Skip to main content

71. KAPITOLA

Capítulo 71

Pán Krišna v Indraprastě

O Senhor Kṛṣṇa na Cidade de Indraprastha

Uddhava zvážil situaci a v přítomnosti velkého mudrce Nárady a všech ostatních společníků Pána Krišny promluvil: “Můj milý Pane, ze všeho nejdříve bych chtěl říci, že Tě velký mudrc Nárada požádal, aby ses vypravil do Hastinápuru a potěšil krále Judhišthiru, svého bratrance, který právě provádí rozsáhlé přípravy k vykonání velké oběti zvané Rádžasúja. Myslím proto, že bys tam měl okamžitě jet a pomoci králi v tomto odvážném podniku. Ale ačkoliv by bylo zcela namístě brát pozvání mudrce Nárady jako prvořadé, je zároveň Tvojí povinností, můj Pane, poskytnout ochranu odevzdaným duším. Když celou situaci uvážíme, můžeme oběma záměrům učinit zadost. Nikdo nemůže vykonat oběť Rádžasúju, dokud si nepodrobí panovníky na celém světě. To znamená, že ani král Judhišthira nemůže tuto velkou oběť uspořádat, aniž by zvítězil nad výbojným králem Džarásandhou. Oběť Rádžasúju může provést jen ten, kdo si podrobil všechny světové strany. Abychom tedy dosáhli obojího, musíme nejprve zabít Džarásandhu. Myslím, že když se nám nějakým způsobem podaří nad ním zvítězit, automaticky tím posloužíme všem našim záměrům. Uvěznění králové budou na svobodě a budeme moci s potěšením sledovat, jak se šíří Tvoje transcendentální sláva, neboť vysvobodíš nevinné krále, které Džarásandha zajal.

Král Džarásandha však není obyčejný člověk. Ukázal se jako těžký protivník i pro velké bojovníky, protože jeho tělesná síla se vyrovná síle deseti tisíců slonů. Pokud ho někdo bude schopný přemoci, pak jedině Bhímaséna, protože ten má také sílu deseti tisíců slonů. Nejlepší by bylo, kdyby s ním Bhímaséna bojoval sám. Předešlo by se tím zbytečné smrti mnoha vojáků. Ve skutečnosti bude velice těžké Džarásandhu porazit, postaví-li se na odpor se svými vojenskými oddíly. Můžeme tedy použít taktiku, která je pro danou situaci příhodnější. Víme, že král Džarásandha je velmi nakloněný bráhmanům; je vůči nim skutečně velkorysý a nikdy neodmítne, když ho nějaký bráhmana o něco požádá. Proto myslím, že by se měl Bhímaséna vydat za Džarásandhou v šatech bráhmany, požádat ho o milodar a pak s ním osobně zápasit. A abychom zajistili Bhímasénovo vítězství, mám za to, že bys ho měl doprovázet. Pokud se bude bojovat ve Tvojí přítomnosti, jsem si jistý, že Bhímaséna vyjde z boje vítězně, neboť Tvá přítomnost činí všechno nemožné možným. I Pán Brahmá tvoří tento vesmír a Pán Šiva ho ničí jedině díky Tvému vlivu.

