Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 5.66

Verš

eka aṅgābhāse kare māyāte milana
māyā haite janme tabe brahmāṇḍera gaṇa

Synonyma

eka — jeden; aṅga-ābhāse — odlesk těla; kare — zapříčiní; māyāte — v hmotné energii; milana — smíšení; māyā — hmotné energie; haite — z; janme — rostou; tabe — potom; brahma-aṇḍera gaṇa — shluky vesmírů.

Překlad

Odražené paprsky Jeho těla se smísí s māyou, která pak porodí nespočet vesmírů.

Význam

Závěrem Véd je, že příčinou vesmírného projevu, který mohou podmíněné duše vidět, je Absolutní Pravda, Osobnost Božství, prostřednictvím svých různých energií, i když ateistické úvahy vedou k závěru, podle kterého je projevení vesmíru připisováno hmotné přírodě. Energie Absolutní Pravdy se projevuje třemi způsoby: jako duchovní, jako hmotná a jako okrajová. Absolutní Pravda je totožná se svojí duchovní energií. Dočasné hmotné projevy i hmotná příroda mohou vypadat činné pouze tehdy, jsou-li ve styku s energií duchovní. V podmíněném stavu jsou živé bytosti neboli okrajová energie směsí duchovní a hmotné energie. Okrajová energie je ve svém původním stavu ovládána duchovní energií, ale pokud jsou živé bytosti ovládány energií hmotnou, cestují už od nepaměti ve stavu zapomnění tímto hmotným světem.

Podmíněný stav je způsoben zneužitím osobní nezávislosti duchovní úrovně, protože tím je živá bytost oddělena od duchovní energie. Pokud je však milostí Nejvyššího Pána nebo Jeho čistého oddaného osvícena a začne směřovat k obnovení svého původního stavu láskyplné služby, ocitá se na nejpříznivější úrovni věčné blaženosti a poznání. Okrajová jīva neboli živá bytost zneužívá svoji nezávislost a vyvíjí odpor k věčné službě, když se svévolně začne považovat místo energie za energetický zdroj. Toto scestné pochopení její vlastní existence ji vede k postoji pána hmotné přírody.

Hmotná příroda se jeví jako pravý opak duchovní energie. Skutečností je, že hmotná energie může jednat pouze tehdy, je-li ve styku s energií duchovní. Kṛṣṇova energie je ve své podstatě duchovní, ale jedná různými způsoby, tak jako elektřina, která může ve svých různých projevech buď mrazit nebo ohřívat. Hmotná energie je tedy duchovní energie zahalená mrakem iluze neboli māyi a není tedy ve svých činnostech soběstačná. Hmotná energie může působit až tehdy, když ji Kṛṣṇa obdaří duchovní energií, stejně jako železo může jednat jako oheň, až když je ohněm rozžhavené. Hmotná energie tedy jedná pouze tehdy, je-li zmocněna duchovní energií.

Pokud je živá bytost, která je také duchovní energií Nejvyšší Osobnosti Božství, zahalená mrakem hmotné energie, zapomene na činnosti duchovní energie a považuje vše, co se děje v hmotném stvoření, za úžasné. Avšak ten, kdo je zaměstnán oddanou službou s plným vědomím Kṛṣṇy a díky tomu již setrvává na úrovni duchovní energie, ví, že hmotná energie nemá nezávislou moc; vše se děje pouze za pomoci duchovní energie. Hmotná energie, která je zvrácenou podobou duchovní energie, představuje vše zvráceně, čímž vznikají mylná pochopení a protiklady. Materialističtí vědci a filosofové, podmínění kouzlem hmotné přírody, předpokládají, že hmotná příroda jedná samočinně, a tak jsou zklamáni stejně jako pomatený člověk, který se snaží získat mléko ze struků na krku kozy. Podobně jako nelze dostat z těchto kožených výrůstků mléko, není možné, aby někdo porozuměl původní příčině stvoření vytvářením teorií, jež mají svůj původ v hmotné energii. Tato snaha je jen projevem nevědomosti.

Hmotná energie Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá māyā neboli iluze, neboť svými dvěma funkcemi (jako dodavatel hmotných složek a jako příčina hmotného projevu) způsobuje, že podmíněná duše není schopna pochopit pravdu o stvoření. Je-li však živá bytost z hmotou podmíněného života vysvobozena, může pochopit dvě různé činnosti hmotné přírody: pokrývání a matení.

Původem stvoření je Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavad-gītā (9.10) potvrzuje, že toto vesmírné stvoření jedná pod dohledem Nejvyššího Pána, který hmotnou energii obdařuje třemi hmotnými kvalitami. Prvky, které dodává hmotná příroda, jsou pak těmito kvalitami podníceny a začnou vytvářet různé věci, stejně jako malíř, který smícháváním tří barev – červené, žluté a modré – vytváří různé obrazy. Žlutá zastupuje dobro, červená vášeň a modrá nevědomost. Pestré hmotné stvoření tedy není ničím jiným než vzájemným působením těchto tří kvalit, zastoupených v jedenaosmdesáti odstínech (3  3 = 9 a 9  9 = 81). Podmíněná duše, oklamaná hmotnou energií a okouzlená těmito jedenaosmdesáti druhy projevů, se chce stát pánem hmotné energie, stejně jako si chce můra užívat ohně. Tento klam je čistě výsledkem zapomnění živé bytosti na její věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Je-li duše podmíněná, hmotná energie ji pobízí k uspokojování smyslů. Je-li však osvícena duchovní energií, věnuje se službě Nejvyššímu Pánu v rámci jejich věčného vztahu.

Kṛṣṇa je původní příčina duchovního světa a skrytá příčina hmotného projevu. Je také původní příčinou okrajové energie, živých bytostí. Je tím, kdo vede i pečuje o živé bytosti, které se nazývají okrajová energie, protože mohou jednat buď pod ochranou duchovní energie, nebo pod závojem hmotné energie. S pomocí duchovní energie můžeme pochopit, že nezávislost lze vidět pouze u Kṛṣṇy, který je díky své nepochopitelné energii schopen jednat, jakkoliv se Mu zachce.

Nejvyšší Osobnost Božství je Absolutní Celek a živé bytosti jsou části Absolutního Celku. Tento vztah mezi Nejvyšší Osobností Božství a živými bytostmi je věčný. Nikdo by si neměl mylně představovat, že duchovní celek může být nepatrnou hmotnou energií rozdělen na malé částečky. Bhagavad-gītā tuto māyāvādskou teorii nepodporuje, ale naopak jasně prohlašuje, že živé bytosti jsou věčně malými zlomky svrchovaného duchovního celku. Tak jako se část nikdy nerovná celku, nemůže se ani živá bytost jako nepatrná částečka duchovního celku v žádném případě rovnat Nejvyššímu Celku, absolutní Osobnosti Božství. Přestože k sobě mají Pán a živé bytosti kvantitativně vztah jako celek a části, kvalitativně jsou tyto části s celkem totožné. Živé bytosti jsou tedy na jednu stranu s Nejvyšším Pánem vždy kvalitativně totožné, ale zároveň jsou v relativním postavení. Nejvyšší Osobnost Božství je vládcem všeho a živé bytosti jsou vždy ovládané, a to buď duchovní, nebo hmotnou energií. Živá bytost tyto energie nikdy ovládat nemůže; pro ni je přirozené být stále podřízená Nejvyšší Osobnosti Božství. Souhlasí-li s tím, že bude jednat v tomto postavení, dosáhne dokonalosti života, ale když se tomuto principu vzepře, ocitá se v podmíněném stavu.