52. KAPITOLA
Capítulo 52
Krišna jako Rančór
Kṛṣṇa, o Raṇacora
Když Mučukunda, slavný potomek Ikšvákuovy dynastie, takto získal přízeň Pána Krišny, uctivě Pána v jeskyni obešel a potom vyšel ven. Venku překvapeně zjistil, že lidé se zmenšili do velikosti trpaslíků. Rovněž stromy byly mnohem menší a Mučukunda okamžitě pochopil, že se ocitl v Kali-juze. Bez otálení se tedy vydal směrem na sever. Nakonec došel k hoře zvané Gandhamádana, na níž rostlo a kvetlo mnoho stromů, jako například santál a jiné, jejichž vůně rozradostnila každého, kdo k nim přišel. Rozhodl se, že tam zůstane a po zbytek života se bude podrobovat askezi. Zdá se, že toto místo leží v nejsevernější části Himálaje, kde se také nachází sídlo Nara-Nárájana. Toto místo dodnes existuje a nazývá se Badarikášram. Zde se Mučukunda věnoval uctívání Pána Krišny, při kterém toleroval veškeré bolesti i radosti a jiné duality hmotného světa. Pán Krišna se vrátil k Mathuře, kde se pustil do boje s Kálajavanovými vojáky a jednoho po druhém je zabil. Pak posbíral všechny cennosti z jejich mrtvých těl a pod Jeho dohledem byla tato válečná kořist naložena na volské povozy a odvezena do Dváraky.
Quando Mucukunda, o célebre descendente da dinastia Ikṣvāku, foi favorecido pelo Senhor Kṛṣṇa, ele circungirou o Senhor dentro da caverna e, então, saiu. Ao sair da caverna, Mucukunda viu que a espécie humana tivera sua estatura reduzida surpreendentemente ao tamanho de pigmeus. Igualmente, as árvores também tiveram seu tamanho muito reduzido, e Mucukunda pôde entender logo que a era atual era Kali-yuga. Por isso, sem desviar sua atenção, ele começou a viajar para o norte. Acabou chegando à montanha Gandhamādana, onde havia muitas árvores, como o sândalo e outras árvores floridas, cuja fragrância deixava jubilosos aqueles que as alcançavam. Ele decidiu permanecer na região dessa montanha Gandhamādana para praticar austeridades e penitências pelo restante da vida. Parece que esse lugar se situa na parte mais setentrional das montanhas Himalaias, onde está a morada de Nara-Nārāyaṇa. Esse lugar ainda existe e se chama Badarikāśrama. Em Badarikāśrama, ele se dedicou a adorar o Senhor Kṛṣṇa, esquecendo toda dor e todo prazer e as outras dualidades deste mundo material. O Senhor Kṛṣṇa regressou à vizinhança de Mathurā, onde lutou contra os soldados de Kālayavana e matou-os um por um. Depois disso, Ele recolheu todos os despojos dos cadáveres, que, sob Sua orientação, foram carregados em carros de boi e levados de volta para Dvārakā.
Na Mathuru mezitím znovu zaútočil Džarásandha, tentokrát s větším počtem divizí; měl s sebou celkem dvacet tři akṣauhiṇī.
Enquanto isso, Jarāsandha atacou mais uma vez Mathurā; desta vez, com maiores divisões de soldados, em um total de vinte e três akśauhiṇīs.
Pán Šrí Krišna chtěl Mathuru zachránit před osmnáctým útokem mocných vojenských oddílů krále Džarásandhy. Aby předešel zabíjení dalších vojáků a aby se mohl věnovat důležitějším povinnostem, opustil bojiště bez boje. Ve skutečnosti neměl vůbec strach, ale předstíral, že je obyčejná lidská bytost a bojí se nesmírného množství Džarásandhových vojáků a prostředků. Beze zbraní opustil bojiště. I když byly Jeho lotosové nohy hebké jako okvětní lístky lotosu, ušel pěšky velmi dlouhou vzdálenost.
O Senhor Śrī Kṛṣṇa queria salvar Mathurā do décimo oitavo ataque das grandes divisões militares do rei Jarāsandha. Para evitar maior matança de soldados e para atender outro assunto importante, o Senhor Kṛṣṇa deixou o campo de batalha sem lutar. De fato, Ele não estava nem um pouco com medo, mas Ele fingiu ser um ser humano comum assustado com a imensa quantidade de soldados e de recursos de Jarāsandha. Sem nenhuma arma, Ele deixou o campo de batalha. Embora Seus pés de lótus fossem tão macios como as pétalas da flor de lótus, Ele caminhou a pé por uma distância muito longa.
Džarásandha si myslel, že Krišna a Balaráma tentokrát dostali strach z jeho vojenské převahy a utíkají z bojiště. Vydal se za Nimi se všemi vozy, koňmi i pěchotou. Myslel si, že Krišna a Balaráma jsou obyčejní lidé, a pokoušel se měřit činnosti Pána. Podle této zábavy je Krišna známý jako Rančór, což znamená “ten, který opustil bojiště”. V Indii, zvláště v Gudžarátu, je mnoho chrámů, kde uctívají Krišnu jako Rančórdžího. Když král uteče z bojiště bez boje, obvykle se o něm říká, že je zbabělec, ale když Krišna předvádí tuto zábavu a odejde z bitvy, oddaní Ho uctívají. Démoni se stále snaží měřit Krišnovu velikost, zatímco oddaný se nikdy nesnaží Jeho sílu a bohatství měřit, ale vždy se Mu odevzdává a uctívá Ho. Kráčíme-li ve stopách čistých oddaných, můžeme vědět, že Krišna zvaný Rančórdží neopustil bitevní pole ze strachu, ale z jiného důvodu. Jak se později ukáže, chtěl odpovědět na důvěrný dopis, který Mu poslala Rukminí, Jeho budoucí první manželka. Krišnův útěk z bojiště je ukázkou jednoho z Jeho šesti vznešených atributů. Krišna je nejsilnější, nejbohatší, nejslavnější, nejmoudřejší, nejkrásnější a také si dovede nejvíce odříkat. Śrīmad-Bhāgavatam jasně říká, že opustil bojiště navzdory tomu, že měl dostatek vojenské síly. Dokonce i bez armády by mohl sám porazit Džarásandhovy oddíly, jak to již dokázal sedmnáctkrát předtím. Jeho útěk z bitevního pole je tedy příkladem Jeho jedinečného atributu — odříkání.
