CC Madhya 24.104

Tento verš poukazuje na společnost čistých oddaných, Kṛṣṇovu milost a prokazování oddané služby. To vše člověku pomáhá vzdát se společnosti neoddaných a hmotného bohatství daného vnější energií māyou. Čistého oddaného nikdy nepřitahuje hmotné bohatství, protože ví, že marnit čas získáváním hmotného bohatství je zneužitím daru lidského života. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno śrama eva hi kevalam. Politici, sociální pracovníci, filantropové, filosofové a lidumilové v očích oddaného pouze marní čas, protože jejich činnosti a propaganda lidskou společnost nevysvobodí z koloběhu rození a umírání. Tito takzvaní filantropové, politici a filosofové nemají poznání, protože nevědí, že po smrti život pokračuje. Pochopit život po smrti je začátek duchovního poznání. Pouhým pochopením prvních lekcí z Bhagavad-gīty může člověk pochopit sám sebe, a kdo je. Bhagavad-gītā (2.13) říká:

„Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nenechá zmást.“

Hloupý člověk nezná skutečnou vědu života, a proto se v tomto životě zabývá dočasnými činnostmi, kterými se stále více zaplétá do koloběhu rození a umírání. Vždy touží po hmotném bohatství, jehož lze dosáhnout karmou, jñānou a yogou. Pokud se však skutečně povýší na úroveň oddanosti, všech těchto tužeb se vzdá. Tomu se říká anyābhilāṣitā-śūnya. Potom se stane čistým oddaným.