Když Mučukunda, slavný potomek Ikšvákuovy dynastie, takto získal přízeň Pána Krišny, uctivě Pána v jeskyni obešel a potom vyšel ven. Venku překvapeně zjistil, že lidé se zmenšili do velikosti trpaslíků. Rovněž stromy byly mnohem menší a Mučukunda okamžitě pochopil, že se ocitl v Kali-juze. Bez otálení se tedy vydal směrem na sever. Nakonec došel k hoře zvané Gandhamádana, na níž rostlo a kvetlo mnoho stromů, jako například santál a jiné, jejichž vůně rozradostnila každého, kdo k nim přišel. Rozhodl se, že tam zůstane a po zbytek života se bude podrobovat askezi. Zdá se, že toto místo leží v nejsevernější části Himálaje, kde se také nachází sídlo Nara-Nárájana. Toto místo dodnes existuje a nazývá se Badarikášram. Zde se Mučukunda věnoval uctívání Pána Krišny, při kterém toleroval veškeré bolesti i radosti a jiné duality hmotného světa. Pán Krišna se vrátil k Mathuře, kde se pustil do boje s Kálajavanovými vojáky a jednoho po druhém je zabil. Pak posbíral všechny cennosti z jejich mrtvých těl a pod Jeho dohledem byla tato válečná kořist naložena na volské povozy a odvezena do Dváraky.

Na Mathuru mezitím znovu zaútočil Džarásandha, tentokrát s větším počtem divizí; měl s sebou celkem dvacet tři akṣauhiṇī.

Pán Šrí Krišna chtěl Mathuru zachránit před osmnáctým útokem mocných vojenských oddílů krále Džarásandhy. Aby předešel zabíjení dalších vojáků a aby se mohl věnovat důležitějším povinnostem, opustil bojiště bez boje. Ve skutečnosti neměl vůbec strach, ale předstíral, že je obyčejná lidská bytost a bojí se nesmírného množství Džarásandhových vojáků a prostředků. Beze zbraní opustil bojiště. I když byly Jeho lotosové nohy hebké jako okvětní lístky lotosu, ušel pěšky velmi dlouhou vzdálenost.

Džarásandha si myslel, že Krišna a Balaráma tentokrát dostali strach z jeho vojenské převahy a utíkají z bojiště. Vydal se za Nimi se všemi vozy, koňmi i pěchotou. Myslel si, že Krišna a Balaráma jsou obyčejní lidé, a pokoušel se měřit činnosti Pána. Podle této zábavy je Krišna známý jako Rančór, což znamená “ten, který opustil bojiště”. V Indii, zvláště v Gudžarátu, je mnoho chrámů, kde uctívají Krišnu jako Rančórdžího. Když král uteče z bojiště bez boje, obvykle se o něm říká, že je zbabělec, ale když Krišna předvádí tuto zábavu a odejde z bitvy, oddaní Ho uctívají. Démoni se stále snaží měřit Krišnovu velikost, zatímco oddaný se nikdy nesnaží Jeho sílu a bohatství měřit, ale vždy se Mu odevzdává a uctívá Ho. Kráčíme-li ve stopách čistých oddaných, můžeme vědět, že Krišna zvaný Rančórdží neopustil bitevní pole ze strachu, ale z jiného důvodu. Jak se později ukáže, chtěl odpovědět na důvěrný dopis, který Mu poslala Rukminí, Jeho budoucí první manželka. Krišnův útěk z bojiště je ukázkou jednoho z Jeho šesti vznešených atributů. Krišna je nejsilnější, nejbohatší, nejslavnější, nejmoudřejší, nejkrásnější a také si dovede nejvíce odříkat. Śrīmad-Bhāgavatam jasně říká, že opustil bojiště navzdory tomu, že měl dostatek vojenské síly. Dokonce i bez armády by mohl sám porazit Džarásandhovy oddíly, jak to již dokázal sedmnáctkrát předtím. Jeho útěk z bitevního pole je tedy příkladem Jeho jedinečného atributu — odříkání.