Desta vez, Jarāsandha pensou que Kṛṣṇa e Balarāma estavam com muito medo de sua força militar e estavam fugindo do campo de batalha. Ele começou a segui-lOs com todas as suas quadrigas, cavalos e infantaria. Achando que Kṛṣṇa e Balarāma eram seres humanos comuns, Jarāsandha tentava medir as atividades do Senhor. Kṛṣṇa é conhecido como Raṇacora, que significa “uma pessoa que abandonou o campo de batalha”. Na Índia, especialmente em Gujarat, há muitos templos de Kṛṣṇa conhecidos como templos de Raṇacorajī. Em geral, se um rei abandona o campo de batalha sem lutar, ele é chamado de covarde, mas, quando Kṛṣṇa representa esse passatempo, deixando o campo de batalha sem lutar, Ele é adorado pelo devoto. Um demônio sempre tenta medir a opulência de Kṛṣṇa, ao passo que o devoto nunca tenta medir a força e a opulência dEle, mas sempre se rende a Ele e O adora. Seguindo os passos dos devotos puros, podemos saber que Kṛṣṇa, o Raṇacorajī, deixou o campo de batalha não por estar com medo, mas por ter algum outro propósito. O propósito, como será revelado, era atender uma carta confidencial enviada por Rukmiṇī, Sua futura primeira esposa. O fato de Kṛṣṇa abandonar o campo de batalha é exibição de uma de Suas seis opulências. Kṛṣṇa é o poderoso supremo, o rico supremo, o famoso supremo, o sábio supremo, o belo supremo; igualmente, Ele é o renunciante supremo. O Śrīmad-Bhāgavatam diz claramente que Ele abandonou o campo de batalha apesar de ter imensa força militar. Mesmo sem Seu exército, Ele sozinho seria suficiente para derrotar o exército de Jarāsandha, como já o fizera dezessete vezes. Por isso, Seu abandono do campo de batalha é um exemplo de Sua opulência maior: a renúncia.
Když oba bratři urazili již notnou vzdálenost, předstírali, že se unavili. Vyšplhali se na vysokou horu, mnoho kilometrů nad mořskou hladinu, aby si odpočali. Tato hora se nazývala Pravaršana, neboť na ni neustále pršelo a její vrchol byl vždy zahalený mraky, jež posílal Indra. Džarásandha pokládal za samozřejmé, že se bratři obávali jeho vojenské síly, a proto se skryli na vrcholku hory. Nejprve se Je snažil najít a dlouhou dobu Je hledal, ale když se mu to nepodařilo, rozhodl se na Ně připravit past a zabít Je tím, že kolem vrcholu rozdělá ohně. Obložil proto celý vrchol dřívím, které pak zapálil. Když plameny postupovaly dál a dál, Krišna a Balaráma skočili z vrcholu hory na zem, z výšky sto čtyřiceti kilometrů. Zatímco na vrcholu šlehaly plameny, Krišna a Balaráma unikli, aniž Je Džarásandha nebo jeho lidé viděli. Džarásandha došel k závěru, že oba bratři uhořeli a že nebude třeba dalšího boje. V domnění, že uspěl ve svém úsilí, opustil město Mathuru a vrátil se domů do magadhského království. Krišna a Balaráma mezitím dospěli do Dváraky, která byla obklopená mořem.
Depois de atravessar uma longa distância, os irmãos fingiram cansaço. Para aliviar Seu cansaço, Eles subiram em uma alta montanha, alguns quilômetros acima do nível do mar. Essa montanha chamava-se Pravarṣaṇa por causa da chuva constante, pois o pico estava sempre coberto de nuvens enviadas por Indra. Jarāsandha considerou que os meninos estavam com medo de sua força militar, tendo Se escondido no topo da montanha. Primeiro, ele tentou encontrá-lOs, procurando-Os por muito tempo, mas, quando fracassou, decidiu pegá-lOs em uma armadilha e matá-lOs ateando fogo ao redor do pico. Jarāsandha, portanto, rodeou o pico com óleo e ateou-lhe fogo. Como as labaredas se espalhavam cada vez mais, Kṛṣṇa e Balarāma saltaram do topo da montanha até o chão – uma distância de cento e quarenta quilômetros. Assim, enquanto o pico estava queimando, Kṛṣṇa e Balarāma escaparam sem ser vistos por Jarāsandha. Jarāsandha concluiu que os dois irmãos tinham queimado até virar cinzas e que não havia mais necessidade de luta. Julgando-se bem-sucedido em seus esforços, ele deixou a cidade de Mathurā e voltou para casa no reino de Magadha. Depois desse incidente, Kṛṣṇa e Balarāma voltaram à cidade de Dvārakā, que era rodeada pelo mar.
