Skip to main content

70. KAPITOLA

Capítulo 70

Krišnovy denní činnosti

As Atividades Diárias do Senhor Kṛṣṇa

Védské mantry nám sdělují, že Nejvyšší Osobnost Božství nemusí dělat nic: na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate. Nemusí-li však Nejvyšší Pán nic dělat, jak můžeme mluvit o Jeho činnostech? Z předchozí kapitoly jasně vyplývá, že nikdo nemůže jednat takovým způsobem jako Pán Krišna. Měli bychom si být dobře vědomi této skutečnosti: Pánovy činnosti je třeba následovat, ale nelze je napodobovat. Je například možné následovat Krišnův ideální život hospodáře, ale pokud by chtěl někdo napodobovat Krišnu expandováním se do mnoha podob, nebude to možné. Měli bychom proto mít vždy na paměti, že i když Pán Krišna hraje úlohu lidské bytosti, zachovává si zároveň své postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Můžeme následovat Pána Krišnu, když jednal se svými manželkami jako obyčejná lidská bytost, ale Jeho vztahy s více než šestnácti tisíci manželkami napodobit nelze. Závěr je tedy takový, že bychom měli kráčet ve stopách Pána Krišny v tom, jak vyjevil své denní činnosti, abychom se stali ideálními hospodáři, ale v žádném údobí našeho života Ho nemůžeme napodobovat.

A partir dos mantras védicos, aprendemos que a Suprema Personalidade de Deus nada tem a fazer: na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate. Contudo, se o Senhor Supremo nada tem a fazer, como nós podemos falar das atividades do Senhor Supremo? Com o capítulo anterior, ficou claro que ninguém pode agir do modo com que o Senhor Kṛṣṇa age. Deveríamos perceber nitidamente este fato: as atividades do Senhor devem ser seguidas, mas elas não podem ser imitadas. Por exemplo, a vida ideal de Kṛṣṇa como um pai de família pode ser seguida, mas, se a pessoa quer imitar Kṛṣṇa, expandindo-Se em muitas formas, isso não é possível. Deveríamos sempre nos lembrar, então, de que o Senhor Kṛṣṇa, embora desempenhando o papel de um ser humano, simultaneamente mantém a posição de Suprema Personalidade de Deus. Podemos seguir os procedimentos do Senhor Kṛṣṇa com Suas esposas como um ser humano comum, mas Seus procedimentos com mais de dezesseis mil esposas de uma vez não podem ser imitados. A conclusão é que, para sermos pais de família ideais, deveríamos seguir o exemplo do Senhor Kṛṣṇa em Suas atividades diárias, mas não O podemos imitar em nenhuma fase de nossa vida.

Pán Krišna trávil noc po boku každé ze svých šestnácti tisíc žen, ale také vstával z lože časně ráno, tři hodiny před východem slunce. V přírodě je to zařízené tak, že kohoutí kokrhání ohlašuje hodinu zvanou brāhma-muhūrta. Budíky nejsou potřeba: jakmile ráno kokrhají kohouti, znamená to, že je čas vstávat. Když Krišna uslyšel tento zvuk, hned vstal z postele, ale Jeho manželkám se Jeho časné ranní vstávání příliš nelíbilo. Byly k Němu velice připoutané a v posteli Ho objímaly, ale jakmile zakokrhali kohouti, bylo jim to velice líto a hned jejich kokrhání zatracovaly.

O Senhor Kṛṣṇa costumava deitar-Se com Suas dezesseis mil esposas, mas Ele também Se levantava da cama muito cedo de manhã, três horas antes do amanhecer. Por arranjo da natureza, o canto dos galos anuncia a hora do brāhma-muhurta. Não há nenhuma necessidade de despertadores: assim que os galos cantam cedo pela manhã, deve-se entender que é hora de se levantar da cama. Ouvindo esse som, Kṛṣṇa levantava-Se da cama, mas Suas esposas não apreciavam muito que Ele Se levantasse cedo. As esposas de Kṛṣṇa eram tão apegadas a Ele que elas ficavam deitadas na cama, abraçando-O, e, assim que os galos cantavam, as esposas de Kṛṣṇa ficavam deveras entristecidas e condenavam imediatamente aquele canto.

V zahradách, které byly součástí každého paláce, rostly páridžátové květy. Květ páridžáta není umělý. Jak víme, Krišna přinesl páridžátové stromy z nebeských planet a vysadil je ve všech svých palácích. Časně ráno nesl mírný vánek vůni páridžátových květů a Krišna ji ucítil, hned jak vstal z postele. Včely, přitahované touto vůní, spustily svůj bzukot a také ptáci začali sladce cvrlikat. Vše dohromady znělo jako zpěv profesionálních bardů opěvujících Krišnu modlitbami. Ačkoliv Šrímatí Rukminídéví, první královna Pána Krišny, věděla, že brāhma-muhūrta je nejpříznivější dobou z celého dne, nesla její příchod s nelibostí, protože nebyla příliš ráda, že ji Krišna nechal samotnou v posteli. Navzdory mrzutosti Šrímatí Rukminídéví Pán Krišna vždy přesně se začátkem brāhma-muhūrty okamžitě vstal z postele. Ideální hospodář by se měl z chování Pána Krišny naučit vstávat časně ráno bez ohledu na to, jak dobře se mu leží v posteli v objetí své ženy.

No jardim dentro dos domínios de cada palácio, havia flores pārijāta. A pārijāta não é uma flor artificial. Nós lembramos que Kṛṣṇa trouxe as árvores pārijāta do céu e as plantou em todos os Seus palácios. Cedo pela manhã, uma brisa moderada levava o aroma da flor pārijāta e Kṛṣṇa cheirava-o logo após levantar-Se da cama. Devido a essa fragrância, as abelhas começavam a zumbir e os pássaros também começavam seus doces gorjeios. No conjunto, parecia o cântico de cantores profissionais a oferecerem orações a Kṛṣṇa. Embora Śrīmati Rukmiṇī-devī, a primeira rainha do Senhor Kṛṣṇa, soubesse que o brāhma-muhurta é a hora mais auspiciosa em todo o dia, ela lhe tinha certa aversão, pois não se alegrava muito por Kṛṣṇa ter de sair da cama ao seu lado. Apesar do desgosto de Śrīmati Rukmiṇī-devī, o Senhor Kṛṣṇa imediatamente levantava-Se da cama no exato aparecimento do brāhma-muhurta. Um pai de família ideal deve aprender do comportamento do Senhor Kṛṣṇa a levantar-se cedo pela manhã, por mais confortável que ele possa estar deitado na cama abraçado por sua esposa.

Poté, co Pán Krišna vstal, umyl si ústa, ruce a nohy a ihned usedl k meditaci o sobě samotném. To ovšem neznamená, že my bychom měli také usednout a meditovat o nás samotných. Předmětem naší meditace musí být Krišna, Rádhá-Krišna. To je skutečná meditace. Krišna je Krišna samotný, takže nás učil, že brāhma-muhūrty je třeba využít k meditaci o Rádě a Krišnovi. Krišna se při své meditaci cítil velice dobře, a my také zakusíme transcendentální radost a spokojenost, využijeme-li brāhma-muhūrty k meditaci o Rádě a Krišnovi a budeme-li myslet na to, jak Šrí Rukminídéví a Krišna jednali jako ideální manželé, aby učili celou lidskou společnost vstávat časně ráno a hned rozvíjet vědomí Krišny. Není rozdíl mezi meditací o věčných podobách Rádhy a Krišny a zpíváním mahá-mantry, Hare Krišna. Krišna neměl jinou možnost, než meditovat sám o sobě. Předmětem meditace může být Brahman, Paramátmá nebo Nejvyšší Osobnost Božství, ale Krišna je sám všemi třemi — je Nejvyšší Osobnost Božství, Bhagaván; lokalizovaná Paramátmá je Jeho úplnou expanzí a všeprostupující záře Brahmanu jsou paprsky vycházející z Jeho transcendentálního těla. Krišna je tedy vždy jeden a rozlišování pro Něho neexistuje. To je rozdíl mezi obyčejnou živou bytostí a Krišnou. Pro obyčejnou živou bytost existuje mnoho rozdílů: liší se od svého těla, liší se od ostatních živých bytostí. Jeden člověk se liší od jiných lidí a liší se také od zvířat. Dokonce i jeho vlastní tělo se skládá z různých údů. Máme ruce a nohy, ale naše ruce se liší od nohou. Ruka nemůže jednat jako noha a stejně tak nemůže noha dělat to, co dělá ruka. Uši slyší, ale nevidí, a oči vidí, ale neslyší. Všechny tyto rozdíly se odborně nazývají svajātīya-vijātīya.