Na presença do grande sábio Nārada e de todos os outros associados do Senhor Kṛṣṇa, Uddhava considerou a situação e, então, falou como segue: “Meu querido Senhor, em primeiro lugar, deixe-me dizer que o grande sábio Nārada Muni pediu-Lhe para ir a Hastināpura a fim de satisfazer o rei Yudhiṣṭhira, Seu primo, que está fazendo arranjos para executar o grande sacrifício conhecido como rājasūya. Então, penso que Sua Onipotência deveria ir imediatamente até lá para ajudar o rei nesse grande empreendimento. Porém, embora a aceitação do convite oferecido pelo sábio Nārada como essencial seja bastante apropriada, ao mesmo tempo, meu Senhor, é Seu dever dar proteção às almas rendidas. Ambos os propósitos podem ser servidos se nós entendermos a situação inteiramente. A menos que sejamos vitoriosos sobre todos os reis, ninguém poderá executar o sacrifício rājasūya. Em outras palavras, entende-se que o rei Yudhiṣṭhira não poderá executar esse grande sacrifício sem conquistar uma vitória sobre o rei agressor Jarāsandha. O sacrifício rājasūya só poderá ser executado por aquele que tenha obtido vitória em todas as direções. Portanto, para executar ambos os propósitos, teremos de matar Jarāsandha primeiro. Acredito que, se pudermos, de uma maneira ou de outra, lograr vitória sobre Jarāsandha, todos os nossos propósitos serão satisfeitos automaticamente. Os reis encarcerados serão libertos e, com grande prazer, desfrutaremos a expansão de Sua fama transcendental por Você ter salvado os reis inocentes que Jarāsandha encarcerou. Mas o rei Jarāsandha não é um homem comum. Ele demonstrou ser um grande empecilho até mesmo para grandes guerreiros, pois sua força física é igual à força de dez mil elefantes. Se houver alguém capaz de derrotar esse rei, não será outro senão Bhīmasena, porque ele também possui a força de dez mil elefantes. A melhor coisa seria Bhīmasena lutar sozinho com ele. Assim, não haveria nenhuma matança desnecessária de muitos soldados. De fato, será muito difícil vencer Jarāsandha quando ele se colocar com suas divisões akṣauhiṇī de soldados. Por conseguinte, poderemos adotar uma política mais favorável para a situação. Sabemos que o rei Jarāsandha é deveras dedicado aos brāhmaṇas e muito caridoso para com eles; ele nunca recusa qualquer pedido de um brāhmaṇa. Então, penso que Bhīmasena deveria aproximar-se de Jarāsandha vestido de um brāhmaṇa, implorar caridade dele e, então, lutar pessoalmente. E, para assegurar a vitória de Bhīmasena, acredito que Sua Majestade deveria acompanhá-lo. Se o combate acontecer em Sua presença, tenho certeza de que Bhīmasena sairá vitorioso, pois o impossível em Sua presença se torna possível. Na verdade, o senhor Brahmā cria este universo e o senhor Śiva o destrói simplesmente por Sua influência”.

Ve skutečnosti jsi to Ty, kdo tvoří a ničí celý vesmírný projev; Pán Brahmá a Pán Šiva jsou pouze vnějšně viditelné příčiny. Stvoření i zničení ve skutečnosti vykonává neviditelný časový faktor, který je Tvým neosobním zastoupením. Vše je pod vládou času. Když i Tvůj neviditelný časový faktor dokáže prostřednictvím Pána Brahmy a Pána Šivy takové podivuhodné věci, proč by Tvá osobní přítomnost nepomohla Bhímasénovi přemoci Džarásandhu? Můj milý Pane, až bude Džarásandha mrtvý, královny uvězněných panovníků budou opěvovat Tvoji slávu z radosti, že jejich manželé jsou Tvojí milostí na svobodě. Budou stejně šťastné jako gópí, když jsi je vysvobodil z rukou Šankhačúdy. Všichni velcí mudrci, král slonů Gadžéndra, bohyně štěstí Sítá, a dokonce i Tvůj otec a matka vyvázli díky Tvé bezpříčinné milosti z nebezpečí. Zachránil jsi i nás a my za to stále opěvujeme transcendentální slávu Tvých činů.

“De fato, Você cria e destrói a manifestação cósmica inteira; o senhor Brahmā e o senhor Śiva são apenas as causas superficialmente visíveis. Criação e destruição são executadas, na verdade, pelo invisível fator tempo, que é Sua representação impessoal. Tudo está sob o controle desse fator tempo. Se Seu invisível fator tempo pode executar tais atos maravilhosos por intermédio do senhor Brahmā e do senhor Śiva, Sua presença pessoal não ajudará Bhīmasena a conquistar Jarāsandha? Meu querido Senhor, quando Jarāsandha for morto, as rainhas de todos os reis aprisionados ficarão tão jubilosas com a libertação de seus maridos por Sua misericórdia que todas elas cantarão Suas glórias, ficando tão satisfeitas quanto as gopīs ficaram quando libertadas das mãos de Śaṅkhacūḍa. Todos os grandes sábios; o rei dos elefantes, Gajendra; a deusa da fortuna, Sitā, e até mesmo Seu pai e Sua mãe foram todos libertados por Sua misericórdia sem causa. Nós também fomos assim libertados e sempre cantamos as glórias transcendentais de Suas atividades”.

Myslím, že když nejdříve zabijeme Džarásandhu, vyřeší to mnoho problémů najednou. Co se týče oběti Rádžasúji pořádané v Hastinápuru, ta se bude moci také uskutečnit — ať už v důsledku zbožných činností uvězněných králů, nebo bezbožných činností Džarásandhy.

“Consequentemente, acredito que, se o extermínio de Jarāsandha for empreendido primeiro, isso resolverá muitos outros problemas automaticamente. Quanto ao sacrifício rājasūya organizado em Hastināpura, ele será realizado, quer por causa das atividades piedosas dos reis encarcerados, quer por causa das atividades ímpias de Jarāsandha”.