Poté se Šrí Balaráma oženil s Révatí, dcerou krále Raivaty, jenž vládl provincii Ánarta. To je popsáno v devátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Po Baladévově svatbě se Krišna oženil s Rukminí, dcerou krále Bhíšmaky z provincie zvané Vidarbha. Tak jako je Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, Vásudéva, je Rukminí nejvyšší bohyně štěstí, Mahá-Lakšmí. Podle Caitanya-caritāmṛty se Krišna i Šrímatí Rádhárání expandují současně: Krišna do různých podob zvaných viṣṇu- tattva a Šrímatí Rádhárání, prostřednictvím své vnitřní energie, do podob zvaných śakti-tattva, které jsou mnohými podobami bohyně štěstí.
Depois disso, Śrī Balarāma casou-Se com Revatī, filha do rei Raivata, governador da província de Ānarta. Isso se explica no Nono Canto do Śrīmad-Bhāgavatam. Depois do casamento de Baladeva, Kṛṣṇa casou-Se com Rukmiṇī. Rukmiṇī era filha do rei Bhīṣmaka, governante da província conhecida como Vidarbha. Assim como Kṛṣṇa é Vāsudeva, a Suprema Personalidade de Deus, Rukmiṇī é a suprema deusa da fortuna, Mahā-Lakṣmī. Segundo a autoridade do Caitanya-caritāmṛta, a expansão de Kṛṣṇa e de Śrīmatī Rādhaṛaṇī é simultânea; Kṛṣṇa Se expande em várias formas de viṣṇu-tattva, e Śrīmatī Raḍhārāṇī Se expande em várias formas de śakti-tattva como múltiplas formas da deusa da fortuna por meio de Sua potência interna.
Podle védských zvyklostí existuje osm druhů svateb. Prvotřídní svatbou je, když rodiče ženicha a nevěsty domluví datum sňatku. Potom ženich přijede v královském stylu do nevěstina domu a v přítomnosti bráhmanů, kněží a příbuzných mu je nevěsta předána. Kromě toho existují další způsoby sňatku, jako například gāndharva a rākṣasa. Krišna se s Rukminí oženil způsobem rākṣasa tím, že ji unesl v přítomnosti mnoha soků, především Šišupály, Džarásandhy a Šálvy. Když byla Rukminí předávána Šišupálovi, Krišna ji uloupil ze svatebního shromáždění, jako když Garuda sebral polobohům nádobu s nektarem. Rukminí, jediná dcera krále Bhíšmaky, byla neobyčejně krásná. Říkalo se jí Ručiránaná, což znamená “ta, jejíž krásný obličej je jako rozkvetlý lotosový květ”.
De acordo com a convenção védica, existem oito espécies de casamento. No sistema de casamento de primeira classe, os pais da noiva e do noivo marcam a data do casamento. Então, em estilo real, o noivo vai para a casa da noiva e, na presença de brāhmaṇas, sacerdotes e parentes, a noiva é dada em caridade ao noivo. Além desse, há outros sistemas, tais como os casamentos gāndharva e rākṣasa. Rukmiṇī casou-se com Kṛṣṇa no estilo rākṣasa, porque Ele a raptou na presença de Seus muitos rivais, como Śiśupāla, Jarāsandha e Śālva. Enquanto Rukmiṇī estava sendo dada em caridade a Śiśupāla, Kṛṣṇa roubou-a da arena do casamento exatamente como Garuḍa roubou o pote de néctar dos demônios. Rukmiṇī, a única filha do rei Bhīṣmaka, tinha uma beleza extraordinária. Ela era conhecida como Rucirānanā, que quer dizer “aquela que tem uma bela face que se expande como uma flor de lótus”.
Krišnovi oddaní vždy touží naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech. Všechny Jeho činnosti, jako bojování, únosy i útěk z bitvy, jsou transcendentální, jelikož jsou na absolutní úrovni, a oddaní mají o takový poslech transcendentální zájem. Čistý oddaný mezi Pánovými činnostmi nedělá rozdíly — že by se o některých mělo naslouchat, a o jiných ne. Existuje však třída takzvaných oddaných známých jako prákrita-sahadžijové, kteří velice rádi naslouchají o Krišnově rāsa-līle s gópími, ale už ne o Jeho bojích s nepřáteli. Nevědí, že Jeho bojování i Jeho přátelení se s gópími jsou stejně transcendentální, neboť všechny tyto činnosti jsou na absolutní úrovni. Čistí oddaní pokorným poslechem vychutnávají všechny Krišnovy transcendentální zábavy popsané ve Śrīmad-Bhāgavatamu; neodmítnou ani kapku.
Os devotos de Kṛṣṇa estão sempre ansiosos por ouvir sobre as atividades transcendentais do Senhor. Suas atividades de lutar, raptar e fugir do campo de batalha são todas transcendentais, estando na plataforma absoluta, e os devotos têm interesse transcendental em ouvi-las. O devoto puro não faz a distinção de que algumas atividades do Senhor devem ser ouvidas e outras evitadas. Existe, porém, uma espécie de falsos devotos conhecidos como prakṛta-sahajiyās que estão muito interessados em ouvir sobre a rāsa-līlā de Kṛṣṇa com as gopīs, mas não sobre Sua luta com os inimigos. Eles não sabem que as atividades belicosas de Kṛṣṇa e Suas atividades de amigo com as gopīs são igualmente transcendentais, estando na plataforma absoluta. Os passatempos transcendentais de Kṛṣṇa descritos no Śrīmad-Bhāgavatam são saboreados pelos devotos puros através de submissa recepção auricular. Eles não rejeitam nem mesmo uma gota desses passatempos.