Após levantar da cama, o Senhor Kṛṣṇa lavava a boca, as mãos e os pés e Se sentava imediatamente e meditava nEle mesmo. Isso não significa, porém, que nós também deveríamos nos sentar e meditar em nós mesmos. Nós temos de meditar em Kṛṣṇa, Rādhā-Kṛṣṇa. Isso é verdadeira meditação. Kṛṣṇa é o próprio Kṛṣṇa, de modo que Ele estava nos ensinando que o brāhma-muhurta deveria ser utilizado para meditação em Rādhā-Kṛṣṇa. Através de tal meditação, Kṛṣṇa sentia-Se muito satisfeito, e, de igual modo, nós também nos sentiremos transcendentalmente felizes e satisfeitos se utilizarmos o período do brāhma-muhurta para meditar em Rādhā e Kṛṣṇa e pensar em Śrī Rukmiṇī-devī e Kṛṣṇa ao atuarem como donos de casa ideais para ensinar a sociedade humana inteira a levantar-se cedo de manhã e, imediatamente, ocupar-se em consciência de Kṛṣṇa. Não há nenhuma diferença entre meditar nas formas eternas de Rādhā-Kṛṣṇa e cantar o mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. Quanto a Kṛṣṇa, Ele não tinha alternativa alguma senão meditar nEle mesmo. O objeto da meditação é Brahman, Paramātmā ou a Suprema Personalidade de Deus, mas o próprio Kṛṣṇa é todos os três: Ele é a Suprema Personalidade de Deus, Bhagavān; o Paramātmā localizado é Sua expansão parcial plenária, e a refulgência do Brahman onipenetrante são os raios pessoais do Seu corpo transcendental. Assim, Kṛṣṇa sempre é um e, para Ele, não há nenhuma diferenciação. Eis a diferença entre um ser vivo comum e Kṛṣṇa. Para um ser vivo comum, há muitas distinções. Ele é diferente de seu corpo e ele é diferente de outra sorte de entidades vivas. Um ser humano é diferente de outros seres humanos e diferente dos animais. Até mesmo em seu próprio corpo, há membros completamente diferentes. Nós temos nossas mãos e pernas, mas nossas mãos são diferentes de nossas pernas. A mão não pode agir como a perna, nem pode a perna agir como a mão. Os ouvidos podem ouvir, mas os olhos não podem, e os olhos podem ver, mas os ouvidos não. Todas essas diferenças são tecnicamente chamadas svajātīya-vijātīya.

Taková tělesná omezení, kdy jedna část těla nemůže plnit funkci části druhé, pro Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, neplatí. Není rozdíl mezi Jeho tělem a Jím samotným. Krišna je zcela duchovní, a proto se Jeho tělo neliší od Jeho duše. Krišna se také neliší od miliónů svých inkarnací a úplných expanzí. Baladéva je první Krišnova expanze a z Baladévy vycházejí Sankaršan, Vásudéva, Pradjumna a Aniruddha. Podobně existuje nespočet jiných Krišnových expanzí, ale všechny jsou jedna osoba. Krišna má mnoho inkarnací, jako Pán Nrsimha, Pán Varáha (Kanec), Pán Matsja (Ryba) či Pán Kúrma (Želva), ale mezi Jeho původní dvourukou podobou jako lidská bytost a těmito inkarnacemi s podobami obrovských zvířat není rozdíl. Právě tak se ve svých funkcích neliší jedna část Jeho těla od druhé. Jeho ruce mohou jednat jako nohy, Jeho oči mohou jednat jako uši a Jeho nos může jednat jako kterákoliv jiná část Jeho těla. Krišnovo čichání, jedení a naslouchání je jedno a totéž. My, omezené živé bytosti, musíme používat každou jednotlivou část těla pro určitý účel, ale Krišna takto rozlišovat nemusí. V Brahma-saṁhitě stojí: aṅgāni yasya sakalendriya-vṛtti-manti—Krišna může činnosti jednoho údu vykonávat kterýmkoliv jiným údem. Analytické studium Krišny a Jeho osoby tedy vede k závěru, že Krišna je úplný celek. Proto když medituje, rozjímá sám o sobě. Automeditace obyčejných lidí, označovaná v sanskrtu slovy so 'ham, je pouhé napodobování. Krišna může meditovat o sobě, protože je úplný celek, ale my Ho v tom nemůžeme napodobovat. Naše tělo je označení, které bylo našemu vlastnímu já neboli duši vnuceno. Krišnovo tělo však není označení; Krišnovo tělo je také Krišna. V Krišnovi neexistuje nic cizorodého. Vše, co je v Krišnovi, je také Krišna. Krišna je tedy nejvyšší, nezničitelné, úplné bytí neboli Nejvyšší Pravda.

A limitação corpórea, por meio da qual uma parte do corpo não pode agir como outra parte, está totalmente ausente na Suprema Personalidade de Deus. Não há qualquer diferença entre Seu corpo e Ele. Ele é completamente espiritual e, destarte, não há qualquer diferença entre Seu corpo e Sua alma. Semelhantemente, Ele não é diferente das milhões de Suas encarnações e expansões plenárias. Baladeva é a primeira expansão de Kṛṣṇa, e, de Baladeva, Se expandem Saṅkarṣana, Vāsudeva, Pradyumna e Aniruddha. De Saṅkarṣana, há uma expansão de Nārāyaṇa, e de Nārāyaṇa há uma segunda expansão quádrupla de Saṅkarṣana, Vāsudeva, Pradyumna e Aniruddha. De igual modo, há outras inumeráveis expansões de Kṛṣṇa, mas todas são um. Kṛṣṇa tem muitas encarnações, como o Senhor Nrisimha, o Senhor Javali, o Senhor Peixe e o Senhor Tartaruga, mas não há nenhuma diferença entre as formas originais de Kṛṣṇa com dois braços, aquelas semelhantes à de um ser humano, e aquelas encarnações de formas de animais gigantescos. Nem há qualquer diferença entre a ação de uma parte do Seu corpo e de outra. Suas mãos podem agir como as pernas, Seus olhos podem agir como ouvidos, ou Seu nariz pode agir como outra parte do Seu corpo. Os atos de Kṛṣṇa de cheirar, comer e ouvir são todos o mesmo. Nós, entidades vivas limitadas, temos de usar uma parte específica do corpo para um propósito específico, mas não há tal distinção para Kṛṣṇa. A Brahmā-samhita diz, aṅganī yasya sakalendriya-vṛtti-manti: Kṛṣṇa pode executar as atividades de um membro com qualquer outro membro. Assim, por estudo analítico de Kṛṣṇa e a pessoa dEle, conclui-se que Ele é o todo completo. Então, quando Ele medita, Ele medita nEle. Automeditação realizada por homens comuns, designada em sânscrito como so ’ham, é simples imitação. Kṛṣṇa pode meditar nEle porque Ele é o todo completo, mas nós não podemos imitá-lO e meditar em nós mesmos. Nosso corpo é uma designação sobreposta em nosso ego, a alma. O corpo de Kṛṣṇa não é uma designação: o corpo de Kṛṣṇa também é Kṛṣṇa. Nada extrínseco existe em Kṛṣṇa. Tudo o que há em Kṛṣṇa também é Kṛṣṇa. Ele é, então, a existência suprema, indestrutível e completa, ou seja, a Verdade Suprema.