Můj milý Pane, zdá se, že bude dobře, když se osobně vydáš do Hastinápuru porazit démonské krále, jako je Džarásandha a Šišupála, vysvobodíš ze zajetí zbožné panovníky a také vykonáš velkou oběť Rádžasúju. Vzhledem ke všem těmto okolnostem si myslím, že bys měl okamžitě odjet do Hastinápuru.”

“Meu Senhor, parece que Você deve ir pessoalmente a Hastināpura para conquistar os reis demoníacos, como Jarāsandha e Śiśupāla, libertar os piedosos reis encarcerados e também executar o grande sacrifício rājasūya. Considerando todos esses pontos, julgo que Sua Majestade deveria prosseguir imediatamente para Hastināpura”.

Uddhavovu radu všichni přítomní ocenili; každý si myslel, že Krišnova návštěva Hastinápuru bude všeobecně prospěšná. Jak velký mudrc Nárada, tak starší členové jaduovské dynastie i samotný Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, Uddhavovo stanovisko podpořili. Pán Krišna pak požádal o svolení svého otce Vasudévu a děda Ugrasénu a ihned pověřil své sluhy Dáruku a Džaitru, aby připravili vše na cestu do Hastinápuru. Jakmile bylo vše přichystáno, Pán Krišna se rozloučil především s Pánem Balarámou a jaduovským králem Ugrasénou, a poté, co vypravil své královny i s dětmi a poslal napřed všechna potřebná zavazadla, nasedl na svůj vůz, nesoucí prapor se znakem Garudy.

Esse conselho de Uddhava foi apreciado por todos que estavam presentes na assembleia; todos consideraram que a ida do Senhor Kṛṣṇa para Hastināpura seria benéfica sob todos os aspectos. O grande sábio Nārada, as personalidades mais velhas da dinastia Yadu e a Suprema Personalidade de Deus, o próprio Kṛṣṇa, todos apoiaram a declaração de Uddhava. O Senhor Kṛṣṇa pediu permissão a Seu pai, Vasudeva, e a Seu avô, Ugrasena, e de imediato ordenou que Seus criados Dāruka e Jaitra fizessem os arranjos para a viagem a Hastināpura. Quando tudo estava preparado, o Senhor Kṛṣṇa deu especial adeus ao Senhor Balarāma e ao rei dos Yadus, Ugrasena, e, depois de despachar Suas rainhas junto com os filhos e enviar a bagagem necessária à frente, Ele montou em Sua quadriga, que porta a bandeira marcada com o símbolo de Garuḍa.

Než se průvod rozjel, Pán Krišna uspokojil velkého mudrce Náradu obětováním různých předmětů používaných k uctívání. Náradadží chtěl padnout ke Krišnovým lotosovým nohám, ale jelikož Pán hrál úlohu lidské bytosti, vzdal Mu jen úctu v mysli, pojmul Jeho transcendentální podobu do svého srdce a vzdušnou cestou opustil sněmovní palác. Nárada Muni obvykle neputuje po zemském povrchu, ale přemisťuje se vesmírným prostorem. Po Náradově odchodu se Pán Krišna znovu obrátil na posla uvězněných panovníků a řekl mu, že si nemusejí dělat starosti, neboť velice brzy zařídí, aby byl magadhský král Džarásandha zabit. Popřál tedy všem zajatým králům i jejich poslovi vše nejlepší. S tímto ujištěním od Pána Krišny se posel vrátil k uvězněným králům a sdělil jim tu radostnou zprávu, že je Pán brzy navštíví. Všichni králové byli z té zprávy šťastní a toužebně očekávali Pánův příchod.

Antes de começar a jornada, o Senhor Kṛṣṇa satisfez o grande sábio Nārada oferecendo-lhe diferentes tipos de artigos de adoração. Nāradajī quis prostrar-se aos pés de lótus de Kṛṣṇa, mas, porque o Senhor estava desempenhando o papel de um ser humano, ele ofereceu seus cumprimentos simplesmente dentro da mente e, fixando a forma transcendental do Senhor dentro do coração, ele deixou o salão de assembleias pelas rotas aéreas. Normalmente, o sábio Nārada não caminha sobre a superfície do globo, mas viaja através do espaço exterior. Depois da partida de Nārada, o Senhor Kṛṣṇa dirigiu-Se ao mensageiro que viera da parte dos reis encarcerados e disse-lhe que eles não deveriam ficar preocupados, porque Ele iria muito em breve fazer um arranjo para matar o rei de Magadha, Jarāsandha. Assim, Ele desejou boa fortuna a todos os reis aprisionados e ao mensageiro. Depois de receber essa garantia do Senhor Kṛṣṇa, o mensageiro retornou aos reis cativos e os informou das felizes notícias acerca da visita vindoura do Senhor. Todos os reis regozijaram-se com as novas e começaram a esperar muito ansiosamente pela chegada do Senhor.

