanto, aconselhamos respeitosamente que Você mostre Sua misericórdia sem causa para com os outros, reparando-Se, por obséquio, pelo extermínio de Romaharṣaṇa Sūta. Porém, não sugerimos que tipo de atitude Você deve executar para reparar sua morte; simplesmente sugerimos que adote algum método de compensação de forma que as outras pessoas possam seguir Sua ação. O que é feito por uma grande personalidade é seguido pelo homem comum”.
Pán odpověděl: “Ano, musím odčinit své jednání, které pro Mne může být správné, ale pro druhé je nepatřičné; proto si myslím, že je Mou povinností vykonat vhodný akt odčinění podle pokynů autorizovaných písem. Současně mohu také dát Rómaharšanovi Sútovi znovu život dlouhého trvání, dostatek síly i smysly v plné síle. A nejen to, pokud si to přejete, rád mu dám i cokoliv jiného, oč byste Mě požádali. S radostí mu udělím všechna tato požehnání, abych splnil vaše přání.”
O Senhor respondeu: “Sim, devo reparar esta ação, que pode ter sido apropriada para Mim, mas imprópria para os outros. Então, julgo que seja Meu dever executar um ato satisfatório de compensação ordenado nas escrituras autorizadas. Simultaneamente, Eu também posso conceder a Romaharṣaṇa Sūta a vida novamente, com uma longa duração, força suficiente e pleno poder dos sentidos. Não só isso, mas, se Vocês desejarem, terei prazer em conceder-lhes qualquer outra coisa que requisitarem. Ficarei muito satisfeito em proporcionar todos esses benefícios para satisfazer Seus desejos”.
Toto prohlášení Pána Balarámy s konečnou platností dokazuje, že Nejvyšší Osobnost Božství může jednat libovolně. I když může být zabití Rómaharšany Súty pokládáno za nepatřičné, Pán ho mohl okamžitě napravit tak, že by to přineslo všem ještě větší prospěch. Člověk by tedy neměl jednání Nejvyšší Osobnosti Božství napodobovat; měl by jednoduše následovat Pánovy pokyny. Všichni velcí učení mudrci, kteří tam byli, si uvědomili, že i když považovali Balarámův čin za nesprávný, Pán byl okamžitě schopný ho vyvážit něčím ještě přínosnějším. Nechtěli zlehčovat Pánovo poslání, které zabitím Rómaharšany Súty naplňoval, a proto se všichni modlili: “Náš drahý Pane, Tvé neobyčejné použití zbraně kuša k zabití Rómaharšany Súty může zůstat tak, jak je—chtěl jsi ho zabít, a proto by nebylo dobré ho znovu přivádět k životu. Současně měj prosím na paměti, že my, mudrci a bráhmanové, jsme mu dobrovolně dali dlouhý život; toto požehnání by tedy nemělo vyznít naprázdno.” Žádost všech učených bráhmanů ve shromáždění si protiřečila, protože chtěli zachovat své požehnání, že Rómaharšana Súta bude žít až do konce velké oběti, ale zároveň nechtěli zrušit to, že ho Balaráma zabil.
Essa declaração do Senhor Balarāma confirma definitivamente que a Suprema Personalidade de Deus é livre para agir de qualquer forma. Conquanto Seu ato de exterminar Romaharṣaṇa Sūta possa ser considerado impróprio, Ele poderia restabelecê-lo imediatamente, com maior ganho para todos. Em consequência, não se deve imitar as ações da Suprema Personalidade de Deus; deve-se unicamente seguir as instruções do Senhor. Todos os grandes sábios eruditos presentes perceberam que, embora eles tivessem considerado a ação do Senhor Balarāma imprópria, o Senhor era imediatamente capaz de compensar com maiores lucros. Não querendo depreciar a missão do Senhor em matar Romaharṣaṇa Sūta, todos oraram: “Nosso querido Senhor, o uso incomum de Sua arma kuśa para exterminar Romaharṣaṇa Sūta pode permanecer como tal; porque Você desejou matá-lo, ele não deve ser trazido à vida novamente. Ao mesmo tempo, possa Sua Onipotência lembrar que nós sábios e brāhmaṇas concedemos-lhe voluntariamente uma vida longa; dessa forma, tal bênção não deve ser invalidada”. Destarte, o pedido de todos os brāhmaṇas eruditos na assembleia era ambíguo, porque eles desejavam manter intacta a bênção deles de que Romaharṣaṇa Sūta continuasse vivendo até o término do grande sacrifício e, ao mesmo tempo, eles não queriam invalidar o extermínio dele por parte de Balarāma.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tedy vyřešil problém tak, jak náleží Jeho vznešenému postavení. Pravil: “Syn je výtvorem z těla otce, a Védy proto uvádějí, že syn je otcův zástupce. Proto říkám, že Ugrašravá Súta, syn Rómaharšany Súty, by měl odnynějška zaujmout otcovo postavení a pokračovat v pojednání o Puránách. A jelikož jste chtěli, aby Rómaharšana žil dlouho, toto požehnání se přenese na jeho syna. Ugrašravá se tedy bude těšit ze všech výhod, které nabízíte — bude mít dlouhý, ničím nenarušený život v dobrém a zdravém těle se smysly v plné síle.”
