Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Madhya » KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 17.127

Verš

tina-bāre ‘kṛṣṇa-nāma’ nā āila tāra mukhe
‘avajñā’te nāma laya, śuni’ pāi duḥkhe

Synonyma

tina-bāre — třikrát; kṛṣṇa-nāma — svaté jméno Kṛṣṇy; nā āila — nepřišlo; tāra mukhe — do jeho úst; avajñāte — s pohrdáním; nāma laya — bere Tvoje jméno; śuni' — když jsem slyšel; pāi duḥkhe — byl jsem velmi zarmoucen.

Překlad

„I když Tvé jméno vyslovil třikrát, nevyřkl jméno ,Kṛṣṇà. Velice mne zarmoutilo, že Tvé jméno vyslovoval s pohrdáním.“

Význam

Prakāśānanda Sarasvatī Śrī Caitanyu Mahāprabhua ponižoval a urážel. Slova jako brahma, caitanya, ātmā, paramātmā, jagadīśa, īśvara, virāṭ, vibhu, bhūmā, viśvarūpa a vyāpaka nepřímo označují Kṛṣṇu. Ten, kdo tato jména pronáší, však není přitahován k Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi a Jeho transcendentálním zábavám. Z těchto jmen lze získat trochu světla, ale člověk nemůže pochopit, že svaté jméno Pána je s Pánem totožné. Kvůli chabému poznání považuje Pánova jména za hmotná. Māyāvādští filosofové a pañcopāsakové vůbec existenci duchovního světa ani tamní blažené různorodosti nerozumějí. Nechápou Absolutní Pravdu a Její duchovní rozmanitost – jméno, podobu, vlastnosti a zábavy. Docházejí proto k závěru, že Kṛṣṇovy transcendentální činnosti jsou māyā. Každý by proto měl přímo rozvíjet poznání o svatém jménu Pána, aby se tomuto nepochopení vyhnul. Māyāvādští filosofové si nejsou těchto skutečností vědomi, a proto páchají velké přestupky. Nikdo by neměl poslouchat nic o Kṛṣṇovi či oddané službě z úst māyāvādských impersonalistů.