Příběh o tom, jak se Krišna oženil s Rukminí, je popsán takto: Král Vidarbhy, Mahárádž Bhíšmaka, byl velice schopný a oddaný vladař. Měl pět synů a jedinou dceru. První syn se jmenoval Rukmí, druhý Rukmaratha, třetí Rukmabáhu, čtvrtý Rukmakéša a pátý Rukmamálí. Tito bratři měli jednu mladší sestru — Rukminí. Byla půvabná a ctnostná a měla se stát manželkou Pána Krišny. Mnoho světců a mudrců, jako Nárada Muni, navštěvovalo palác krále Bhíšmaky. Rukminí měla přirozeně možnost s nimi mluvit, a tak získala zprávy o Krišnovi. Dozvěděla se o Jeho šesti vznešených atributech a už jen na základě toho, že o Něm slyšela, zatoužila odevzdat se Jeho lotosovým nohám a stát se Jeho ženou. Krišna o Rukminí také slyšel. Byla studnicí všech transcendentálních vlastností: byla inteligentní, její tělo mělo příznivé znaky, byla velkomyslná, nesmírně půvabná a uměla se dobře chovat. Krišna se proto rozhodl, že by měla být Jeho manželkou. Všichni příbuzní krále Bhíšmaky chtěli dát Rukminí za ženu Krišnovi, ale její starší bratr Rukmí navzdory přání ostatních zařídil její sňatek s Šišupálou, Krišnovým zapřisáhlým nepřítelem. Když se krásná černooká Rukminí doslechla o tomto plánu, velice se zarmoutila. Jelikož však byla dcerou krále, vyznala se v politické diplomacii a řekla si, že zármutek k ničemu nevede. Bylo potřeba okamžitě podniknout nějaké kroky. Po chvíli uvažování se rozhodla, že pošle Krišnovi vzkaz, a aby nemohla být podvedena, vybrala si za posla kvalifikovaného bráhmanu. Pravý bráhmana mluví vždy pravdu a je oddaným Višnua. Neprodleně vyslala bráhmanu do Dváraky.
A história do casamento de Kṛṣṇa com Rukmiṇī se descreve como segue. O rei de Vidarbha, Mahārāja Bhīṣmaka, era um príncipe muito qualificado e devotado. Ele tinha cinco filhos e só uma filha. O primeiro filho se chamava Rukmī; o segundo, Rukmaratha; o terceiro, Rukmabāhu; o quarto, Rukmakeśa, e o quinto, Rukmamālī. Os irmãos tinham uma jovem irmã, Rukmiṇī, que era bela e casta e estava destinada a se casar com o Senhor Kṛṣṇa. Muitas pessoas santas e sábios, como Nārada Muni, costumavam visitar o palácio do rei Bhīṣmaka. Naturalmente, Rukmiṇī tinha oportunidade de falar com eles e, dessa maneira, ela obteve informações sobre Kṛṣṇa. Ela foi informada acerca das seis opulências de Kṛṣṇa e, só por ouvir falar sobre Ele, ela desejou render-se aos pés de lótus dEle e tornar-se Sua esposa. Kṛṣṇa também ouvira falar de Rukmiṇī. Ela era o reservatório de todas as qualidades transcendentais: inteligência, espírito liberal, beleza extraordinária e comportamento correto. Kṛṣṇa, portanto, decidiu que ela era qualificada para ser Sua esposa. Todos os parentes do rei Bhīṣmaka decidiram que Rukmiṇī devia ser dada em casamento a Kṛṣṇa, mas seu irmão mais velho, Rukmī, apesar do desejo dos outros, arranjou-lhe o casamento com Śiśupāla, um inimigo decidido de Kṛṣṇa. Quando a bela Rukmiṇī de olhos negros soube da decisão, ela imediatamente ficou muito melancólica. Porém, sendo filha do rei, ela entendia a diplomacia política e decidiu que não adiantava apenas ficar taciturna. Era preciso tomar algumas providências imediatas. Depois de alguma deliberação, ela decidiu mandar uma mensagem para Kṛṣṇa e, para não ser enganada, escolheu como mensageiro um brāhmaṇa qualificado. Brāhmaṇas assim qualificados são sempre fiéis e devotados a Viṣṇu. Sem demora, ela enviou o brāhmaṇa para Dvārakā.
Jakmile bráhmana dorazil k dváracké bráně, ohlásil svůj příchod strážnému, který ho zavedl do paláce, kde Krišna seděl na zlatém trůnu. Jelikož bráhmana dostal příležitost sloužit jako Rukminin posel, měl to štěstí, že mohl spatřit Nejvyšší Osobnost Božství Krišnu, původní příčinu všech příčin. Bráhmana je duchovní učitel všech společenských tříd. Pán Šrí Krišna chtěl všechny poučit o védské etiketě, co se týče uctívání bráhmany, a proto okamžitě vstal a nabídl mu svůj trůn. Když byl bráhmana usazen na zlatém trůnu, Pán Šrí Krišna ho uctíval stejným způsobem, jakým polobozi uctívají Jeho. Tak učil všechny, že uctívání Jeho oddaného je cennější než uctívání Jeho samotného.
Chegando ao portão de Dvārakā, o brāhmaṇa informou ao porteiro de sua vinda, e o porteiro o conduziu ao lugar onde Kṛṣṇa estava sentado em um trono de ouro. Como o brāhmaṇa era o mensageiro de Rukmiṇī, ele teve a sorte de ver a Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, a causa original de todas as causas. Um brāhmaṇa é o mestre espiritual de todas as divisões sociais. O Senhor Śrī Kṛṣṇa, para ensinar a todos a etiqueta védica de como se deve respeitar um brāhmaṇa, levantou-Se imediatamente e ofereceu-lhe Seu trono. Quando o brāhmaṇa estava sentado no trono de ouro, o Senhor Śrī Kṛṣṇa começou a adorá-lo exatamente como os semideuses adoram Kṛṣṇa. Dessa maneira, Ele ensinou a todos que adorar Seu devoto é de maior valor do que O adorar.