Consequentemente, a Suprema Personalidade de Deus solucionou o problema de uma maneira que se coadunava com Sua elevada posição. Ele afirmou: “Porque o filho é produzido do corpo do pai, os Vedas preceituam que o filho é o representante do pai. Portanto, afirmo que Ugraśravā Sūta, o filho de Romaharṣaṇa Sūta, daqui por diante, deverá assumir a posição do seu pai e continuar os discursos dos Purāṇas, e, porque vocês desejaram que Romaharṣaṇa tivesse uma duração longa de vida, essa bênção será transferida ao filho dele. O filho, Ugraśravā, terá, assim, todos os benefícios que vocês ofereceram – uma longa duração de vida em um corpo bom e saudável, sem perturbações e força plena em todos os sentidos corpóreos”.
Pán Balaráma potom vyzval všechny mudrce a bráhmany, aby Ho kromě požehnání daného Rómaharšanovu synovi požádali ještě o jakékoliv jiné požehnání, a byl připravený jejich žádost ihned splnit. Takto Pán zaujal postavení obyčejného kšatriji a řekl mudrcům, že neví, jak by mohl zabití Rómaharšany odčinit, a že rád přijme, cokoliv navrhnou.
O Senhor Balarāma, então, solicitou a todos os sábios e brāhmaṇas que, independentemente da bênção oferecida ao filho de Romaharṣaṇa, eles deveriam pedir-Lhe qualquer outra bênção e Ele estaria preparado para satisfazê-la imediatamente. Dessa maneira, o Senhor Se colocou na posição de um kṣatriya comum e informou aos sábios que Ele não sabia como poderia reparar a morte de Romaharṣaṇa, porém teria grande prazer em atender o que quer que eles sugerissem.
Bráhmanové porozuměli Pánovu záměru a navrhli Mu odčinění, které pro ně bylo prospěšné. Řekli: “Náš drahý Pane, je zde jeden mocný démon jménem Balvala. Je synem Ilvaly a každých čtrnáct dní při úplňku a novu navštěvuje toto místo a velice nás ruší při vykonávání našich obětních povinností. Ó potomku Dašárhova rodu, všichni Tě žádáme, abys tohoto démona usmrtil. Myslíme si, že pokud ho zabiješ, bude to Tvým odčiněním v náš prospěch. Démon sem čas od času přichází a hází na nás spoustu nečistých věcí, jako je hnis, krev, výkaly, moč nebo víno, a tím poskvrňuje toto posvátné místo. Po zabití Balvaly můžeš celých dvanáct měsíců pokračovat v cestě po všech posvátných poutních místech, a tak se zbavíš veškerého znečištění. To je naše doporučení.”
Os brāhmaṇas puderam entender o propósito do Senhor e, assim, sugeriram que Ele os recompensasse de uma forma benéfica. Eles disseram: “Nosso querido Senhor, há um demônio muito poderoso de nome Balvala. Ele é filho de Ilvala e visita este lugar sagrado de sacrifício todas as quinzenas na Lua cheia e em dias sem lua, criando uma grande perturbação à execução de nossos deveres sacrificiais. Ó descendente da família Daśārha, todos nós pedimos-Lhe que mate esse demônio. Julgamos que, se Você o matar, por gentileza, essa será Sua compensação ao nosso favor. O demônio vem aqui ocasionalmente e lança profusamente contra nós coisas contaminadas e impuras, como pus, sangue, excrementos, urina e vinho; ele polui este lugar sagrado despejando tal sujeira sobre nós. Depois de matar Balvala, Você pode continuar visitando todos os lugares santos de peregrinação durante doze meses e, deste modo, se libertar completamente de toda a contaminação. Essa é nossa prescrição”.
Takto končí Bhaktivédántův výklad 78. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Zabití Dantavakry, Vidúrathy a Rómaharšany”.
Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo setenta e oito de Kṛṣṇa, intitulado “As Mortes de Dantavakra, Vidūratha e Romaharṣaṇa”.