Když oba bratři urazili již notnou vzdálenost, předstírali, že se unavili. Vyšplhali se na vysokou horu, mnoho kilometrů nad mořskou hladinu, aby si odpočali. Tato hora se nazývala Pravaršana, neboť na ni neustále pršelo a její vrchol byl vždy zahalený mraky, jež posílal Indra. Džarásandha pokládal za samozřejmé, že se bratři obávali jeho vojenské síly, a proto se skryli na vrcholku hory. Nejprve se Je snažil najít a dlouhou dobu Je hledal, ale když se mu to nepodařilo, rozhodl se na Ně připravit past a zabít Je tím, že kolem vrcholu rozdělá ohně. Obložil proto celý vrchol dřívím, které pak zapálil. Když plameny postupovaly dál a dál, Krišna a Balaráma skočili z vrcholu hory na zem, z výšky sto čtyřiceti kilometrů. Zatímco na vrcholu šlehaly plameny, Krišna a Balaráma unikli, aniž Je Džarásandha nebo jeho lidé viděli. Džarásandha došel k závěru, že oba bratři uhořeli a že nebude třeba dalšího boje. V domnění, že uspěl ve svém úsilí, opustil město Mathuru a vrátil se domů do magadhského království. Krišna a Balaráma mezitím dospěli do Dváraky, která byla obklopená mořem.

Poté se Šrí Balaráma oženil s Révatí, dcerou krále Raivaty, jenž vládl provincii Ánarta. To je popsáno v devátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Po Baladévově svatbě se Krišna oženil s Rukminí, dcerou krále Bhíšmaky z provincie zvané Vidarbha. Tak jako je Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, Vásudéva, je Rukminí nejvyšší bohyně štěstí, Mahá-Lakšmí. Podle Caitanya-caritāmṛty se Krišna i Šrímatí Rádhárání expandují současně: Krišna do různých podob zvaných viṣṇu- tattva a Šrímatí Rádhárání, prostřednictvím své vnitřní energie, do podob zvaných śakti-tattva, které jsou mnohými podobami bohyně štěstí.

Podle védských zvyklostí existuje osm druhů svateb. Prvotřídní svatbou je, když rodiče ženicha a nevěsty domluví datum sňatku. Potom ženich přijede v královském stylu do nevěstina domu a v přítomnosti bráhmanů, kněží a příbuzných mu je nevěsta předána. Kromě toho existují další způsoby sňatku, jako například gāndharva a rākṣasa. Krišna se s Rukminí oženil způsobem rākṣasa tím, že ji unesl v přítomnosti mnoha soků, především Šišupály, Džarásandhy a Šálvy. Když byla Rukminí předávána Šišupálovi, Krišna ji uloupil ze svatebního shromáždění, jako když Garuda sebral polobohům nádobu s nektarem. Rukminí, jediná dcera krále Bhíšmaky, byla neobyčejně krásná. Říkalo se jí Ručiránaná, což znamená “ta, jejíž krásný obličej je jako rozkvetlý lotosový květ”.

Krišnovi oddaní vždy touží naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech. Všechny Jeho činnosti, jako bojování, únosy i útěk z bitvy, jsou transcendentální, jelikož jsou na absolutní úrovni, a oddaní mají o takový poslech transcendentální zájem. Čistý oddaný mezi Pánovými činnostmi nedělá rozdíly — že by se o některých mělo naslouchat, a o jiných ne. Existuje však třída takzvaných oddaných známých jako prákrita-sahadžijové, kteří velice rádi naslouchají o Krišnově rāsa-līle s gópími, ale už ne o Jeho bojích s nepřáteli. Nevědí, že Jeho bojování i Jeho přátelení se s gópími jsou stejně transcendentální, neboť všechny tyto činnosti jsou na absolutní úrovni. Čistí oddaní pokorným poslechem vychutnávají všechny Krišnovy transcendentální zábavy popsané ve Śrīmad-Bhāgavatamu; neodmítnou ani kapku.