Poté se bráhmana vykoupal, najedl a ulehl k odpočinku na posteli pokryté měkkým hedvábím. Když odpočíval, Pán Šrí Krišna k němu potichu přišel, s velkou úctou si položil jeho nohy do klína a začal je masírovat. Takto si Krišna přisedl k bráhmanovi a řekl: “Můj milý bráhmano, doufám, že své náboženské povinnosti vykonáváš bez potíží a že tvoje mysl je vždy klidná.” Lidé různých tříd ve společnosti mají různá zaměstnání, a když se někdo ptá druhého, jak se mu daří, měl by přitom brát ohled na jeho povolání. Když se tedy ptáme na situaci bráhmany, otázky bychom měli klást podle jeho životních podmínek, abychom ho nerozrušovali. Klidná mysl je základem, aby člověk mohl být pravdomluvný, čistý, vyrovnaný, uměl se ovládat a byl snášenlivý. Jakmile člověk získá poznání a ví, jak je prakticky používat v životě, upevní se jeho přesvědčení o Absolutní Pravdě. Bráhmana věděl, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, a přesto přijal Jeho uctivou službu s ohledem na védská pravidla společenského chování. Pán Šrí Krišna vystupoval jako lidská bytost. Jelikož náležel do třídy kšatrijů a byl mladý chlapec, bylo Jeho povinností prokázat úctu bráhmanovi.
No devido tempo, o brāhmaṇa tomou seu banho, aceitou sua refeição e foi descansar em uma cama completamente coberta de seda macia. Enquanto ele descansava, o Senhor Kṛṣṇa Se aproximou em silêncio e, com grande respeito, pôs as pernas do brāhmaṇa em Seu colo e começou a massageá-las. Dessa maneira, Kṛṣṇa apareceu diante do brāhmaṇa e disse: “Meu querido brāhmaṇa, espero que você esteja cumprindo os princípios religiosos sem dificuldade e que sua mente esteja sempre tranquila”. Diferentes classes de pessoas no sistema social se ocupam em várias profissões, e, quando se pergunta sobre o bem-estar de uma pessoa em particular, deve-se fazê-lo com base na profissão da pessoa. Portanto, quando se pergunta sobre o bem-estar de um brāhmaṇa, as perguntas devem ser formuladas de acordo com a condição de vida dele para não perturbá-lo. Uma mente pacífica é a base para se tornar veraz, limpo, equilibrado, autocontrolado e tolerante. Assim, ao alcançar o conhecimento e saber aplicá-lo na vida prática, a pessoa se convence sobre a Verdade Absoluta. O brāhmaṇa sabia que Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus e, mesmo assim, aceitou o respeitoso serviço do Senhor com base na convenção védica. O Senhor Śrī Kṛṣṇa estava agindo como um ser humano comum. Por pertencer à divisão kṣatriya do sistema social e por ser jovem, era seu dever mostrar respeito por tal brāhmaṇa.
Pán Krišna pokračoval: “Ó nejlepší z bráhmanů, měl bys být stále spokojený, neboť má-li bráhmana svou vnitřní spokojenost, nebude se odchylovat od svých předepsaných povinností. Každý, a zvláště bráhmana, může pouhým dodržováním svých předepsaných povinností dosáhnout nejdokonalejšího naplnění všech tužeb. Jinak i člověk bohatý jako nebeský král Indra se musí stěhovat z planety na planetu, není-li spokojený. Nemůže být šťastný v žádných podmínkách. Avšak ten, kdo má spokojenou mysl, může žít šťastně kdekoliv, i když ztratí veškeré vlastnictví.”
O Senhor Kṛṣṇa continuou: “Ó melhor de todos os brāhmaṇas, você deve ficar sempre satisfeito porque, se um brāhmaṇa estiver sempre satisfeito consigo, ele não se desviará de seus deveres prescritos, e, pelo simples fato de serem fiéis aos deveres prescritos, todos, especialmente os brāhmaṇas, podem alcançar a mais elevada perfeição de todos os desejos. Mesmo que a pessoa seja tão opulenta quanto o rei do céu, Indra, se ela não estiver satisfeita, será inevitável que transmigre de um planeta para outro. Tal pessoa nunca pode ser feliz em nenhuma circunstância, mas, se sua mente estiver satisfeita, mesmo que seja privada de todos os bens, ela pode viver feliz em qualquer lugar”.
Tento Krišnův pokyn bráhmanovi je velice významný. Znamená to, že pravého bráhmanu nemá znepokojit žádná situace. V moderním věku, Kali-juze, takzvaní bráhmanové přijímají ohavné postavení šúdrů nebo i horší, a přesto se vydávají za kvalifikované bráhmany. Pravý bráhmana se ve skutečnosti vždy drží svých povinností a nikdy nepřijme povinnosti šúdrů nebo lidí na ještě nižší úrovni. Autorizovaná písma uvádějí, že za vyjímečné situace může bráhmana vykonávat činnosti kšatrijů, nebo dokonce i vaišjů, ale nikdy by neměl přijmout zaměstnání šúdrů. Pán Krišna prohlásil, že pokud se bráhmana důsledně drží svých náboženských zásad, pak ho žádné nepříznivé okolnosti nemohou rozrušit. Na závěr Pán Šrí Krišna řekl: “S úctou se klaním bráhmanům a vaišnavům, neboť bráhmanové jsou vždy spokojení ve svém nitru a vaišnavové vždy jednají pro skutečné blaho lidské společnosti. Jsou to nejlepší přátelé všech; jsou nesobečtí a mají vždy klidnou mysl.”