Krišnovo bytí není relativní. Všechno jiné než Krišna je relativní pravda, ale Krišna je Nejvyšší Absolutní Pravda. Ohledně svého bytí nezávisí na ničem jiném než sám na sobě. Naše bytí je naproti tomu relativní. Vidíme například jen tehdy, když svítí slunce, měsíc nebo elektrické světlo. Naše schopnost vidět je tedy relativní a světlo slunce, měsíce a elektřiny je také relativní; říká se o nich, že svítí, jenom proto, že je tak vidíme. V Krišnovi však závislost a relativita neexistují. Jeho činnosti nezávisejí na ničím ohodnocení a také není odkázán na ničí pomoc. Přesahuje bytí v omezeném čase a prostoru, a jelikož je vůči času a prostoru transcendentální, nemůže Ho zahalit iluze tvořená māyou, jejíž působnost je omezená. Ve védské literatuře nalezneme, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má mnoho různých energií. Jelikož všechny pocházejí z Něho, není mezi Ním a Jeho energiemi žádný rozdíl. Jistí filosofové ovšem říkají, že když Krišna přichází, přijímá hmotné tělo. Avšak i když se řekne, že při svém příchodu do hmotného světa přijímá hmotné tělo, mělo by být jasné, že toto tělo nejedná hmotně, jelikož hmotná energie se od Něho neliší. V Bhagavad- gītě je proto řečeno, že se Krišna zjevuje působením své vnitřní energie, zvané ātma-māyā.

A existência de Kṛṣṇa não é relativa. Tudo mais, exceto Kṛṣṇa, é verdade relativa, mas Kṛṣṇa é a Suprema Verdade Absoluta. Kṛṣṇa não depende de nada além dEle mesmo para a Sua existência. Nossa existência, contudo, é relativa. Por exemplo, somente quando há luz do Sol, da Lua ou da eletricidade é que somos capazes de ver. Então, nossa capacidade de visão é relativa, e a luz do Sol, da Lua ou a eletricidade também é relativa; é chamada iluminadora porque nós a vemos como tal. Dependência e relatividade, porém, não existem em Kṛṣṇa. As atividades dEle não dependem da apreciação de ninguém, tampouco Ele depende da ajuda de alguém. Ele está além da existência do tempo e do espaço limitados e, porque Ele é transcendental ao tempo e ao espaço, Ele não pode ser coberto pela ilusão de māyā, cujas atividades são limitadas. Na literatura védica, encontramos que a Suprema Personalidade de Deus tem múltiplas potências. Considerando que todas essas potências são emanações dEle, não há nenhuma diferença entre Ele e Suas potências. Porém, certos filósofos dizem que, quando Kṛṣṇa vem, Ele aceita um corpo material. Não obstante, mesmo se aceitarmos que, quando vem ao mundo material, Ele assume um corpo material, também devemos concluir que, porque a energia material não é diferente dEle, este corpo não age materialmente. O Bhagavad-gītā diz, então, que Ele aparece pela própria potência interna dEle, ātma-māyā.

Krišnovi se říká Nejvyšší Brahman, protože je příčinou stvoření, udržování i zničení. Pán Brahmá, Pán Višnu a Pán Šiva jsou různé expanze těchto hmotných kvalit. Ty mohou působit na podmíněné duše, ale Krišny se takové akce a reakce netýkají, protože tyto kvality jsou s Ním totožné a současně se od Něho liší. Krišna sám je sac-cid-ānanda-vigraha, věčná podoba blaženosti a poznání, a pro svou nepředstavitelnou velikost se také nazývá Nejvyšší Brahman. Když medituje o Brahmanu, Paramátmě či Bhagavánovi, medituje pouze sám o sobě, a ne o něčem, co by existovalo mimo Něho. Obyčejná živá bytost tuto meditaci nemůže napodobit.

Kṛṣṇa é chamado o Brahman Supremo porque Ele é a causa da criação, a causa da manutenção e a causa da dissolução. O senhor Brahmā, o Senhor Viṣṇu e o senhor Śiva são diferentes expansões dessas qualidades materiais. Todas essas qualidades materiais podem agir sobre as almas condicionadas, mas não há qualquer ação e reação em Kṛṣṇa, porque essas qualidades são, simultaneamente, unas e diferentes dEle. O próprio Kṛṣṇa é sac-cid-ānanda-vigraha, a forma eterna de felicidade e conhecimento, e, por causa de Sua grandeza inconcebível, Ele é chamado de Brahman Supremo. A meditação dEle em Brahman ou Paramātmā ou Bhagavān é apenas nEle mesmo, em nada mais além dEle. Essa meditação não pode ser imitada pela entidade viva comum.

Časně ráno se Pán po své meditaci vždy umyl čistou, posvěcenou vodou. Potom se převlékl do čistých šatů, přes ramena si přehodil lehký přehoz a poté se začal věnovat svým každodenním náboženským obřadům. První z Jeho mnoha náboženských povinností bylo obětovat do ohně a potichu recitovat mantru Gájatrí. Pán Krišna příkladně a bez odchýlení vykonával všechny náboženské povinnosti hospodáře. Jakmile bylo vidět vycházející slunce, Pán vždy pronášel zvláštní modlitby k bohu Slunce. Védská písma popisují boha Slunce a další polobohy jako různé části těla Pána Krišny a povinností hospodáře je vzdávat úctu polobohům a velkým mudrcům, jakož i předkům.

Após Sua meditação, o Senhor banhava-Se regularmente cedo pela manhã com água cristalina e santificada. Em seguida, Ele trocava-Se com roupas frescas, cobria-Se com uma manta e Se ocupava em Suas funções religiosas diárias. De Seus muitos deveres religiosos, o primeiro era oferecer oblações no fogo sacrificatório e cantar em voz baixa o mantra Gāyatrī. O Senhor Kṛṣṇa, como o pai de família ideal, executou sem desvio todas as funções religiosas de um pai de família. Quando chegava o amanhecer, o Senhor oferecia orações específicas ao deus do Sol. O deus do Sol e outros semideuses são mencionados nas escrituras védicas como diferentes membros do corpo do Senhor Kṛṣṇa, e é dever do pai de família oferecer cumprimento aos semideuses e aos grandes sábios, assim como aos antepassados.

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, Pán nemusí v tomto světě vykonávat žádnou povinnost, a přesto jedná jako obyčejný člověk žijící ideální život v hmotném světě. Pán vzdával úctu polobohům podle védských rituálních zásad. Usměrňující zásada, podle níž jsou polobozi a předkové uctíváni, se nazývá tarpaṇa, což znamená “potěšení”. Může se stát, že předkové musí přijmout tělo na jiné planetě, ale díky následování systému tarpaṇa mohou být šťastní, ať jsou kdekoliv. Povinností hospodáře je zajišťovat, aby členové jeho rodiny byli šťastní, a pomocí systému tarpaṇa může zajistit štěstí i svým předkům. Jako dokonalý příkladný hospodář Pán Šrí Krišna dodržoval systém tarpaṇa a skládal uctivé poklony starším, společensky výše postaveným členům své rodiny.

