CC Madhya 11.118
Bengálština
যদা যমনুগৃহ্ণাতি ভগবানাত্মভাবিতঃ ।
স জহাতি মতিং লোকে বেদে চ পরিনিষ্ঠিতাম্ ॥ ১১৮ ॥
স জহাতি মতিং লোকে বেদে চ পরিনিষ্ঠিতাম্ ॥ ১১৮ ॥
Verš
yadā yam anugṛhṇāti
bhagavān ātma-bhāvitaḥ
sa jahāti matiṁ loke
vede ca pariniṣṭhitām
bhagavān ātma-bhāvitaḥ
sa jahāti matiṁ loke
vede ca pariniṣṭhitām
Synonyma
yadā — když; yam — komu; anugṛhṇāti — prokáže zvláštní přízeň; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; ātma-bhāvitaḥ — který sídlí v srdci každého; saḥ — taková osoba; jahāti — zanechá; matim — pozornost; loke — vůči společenskému chování; vede — vůči védským nařízením; ca — také; pariniṣṭhitām — připoutaná.
Překlad
„,Ten, koho Pán, jenž sídlí v srdci každého, inspiruje, se nestará o společenské zvyky či védské usměrňující zásady.̀“
Význam
Toto ponaučení (Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.46) dal Nārada Gosvāmī králi Prācīnabarhimu v souvislosti s příběhem Purañjany. Nārada zde chce říci, že bez milosti Nejvyšší Osobnosti Božství se nikdo neosvobodí od ploduchtivých činností, které jsou řízeny Védami. V předešlých verších (Śrīmad-Bhāgavatam 4.29.42–44) Nārada přiznává, že ani osobnosti jako Pán Brahmā, Pán Śiva, Manu, Prajāpatiové (vedení Dakṣou), čtyři Kumārové, Marīci, Atri, Aṅgirā, Pulastya, Pulaha, Kratu, Bhṛgu, Vasiṣṭha, a dokonce samotný Nārada nedokázali náležitě přijmout Pánovu bezpříčinnou milost.