Essa instrução de Kṛṣṇa ao brāhmaṇa é muito significativa. A ideia é que um verdadeiro brāhmaṇa não deve se perturbar em nenhuma situação. Nesta era moderna, Kali-yuga, os que se dizem brāhmaṇas aceitaram a posição abominável de śūdras ou inferior e, ainda assim, querem passar por brāhmaṇas qualificados. De fato, um brāhmaṇa qualificado sempre se atém a seus próprios deveres e nunca aceita os deveres de um śūdra ou de alguém inferior a śūdra. Aconselha-se nas escrituras autorizadas que um brāhmaṇa pode, em circunstâncias desfavoráveis, aceitar a profissão de kṣatriya ou mesmo de vaiśya, mas jamais deve aceitar a profissão de śūdra. O Senhor Kṛṣṇa declarou que um brāhmaṇa nunca deverá ser perturbado por uma condição adversa se ele seguir com escrúpulo os princípios religiosos. Em conclusão, o Senhor Śrī Kṛṣṇa disse: “Ofereço Minhas respeitosas reverências aos brāhmaṇas e vaiṣṇavas, pois os brāhmaṇas estão sempre satisfeitos consigo, e os vaiṣnavas sempre se ocupam nas atividades que trazem o verdadeiro bem-estar para a sociedade humana. Eles são os melhores amigos do povo em geral; ambos são livres do falso egoísmo e estão sempre em um estado de espírito tranquilo”.
Dále se Pán Krišna chtěl dozvědět, jací jsou vládci (kšatrijové) v bráhmanově království, a proto se zeptal, zda jsou všichni obyvatelé šťastní. Způsobilost krále lze posoudit podle nálady lidí v království. Jsou-li šťastní po všech stránkách, je zřejmé, že král je poctivý a vykonává své povinnosti správně. Krišna řekl, že král, v jehož království jsou občané šťastní, je Mu velice drahý. Krišna samozřejmě věděl, že bráhmana přišel s důvěrným vzkazem, a proto řekl: “Chceš-li, můžeš promluvit o svém poslání.”
O Senhor Kṛṣṇa, então, desejou saber dos governantes (kṣatriyas) do reino do brāhmaṇa e, por isso, perguntou se os cidadãos do reino estavam todos felizes. Julga-se a qualificação de um rei pelo temperamento do povo do reino. Se eles estão felizes em todos os aspectos, deve-se entender que o rei é honesto e está executando corretamente seus deveres. Kṛṣṇa disse que o rei em cujo reino os cidadãos são felizes é-Lhe muito querido. Naturalmente, Kṛṣṇa podia entender que o brāhmaṇa viera com uma mensagem confidencial, razão pela qual Ele disse: “Se não tiver objeção, dou-lhe licença para falar sobre sua missão”.
Bráhmana, jehož velice uspokojovaly tyto transcendentální zábavy s Pánem, pak vyprávěl celý příběh vedoucí k jeho návštěvě Krišny. Vytáhl Rukminin dopis pro Krišnu a řekl: “Toto jsou slova princezny Rukminí: ,Můj milý Krišno, neporazitelný a nejkrásnější, jakýkoliv člověk, který uslyší o Tvé transcendentální podobě a zábavách, okamžitě ušima pojme do svého nitra Tvé jméno, slávu a vlastnosti, všechna jeho hmotná soužení ustanou a on pevně umístí Tvou podobu do svého srdce. Prostřednictvím takové transcendentální lásky k Tobě Tě vždy vidí ve svém nitru; tímto způsobem se naplní všechny jeho touhy. I já jsem slyšela o Tvých transcendentálních vlastnostech. Možná mi chybí stud, když vyjadřuji své pocity přímo, ale okouzlil jsi mne a uchvátil moje srdce. Možná budeš pochybovat o mé počestnosti, neboť jak Tě může svobodná dívka jako já bez ostychu takto oslovit? Můj milý Mukundo, jsi největší lev mezi lidmi, nejvyšší osoba mezi všemi osobami. Kterákoliv dívka, i když ještě neopustila domov, nebo dokonce i kterákoliv nanejvýš mravná žena by se za Tebe chtěla vdát, okouzlena Tvým bezpříkladným charakterem, poznáním, bohatstvím a postavením. Vím, že jsi manžel bohyně štěstí a jsi velmi laskavý ke svým oddaným, a proto jsem se rozhodla stát se Tvou věčnou služkou. Můj milý Pane, odevzdávám svůj život a duši Tvým lotosovým nohám. Vybrala jsem si Tě za manžela, a proto Tě žádám, abys mě přijal za svou ženu. Jsi nejmocnější, ó Pane s lotosovýma očima, a nyní Ti náležím. Je směšné, když se šakal zmocní toho, na čem si měl pochutnat lev; proto Tě žádám, aby ses mě ihned ujal, dřív než si mě odveze Šišupála a jiní princové jeho ražení. Můj milý Pane, možná jsem v předešlém životě konala nějakou veřejně prospěšnou činnost, jako je kopání studní a sázení stromů, nebo zbožné činnosti, jako pořádání rituálních obřadů a obětí a sloužení úctyhodným osobám: duchovnímu učiteli, bráhmanům a vaišnavům. Snad jsem takovým jednáním potěšila Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana. Je- li tomu tak, Pane Krišno, bratře Pána Balarámy, pak si přeji, abys sem přijel a uchopil mě za ruku, aby se mě Šišupála a jeho společníci nemohli dotknout.`”