Como o Bhagavad-gītā assinala, o Senhor não tem qualquer dever específico a executar neste mundo e, ainda assim, Ele age exatamente como um homem comum que vive uma vida ideal dentro deste mundo material. Conforme os princípios ritualísticos védicos, o Senhor oferecia Seus cumprimentos aos semideuses. O princípio regulador pelo qual os semideuses e os antepassados são adorados é chamado tarpaṇa, que significa “agradar”. Os antepassados de uma pessoa talvez tenham de aceitar um corpo em outro planeta, mas, por desempenho deste sistema de tarpaṇa, eles ficam muito felizes onde quer que possam estar. É dever do pai de família tornar seus membros familiares felizes, e, seguindo este sistema de tarpaṇa, ele pode fazer felizes também seus antepassados. Como o pai de família exemplar perfeito, o Senhor Śrī Kṛṣṇa seguiu esse sistema de tarpaṇa e ofereceu respeitosas reverências aos membros superiores idosos da Sua família.

Jeho další povinností bylo darovat krávy bráhmanům. Každý den dával Pán Krišna mnoho stád čítajících 13 084 krav. Každá kráva byla ozdobená hedvábnou přikrývkou a perlovým náhrdelníkem, měla pozlacené rohy a postříbřená kopyta. Všechny dávaly hojně mléka, jelikož u sebe měly svá prvorozená telátka, a byly velice krotké a klidné. Společně s krávami dostávali bráhmanové také pěkné hedvábné oblečení, každý dostal jelení kůži a dostatečné množství sezamových semínek. Pán je obecně známý jako go-brāhmaṇa hitāya ca, což znamená, že Jeho prvním úkolem je pečovat o blaho krav a bráhmanů. Proto měl ve zvyku darovat krávy s bohatými ozdobami a doplňky bráhmanům. Pak se s přáním blaha pro všechny živé bytosti dotýkal příznivých předmětů, jako je mléko, med, ghí (přepuštěné máslo), zlato, drahokamy a oheň. I když je Pán už svou přirozeností velice krásný, což je dáno dokonalou stavbou Jeho transcendentálního těla, oblékal se do žlutých šatů a na krk si věšel náhrdelník z drahokamů Kaustubha. Nosil také květinové girlandy, potíral si tělo santálovou pastou a zdobil se dalšími líčidly a ozdobami. Říká se, že tyto ozdoby na Pánově transcendentálním těle samy zkrásněly. Poté, co se Pán takto upravil, prohlédl si mramorovou sochu krávy s telátkem a odebral se navštívit chrámy Boha či polobohů, jako je Pán Šiva. Mnoho bráhmanů denně před snídaní přicházelo navštívit Nejvyššího Pána; velice si přáli Ho vidět a On je vítal.

Seu dever seguinte era dar vacas em caridade aos brāhmaṇas. Diariamente, o Senhor Kṛṣṇa dava muitos grupos de 13 mil e 84 vacas. Cada vaca era decorada com uma capa de seda e colar de pérolas, os chifres eram recobertos com ouro e os cascos com prata. Todas elas estavam cheias de leite por terem os bezerros primogênitos consigo, e eram muito domésticas e pacíficas. Quando as vacas eram dadas em caridade aos brāhmaṇas, eles também recebiam primorosas vestimentas de seda, e cada um recebia uma pele de veado e quantidade suficiente de sementes de gergelim. O Senhor é conhecido como go-brāhmaṇa-hitāya ca, o que significa que o primeiro dever dEle é olhar pelo bem-estar das vacas e dos brāhmaṇas. Assim, Ele dava vacas em caridade aos brāhmaṇas, com decorações e parafernálias opulentas. Então, desejando o bem-estar de todas as entidades vivas, Ele tocava em artigos auspiciosos como leite, mel, ghī (manteiga clarificada), ouro, joias e fogo. Embora o Senhor seja por natureza muito belo devido à figura perfeita do Seu corpo transcendental, Ele Se vestia com roupas amarelas e usava Seu colar de joias Kaustubha. Ele usava guirlandas de flores, cobria o corpo com polpa de sândalo e Se decorava com cosméticos e ornamentos semelhantes. É dito que os próprios ornamentos ficavam mais bonitos ao serem colocados no corpo transcendental do Senhor. Após decorar-Se desse modo, o Senhor, então, olhava para estátuas de mármore de vacas e bezerros e visitava os templos de Deus ou de semideuses, como o senhor Śiva. Havia muitos brāhmaṇas que iam ver o Senhor Supremo antes de tomar o café da manhã diariamente; eles ficavam ansiosos para vê-lO, e Ele lhes dava boas-vindas.

Jeho další povinností bylo uspokojit všechny lidi patřící k různým kastám jak ve městě, tak v paláci. Těšil je tím, že jim plnil jejich různá přání, a když viděl, že jsou šťastní, cítil se i On velice spokojený. Rozdával květinové girlandy, arekové oříšky, santálovou pastu a další voňavé kosmetické prostředky, které Mu byly obětovány — nejprve obdaroval bráhmany a starší členy rodiny, potom královny, pak ministry, a pokud ještě něco zbylo, použil to sám. Než Pán dokončil všechny tyto každodenní povinnosti a úkony, Jeho vozataj Dáruka přijel s Jeho skvostným kočárem, předstoupil před Pána se sepjatýma rukama na znamení, že kočár je připraven, a Pán vyšel z paláce, aby se vydal na cesty. V doprovodu Uddhavy a Sátjakiho pak jel na voze, stejně jako bůh Slunce, který ráno vyjíždí na svém kočáře a vrhá na povrch světa své zářivé paprsky. Když se Pán chystal opustit své paláce, všechny královny na Něho hleděly s typickými ženskými gesty. Pán odpovídal na jejich pozdravy úsměvem, který spoutal jejich srdce tak, že od Něho cítily nesnesitelné odloučení.

Seu dever seguinte era agradar todos os tipos de homens que pertenciam às diversas castas, tanto na cidade quanto dentro dos domínios do palácio. Ele os fazia felizes satisfazendo seus diferentes desejos e, quando o Senhor os via felizes, Ele também ficava muito contente. As guirlandas de flores, nozes de betel, polpa de sândalo e outros artigos cosméticos aromáticos oferecidos ao Senhor eram distribuídos por Ele, primeiro para os brāhmaṇas e membros idosos da família; então, para as rainhas, e, depois, para os ministros, e, se ainda houvesse algum remanescente, Ele usaria para Si mesmo. Quando o Senhor terminava todos essas atividades e deveres diários, Seu cocheiro Dāruka chegava com sua maravilhosa quadriga para se colocar diante do Senhor de mãos postas, indicando que a quadriga estava pronta, e o Senhor saía do palácio para viajar. Então, o Senhor, acompanhado por Uddhava e Sātyaki, montava na quadriga da mesma maneira que o deus Sol monta de manhã em sua carruagem e aparece com seus raios resplandecentes na superfície do mundo. Quando o Senhor estava para deixar Seus palácios, todas as rainhas contemplavam-nO com gestos femininos. O Senhor respondia às saudações com sorrisos, atraindo tanto os seus corações que elas sentiam intensa saudade dEle.