Kočár Pána Krišny vyjel do Hastinápuru v koloně mnoha dalších vozů, slonů, jezdectva, pěchoty a se vším ostatním, co náleží ke královskému průvodu. Zároveň se rozezvučely polnice, bubny, trubky, lastury a rohy a jejich příznivý hlasitý zvuk se nesl do všech stran. Šestnáct tisíc královen v čele s bohyní štěstí Rukminídéví, Krišnovou ideální manželkou, jelo společně se svými syny hned za Pánem Krišnou. Královny měly na sobě drahocenné šaty a šperky a těla měly potřená santálovou pastou a ověnčená girlandami z vonných květů. Následovaly svého vznešeného chotě, Pána Krišnu, na královských nosítkách vyložených hedvábím, ozdobených vlajkami a olemovaných zlatem. Pěšáci se štíty, meči a oštěpy tvořili jejich tělesnou stráž. Průvod uzavíraly ženy a děti všech ostatních členů doprovodu a za nimi šlo ještě mnoho kurtizán. Mnohá nákladní zvířata jako býci, buvoli, muli a osli nesla stany, lůžkoviny a koberce a ženy z doprovodu seděly v samostatných nosítkách na hřbetech velbloudů. Pestrý průvod, ze kterého se stále ozýval křik, byl zároveň přehlídkou různobarevných vlajek, slunečníků, ovívadel a různých druhů zbraní, oděvů, ozdob, helmic i zbroje. Průvod na slunci zářil a podobal se oceánu s vysokými vlnami a žraloky.

A quadriga do Senhor Kṛṣṇa partiu para Hastināpura acompanhada por muitas outras carruagens, junto de elefantes, cavalaria, infantaria e parafernália real semelhante. Cornetas, tambores, trompetes, búzios e chifres produziram um som auspicioso e alto que vibrou em todas as direções. As dezesseis mil rainhas, encabeçadas pela deusa da fortuna Rukmiṇī-devī, a esposa ideal do Senhor Kṛṣṇa, acompanhadas pelos seus respectivos filhos, seguiram atrás do Senhor Kṛṣṇa. Elas estavam vestidas com roupas valiosas, decoradas com ornamentos e com os corpos untados com polpa de sândalo e adornados com flores fragrantes. Bem acomodadas em palanquins decorados com sedas, bandeiras e cordões dourados, elas seguiram seu elevado marido, o Senhor Kṛṣṇa. Os soldados de infantaria levavam escudos, espadas e lanças nas mãos e agiam como guarda-costas reais das rainhas. Na retaguarda da procissão, estavam as esposas e filhos de todos os outros seguidores, e havia muitas meninas da sociedade que também seguiam. Muitos animais de tração, como touros, búfalos, mulas e asnos, carregavam os acampamentos, roupas de cama e tapetes, e as mulheres que seguiam estavam sentadas em palanquins nos dorsos dos camelos. Essa procissão panorâmica era acompanhada pelos gritos das pessoas e estava repleta de diferentes bandeiras coloridas, sombrinhas e abanos de iaque e diferentes variedades de armas, vestimentas, ornamentos, elmos e armamentos em exibição. Brilhando à luz do Sol, a procissão parecia exatamente com um oceano com altas ondas e tubarões.

Krišnův průvod se ubíral směrem k Hastinápuru (dnešnímu Novému Dillí) a postupně procházel skrze království Ánarta (provincii Gudžarát), Sauvíra (Surat), velkou rádžasthánskou poušť až ke Kurukšétře. Mezi těmito zeměmi ležela mnohá pohoří, řeky, města, vesnice, pastviny a doly. Všemi těmi místy průvod na své cestě prošel. Pán cestou do Hastinápuru překročil dvě velké řeky, Drišadvatí a Sarasvatí, potom projel provinciemi Paňčála a Matsja, až nakonec dorazil do Hastinápuru neboli Indraprasthy.

Desse modo, a procissão da comitiva do Senhor Kṛṣṇa seguiu para Hastināpura (Nova Delhi), atravessando os reinos de Ānarta (província de Gujarat), Sauvīra (Surat), o grande deserto do Rajastão e, depois, Kurukṣetra. Entre esses reinos, havia muitas montanhas, rios, cidades, vilas, campos de pastagem e campos de minas. A procissão atravessou todos esses lugares em seu percurso para Hastināpura cruzando dois grandes rios, o Dṛṣadvatī e o Sarasvatī. Em seguida, Ele cruzou as províncias de Pañcalā e Matsya. Deste modo, chegou, por fim, a Hastināpura, ou Indraprastha.