Então, estando muito satisfeito com esses passatempos transcendentais com o Senhor, o brāhmaṇa narrou toda a história de sua missão em vir ver Kṛṣṇa. Ele tirou a carta que Rukmiṇī havia escrito para Kṛṣṇa e disse: “Estas são as palavras da princesa Rukmiṇī: ‘Meu querido Kṛṣṇa, ó infalível e muito belo, qualquer ser humano que ouça sobre Sua forma e Seua passatempos transcendentais absorve imediatamente por seus ouvidos o Seu nome, fama e qualidades; assim, ele diminui todos os seus sofrimentos materiais e fixa no coração a Sua forma transcendental. Através desse amor por Você, ele sempre O vê dentro de si, e, por esse processo, todos os seus desejos se realizam. Igualmente, ouvi falar de Suas qualidades transcendentais. Por me expressar diretamente, posso não ser recatada, mas Você me cativou e tomou meu coração. Você pode pensar que sou uma jovem solteira e pode duvidar de minha firmeza de caráter. Porém, meu querido Mukunda, Você é o supremo leão entre os seres humanos, a pessoa suprema entre as pessoas. Qualquer moça, ainda que não tenha saído de sua casa, ou mesmo uma mulher da mais alta castidade, desejaria casar com Você, estando cativada por Seu caráter, conhecimento, opulência e posição sem precedentes. Sei que Você é o esposo da deusa da fortuna e que é muito bondoso para com Seus devotos, daí eu ter decidido tornar-me Sua serva eterna. Meu querido Senhor, dedico minha vida e alma a Seus pés de lótus. Escolhi Você como meu marido e, por isso, peço que me aceite como Sua esposa. Você é o poderoso supremo, ó pessoa de olhos de lótus. Agora, eu Lhe pertenço. Se o chacal roubar o que o leão gosta de comer, será um evento ridículo; por isso, peço-Lhe que tome conta imediatamente de mim antes que eu seja levada embora por Śiśupāla e outros príncipes como ele. Meu querido Senhor, eu, em minha vida anterior, talvez tenha feito obras para o bem público, tais como cavar poços e plantar árvores, ou atividades piedosas, tais como a execução de cerimônias rituais e sacrifícios, e talvez tenha servido aos superiores, tais como o mestre espiritual, os brāhmaṇas e os vaiṣṇavas. Por essas atividades, talvez eu tenha satisfeito a Suprema Personalidade de Deus, Nārāyaṇa. Se for assim, desejo que Você, Senhor Kṛṣṇa, o irmão do Senhor Balarāma, venha aqui, por favor, e tome minha mão para que eu não seja tocada por Śiśupāla e seu grupo’”.
Rukminina svatba se Šišupálou již byla dojednaná. Rukminí proto navrhla Krišnovi, aby ji unesl, aby k ní nemuselo dojít. Tento druh sňatku, kdy je dívka unesena násilím, se nazývá rākṣasa a provozují ho kšatrijové neboli muži s vůdčím a bojovým duchem. Jelikož svatba měla nastat hned příštího dne, Rukminí navrhla, aby Krišna potají přijel, unesl ji a potom bojoval s Šišupálou a jeho spojenci, jako byl král Magadhy. Věděla, že se nikomu nepodaří přemoci Krišnu, který jistě zvítězí, a proto Ho oslovila jménem Adžita, jež znamená “nepřemožitelný Pán”.
Como o casamento de Rukmiṇī com Śiśupāla já estava decidido, ela sugeriu que Kṛṣṇa a raptasse para mudar isso. Este tipo de casamento em que a moça é raptada à força é conhecido como rākṣasa e se pratica entre os kṣatriyas, ou homens de espírito administrativo e marcial. Como seu casamento já estava marcado para o dia seguinte, Rukmiṇī sugeriu que Kṛṣṇa fosse até lá incógnito para raptá-la e, então, lutasse com Śiśupāla e seus aliados, como o rei de Magadha. Sabendo que ninguém podia vencer Kṛṣṇa, que com certeza sairia vitorioso, ela O chamou de Ajita, “o invencível”.
Rukminí řekla Krišnovi, aby si nedělal starosti s tím, že by se boj mohl strhnout v paláci, kde by mohli být zraněni, nebo dokonce i zabiti mnozí její příbuzní, včetně žen. Tak jako král určité země uvažuje diplomatickým způsobem, jak dosáhnout svých cílů, Rukminí jakožto dcera krále diplomaticky navrhla, jak je možné se vyhnout takovému zbytečnému a nechtěnému zabíjení. Vysvětlila, že jejich rodinnou tradicí je navštívit před svatbou chrám bohyně Durgy, jejich rodinného božstva. (Kšatrijští králové byli většinou věrní vaišnavové, kteří uctívali Pána Višnua buď v podobě Rádhy a Krišny, nebo jako Lakšmí a Nárájana, ale pro hmotné zabezpečení často ještě uctívali bohyni Durgu. Nikdy se však nedopouštěli té chyby, jako někteří méně inteligentní lidé, aby stavěli polobohy na úroveň Nejvyššího Pána, zvanou viṣṇu-tattva.) Rukminí navrhla Krišnovi, že ji nejsnadněji unese, až půjde z paláce do chrámu, nebo až se bude vracet domů, a tak se vyhne zbytečnému zabíjení jejích příbuzných.