Poté Pán odjel do sněmovního paláce zvaného Sudharmá. Čtenář možná ještě pamatuje, že sněmovní palác Sudharmá byl odnesen z nebeských planet a umístěn ve městě Dvárace. Zvláštností této budovy bylo, že každý, kdo do ní vstoupil, byl zbavený šesti druhů hmotných bolestí, jimiž jsou hlad, žízeň, nářek, iluze, stáří a smrt. To jsou důtky hmotného bytí, ale dokud se člověk zdržoval ve sněmovně Sudharmá, neměly na něho vliv. Pán se rozloučil v každém ze šestnácti tisíc paláců, stal se opět jedním Krišnou a v doprovodu dalších členů jaduovské dynastie vstoupil do sněmovny. Uvnitř usedl na vyvýšený královský trůn a přítomní lidé viděli oslnivou transcendentální záři, jež z Něho vycházela. Uprostřed všech slavných hrdinů jaduovské dynastie připomínal Krišna úplněk na nebi obklopený mnoha hvězdami. Ve sněmovním paláci byli šašci, tanečníci, hudebníci a baletky, a jakmile Pán usedl na trůn, začínali předvádět svá umění, aby Ho obveselili a přispěli k Jeho dobré náladě. Ze všeho nejdříve promluvili šašci, aby se Pán a Jeho společníci pobavili jejich humorem, který osvěžil ranní náladu. Potom zahráli herci své představení a tančící baletky jedna po druhé předváděly své umělecké pohyby. Celou podívanou doprovázelo bubnování na mridangy a tóny víny, fléten i zvonků, do kterých duněl ještě další buben, zvaný muradža. Souzvuk těchto hudebních nástrojů doplňovalo příznivé troubení na lastury. Profesionální zpěváci zvaní sūtové a māgadhové zpívali, zatímco jiní vystupovali se svým tanečním uměním. Tímto způsobem všichni jako oddaní věnovali uctivé modlitby Nejvyšší Osobnosti Božství. Učení bráhmanové přítomní ve shromáždění někdy přednášeli védské hymny a vysvětlovali je posluchačům podle svých nejlepších znalostí, jindy zase někteří z nich líčili historické příběhy ze života vynikajících panovníků. Pán, obklopený svými společníky, jim naslouchal s velkým potěšením.

Em seguida, o Senhor dirigia-Se para o salão de assembleias conhecido como Sudharmā. É válido lembrar que o salão de assembleias Sudharmā fora trazido dos planetas divinos e estabelecido na cidade de Dvārakā. O significado específico do salão de assembleias era que qualquer um que entrasse nele se livraria dos seis tipos de aflições materiais, isto é, fome, sede, lamentação, ilusão, velhice e morte. Esses são os açoites da existência material, e, enquanto a pessoa permanecesse naquele salão de assembleias, Sudharmā, ela não seria afetada por esses seis açoites materiais. O Senhor dizia adeus a todos os dezesseis mil palácios e, novamente, Se tornava um e entrava no salão de assembleias Sudharmā em procissão com outros membros da dinastia Yadu. Depois de entrar no salão de assembleias, Ele Se sentava no elevado trono real e era visto emanando brilhantes raios de refulgência transcendental. No meio de todos os grandes heróis da dinastia Yadu, Kṛṣṇa Se assemelhava à Lua cheia no céu, cercada por múltiplos luzeiros. No salão de assembleias, estavam palhaços profissionais, dançarinos, músicos e bailarinas, e, assim que o Senhor Se sentava em Seu trono, eles davam início às suas respectivas funções para agradar e alegrar o Senhor. Em primeiro lugar, os palhaços falavam de tal modo que o Senhor e Seus associados desfrutavam os gracejos, que refrescavam o ânimo matutino. Os atores dramáticos encenavam seus papeis, e as bailarinas exibiam separadamente seus movimentos artísticos. Todas essas funções eram acompanhadas pela batida de tambores mṛdaṅgas, som de viṇā, flautas e sinos, seguidos pelo som de muraja, outro tipo de tambor. A essas vibrações musicais, era adicionado o som auspicioso do búzio. Os cantores profissionais chamados sūtas e māgadhas cantavam, e outros executavam sua arte da dança. Deste modo, como devotos, eles ofereciam respeitosas orações à Suprema Personalidade de Deus. Às vezes, os brāhmaṇas instruídos presentes naquela assembleia cantavam hinos védicos e os explicavam à audiência para melhor entendimento e, às vezes, alguns deles recitavam antigos episódios históricos das atividades de reis proeminentes. O Senhor, acompanhado por Seus associados, agradava-Se bastante ao ouvi-los.

Jednou přišel k hlavnímu vchodu sněmovního paláce muž, kterého nikdo ze shromáždění neznal, a se svolením Pána Krišny ho strážný vpustil dovnitř. Strážný dostal pokyn, aby ho přivedl před Pána, a neznámý pak se sepjatýma rukama složil Pánu uctivé poklony. Stalo se to, že když král Džarásandha dobýval okolní království, mnoho králů se před ním odmítlo sklonit, a kvůli tomu Džarásandha všechny tyto krále, kterých bylo na dvacet tisíc, zajal a uvěznil. Muž, kterého strážný přivedl před Pána Krišnu, byl poslem těchto uvězněných králů. Poté, co byl Pánu řádně představen, začal sdělovat jejich poselství.

Certa vez, uma pessoa desconhecida a todos os membros da assembleia chegou ao portal do salão de assembleias e, com a permissão do Senhor Kṛṣṇa, foi admitida no recinto pelo porteiro. O porteiro foi ordenado a apresentá-la ante o Senhor, e o homem entrou e ofereceu, de mãos juntas, suas respeitosas reverências ao Senhor. Tinha acontecido que, quando o rei Jarāsandha conquistara todos os outros reinos, muitos reis não curvaram suas cabeças diante de Jarāsandha, e, por conseguinte, todos eles, totalizando o número de vinte mil, haviam sido aprisionados. O homem levado perante o Senhor Kṛṣṇa pelo porteiro era um mensageiro de todos esses reis encarcerados. Sendo apresentado apropriadamente diante do Senhor, o homem começou a retransmitir uma mensagem dos reis como segue:

“,Drahý Pane, jsi věčnou podobou transcendentální blaženosti a poznání. Jako takový jsi mimo dosah mentální spekulace nebo slovních popisů jakéhokoliv materialisty tohoto světa. Ti, kdo se plně odevzdali Tvým lotosovým nohám, mohou znát nepatrnou část Tvé slávy a jedině Tvou milostí se mohou takové osoby zbavit veškeré hmotné úzkosti. Drahý Pane, my nepatříme k těmto odevzdaným duším; stále ještě spadáme pod vliv duality a iluze hmotného bytí. Proto hledáme útočiště u Tvých lotosových nohou, neboť máme strach z koloběhu zrození a smrti. Drahý Pane, myslíme si, že je mnoho živých bytostí, jako jsme my, věčně zapletených do plodonosných činností a jejich následků. Nikdy nemají zájem řídit se Tvými pokyny a vykonávat oddanou službu, přestože to těší srdce a je to velice příznivé pro existenci každého. Naopak se staví proti cestě vědomí Krišny a putují třemi světy, pobízeni klamnou hmotnou energií.

“Querido Senhor, Você é a forma eterna de felicidade transcendental e conhecimento igualmente transcendental. Assim sendo, Você está além do alcance da especulação mental ou descrição oral de qualquer homem materialista dentro deste mundo. Uma leve porção de Suas glórias pode ser conhecida completamente por pessoas rendidas a Seus pés de lótus, e, somente por Sua graça, tais pessoas são libertadas de todas as ansiedades materiais. Querido Senhor, nós não estamos entre essas almas rendidas; nós ainda estamos dentro da dualidade e da ilusão desta existência material. Portanto, refugiamo-nos a Seus pés de lótus, porque temos medo do ciclo de nascimentos e mortes. Querido Senhor, julgamos que há muitas entidades vivas como nós que estão eternamente enredadas em atividades fruitivas e em suas reações. Elas nunca são inclinadas a seguir Suas instruções, executando serviço devocional, embora isso seja agradável ao coração e assaz auspicioso para a existência da pessoa. Ao contrário, elas são contra o caminho da vida consciente de Kṛṣṇa e estão vagando dentro dos três mundos, impelidas pela energia ilusória da existência material”.