Setkání s Nejvyšší Osobností Božství, Krišnou, není všední událost. Když se tedy král Judhišthira dozvěděl, že Pán Krišna přijel do jeho sídelního města Hastinápuru, měl takovou radost, že se mu ve velké extázi zježily chlupy na těle, a okamžitě pospíchal ven z města, aby Pána řádně přivítal. Nařídil, aby hrály různé hudební nástroje a zněly písně, a učení bráhmanové města začali hlasitě recitovat védské hymny. Pán Krišna je známý jako Hrišíkéša, vládce smyslů, a král Judhišthira Mu vyšel v ústrety, aby Ho uvítal stejně, jako se smysly setkají s životním vědomím. Král Judhišthira byl Krišnův starší bratranec. Přirozeně k Pánu cítil silnou náklonnost, a jakmile Ho spatřil, jeho srdce se naplnilo láskou a dojetím. Neviděl Pána už mnoho dní, a proto považoval za veliké štěstí, že Ho má před sebou. S hlubokým citovým pohnutím Pána Krišnu znovu a znovu objímal.

A audiência da Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, não é de forma alguma comum. Portanto, quando o rei Yudhiṣṭhira ouviu que o Senhor Kṛṣṇa chegara na sua importante cidade, Hastināpura, ele ficou tão feliz que todos os pelos do seu corpo arrepiaram-se em grande êxtase, e ele saiu imediatamente da cidade para receber o Senhor corretamente. Ele ordenou a vibração musical de diferentes instrumentos e canções, e os brāhmaṇas eruditos da cidade começaram a cantar bem alto os hinos dos Vedas. O Senhor Kṛṣṇa é conhecido como Hṛṣīkeśa, o mestre dos sentidos, e o rei Yudhiṣṭhira foi recebê-lO exatamente da maneira como os sentidos se encontram com a consciência da vida. O rei Yudhiṣṭhira era o primo mais velho de Kṛṣṇa. Naturalmente, ele nutria uma grande afeição pelo Senhor, e, assim que O viu, seu coração transbordou de amor e afeto. Ele não tinha visto o Senhor durante muitos dias e, então, considerou-se afortunadíssimo ao ver o Senhor apresentar-Se diante de si. Sendo assim, o rei abraçou o Senhor Kṛṣṇa com grande afeto e repetidas vezes.

Věčná podoba Pána Krišny je stálým sídlem bohyně štěstí. Jakmile Ho král Judhišthira obejmul, zbavil se veškerého znečištění hmotné existence. Ihned pocítil transcendentální blaženost a ponořil se do oceánu štěstí. Do očí se mu nahrnuly slzy a jeho tělo se chvělo v extázi. Úplně zapomněl, že žije v hmotném světě. Pak Krišnu s úsměvem objal Bhímaséna, druhý z Pánduovských bratrů, který Krišnu považoval za svého bratrance z matčiny strany, a stejně jako bratr upadl do veliké extáze. I Bhímasénu naplnily takové extatické pocity, že na čas zapomněl na hmotný život. Potom Pán Krišna objal tři zbývající Pánduovce—Ardžunu, Nakulu a Sahadévu. Oči všech tří bratrů se zalily slzami a Ardžuna objímal Krišnu znovu a znovu, protože byli důvěrní přátelé. Oba mladší bratři padli poté, co je Pán Krišna objal, k Jeho nohám na projev úcty. Pak se Pán Krišna poklonil přítomným bráhmanům i starším členům kuruovské dynastie, jako byli Bhíšma, Dróna a Dhritaráštra. Bylo tam mnoho králů z různých provincií, jako například Kuru, Sriňdžaja a Kékaja, a se všemi se Pán Krišna náležitě přivítal a projevili si vzájemnou úctu. Profesionální přednašeči, jako sūtové, māgadhové a vandī, doprovázení bráhmany, přednášeli Pánu uctivé modlitby. Umělci a hudebníci, jako Gandharvové, a také královští šašci hráli na bubny panava, lastury, kotle, víny, mridangy a trubky a pro Pánovo potěšení předváděli své taneční umění. Takto vstoupil slavný Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, do velkého města Hastinápuru, které bylo bohaté ve všech ohledech. Když vcházel do města, všichni lidé mluvili o Jeho slávě a velebili Jeho transcendentální jméno, vlastnosti, podobu a tak dále.