Příběh o tom, jak se Krišna oženil s Rukminí, je popsán takto: Král Vidarbhy, Mahárádž Bhíšmaka, byl velice schopný a oddaný vladař. Měl pět synů a jedinou dceru. První syn se jmenoval Rukmí, druhý Rukmaratha, třetí Rukmabáhu, čtvrtý Rukmakéša a pátý Rukmamálí. Tito bratři měli jednu mladší sestru — Rukminí. Byla půvabná a ctnostná a měla se stát manželkou Pána Krišny. Mnoho světců a mudrců, jako Nárada Muni, navštěvovalo palác krále Bhíšmaky. Rukminí měla přirozeně možnost s nimi mluvit, a tak získala zprávy o Krišnovi. Dozvěděla se o Jeho šesti vznešených atributech a už jen na základě toho, že o Něm slyšela, zatoužila odevzdat se Jeho lotosovým nohám a stát se Jeho ženou. Krišna o Rukminí také slyšel. Byla studnicí všech transcendentálních vlastností: byla inteligentní, její tělo mělo příznivé znaky, byla velkomyslná, nesmírně půvabná a uměla se dobře chovat. Krišna se proto rozhodl, že by měla být Jeho manželkou. Všichni příbuzní krále Bhíšmaky chtěli dát Rukminí za ženu Krišnovi, ale její starší bratr Rukmí navzdory přání ostatních zařídil její sňatek s Šišupálou, Krišnovým zapřisáhlým nepřítelem. Když se krásná černooká Rukminí doslechla o tomto plánu, velice se zarmoutila. Jelikož však byla dcerou krále, vyznala se v politické diplomacii a řekla si, že zármutek k ničemu nevede. Bylo potřeba okamžitě podniknout nějaké kroky. Po chvíli uvažování se rozhodla, že pošle Krišnovi vzkaz, a aby nemohla být podvedena, vybrala si za posla kvalifikovaného bráhmanu. Pravý bráhmana mluví vždy pravdu a je oddaným Višnua. Neprodleně vyslala bráhmanu do Dváraky.

Jakmile bráhmana dorazil k dváracké bráně, ohlásil svůj příchod strážnému, který ho zavedl do paláce, kde Krišna seděl na zlatém trůnu. Jelikož bráhmana dostal příležitost sloužit jako Rukminin posel, měl to štěstí, že mohl spatřit Nejvyšší Osobnost Božství Krišnu, původní příčinu všech příčin. Bráhmana je duchovní učitel všech společenských tříd. Pán Šrí Krišna chtěl všechny poučit o védské etiketě, co se týče uctívání bráhmany, a proto okamžitě vstal a nabídl mu svůj trůn. Když byl bráhmana usazen na zlatém trůnu, Pán Šrí Krišna ho uctíval stejným způsobem, jakým polobozi uctívají Jeho. Tak učil všechny, že uctívání Jeho oddaného je cennější než uctívání Jeho samotného.

Poté se bráhmana vykoupal, najedl a ulehl k odpočinku na posteli pokryté měkkým hedvábím. Když odpočíval, Pán Šrí Krišna k němu potichu přišel, s velkou úctou si položil jeho nohy do klína a začal je masírovat. Takto si Krišna přisedl k bráhmanovi a řekl: “Můj milý bráhmano, doufám, že své náboženské povinnosti vykonáváš bez potíží a že tvoje mysl je vždy klidná.” Lidé různých tříd ve společnosti mají různá zaměstnání, a když se někdo ptá druhého, jak se mu daří, měl by přitom brát ohled na jeho povolání. Když se tedy ptáme na situaci bráhmany, otázky bychom měli klást podle jeho životních podmínek, abychom ho nerozrušovali. Klidná mysl je základem, aby člověk mohl být pravdomluvný, čistý, vyrovnaný, uměl se ovládat a byl snášenlivý. Jakmile člověk získá poznání a ví, jak je prakticky používat v životě, upevní se jeho přesvědčení o Absolutní Pravdě. Bráhmana věděl, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, a přesto přijal Jeho uctivou službu s ohledem na védská pravidla společenského chování. Pán Šrí Krišna vystupoval jako lidská bytost. Jelikož náležel do třídy kšatrijů a byl mladý chlapec, bylo Jeho povinností prokázat úctu bráhmanovi.

Pán Krišna pokračoval: “Ó nejlepší z bráhmanů, měl bys být stále spokojený, neboť má-li bráhmana svou vnitřní spokojenost, nebude se odchylovat od svých předepsaných povinností. Každý, a zvláště bráhmana, může pouhým dodržováním svých předepsaných povinností dosáhnout nejdokonalejšího naplnění všech tužeb. Jinak i člověk bohatý jako nebeský král Indra se musí stěhovat z planety na planetu, není-li spokojený. Nemůže být šťastný v žádných podmínkách. Avšak ten, kdo má spokojenou mysl, může žít šťastně kdekoliv, i když ztratí veškeré vlastnictví.”