Drahý Pane, kdo je schopen posoudit Tvoji milost a Tvé mocné činnosti? Jsi vždy přítomný jako nepřemožitelná síla věčného času, mařící nekonečná přání materialistů, kteří tak znovu a znovu upadají do zmatku a zklamání. Proto Ti skládáme uctivé poklony ve Tvé podobě věčného času. Drahý Pane, jsi vlastník všech světů a sestoupil jsi společně se svou úplnou expanzí, Pánem Balarámou. Je řečeno, že se zjevuješ v této inkarnaci proto, abys ochránil oddané a zničil darebáky. Jak je potom možné, že takoví ničemové jako Džarásandha nás mohou navzdory Tvé autoritě uvrhnout do tak bídných podmínek? Jsme z toho zmatení a nechápeme, jak je to možné. Snad byl Džarásandha pověřen tím, aby nám působil tyto těžkosti za špatné činy, které jsme napáchali v minulosti, ale slyšeli jsme ze zjevených písem, že každý, kdo se odevzdá Tvým lotosovým nohám, je před následky svého hříšného života okamžitě v bezpečí. Proto u Tebe z celého srdce hledáme útočiště a doufáme, že nám teď poskytneš úplnou ochranu. Docházíme nyní k pravým závěrům o svých životech. Naše královské postavení nebylo nic jiného než odměna za naše dřívější zbožné jednání, stejně jako je naše utrpení v Džarásandhově vězení výsledkem našich dřívějších bezbožných skutků. Nyní poznáváme, že následky jak zbožných, tak bezbožných činností jsou dočasné a že v tomto podmíněném životě nemůžeme být nikdy šťastní. Hmotné tělo nám přidělují kvality hmotné přírody, a kvůli tomu jsme plní úzkosti. Žít v hmotném světě znamená nosit břímě v podobě tohoto mrtvého těla. Následkem plodonosného jednání jsme nuceni jako soumaři vláčet tato těla a pod tlakem podmíněného života jsme zanechali radostného žití s vědomím Krišny. Teď si uvědomujeme, jací jsme hlupáci. Kvůli nevědomosti jsme se zapletli do sítě hmotných reakcí. Proto hledáme útočiště u Tvých lotosových nohou, které mohou okamžitě vymazat všechny následky plodonosného jednání, a tak nás zbavit znečištění hmotnými bolestmi a radostmi.

“Querido Senhor, quem pode estimar Sua misericórdia e Suas poderosas atividades? Você sempre está presente como a força insuperável do tempo eterno, sufocando os desejos infatigáveis dos materialistas, que, destarte, são repetidamente desorientados e frustrados. Dessa forma, oferecemos-Lhe nossas respeitosas reverências em Sua forma como o tempo eterno. Querido Senhor, Você é o proprietário de todos os mundos e encarnou com Sua expansão plenária, o Senhor Balarāma. É dito que Seu aparecimento nesta encarnação é com a finalidade de proteger os fiéis e destruir os degradados. Dadas as circunstâncias, como é possível que homens perversos como Jarāsandha possam nos colocar em tais condições deploráveis de vida, contra a Sua autoridade? Nós estamos perplexos com a situação e não podemos entender como isso é possível. Pode ser que Jarāsandha tenha recebido a incumbência de nos causar tal dificuldade por causa de nossos malfeitos passados, mas nós tomamos conhecimento a partir de escrituras reveladas que qualquer um que se renda a Seus pés de lótus torna-se imediatamente imune às reações da sua vida pecaminosa. Assim, oferecemo-nos de todo o coração ao Seu abrigo, e esperamos que Sua Onipotência nos dê agora plena proteção. Nesse momento, chegamos à verdadeira conclusão de nossas vidas. Nossas posições reais eram nada mais do que a recompensa de nossas atividades piedosas passadas, da mesma maneira que nossa aflição no encarceramento causado por Jarāsandha é o resultado de nossas atividades impiedosas passadas. Agora, percebemos que as reações de atividades piedosas e ímpias são temporárias e que nunca podemos ser felizes nesta vida condicionada. O corpo material nos é concedido pelos modos da natureza material e, por causa disso, estamos cheios de ansiedades. A condição material de vida envolve simplesmente suportar o fardo deste corpo morto. Como resultado de atividades fruitivas, ficamos assim sujeitos a ser bestas de carga para estes corpos e, sendo forçados pela vida condicionada, deixamos a prazerosa vida da consciência de Kṛṣṇa. Nesse instante, percebemos que somos as pessoas mais tolas. Ficamos emaranhados na cadeia de reações materiais devido à nossa ignorância. Recorremos, então, ao abrigo de Seus pés de lótus, que podem erradicar imediatamente todos os resultados das ações fruitivas e, assim, podem nos livrar da contaminação das dores e dos prazeres materiais”.

Drahý Pane, jelikož jsme teď duše odevzdané u Tvých lotosových nohou, můžeš nás vysvobodit z pasti plodonosných činů, která na nás byla nastražena v podobě Džarásandhy. Drahý Pane, Ty víš, že Džarásandha je silný jako deset tisíc slonů, a s touto silou nás uvěznil, jako když lev zhypnotizuje stádo ovcí. Drahý Pane, již jsi s Džarásandhou osmnáctkrát bojoval a z toho jsi ho sedmnáctkrát porazil, neboť převyšuješ jeho neobyčejně mocné postavení. Když jsi s ním však bojoval poosmnácté, projevil jsi své lidské chování, a tak to vypadalo, jako že jsi byl poražen. Drahý Pane, my dobře víme, že Tě Džarásandha nemůže nikdy porazit, protože Tvoje moc, síla, prostředky i svrchovanost jsou neomezené. Nikdo se Ti nevyrovná a nikdo Tě nemůže překonat. Tvá zdánlivá porážka od Džarásandhy v osmnácté bitvě nebyla nic jiného než ukázka Tvého lidského chování. Pošetilý Džarásandha bohužel nepochopil Tvoji lest a od té doby mu hmotná moc a sláva stouply do hlavy. Schválně zajal a uvěznil právě nás, dobře si vědom toho, že jako Tvoji oddaní jsme podřízeni Tvojí svrchovanosti.`”

“Querido Senhor, porque nós agora somos almas rendidas a Seus pés de lótus, Você pode nos dar alívio do enredamento da ação fruitiva, que foi possibilitado pela forma de Jarāsandha. Querido Senhor, Você já sabe que Jarāsandha possui o poder de dez mil elefantes, e, com esse poder, ele nos encarcerou da mesma maneira como um leão hipnotiza um rebanho de ovelhas. Querido Senhor, Você já lutou consecutivamente com Jarāsandha dezoito vezes, das quais Você o derrotou dezessete, superando a posição extraordinariamente poderosa dele. Em Sua décima oitava luta, porém, Você exibiu Seu comportamento humano e, assim, pareceu ter sido derrotado. Querido Senhor, nós sabemos muito bem que Jarāsandha não pode derrotá-lO em momento algum, pois Seu poder, força, recursos e autoridade são todos ilimitados. Ninguém pode se igualar a Você ou ultrapassá-lO. Sua aparente derrota pelas mãos de Jarāsandha no décimo oitavo combate foi nada mais do que uma exibição de comportamento humano. Infelizmente, o tolo Jarāsandha não pôde entender Seus truques e, desde então, ficou presunçoso devido ao seu poder material e prestígio. Especificamente, ele prendeu-nos e encarcerou-nos, sabendo bem que, como Seus devotos, nós somos subordinados à Sua soberania”.