A forma eterna do Senhor Kṛṣṇa é a morada perpétua da deusa da fortuna. Logo que O abraçou, o rei Yudhiṣṭhira ficou livre de toda a contaminação da existência material. Ele imediatamente sentiu bem-aventurança transcendental e mergulhou em um oceano de felicidade. Havia lágrimas nos seus olhos, e seu corpo tremeu em êxtase. Ele esqueceu completamente que estava vivendo neste mundo material. Depois disso, Bhīmasena, o segundo irmão dos Pāṇḍavas, sorriu e abraçou o Senhor Kṛṣṇa, considerando-O como o seu próprio primo materno, e assim ele também mergulhou em grande êxtase. Bhīmasena estava tão cheio de êxtase que, naquele momento, esqueceu sua existência material. Então, o próprio Senhor Śrī Kṛṣṇa abraçou os outros três Pāṇḍavas, Arjuna, Nakula e Sahadeva. Os olhos de todos os três irmãos ficaram inundados com lágrimas, e Arjuna abraçou Kṛṣṇa inúmeras vezes, pois eles eram amigos íntimos. Os dois irmãos Pāṇḍavas mais jovens, depois que foram abraçados pelo Senhor Kṛṣṇa, prostraram-se aos pés de lótus dEle para oferecer cumprimentos. Depois disso, o Senhor Kṛṣṇa ofereceu Suas reverências aos brāhmaṇas presentes, como também aos associados mais velhos da dinastia Kuru, como Bhīṣma, Drona e Dhṛtarāṣṭra. Havia muitos reis de diversas províncias, tais como Kuru, Sṛñjaya e Kekaya, e o Senhor Kṛṣṇa retribuiu suas saudações e seus cumprimentos. Os recitadores profissionais, como os sūtas, māgadhas e vandīs, acompanhados pelos brāhmaṇas, ofereceram suas respeitosas orações ao Senhor. Artistas de teatro, como os gandharvas, bem como os bobos da corte, começaram a tocar seus tambores paṇavas, búzios, tímbales, vīṇās, mṛdaṅgas e cornetas, e exibiram a arte da dança para agradar o Senhor. Assim, o Senhor Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, aquele que é absolutamente famoso, entrou na grande cidade de Hastināpura, que era, sob todos os aspectos, muito opulenta. Enquanto o Senhor Kṛṣṇa entrava na cidade, todas as pessoas falavam entre si sobre as glórias do Senhor e louvavam Seus nomes, qualidades e forma transcendentais.

Hastinápurské cesty, ulice a uličky byly pokropené voňavou vodou z chobotů omámených slonů. Na různých místech města zdobily domy a ulice barevné girlandy a vlajky. Na důležitých křižovatkách stály zlatem ozdobené brány a po jejich obou stranách byly umístěné zlaté džbány s vodou. Tato skvostná výzdoba doplňovala bohatství města. Obyvatelé, oblečení do nových barevných šatů a ozdobení šperky, květinovými girlandami a navonění, se shromažďovali po celém městě a podíleli se na slavnosti. Všechny domy byly osvětlené stovkami a tisíci lamp umístěných na římsách, zdech, sloupech, podstavcích i trámech spočívajících na hlavicích sloupů; při pohledu z dálky připomínaly jejich paprsky slavnost Dípávalí (pořádanou na oslavu Nového roku hinduistického kalendáře). V domech doutnaly vonné tyčinky a jejich dým vycházel okny ven a vytvářel příjemnou atmosféru. Nad všemi domy vlály vlajky a na střechách zářily zlaté džbány.

As estradas, ruas e alamedas de Hastināpura haviam sido todas borrifadas com água aromatizada por meio das trombas de elefantes inebriados. Em diferentes lugares da cidade, havia estandartes e bandeiras coloridas, que decoravam as casas e as ruas. Em encruzilhadas importantes, havia portões com decorações douradas, e havia cântaros dourados nos dois lados dos portões. Essas belas decorações glorificavam a opulência da cidade. Participando dessa grande cerimônia, todos os cidadãos juntavam-se aqui e ali, vestidos com roupa nova e colorida, e decorados com ornamentos, guirlandas de flores e aromas fragrantes. As casas haviam sido todas iluminadas por centenas e milhares de lamparinas colocadas em distintos locais das cornijas, paredes, colunas, bases e arquitraves e, de longe, os raios das lamparinas pareciam estar celebrando o festival Dīpāvalī (um festival específico observado no dia de ano novo do calendário hindu). Incenso perfumado queimava no interior das casas, e a fumaça elevava-se pelas janelas, tornando toda a atmosfera muito aprazível. No topo de todas as casas, bandeiras tremulavam, e os cântaros dourados, mantidos nos telhados, brilhavam resplandecentemente.