Tento Krišnův pokyn bráhmanovi je velice významný. Znamená to, že pravého bráhmanu nemá znepokojit žádná situace. V moderním věku, Kali-juze, takzvaní bráhmanové přijímají ohavné postavení šúdrů nebo i horší, a přesto se vydávají za kvalifikované bráhmany. Pravý bráhmana se ve skutečnosti vždy drží svých povinností a nikdy nepřijme povinnosti šúdrů nebo lidí na ještě nižší úrovni. Autorizovaná písma uvádějí, že za vyjímečné situace může bráhmana vykonávat činnosti kšatrijů, nebo dokonce i vaišjů, ale nikdy by neměl přijmout zaměstnání šúdrů. Pán Krišna prohlásil, že pokud se bráhmana důsledně drží svých náboženských zásad, pak ho žádné nepříznivé okolnosti nemohou rozrušit. Na závěr Pán Šrí Krišna řekl: “S úctou se klaním bráhmanům a vaišnavům, neboť bráhmanové jsou vždy spokojení ve svém nitru a vaišnavové vždy jednají pro skutečné blaho lidské společnosti. Jsou to nejlepší přátelé všech; jsou nesobečtí a mají vždy klidnou mysl.”

Dále se Pán Krišna chtěl dozvědět, jací jsou vládci (kšatrijové) v bráhmanově království, a proto se zeptal, zda jsou všichni obyvatelé šťastní. Způsobilost krále lze posoudit podle nálady lidí v království. Jsou-li šťastní po všech stránkách, je zřejmé, že král je poctivý a vykonává své povinnosti správně. Krišna řekl, že král, v jehož království jsou občané šťastní, je Mu velice drahý. Krišna samozřejmě věděl, že bráhmana přišel s důvěrným vzkazem, a proto řekl: “Chceš-li, můžeš promluvit o svém poslání.”

Bráhmana, jehož velice uspokojovaly tyto transcendentální zábavy s Pánem, pak vyprávěl celý příběh vedoucí k jeho návštěvě Krišny. Vytáhl Rukminin dopis pro Krišnu a řekl: “Toto jsou slova princezny Rukminí: ,Můj milý Krišno, neporazitelný a nejkrásnější, jakýkoliv člověk, který uslyší o Tvé transcendentální podobě a zábavách, okamžitě ušima pojme do svého nitra Tvé jméno, slávu a vlastnosti, všechna jeho hmotná soužení ustanou a on pevně umístí Tvou podobu do svého srdce. Prostřednictvím takové transcendentální lásky k Tobě Tě vždy vidí ve svém nitru; tímto způsobem se naplní všechny jeho touhy. I já jsem slyšela o Tvých transcendentálních vlastnostech. Možná mi chybí stud, když vyjadřuji své pocity přímo, ale okouzlil jsi mne a uchvátil moje srdce. Možná budeš pochybovat o mé počestnosti, neboť jak Tě může svobodná dívka jako já bez ostychu takto oslovit? Můj milý Mukundo, jsi největší lev mezi lidmi, nejvyšší osoba mezi všemi osobami. Kterákoliv dívka, i když ještě neopustila domov, nebo dokonce i kterákoliv nanejvýš mravná žena by se za Tebe chtěla vdát, okouzlena Tvým bezpříkladným charakterem, poznáním, bohatstvím a postavením. Vím, že jsi manžel bohyně štěstí a jsi velmi laskavý ke svým oddaným, a proto jsem se rozhodla stát se Tvou věčnou služkou. Můj milý Pane, odevzdávám svůj život a duši Tvým lotosovým nohám. Vybrala jsem si Tě za manžela, a proto Tě žádám, abys mě přijal za svou ženu. Jsi nejmocnější, ó Pane s lotosovýma očima, a nyní Ti náležím. Je směšné, když se šakal zmocní toho, na čem si měl pochutnat lev; proto Tě žádám, aby ses mě ihned ujal, dřív než si mě odveze Šišupála a jiní princové jeho ražení. Můj milý Pane, možná jsem v předešlém životě konala nějakou veřejně prospěšnou činnost, jako je kopání studní a sázení stromů, nebo zbožné činnosti, jako pořádání rituálních obřadů a obětí a sloužení úctyhodným osobám: duchovnímu učiteli, bráhmanům a vaišnavům. Snad jsem takovým jednáním potěšila Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájana. Je- li tomu tak, Pane Krišno, bratře Pána Balarámy, pak si přeji, abys sem přijel a uchopil mě za ruku, aby se mě Šišupála a jeho společníci nemohli dotknout.`”