Rukmiṇī disse a Kṛṣṇa que não Se preocupasse com a possibilidade de muitos membros de sua família, até mesmo outras mulheres, serem feridos ou até mortos se a luta acontecesse dentro do palácio. Assim como o rei de um país pensa em maneiras diplomáticas de conseguir seu objetivo, Rukmiṇī, sendo filha do rei, foi diplomática em sugerir como se podia evitar essa matança desnecessária e indesejável. Ela explicou que era costume de sua família visitar o templo da deusa Durgā, deidade de sua família, antes de um casamento. (Os kṣatriyas reis, em sua maioria, eram vaiṣnavas dedicados, que adoravam a Suprema Personalidade de Deus, o Senhor Viṣṇu, quer na forma de Rādhā-Kṛṣṇa, quer na forma de Lakṣmī-Nārāyaṇa; mesmo assim, para seu bem-estar material, eles costumavam adorar a deusa Durgā. Eles nunca cometiam o erro, porém, de aceitar os semideuses como o Senhor Supremo no nível de viṣṇu-tattva, como faziam alguns homens menos inteligentes.) Para evitar a morte desnecessária de seus parentes, Rukmiṇī sugeriu que seria mais fácil que Ele a raptasse enquanto ela estivesse indo do palácio para o templo ou, então, na volta para casa.
Také Krišnovi vysvětlila, proč se za Něho chtěla provdat, přestože se mohla vdát za Šišupálu, který byl jako syn velkého krále také vhodným manželem. Rukminí řekla, že nikoho nepovažuje za většího než Krišnu, dokonce ani Pána Šivu, který je známý jako Mahádéva, největší ze všech polobohů. I Pán Šiva se snaží potěšit Pána Krišnu, aby mohl být vysvobozen ze svého zapletení s kvalitou nevědomosti v hmotném světě. I přesto, že je Pán Šiva největší ze všech velkých duší, mahātmů, drží na své hlavě očišťující vodu Gangy, která vtéká do tohoto hmotného vesmíru otvorem, který palcem své nohy vytvořil Pán Višnu. Pán Šiva se stará o hmotnou kvalitu nevědomosti, a aby se udržel na transcendentální úrovni, stále medituje o Pánu Višnuovi neboli Krišnovi a stále se očišťuje vodou Gangy. Rukminí proto dobře věděla, že získat Krišnovu přízeň není snadné. Když i Pán Šiva se musí za tímto účelem očišťovat, pro Rukminí, která byla jen dcerou kšatrijského krále, to bude obtížné zcela určitě. Přála si proto zasvětit svůj život podstupování přísné askeze — držet půsty a obejít se bez tělesného pohodlí. Pokud by těmito činnostmi nemohla získat Krišnovu přízeň v tomto životě, byla připravená při své askezi zemřít a podrobovat se takovým těžkostem život za životem. V Bhagavad-gītě je řečeno, že čistí oddaní Pána vykonávají oddanou službu s velkým odhodláním. Takové odhodlání, jaké projevila Rukminí, je jedinou cenou, za kterou se dá koupit Krišnova přízeň. Člověk musí být pevně odhodlaný ohledně vědomí Krišny, a to je cesta ke konečnému úspěchu.
Ela também explicou a Kṛṣṇa porque estava ansiosa para se casar com Ele, apesar de seu casamento com Śiśupāla já ter sido acertado, pois Śiśupāla também era qualificado, sendo filho de um grande rei. Rukmiṇī disse que não julgava ninguém tão grande como Kṛṣṇa, nem mesmo o senhor Śiva, que é conhecido como Mahādeva, o maior de todos os semideuses. O senhor Śiva também procura o prazer do Senhor Kṛṣṇa para se livrar de seu envolvimento com a qualidade da ignorância dentro do mundo material. Embora o senhor Śiva seja a maior de todas as grandes almas, mahātmās, ele tem em sua cabeça a água purificante do Ganges, que emana de um buraco neste universo material feito pelo dedo do pé do Senhor Viṣṇu. O senhor Śiva está encarregado da qualidade material da ignorância e, para manter-se em uma posição transcendental, ele sempre medita no Senhor Viṣṇu. Por isso, Rukmiṇī sabia muito bem que obter o favor de Kṛṣṇa não era fácil. Se o próprio senhor Śiva deve se purificar para esse fim, com certeza seria difícil para Rukmiṇī, que não passava da filha de um rei kṣatriya. Assim, ela desejava dedicar sua vida à prática de severas austeridades e penitências, tais como o jejum e a privação de confortos corporais. Se não fosse possível nesta vida ganhar o favor de Kṛṣṇa com essas atividades, ela estaria preparada para praticar austeridades vida após vida. No Bhagavad-gītā, se diz que os devotos puros do Senhor executam serviço devocional com grande determinação. Tal determinação, como a exibida por Rukmiṇī-devī, é o único preço para comprar o favor de Kṛṣṇa. A pessoa deve estar fortemente determinada em consciência de Kṛṣṇa, e esse é o caminho para o sucesso final.
Bráhmana vyřídil Krišnovi slova Rukminídéví a řekl: “Můj milý Krišno, vůdce jaduovské dynastie, přinesl jsem Ti tento důvěrný vzkaz od Rukminí; nyní ho můžeš zvážit. Až si vše náležitě promyslíš, můžeš jednat, jak se Ti zlíbí, ale chceš-li něco podniknout, musíš to udělat okamžitě. Mnoho času nezbývá.”
Depois de explicar a declaração de Rukmiṇī-devī a Kṛṣṇa, o brāhmaṇa disse: “Meu querido Kṛṣṇa, chefe da dinastia Yadu, trouxe-Lhe esta mensagem confidencial de Rukmiṇī. Agora, eu a apresento para que Você faça o que achar necessário. Depois da devida deliberação, Você pode agir como quiser, mas, se deseja fazer algo, deve fazê-lo imediatamente. Não resta muito tempo para agir”.
Takto končí Bhaktivédántův výklad 52. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Krišna jako Rančór”.
Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo cinquenta e dois de Kṛṣṇa, intitulado “Kṛṣṇa, o Raṇacora”.