Pán Krišna tedy vstoupil do města Pánduovců, vychutnával krásnou atmosféru a zvolna postupoval dále. Když mladé dívky v domech slyšely, že Pán Krišna — jediný, koho stojí za to vidět — prochází ulicemi, velice si přály tuto slavnou osobnost spatřit. Tolik za Ním pospíchaly, že se jim rozpustily vlasy a jejich pevně utažená sárí se povolila. Zanechaly domácích prací a ty, které ležely v posteli se svými manželi, je ihned opustily a vyběhly přímo na ulici, aby mohly spatřit Pána Krišnu. Průvod slonů, koní, vozů a pěších vojáků byl početný, a tak některé dívky, které nemohly v davu dobře vidět, vyšly na střechy domů. Uspokojené pohledem na Pána Šrí Krišnu s Jeho tisíci královen shazovaly na průvod květy, v duchu Pána Krišnu objímaly a srdečně Ho vítaly. Když Ho viděly uprostřed Jeho mnoha královen, jako úplněk obklopený spoustou hvězd, začaly spolu hovořit.

Então, o Senhor Kṛṣṇa entrou na cidade dos Pāṇḍavas, desfrutou da primorosa atmosfera e lentamente procedeu à frente. Quando as mocinhas em cada casa ouviram que o Senhor Kṛṣṇa, o único objeto digno de ser visto, estava passando pela rua, ficaram muito ávidas para ver essa personalidade absolutamente famosa. Seus cabelos soltaram-se e seus apertados sáris afrouxaram-se devido à pressa para vê-lO. Elas deixaram seus compromissos domésticos, e aquelas que estavam deitadas na cama com seus maridos os deixaram imediatamente e foram para a rua para ver o Senhor Kṛṣṇa. A procissão de elefantes, cavalos, carruagens e infantaria estava muito apinhada; algumas das moças, estando impossibilitadas de ver apropriadamente por causa da multidão, subiram aos telhados das casas. Satisfeitas por ver o Senhor Śrī Kṛṣṇa passando com Suas milhares de rainhas, elas derramaram flores na procissão, abraçaram o Senhor Kṛṣṇa mentalmente e deram-Lhe uma recepção cordial. Quando elas O viram no meio de Suas muitas rainhas, como a Lua cheia situada entre muitos luzeiros, elas começaram a falar entre si.

Jedna dívka řekla druhé: “Má milá přítelkyně, jen stěží můžeme odhadnout, jaké zbožné činnosti musely tyto královny vykonat, že se teď mohou bez přestání radovat z Krišnových úsměvů a milujících pohledů.” Zatímco Pán Krišna kráčel ulicemi, každou chvíli před Něho předstoupili někteří z občanů, bohatí, úctyhodní a prostí hříšných činností, aby Mu předali různé příznivé dary na uvítanou ve městě. Takto Ho uctívali jako pokorní služebníci.

Uma das moças disse a outra: “Minha querida amiga, é muito difícil adivinhar que tipo de atividades piedosas executaram essas rainhas, porque elas sempre estão desfrutando a face sorridente e os olhares amorosos de Kṛṣṇa”. Enquanto o Senhor Kṛṣṇa passava pela estrada, alguns dos cidadãos, que eram todos ricos, respeitáveis e livres de atividades pecaminosas, apresentaram, a intervalos, artigos auspiciosos ao Senhor apenas para oferecer-Lhe boas-vindas enquanto entrava na cidade. Assim, eles adoraram-nO como servos humildes.

Jakmile Pán Krišna vstoupil do paláce, všechny ženy tam k Němu pocítily silnou náklonnost, jen co Ho zahlédly. Ihned Ho vítaly s rozzářenýma očima, které vyjadřovaly jejich lásku k Němu, a Pán Krišna se usmíval a přijímal jejich city a uvítání. Když královna Kuntí, matka Pánduovců, uviděla svého synovce Pána Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, zaplavila ji láska a náklonnost. Okamžitě vstala ze svého lůžka, společně se svou snachou Draupadí Mu vyšla vstříc a s mateřskou láskou Ho objala. Když Mahárádž Judhišthira uvedl Krišnu do paláce, byl radostí tak zmatený, že prakticky zapomněl, co má v danou chvíli dělat, aby Ho náležitě přivítal a uctil. Pán Krišna s potěšením prokazoval úctu královně Kuntí i ostatním starším ženám v paláci. Jeho mladší sestra Subhadrá tam také stála s Draupadí a obě se s úctou klaněly Pánovým lotosovým nohám. Na pokyn své tchyně přinesla Draupadí oděvy, ozdoby a girlandy, a tím vším společně uvítaly královny Rukminí, Satjabhámu, Bhadru, Džámbavatí, Kálindí, Mitravindu, Lakšmanu a oddanou Satju. Tyto hlavní královny Pána Krišny byly přivítány jako první a potom se dostalo náležitého přijetí i ostatním královnám. Král Judhišthira se postaral, aby si Krišna mohl odpočinout, a dohlédl na pohodlné ubytování všech, kteří přijeli s Ním — Jeho královen, vojáků, ministrů i tajemníků. Zařídil, aby po celou dobu jejich pobytu jako hosté Pánduovců zažili každý den přijetí na nový způsob.