Rukminina svatba se Šišupálou již byla dojednaná. Rukminí proto navrhla Krišnovi, aby ji unesl, aby k ní nemuselo dojít. Tento druh sňatku, kdy je dívka unesena násilím, se nazývá rākṣasa a provozují ho kšatrijové neboli muži s vůdčím a bojovým duchem. Jelikož svatba měla nastat hned příštího dne, Rukminí navrhla, aby Krišna potají přijel, unesl ji a potom bojoval s Šišupálou a jeho spojenci, jako byl král Magadhy. Věděla, že se nikomu nepodaří přemoci Krišnu, který jistě zvítězí, a proto Ho oslovila jménem Adžita, jež znamená “nepřemožitelný Pán”.

Rukminí řekla Krišnovi, aby si nedělal starosti s tím, že by se boj mohl strhnout v paláci, kde by mohli být zraněni, nebo dokonce i zabiti mnozí její příbuzní, včetně žen. Tak jako král určité země uvažuje diplomatickým způsobem, jak dosáhnout svých cílů, Rukminí jakožto dcera krále diplomaticky navrhla, jak je možné se vyhnout takovému zbytečnému a nechtěnému zabíjení. Vysvětlila, že jejich rodinnou tradicí je navštívit před svatbou chrám bohyně Durgy, jejich rodinného božstva. (Kšatrijští králové byli většinou věrní vaišnavové, kteří uctívali Pána Višnua buď v podobě Rádhy a Krišny, nebo jako Lakšmí a Nárájana, ale pro hmotné zabezpečení často ještě uctívali bohyni Durgu. Nikdy se však nedopouštěli té chyby, jako někteří méně inteligentní lidé, aby stavěli polobohy na úroveň Nejvyššího Pána, zvanou viṣṇu-tattva.) Rukminí navrhla Krišnovi, že ji nejsnadněji unese, až půjde z paláce do chrámu, nebo až se bude vracet domů, a tak se vyhne zbytečnému zabíjení jejích příbuzných.

Také Krišnovi vysvětlila, proč se za Něho chtěla provdat, přestože se mohla vdát za Šišupálu, který byl jako syn velkého krále také vhodným manželem. Rukminí řekla, že nikoho nepovažuje za většího než Krišnu, dokonce ani Pána Šivu, který je známý jako Mahádéva, největší ze všech polobohů. I Pán Šiva se snaží potěšit Pána Krišnu, aby mohl být vysvobozen ze svého zapletení s kvalitou nevědomosti v hmotném světě. I přesto, že je Pán Šiva největší ze všech velkých duší, mahātmů, drží na své hlavě očišťující vodu Gangy, která vtéká do tohoto hmotného vesmíru otvorem, který palcem své nohy vytvořil Pán Višnu. Pán Šiva se stará o hmotnou kvalitu nevědomosti, a aby se udržel na transcendentální úrovni, stále medituje o Pánu Višnuovi neboli Krišnovi a stále se očišťuje vodou Gangy. Rukminí proto dobře věděla, že získat Krišnovu přízeň není snadné. Když i Pán Šiva se musí za tímto účelem očišťovat, pro Rukminí, která byla jen dcerou kšatrijského krále, to bude obtížné zcela určitě. Přála si proto zasvětit svůj život podstupování přísné askeze — držet půsty a obejít se bez tělesného pohodlí. Pokud by těmito činnostmi nemohla získat Krišnovu přízeň v tomto životě, byla připravená při své askezi zemřít a podrobovat se takovým těžkostem život za životem. V Bhagavad-gītě je řečeno, že čistí oddaní Pána vykonávají oddanou službu s velkým odhodláním. Takové odhodlání, jaké projevila Rukminí, je jedinou cenou, za kterou se dá koupit Krišnova přízeň. Člověk musí být pevně odhodlaný ohledně vědomí Krišny, a to je cesta ke konečnému úspěchu.

Bráhmana vyřídil Krišnovi slova Rukminídéví a řekl: “Můj milý Krišno, vůdce jaduovské dynastie, přinesl jsem Ti tento důvěrný vzkaz od Rukminí; nyní ho můžeš zvážit. Až si vše náležitě promyslíš, můžeš jednat, jak se Ti zlíbí, ale chceš-li něco podniknout, musíš to udělat okamžitě. Mnoho času nezbývá.”