CC Madhya 6.147

To je potvrzeno také v Bhagavad-gītě (15.15), kde Pán říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Konečným cílem všech védských písem je Kṛṣṇa. Každý Ho hledá. Totéž je potvrzeno také jinde v Bhagavad-gītě (7.19):

„Ten, kdo má po mnoha zrozeních a smrtích opravdu poznání, se Mi odevzdá, protože ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.“

Když člověk studiem védské literatury skutečně zmoudří, odevzdá se Vāsudevovi, Bhagavānovi Śrī Kṛṣṇovi. To je potvrzeno také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.7–8):

Skutečné poznání znamená chápat Vāsudevu. Díky oddané službě Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, člověk získá dokonalé poznání a pochopení Véd a tak se odpoutá od hmotného světa. To je dokonalost lidského života. Pokud člověk této dokonalosti nedosáhne, pak i kdyby dokonale následoval náboženské obřady, pouze ztrácí čas (śrama eva hi kevalam).

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vlastnil před stvořením vesmírného projevu zcela transcendentální mysl i oči. Touto Nejvyšší Osobností Božství je Kṛṣṇa. Někdo by si mohl myslet, že v Upaniṣadách se o Kṛṣṇovi přímo nic neříká, ale skutečností zůstává, že lidé s hmotnými smysly nemohou védské mantry pochopit. Padma Purāṇa uvádí: ataḥ śṛī-kṛṣṇa-nāmādi na bhaved grāhyam indriyaiḥ – člověk s hmotnými smysly nemůže plně pochopit jméno, vlastnosti, podobu a zábavy Śrī Kṛṣṇy. Proto jsou zde Purāṇy, určené k vysvětlení a doplnění védského poznání. Velcí mudrci předkládají Purāṇy s tím cílem, aby védské mantry zpřístupnili obyčejným lidem (strī-śūdra-dvija-bandhūnām). Śrīla Vyāsadeva vzal v úvahu, že ženy, śūdrové a dvija-bandhuové (nekvalifikovaní synové dvojzrozených) nemohou pochopit védské mantry přímo, a z toho důvodu sestavil Mahābhāratu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ve skutečnosti vedeṣu durlabham (ve Védách Ho nelze najít). Pokud však Védy správně pochopíme nebo pokud védské poznání obdržíme od oddaných, pak můžeme vědět, že veškeré védské poznání vede ke Śrī Kṛṣṇovi.

Brahma-sūtra (1.1.3) tuto skutečnost také potvrzuje: śāstra-yonitvāt. Śrī Madhvācārya tento aforismus Brahma-sūtry komentuje prohlášením: „Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra a původní Vālmīkiho Rāmāyaṇa dohromady tvoří védskou literaturu. Jakákoliv literatura následující závěry těchto védských textů je také považována za védskou literaturu. Literatura, která se podle védských textů neřídí, je scestná.“

Když tedy čteme védskou literaturu, musíme jít cestou velkých ācāryů: mahā-jano yena gataḥ sa panthāḥ. Dokud se člověk neubírá cestou velkých ācāryů, nemůže pochopit skutečný význam Véd.