Quando o Senhor Kṛṣṇa entrou no palácio, todas as senhoras ficaram subjugadas devido à afeição ao vê-lO. Elas imediatamente receberam o Senhor Kṛṣṇa com olhos reluzentes, que expressavam seu amor e afeto para com Ele, e o Senhor Kṛṣṇa sorriu e aceitou seus sentimentos e gestos de recepção. Quando Kuntī, a mãe dos Pāṇḍavas, viu seu sobrinho Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, ela ficou dominada por amor e ternura. Ela de imediato levantou-se de sua cama e colocou-se diante dEle com sua nora, Draupadī, e, com amor e carinho maternais, ela O abraçou. Quando Mahārāja Yudhiṣṭhira levou Kṛṣṇa para dentro do palácio, o rei ficou tão confuso em sua felicidade que praticamente esqueceu o que ele faria naquele momento para receber Kṛṣṇa e adorá-lO de forma correta. O Senhor Kṛṣṇa prazerosamente ofereceu Seus cumprimentos e reverências a Kuntī e às outras senhoras idosas do palácio. Sua irmã mais jovem, Subhadrā, também estava lá com Draupadī, e ambas ofereceram respeitosas reverências aos pés de lótus do Senhor. Por solicitação da sua sogra, Draupadī trouxe vestimentas, ornamentos e guirlandas, e, com essa parafernália, elas receberam as rainhas Rukmiṇī, Satyabhāmā, Bhadrā, Jāmbavatī, Kālindī, Mitravindā, Lakṣmaṇā e a devotada Satyā. Essas rainhas principais do Senhor Kṛṣṇa foram recebidas em primeiro lugar, e, posteriormente, as outras rainhas também ganharam uma recepção apropriada. O rei Yudhiṣṭhira fez arranjos para o repouso de Kṛṣṇa e providenciou que todos que haviam vindo com Ele – ou seja, Suas rainhas, soldados, ministros e secretários – estivessem confortavelmente alojados. Ele tinha providenciado para que experimentassem uma nova recepção a cada dia enquanto permanecessem como convidados dos Pāṇḍavas.

Právě během této doby Pán Šrí Krišna s Ardžunovou pomocí umožnil bohu ohně Agnimu, aby pozřel ke své spokojenosti les Khándava. V průběhu lesního požáru zachránil Krišna démona Majásuru, který se tam skrýval. Zachráněný Majásura se cítil Pánduovcům a Pánu Krišnovi zavázán a vystavěl jim v Hastinápuru jedinečný sněmovní palác. Pro potěšení krále Judhišthiry zůstal Pán Krišna v Hastinápuru několik měsíců. Během svého pobytu se rád toulal na různá místa. Často si vyjížděl s Ardžunou na vozech a mnoho bojovníků a vojáků jezdilo s nimi.

Foi durante essa ocasião que o Senhor Śrī Kṛṣṇa, com a ajuda de Arjuna, permitiu que o deus do fogo, Agni, devorasse a floresta Khāṇḍava para a satisfação dele. Durante o incêndio florestal, Kṛṣṇa salvou o demônio Mayāsura, que estava escondido na floresta. Ao ser salvo, Mayāsura tornou-se devedor dos Pāṇḍavas e do Senhor Kṛṣṇa e, assim, construiu um maravilhoso salão de assembleias dentro da cidade de Hastināpura. Para agradar o rei Yudhiṣṭhira, o Senhor Kṛṣṇa permaneceu na cidade de Hastināpura durante vários meses e, durante Sua estada, Ele gostava de passear por toda a redondeza. Ele costumava dirigir quadrigas com Arjuna, e muitos guerreiros e soldados os seguiam.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 71. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Pán Krišna v Indraprastě”.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo setenta e um de Kṛṣṇa, intitulado “O Senhor Kṛṣṇa na Cidade de Indraprastha”.