Na závěr posel řekl: “Vylíčil jsem Ti, Pane, hroznou situaci králů a Ty můžeš vše zvážit a jednat, jak uznáš za vhodné. Promluvil jsem před Tebou jako posel a zástupce všech uvězněných králů a předložil Ti jejich modlitby. Všichni králové si toužebně přejí Tě spatřit, aby se mohli osobně odevzdat u Tvých lotosových nohou. Můj drahý Pane, buď k nim milostivý a jednej v zájmu jejich dobré budoucnosti.”

O mensageiro concluiu: “Agora que expliquei a terrível posição dos reis, Sua Onipotência pode considerar e fazer o que Lhe agradar. Como o mensageiro e representante de todos estes reis encarcerados, submeti minhas palavras a Sua Onipotência e apresentei-Lhe as orações deles. Todos os reis estão muito ansiosos para vê-lO, de forma que eles possam se render pessoalmente a Seus pés de lótus. Meu querido Senhor, seja misericordioso com eles e faça algo para a boa fortuna deles”.

Ve chvíli, kdy posel uvězněných králů přednášel jejich žádost Pánovi, objevil se tam velký mudrc Nárada. Nárada Muni je velký světec, a jeho vlasy proto září jako zlato. Když tedy vstoupil do sněmovního paláce, vypadalo to, jako kdyby byl ve středu shromáždění osobně přítomen bůh Slunce. Pán Krišna je uctívaným vládcem dokonce i Pána Brahmy a Pána Šivy, ale jakmile uviděl, že přišel mudrc Nárada, bez meškání povstal i se všemi ministry a tajemníky, aby velkého mudrce přivítal, a na znamení úcty sklonil hlavu. Nárada Muni se pohodlně usadil a Pán Krišna ho uctíval všemi předměty, které si žádá řádné přijetí svaté osobnosti. Zatímco se Pán Krišna snažil Náradadžího uspokojit, oslovil ho svým sladkým a přirozeným hlasem.

No mesmo momento em que o mensageiro dos reis encarcerados estava apresentando sua súplica diante do Senhor, o grande sábio Nārada chegou. Porque era um grande santo, ele brilhava como ouro e, quando entrou na assembleia, parecia que o deus do Sol estava pessoalmente presente no meio do salão. O Senhor Kṛṣṇa é o mestre adorável até mesmo do senhor Brahmā e do senhor Śiva, contudo, assim que o sábio Nārada chegou, Ele automaticamente levantou-Se com Seus ministros e secretários para recebê-lo e oferecer-lhe Suas respeitosas reverências, curvando a cabeça. O grande sábio Nārada sentou-se confortavelmente, e o Senhor Kṛṣṇa adorou-o com toda a parafernália requerida para a recepção digna de uma pessoa santa. Enquanto tentava agradar Nāradajī, o Senhor Kṛṣṇa falou as seguintes palavras em Sua voz doce e natural:

“Můj milý mudrci mezi polobohy, myslím, že nyní je vše ve třech světech v pořádku. Ty můžeš bez potíží cestovat prostorem všude — po vyšších, středních i nižších planetárních soustavách tohoto vesmíru. Máme to štěstí, že pokud se s tebou setkáme, můžeme se od tebe snadno dozvědět o všem, co je ve třech světech nového, neboť ti nic v tomto vesmírném projevu Nejvyššího Pána nezůstává utajené. Víš vše, a proto se tě chci na něco zeptat. Mají se Pánduovci dobře? A co nyní zamýšlí král Judhišthira? Řekni Mi prosím, jaké jsou jejich současné plány.”

 “Meu querido grande sábio entre os semideuses, acredito que agora tudo esteja bem dentro dos três mundos. Você é perfeitamente apto a viajar por todos os lugares do espaço – nos sistemas planetários superior, intermediário e inferior deste universo. Afortunadamente, quando nós o encontramos, podemos muito facilmente receber informação de Sua Santidade acerca de todas as notícias dos três mundos, pois, dentro desta manifestação cósmica do Senhor Supremo, não há nada oculto de seu conhecimento. Você sabe de tudo, e, assim, desejo perguntar-lhe. Os Pāṇḍavas estão bem? E qual é o plano atual do rei Yudhiṣṭhira? Poderia informar-Me o que eles pretendem fazer no momento?”

Velký mudrc Nárada promluvil takto: “Můj milý Pane, mluvíš o vesmírném projevu, který stvořil Nejvyšší Pán, ale já vím, že Ty jsi všeprostupující stvořitel. Tvoje energie jsou tak početné a nepochopitelné, že ani mocné osobnosti jako Brahmá, pán tohoto vesmíru, nedovedou posoudit Tvoji nepochopitelnou moc. Můj milý Pane, jako Nadduše sídlíš působením své nepochopitelné energie v srdci každého, stejně jako je oheň přítomný v každém, ale nikdo ho nemůže přímo vidět. Ve stavu podmíněného života podléhají všechny živé bytosti třem kvalitám hmotné přírody, a proto svýma hmotnýma očima nejsou schopny vidět, že jsi všude. Já jsem však Tvou milostí již mnohokrát viděl působení Tvé nepochopitelné energie, a když se mě tedy ptáš, jak se daří Pánduovcům, přestože je Ti vše dobře známo, Tvá otázka mě neudivuje.

O grande sábio Nārada falou as seguintes palavras: “Meu querido Senhor, Você falou sobre a manifestação cósmica criada pelo Senhor Supremo, mas eu sei que Você é o criador onipresente. Suas energias são tão extensas e inconcebíveis que até mesmo personalidades poderosas como Brahmā, o senhor deste universo particular, não podem medir o Seu poder inconcebível. Meu querido Senhor, Você está presente como a Superalma no coração de todos por intermédio de Sua potência inconcebível, exatamente como o fogo, que está presente em todos, mas que ninguém pode ver diretamente. Na vida condicionada, todas as entidades vivas estão dentro da jurisdição dos três modos da natureza material. Como tal, elas estão impossibilitadas de ver Sua presença em todos os lugares com os olhos materiais. Por Sua graça, porém, eu vi muitas vezes a ação de Sua potência inconcebível. Portanto, quando Você me pede notícias dos Pāṇḍavas, que não Lhe são desconhecidas, não me surpreendo com Sua pergunta”.

Můj milý Pane, svými nepochopitelnými silami tvoříš tento vesmírný projev, udržuješ ho a opět ho ničíš. Jedině Tvoje nepochopitelná moc také způsobuje, že se tento hmotný svět jeví jako skutečný, ačkoliv je jen stínovým zastoupením duchovního světa. Nikdo neví, co plánuješ učinit do budoucna. Tvoje transcendentální postavení zůstává každému záhadou. Co se mě týče, já Ti mohu jen znovu a znovu skládat uctivé poklony. Pod vlivem tělesného pojetí života každého unášejí hmotné touhy, a tak všichni vyvíjejí jedno hmotné tělo za druhým v koloběhu zrození a smrti. Lidé pohroužení v takovém pojetí existence nevědí, jak se z tohoto vězení hmotného těla vymanit. Ze své bezpříčinné milosti sestupuješ, můj Pane, abys projevil různé transcendentální zábavy, které přinášejí lidem světlo, a jsou tak slavné. Nemohu proto jinak než se Ti s úctou klanět.

“Meu querido Senhor, por Suas potências inconcebíveis, Você cria esta manifestação cósmica, mantém-na e novamente a dissolve. Só por meio de Sua inconcebível potência, este mundo material, embora uma representação da sombra do mundo espiritual, parece ser efetivo. Ninguém pode entender o que planeja fazer no futuro. Sua posição transcendental sempre é inconcebível ao mundo inteiro. Quanto a mim, posso apenas oferecer-Lhe reiteradas vezes minhas respeitosas reverências. No conceito corpóreo de existência, o mundo inteiro é dirigido através de desejos materiais, e, assim, todos desenvolvem novos corpos materiais, um após o outro, no ciclo de nascimento e morte. Absorta em tal conceito de existência, a pessoa não sabe sair deste encarceramento do corpo material. Por Sua misericórdia sem causa, meu Senhor, Você veio para exibir Seus vários passatempos transcendentais, que são radiantes e plenos de glória. Logo, não tenho alternativa a oferecer-Lhe minhas respeitosas reverências”.

Můj milý Pane, jsi Nejvyšší, Parabrahman, a Tvé zábavy v podobě obyčejného člověka jsou Tvůj další taktický klam, stejně jako když herec na jevišti hraje různé úlohy, které se liší od jeho vlastní totožnosti. Jelikož jsou Pánduovci Tvoji bratranci, ptáš se na ně jako jejich příznivec, a já Tě tedy zpravím o jejich záměrech. Prosím poslouchej.

“Meu querido Senhor, Você é o Supremo Parabrahman, e Seus passatempos como um humano comum são outro recurso tático, exatamente como uma peça no palco, na qual o ator encena diferentes papéis a partir de sua própria identidade. Porque os Pāṇḍavas são Seus primos, Você inquiriu sobre eles no papel de seu benquerente. Agora vou Lhe falar sobre as intenções deles. Por favor, escute-me”.

Ze všeho nejdříve Ti mohu říci, že král Judhišthira má veškeré hmotné bohatství, které se dá získat v nejvyšší planetární soustavě Brahmalóce. Neexistuje hmotné bohatství, o které by mohl usilovat, ale on chce přesto vykonat oběť zvanou Rádžasúja jen proto, aby získal Tvou společnost a aby Tě potěšil. Král Judhišthira je tak bohatý, že už na planetě Zemi získal všechno bohatství Brahmalóky. Je dokonale spokojený a nic víc již nepotřebuje. Těší se hojnosti v každém směru, ale nyní chce uctívat Tebe, aby získal Tvou bezpříčinnou milost, a já Tě snažně žádám, abys mu splnil jeho touhu. Můj milý Pane, této velké oběti krále Judhišthiry se zúčastní všichni polobozi a všichni slavní králové světa.

“Primeiro, devo informar-Lhe que o rei Yudhiṣṭhira dispõe de todas as opulências materiais que são possíveis de serem alcançadas no sistema planetário superior Brahmaloka. Ele não tem nenhuma opulência material a que aspirar e, ainda assim, ele deseja executar o sacrifício rājasūya somente para adquirir Sua associação e agradar-Lhe. O rei Yudhiṣṭhira é tão opulento que ele atingiu todas as opulências de Brahmaloka mesmo neste planeta terrestre. Ele está completamente satisfeito e não precisa de nada mais. Ele está pleno de tudo, mas, agora, ele quer adorá-lO e obter Sua misericórdia sem causa, em razão do que imploro que Você cumpra os desejos dele. Meu querido Senhor, nesses grandes sacrifícios por parte do rei Yudhiṣṭhira, haverá uma assembleia de todos os semideuses e todos os reis famosos do mundo”.

Můj milý Pane, jsi Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství. Ten, kdo se zapojí do oddané služby Tobě předepsanými metodami naslouchání, opěvování a vzpomínání, se zbaví znečištění kvalitami hmotné přírody, a což teprve ti, kdo mají možnost Tě vidět a přímo se Tě dotýkat. Můj milý Pane, jsi symbolem všeho příznivého. Tvoje transcendentální jméno a sláva jsou rozšířené po celém vesmíru, ve vyšším, středním i nižším planetárním systému. Transcendentální voda, jež omývá Tvoje lotosové nohy, je ve vyšším planetárním systému známá jako Mandákiní, v nižším planetárním systému jako Bhógavatí a v tomto systému planet na úrovni Země jako Ganga. Tato posvátná, transcendentální voda proudí celým vesmírem a očišťuje všechna místa, kudy protéká.”

“Meu querido Senhor, Você é o Brahman Supremo, a Personalidade de Deus. Alguém que se ocupe em Seu serviço devocional pelos métodos prescritos de ouvir, cantar e lembrar certamente se purificará da contaminação dos modos da natureza material. E o que falar daqueles que têm a oportunidade de vê-lO e tocá-lO diretamente? Meu querido Senhor, Você é o símbolo de tudo o que é auspicioso. Seu nome e fama transcendentais espalharam-se por todas as partes do universo, inclusive nos sistemas planetários superior, intermediário e inferior. A água transcendental que lava Seus pés de lótus é conhecida no sistema planetário superior como Mandākinī, no sistema planetário inferior como Bhogavatī e neste sistema planetário terrestre como o Ganges. Essa água sagrada e transcendental corre ao longo do universo inteiro, purificando onde quer que passe”.

Těsně před tím, než se velký mudrc Nárada objevil ve dvárackém sněmovním paláci Sudharmě, zvažoval Pán Krišna a Jeho ministři a tajemníci, jak zaútočit na Džarásandhovo království. Jelikož se vážně zaobírali tímto tématem, Náradův návrh, aby se Pán Krišna vypravil do Hastinápuru na velkou oběť Rádžasúju Mahárádže Judhišthiry, se u nich nesetkal s příliš velkým ohlasem. Pán Krišna znal úmysly svých společníků, protože je vládcem dokonce i Pána Brahmy. Aby je tedy upokojil, obrátil se s úsměvem na Uddhavu: “Můj milý Uddhavo, jsi vždy Mým přejícím důvěrným přítelem. Chci se na všechno podívat tvýma očima, protože věřím, že tvá rada je vždy správná. Proto se tě ptám na tvůj názor: co mám udělat? Důvěřuji ti a zachovám se podle toho, co Mi poradíš.” Uddhava věděl, že Pán Krišna znal všechno — minulost, přítomnost i budoucnost — i když jednal jako obyčejný člověk. Jelikož ale Pán chtěl přijmout jeho radu, Uddhava se ujal slova, aby Mu posloužil.

Antes de o grande sábio Nārada chegar ao salão de assembleias Sudharmā de Dvārakā, o Senhor Kṛṣṇa e Seus ministros e secretários estavam considerando como atacar o reino de Jarāsandha. Porque eles estavam considerando seriamente este assunto, a proposta de Nārada de que o Senhor Kṛṣṇa fosse até Hastināpura para o grande sacrifício rājasūya de Mahārāja Yudhiṣṭhira não os atraiu muito. O Senhor Kṛṣṇa pôde compreender as intenções dos Seus associados porque Ele é o regente até mesmo do senhor Brahmā. Em vista disso, para apaziguá-los, Ele disse a Uddhava, sorrindo: “Meu querido Uddhava, você é sempre Meu amigo confidencial e muito amado. Portanto, desejo ver tudo através de você, pois acredito que seu conselho é sempre correto. Creio que você entende toda a situação perfeitamente. Então, pergunto sua opinião. O que Eu deveria fazer? Tenho fé em você e, assim, farei tudo o que Me aconselhar”. Era conhecido a Uddhava que, embora o Senhor Kṛṣṇa estivesse agindo como um homem comum, Ele sabia tudo – passado, presente e futuro. Porém, porque o Senhor desejou consultar-Se com ele, Uddhava, para prestar serviço ao Senhor, começou a falar.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 70. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Krišnovy denní činnosti”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo setenta de Kṛṣṇa, intitulado “As Atividades Diárias do Senhor Kṛṣṇa”.